Preambule

Následující text by mohl být zajímavý pro všechny, kteří se ve vysokoškolském prostředí pohybují na poli informačního vzdělávání a oblastech souvisejících. Ukazuje, jak je možné poměrně efektivně naučit velkou množinu studentů mnoho nových a potřebných věcí a spotřebovávat jen velmi skromné zdroje. Zajímavý také může být pro novátory a stoupence e-learningu, vzájemného učení, stejně tak jako pro ty, kteří rádi experimentují a objevují nové věci, jako je třeba Dněprostroj.

1. Geneze vzniku e-learningového předmětu

Na počátku našeho příběhu nebylo slovo, ale studenti. Cestou akademického senátu se „domáhali“ „nějakého předmětu“, který by jim pomohl při psaní kvalifikačních prací. Vedení fakulty shledalo požadavek jako rozumný, a tak začalo hledání kandidátů, kteří by mohli něco podobného dát dohromady. Na první pohled na naší fakultě nikdo takový nebyl, nicméně autoři tohoto textu vycítili možnost, jak velkou množinu studentů naučit „povinně“ alespoň to nejzákladnější z oblasti informačního vzdělávání; aktivně tedy nabídli, že by jednu nebo dvě hodiny v tomto novém, jednosemestrálním a fakultně povinném předmětu, zajistili.

O tom, co by vysokoškolští studenti z oblasti informačního vzdělávání měli zhruba vědět, jsme měli poměrně jasnou představu, založenou na různých vlastních průzkumech, pozorováních i na pořádání „osvětových“ prezentací ze světa elektronických informací. Postupně jsme dospěli k přesvědčení, že samostatný, jednosemestrální kurz informačního vzdělávání by byl pro studenty ekonomie zbytečně dlouhý, a navíc by bylo těžké zařadit ho do programů jako kurz povinný. Ale ani jednorázově organizované prezentace s dobrovolnou účastí nedávají prakticky žádnou naději, že se dostatečně velká množina studentů naučí to, co by vědět měla. Podobných akcí se zúčastňují obvykle jen nadšenci nebo ti, kteří tam zabloudí omylem. Ale dvě nebo tři lekce v rámci celofakultně povinného předmětu pro první ročníky se zdály být ideálním dárkem seslaným z nebes. Idea propašování informačního vzdělávání do příbuzného předmětu byla na světě.

Na výuku vlastního akademického psaní jsme na fakultě nikoho nemohli nalézt, proto jsme sáhli k angažování učitele z jiné fakulty Masarykovy Univerzity. Zkušenosti z prvního běhu, který odstartoval na podzim roku 2009, však příliš povzbudivé nebyly. Prostý pohled na množství studentů, kteří měli kurz absolvovat, byl dechberoucí: 962 studentů prezenční formy a 841 studentů formy kombinované. Z kapacitních důvodů ani nebylo možné, aby se všichni zúčastnili přednášek, a to už vůbec nemluvíme o možnosti prakticky si vyzkoušet napsání nějakého vlastního krátkého „akademického textu“ a získat k němu adekvátní zpětné hodnocení. Dvě lekce věnované informačnímu vzdělávání se u studentů setkaly se zájmem a s kladnou odezvