Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Nosiče průmyslověprávních informací

Čas nutný k přečtení
18 minut
Již přečteno

Nosiče průmyslověprávních informací

0 comments
Anglicky
English title: 
Patent information carriers
English abstract: 
The article focuses on the history as well as the contemporary status of data carriers used for storing patent information. They are described and evaluated from multiple standpoints with emphasis on their usability and accessibility. Several key national and international patent institutions and organizations are introduced. The text is also focused on patent databases both commercial and freely available.

Průmyslověprávní informace představují souhrnné označení pro informace z oblasti průmyslových práv na výsledky tvořivé duševní činnosti (tj. především informace o patentech, dodatkových osvědčeních na léčiva, užitných a průmyslových vzorech) a pro informace k průmyslovým právům na označení, které tvoří ochranné známky a označení původu a zeměpisná označení, případně zaručené tradiční speciality. Pro označení hmotného nosiče, na kterém jsou znakově zaznamenány informace, se používá výraz dokument.

V průmyslověprávní oblasti je běžně používán výraz průmyslověprávní dokument, pod nějž mohou být zahrnuty dokumenty patentové (zveřejněné patentové přihlášky, udělené patenty nebo i zapsané užitné vzory) a dokumenty obsahující informace o ochranných známkách nebo průmyslových vzorech. Z hlediska způsobu vnímání se jedná o dokumenty textové. Podle způsobu záznamu dat lze tyto dokumenty dělit na písemné a elektronické.

Pohled do archivu Úřadu průmyslového vlastnictví Pohled do archivu Úřadu průmyslového vlastnictví
Pohled do archivu Úřadu průmyslového vlastnictví

Průmyslověprávní informace mají značný význam pro rozvoj vědy, techniky, ekonomiky i obchodu. Vlastníci průmyslových práv mají na trhu před ostatními velkou konkurenční výhodu. Pro získání průmyslových práv je třeba podat přihlášku (patentovou, užitného či průmyslového vzoru, ochranné známky) u patentového a známkového úřadu. V rámci udělovacího či zápisného řízení je příslušná přihláška podrobena průzkumu, zda splňuje všechny zákonné podmínky.  Podle českého právního řádu se v případě patentů zjišťuje, zda před nabytím práva přednosti nebylo publikováno stejné nebo podobné technické řešení, či v případě průmyslových vzorů podobný vnější vzhled výrobku – jeho design, nebo v případě ochranných známek zda jsou splněny požadavky, označované jako absolutní podmínky pro zápis ochranné známky do rejstříku. V zákoně uvedeným subjektům se umožňuje, aby před zápisem ochranné známky do rejstříku mohly podat proti zápisu námitky, pokud se domnívají, že mají zapsanou podobnou ochrannou známku pro stejné nebo podobné výrobky či služby. K tomu se používají různé zdroje průmyslověprávních informací a tyto informace v podobě dokumentů mohou být uloženy na různých nosičích.

V historické posloupnosti je nejstarším a také nejdéle používaným nosičem papír. Následovala krátká éra mikroforem reprezentovaná především mikrofilmy a mikrofišemi. V posledních desetiletích 20. století došlo k masovému nástupu elektronických databází představovaných nosiči CD-ROM a poté DVD-ROM. Současnost již zcela patří on-line databázím, které ještě můžeme z hlediska dostupnosti (především té finanční) rozdělit na volně přístupné a komerční, tedy placené. Každý z nosičů má ve srovnání s jiným své výhody, ale i nevýhody.

Organizace dle mezinárodních norem

Pokud jde o patentové informace, jejich jediným nosičem byl po staletí papír. Národní patentové úřady vydávaly své patentové dokumenty a organizovaly je zpočátku do číselných sbírek. Později s jejich narůstajícím počtem budovaly patentové fondy řazené podle patentových třídění, od 70. let převážně podle Mezinárodního patentového třídění (dále jen MPT). S rozvojem mezinárodní spolupráce v oblasti průmyslověprávních informací, a tedy i informací patentových, zastřešené Světovou organizací duševního vlastnictví (angl. World Intellectual Property Organization, dále jen WIPO) se sídlem v Ženevě docházelo ke vzájemné výměně patentové dokumentace mezi jednotlivými patentovými úřady.

Na základě této výměny český Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV nebo Úřad) budoval tzv. kumulovanou sbírku patentové dokumentace. V této sbírce, budované postupně podle jednotlivých verzí MPT, byly zahraniční dokumenty řazeny v rámci znaku MPT vždy v následujícím pořadí: Evropské patentové přihlášky, mezinárodní přihlášky podané na základě Smlouvy o patentové spolupráci (angl. Patent Cooperation Treaty, dále jen PCT) a národní patentové dokumenty Ruska, Polska, Švýcarska, Velké Británie, Francie, Německa a USA. Budování papírového fondu bylo ukončeno v roce 2007 společně s ukončením platnosti 7. verze MPT. V souvislosti s digitalizací patentových dokumentů přestalo mít nákladné vedení papírového fondu jak pro archivační, tak pro rešeršní účely smysl. Všechny úřady zúčastněné v této výměně již postupně zcela upustily od vydávání svých dokumentů na papíře.

Pokud jde o rozsah kumulované sbírky, a tedy i o nároky na archivační prostor, jen dokumenty v 6. verzi MPT zabraly na regálech cca 1500 bm. Výměna patentové dokumentace v papírové formě pokračovala pouze se Slovenskou republikou (do roku 2013) a nyní ÚPV buduje systematický papírový fond, zaměřený pouze na národní patentové dokumenty, včetně evropských patentů platných na území České republiky. Veškeré papírové fondy, které má Úřad ve svých archivech, jsou všem zájemcům k dispozici v jeho veřejné studovně.

Studovna Úřadu průmyslového vlastnictví
Studovna Úřadu průmyslového vlastnictví

V případě, že patentové dokumenty byly správně zatříděny podle MPT a poté správně vřazeny do kumulované sbírky patentových dokumentů, představovala tato sbírka jedinečný rešeršní nástroj a zdroj informací o světovém stavu techniky. Pokud však byl některý dokument zatříděn nesprávně nebo byl omylem vřazen na nesprávné místo, byl prakticky nevyhledatelný a na chybu se mohlo přijít pouze náhodou. Provádění rešerší v této kumulované sbírce kladlo velké nároky na odbornost rešeršéra a jeho schopnost správně používat MPT. Pouze správné zatřídění hledaného řešení totiž vedlo k nalezení relevantních dokumentů. Papírové patentové fondy neumožňovaly vícehlediskový přístup k dokumentům, takže v nich nebylo možné provádět třeba jmenné rešerše.

Informace o ochranných známkách včetně případného vyobrazení u obrazových či kombinovaných ochranných známek byly až do konce 50. let 20. století zapisovány do vázaných papírových knih. Tyto zdroje byly pro adresné provádění rešerší zcela nevhodné. Vyhledávání probíhalo pouze listováním a vizuálním prohlížením záznamů. Později se informace o ochranných známkách a také o průmyslových vzorech zaznamenávaly na karty obsahující bibliografická data a grafické informace. Tyto karty byly zařazovány do kartoték podle jednotlivých verzí příslušných třídicích systémů – u ochranných známek například Niceské třídění výrobků a služeb a u průmyslových vzorů Locarnské třídění.

Známkové knihy Známkové knihy
Takto vypadají známkové knihy. Používaly se do poloviny minulého století.

Velký posun vpřed z hlediska úspory skladovacích prostor znamenalo ukládání patentových dokumentů na mikrofiše a mikrofilmy. Jednalo se o techniku, kdy byly jednotlivé stránky patentového dokumentu vyfoceny na část fotografického filmu. V případě mikrofilmů se jednalo o svitky, v případě mikrofiší o karty – štítky. Tato reprografická technika ve své době představovala značnou úsporu skladovacích prostor, avšak pro samotné studium spisu byla značně nekomfortní a komplikovaná. Ke čtení vybraného dokumentu bylo zapotřebí čtecí zařízení (často velkých rozměrů) s možností vytištění dokumentu na papír. Tato technologie se nejvíce používala v 50. až 80. letech 20. století. Z této doby měl Úřad ve svých fondech mikrofilmy a mikrofiše s patentovou dokumentací Austrálie, Kanady, Francie, Velké Británie, Itálie, Německa, Ruska, Švédska a USA. Československá patentová dokumentace na mikroformách vydávána nebyla. V současné době, kdy jsou patentové fondy plně převedeny do digitální formy, dokumenty na mikrofiších a mikrofilmech zcela ztratily na významu.

Vstříc digitalizaci

V 90. letech naplno nastoupila i v oblasti patentových informací éra digitalizace dokumentů a tvorba elektronických databází. Tyto databáze byly uloženy buď na hmotném nosiči prezentovaném nejdříve CD disky a později disky DVD nebo v interaktivním režimu on-line dostupné buď zdarma, nebo na komerčním základě.

Prvním úřadem, který zahájil digitalizaci národní patentové dokumentace, byl Patentový a známkový úřad USA (angl. United States Patent and Trademark Office, dále jen USPTO). Záměr převést veškerý retrospektivní fond patentů USA do digitální formy byl oznámen v červenci 1997 a ve velmi krátkém časovém úseku se také uskutečnil. Od roku 2001 ÚPV začal kromě retrospektivní sbírky dostávat i novou patentovou dokumentaci USA – nicméně pouze na nosičích DVD-ROM. Protože v té době byla budována ještě kumulovaná sbírka patentových dokumentů, musel se Úřad s touto skutečností nějakým způsobem vypořádat. Na jedné straně by nebylo vhodné nezařazovat do papírové sbírky patentové dokumenty USA. Na straně druhé stálo hledisko ekonomické, kdy by byl Úřad zatížen tiskem plných spisů. Úřad obdržel každý týden jeden DVD disk, na kterém bylo v průměru 4 500 patentových dokumentů. Nakonec se tedy přistoupilo ke kompromisu, kdy byly tištěny alespoň titulní stránky, které pak byly vřazovány do kumulované papírové sbírky. V případě, že uživatel při rešerši zjistil, že se jedná o relevantní dokument, mohl si ho nechat vytisknout z příslušného disku. Od roku 2011 přestal USPTO svoji národní dokumentaci na DVD vydávat a uživatelé ji mají k dispozici „pouze“ prostřednictvím internetu.

Významným softwarem používaným pro tvorbu databází na CD-ROM v oblasti patentových informací je tzv. MIMOSA (Mixed Mode SoftwAre). Tento software byl vytvořen francouzskou firmou Jouve Systemes d´information pro tzv. trilatelární úřady, které tvoří Evropský patentový úřad, Patentový a známkový úřad USA a Japonský patentový úřad. Tento software umožňuje práci jak s dokumenty v textové podobě, tak i s  dokumenty uloženými ve formě faksimilií. Každá strana patentového dokumentu je rozdělena do části textové a do části diagramové. Text je uložen do strojem čitelné podoby a lze v něm provádět i vícehlediskové rešerše, respektive vyhledávat různé kombinace bibliografických dat nebo klíčových slov. MIMOSA umožňuje dávkové vyhledávání, prohlížení, tisk a stahování, kdy si uživatel může vytvářet své vlastní soubory. Dále nabízí možnost práce tzv. „mixmódu“, kdy je možno samostatně pracovat s jakoukoliv částí dokumentu, např. kopírovat výkresy do jiných textů.

Disky vydávané Evropským patentovým úřadem pracující pod softwarem MIMOSA nesou název ESPACE, který je upřesněn dalším názvem. V týdenní periodicitě vycházejí např. disky ESPACE – EP (část EP – A s evropskými patentovými přihláškami a část EP – B s evropskými udělenými patenty). Měsíčně pak vychází ESPACE Bulletin (Evropský patentový věstník) nebo národní série ESPACE – ES, DK, IT, CH, GR atd. Disky ESPACE – PAJ (Patent Abstracts of Japan) obsahují abstrakty japonských patentových přihlášek v angličtině. Ke každému dokumentu jsou kromě abstraktu k dispozici bibliografické údaje, popřípadě krátká grafická informace ve formě vyobrazení nebo chemického vzorce. Každý rok vychází k sérii PAJ 12 disků, tedy jeden disk měsíčně. Na každém disku jsou údaje o přibližně 30 000 japonských přihláškách. Dokumenty jsou ukládány v číselném pořadí. Tento zdroj po dlouhou dobu představoval jedinou možnost, jak se dostat k informacím o japonských patentových přihláškách v angličtině.

Řada disků ESPACE už ale vycházet přestala. Jedná se například o sérii ESPACE – FIRST, která osahovala titulní stránky evropských patentových přihlášek a přihlášek PCT, nebo ESPACE – WORLD s plnými texty přihlášek PCT. V rámci série ESPACE vycházely také české patentové dokumenty jako součást disků ESPACE – PRECES, které obsahovaly ještě i patentové dokumenty dalších zemí střední a východní Evropy (Bulharsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko). Texty plných textů byly k dispozici v národních jazycích, pouze abstrakty byly přeloženy do angličtiny. Známkovou obdobou disků PRECES byly disky TRACES.

Databázová centra jako majáky v moři informací

V 60. letech 20. století začala vznikat první databázová centra, která v režimu on-line umožňovala svým smluvním uživatelům poskytovat informace z velkého množství databází. V této době začaly být budovány první komerční databáze patentových informací. Každý, kdo měl zájem využívat služby databázového centra, musel s ním nejdříve navázat smluvní vztah, neboť se samozřejmě jednalo o služby placené. Uživatel musel být k centru připojen přes telekomunikační nebo datovou síť.

Jedním z největších komerčních poskytovatelů databází z oblasti přírodních a technických věd s rozsáhlou nabídkou patentových databází je databázové centrum STN International (plným názvem Scientific and Technical Information Network). Toto centrum bylo založeno v roce 1984, kdy začínalo oproti dnešním více než 180 s pouhými 4 databázemi. Centrum je společně provozováno mezinárodními informačními společnostmi společnostmi Fachinformationszentrum (FIZ) s centrálou v německém Karlsruhe a Chemical Abstract Service (CAS) z USA. Uživatelskou podporu zákazníkům z Japonska zajišťuje společnost Japan Association for International Chemical Information (JAICI).

K nejdůležitějším patentovým databázím nabízeným tímto poskytovatelem jsou INPADOC Evropského patentového úřadu, Derwent World Patent Index (DWPI) společnosti Thomson Reuters a dvě databáze od společnosti CAS – Chemical Abstracts Plus (CAPlus) a CAS REGISTRY. STN svým uživatelům v současnosti nabízí několik rozhraní pro vyhledávání, v nichž je mimo jiné možné definovat dotaz prostřednictvím chemických struktur (např. STN Express). Svým zákazníkům centrum nabízí i speciální analytický a vizualizační software Anavist pro zpracování rešeršních výsledků, což v oblasti patentových informací umožňuje odkrývat nové výzkumné trendy v jejich raném stadiu, popřípadě odhalit oblast výzkumu, která je právě na vzestupu, stagnuje nebo je již zcela opomíjena. Umí také identifikovat důležité hráče na trhu nebo nacházet nové oblasti pro uplatnění existujících technologií.

K dalším významným databázovým centrům, které svým uživatelům nabízí na rozdíl od STN International nejen databáze patentových informací, ale i databáze s informacemi o ochranných známkách či průmyslových vzorech jsou centra Proquest-Dialog nebo Questel-Orbit.

Uchovávání informací v datové podobě šetří mimo jiné fyzický prostor
Uchovávání informací v datové podobě šetří mimo jiné fyzický prostor

Na konci 90. let 20. století došlo k mohutnému rozvoji internetu a internetových služeb, což se odrazilo také ve zpřístupňování průmyslověprávních informací. Až do této doby patentové a známkové úřady svá data poskytovaly pouze profesionálním zpracovatelům informací. S rozmachem nových a snadněji dostupných informačních technologií se samotné úřady staly nejen producenty dat, ale i jejich samotnými poskytovateli. Díky internetu došlo ke snadnějšímu zpřístupnění nejenom patentových informací, ale také informací o průmyslových vzorech a ochranných známkách. Mezi prvními volně přístupnými patentovými databázemi byly databáze Espacenet Evropského patentového úřadu a patentová databáze USPTO. Informace o mezinárodních patentových přihláškách, mezinárodních ochranných známkách a mezinárodních průmyslových vzorech zpřístupňuje formou rešeršních databází také Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO). V současné době téměř všechny národní patentové a známkové úřady včetně českého ÚPV zpřístupňují národní data týkající se jednotlivých předmětů průmyslových práv prostřednictvím rešeršních databází na svých webových portálech. Databáze jednotlivých úřadů se  kvalitou, rozsahem poskytovaných informací a rešeršními možnostmi významně liší. Nicméně jsou dostupné zdarma, proto minimálně pro prvotní představu o daném problému jsou pro neškoleného uživatele i rešeršního specialistu obvykle dostačující.

Kompaktní disky (CD-ROM a DVD-ROM) umožňují uchovávat ve srovnání s papírovým nosičem velké množství patentových dokumentů na minimu prostoru. Vydávání disků ve srovnání s tiskem patentových dokumentů na papír je i výrazně levnější. Jak bylo uvedeno v souvislosti s disky ESPACE, řada národních úřadů již zcela upustila od archivace svých národních patentových dokumentů na jakémkoliv hmotném nosiči a zveřejňuje je pouze prostřednictvím internetu. Některé státy však stále pokračují ve vydávání rešeršních souborů na archivačních nosičích, jaké mají k dispozici i databázová centra. Jak poukazuje D. Pičman, důvodů, proč existují prakticky totožné databáze jednak na CD-ROM a DVD-ROM, jednak přístupné v interaktivním režimu on-line nebo na internetu může být několik. Domnívá se, že hlavním důvodem je především skutečnost, že přes všechny výhody interaktivního přístupu do databázových center je pro řadu uživatelů výhodnější takovou databázi vlastnit, i když není zcela aktuální. Může do ní vstoupit, kdy chce, nemusí se přihlašovat, není stresován časovými limity, finančními prostředky, atd. 

Stres, psychické vypětí a nutnost znát několik rešeršních jazyků, které používají různá databázová centra, se obecně uvádějí jako největší nevýhody pro práci s databázemi v databázových centrech. Obvykle se doporučuje odladit si rešeršní dotaz v rešeršní databázi na CD(DVD)-ROM a teprve po ověření relevance výsledků přejít do ostré on-line placené databáze. Rešeršní možnosti jsou totiž téměř stejné, i když dotazovací jazyky databázových center obvykle umožňují ještě více kombinací. Jedna z hlavních výhod databází na kompaktních discích je skutečnost, že ji má uživatel k dispozici bez časového omezení (tedy ve smyslu pobytu v databázi) a především bez psychického stresu, který rešeršér obvykle pociťuje při práci s databázemi v režimu on-line. Jejich nevýhoda spočívá v delších časových prodlevách ve vydávání jednotlivých disků, takže uživatel nemá vždy k dispozici zcela aktuální údaje. Z finančních důvodů jejich producenti musí vždy čekat, až budou mít dostatečné množství záznamů, aby i pro ně byla produkce takových databází finančně výhodná. Na druhou stranu uživatelé těchto databází musí vynaložit vyšší náklady na nákup těchto zdrojů a multiuživatelské licence. Zaplatí tak často poměrně vysokou částku za velké množství informací, z nichž část nemusí být nikdy využita.

Výhody databázových center

Informace v databázích zpřístupňovaných databázovými centry jsou oproti databázím na discích mnohem aktuálnější. Dotazovací jazyky databázových center jsou mimořádně sofistikované a umožňují zadávat rešeršní dotaz velmi přesně. Pro definování rešeršního dotazu umožňují využívat speciální kódy. Jako příklad lze uvést tzv. RN (registry numbers) kódy u databáze CAS pro chemické sloučeniny. Každá chemická látka má přidělené své číslo a jeho užitím rešeršér dotaz definuje velmi přesně a zcela jednoznačně. Vyhne se nebezpečí překlepu v názvu složité chemické sloučeniny, tím pádem i chybné odezvě na dotaz a následně zbytečně vynaloženým finančním prostředkům. Rozvoj internetových technologií však zasáhl i nabídku databázových center  z hlediska působů provádění rešerší. Až do nedávna jejich služeb laikové využívali pouze prostřednictvím informačních specialistů ovládajících složité dotazovací jazyky. Tato možnost sice zůstává stále zachována, avšak centra se zaměřují i na neškolené koncové uživatele a nabízí jim možnosti vyhledávání například prostřednictvím jednoduchých formulářů.

Databázová centra mají k dispozici speciální softwarové nástroje pro provádění statistických analýz získaných dat (např. přihlašovatelských aktivit určitých firem, trendů v určitých oborech, přičemž je možné přihlížet k různým geografickým, politickým, ekonomickým aspektům atd.). Jako příklad byl uveden software Anavist centra STN International. Připojení k interaktivním databázím je díky možnosti přístupu přes internet k dispozici 24 hodin denně. Uživatel tedy není odkázán pouze na pracovní dobu knihoven či studoven, kde může pracovat s databázemi na discích. Na rozdíl od volně přístupných databází uživatel získá prostřednictvím komerční databáze mnohem adresnější informaci bez nepotřebného informačního balastu. Obvykle však za tuto informaci zaplatí i vyšší cenu. Výsledná cena obvykle představuje součet dílčích cen. K jednotlivým položkám zpravidla patří poplatek za čas strávený v databázi (cena jednotlivých databází, a to i ve stejném databázovém centru, se může lišit) a tzv. connect time. Další položku představuje provedený rešeršní dotaz, a to i chybně zadaný dotaz. Každé databázové centrum nabízí více zobrazovacích formátů, které se samozřejmě liší cenou.

Komerční databáze bývají označovány jako databáze s přidanou hodnotou (angl. value added databases). Oproti volně dostupným databázím poskytují mnohem více informací. Často texty dokumentů převádějí do strojem čitelné podoby, aby bylo možné rešerše provádět i podle klíčových slov v textu, nebo vytvářejí abstrakty v angličtině, aby bylo možné vyhledávat prostřednictvím výrazů v angličtině. Vytvářejí různé kódovníky (např. již zmíněné RN kódy) nebo deskriptory. Často k málo říkajícím názvům patentů vytvářejí ještě další, pro uživatele smysluplný název.

Platit, nebo poskytovat zdarma?

Volně dostupné databáze průmyslověprávních informací zpřístupňované dnes téměř každým národním patentovým úřadem bývaly ve srovnání s komerčními databázemi kritizovány v souvislosti s nižším uživatelským komfortem, omezenými možnostmi pro definování rešeršního dotazu a nízkým počemt zadávání selekčních termínů. Řada bezplatných databází umožňuje používání pouze Booleovských operátorů a neumožňuje zadávat rozmezí dat nebo používat maskovací znaky. Tyto databáze jsou sice zadarmo, na druhou stranu v důsledku ne vždy optimálních rešeršních možností uživatel získá mnoho informačního šumu. Paradoxně se tak někdy může stát, že pokud klient trvá na provedení rešerše ve volně přístupné patentové databázi, ve které pak rešeršér musí filtrovat a odlaďovat nepřesné výsledky kvůli nemožnosti zadat přesný rešeršní dotaz, vynásobí se hodinová sazba rešeršéra s počtem hodin strávených nad dolaďováním výsledků, je tato rešerše ve výsledku dražší, než kdyby byla provedena v patentové databázi komerční povahy.

Volně přístupným zdrojům bylo vždy vyčítáno, že nenabízejí dostatečně sofistikovanévyhledávací možnosti. Tato situace se však začíná měnit. Uživatelům bývá nabídnuto jak základní, tak pokročilé uživatelské rozhraní pro vyhledávání. Kromě Booleovských operátorů mají uživatelé možnost vyhledávání upřesňovat také použitím vzdálenostních operátorů, operátorů pro zadání rozsahu dat nebo různých maskovacích znaků. V některých volně přístupných zdrojích patentových informací je možné dotaz definovat prostřednictvím dotazovacího okna za použití identifikátorů jednotlivých selekčních polí (např. původce, přihlašovatel, klíčové slovo z abstraktu, datum podání, datum udělení atd.). Ukazuje se, že v budoucnu se přinejmenším vyhledávací možnosti volně přístupných průmyslověprávních databází zpřístupňovaných patentovými a známkovými úřady vyrovnají profesionálním rešeršním zdrojům. Databázová centra se zase budou snažit přilákat co nejvíce i zcela neškolených uživatelů nabídkou jednoduchých rešeršních rozhraní a samozřejmě ještě vyšší mírou přidané hodnoty.

Použitá literatura:
  • PIČMAN, D. Průmyslověprávní informace a rešeršní systémy. Praha: ÚPV, 2008. 170 s. ISBN 978-80-7282-077-1.
  • PIČMAN, D. Automatizované rešeršní systémy patentových informací. 3. doplněné a přepracované vyd. Praha: ÚPV, 2002. 97 s. ISBN 80-7282-027-3.
  • PACLÍK, M., KRATOCHVÍL, J. a CHURÁČKOVÁ, H. Mezinárodní systémy průmyslověprávních informací. Pracovní sešit. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů. 148 s. ISBN 978-80-86855-27-1.
  • PAPÍK, R. Strategie vyhledávání informací a elektronické informační zdroje. Praha: Velryba, 2011. 192 s. ISBN 978-80-85860-22-1.
Poznámka: Tento text je jedním z výstupů z interního grantu MUP č. KPV/16/2013 „Rešeršní systémy průmyslověprávních informací“. Autorka pracuje v Úřadu průmyslového vlastnictví a je interní doktorandkou Metropolitní univerzity Praha.
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
CHURÁČKOVÁ, Hana. Nosiče průmyslověprávních informací. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 8 [cit. 2019-03-26]. urn:nbn:cz:ik-14262. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14262

automaticky generované reklamy
registration login password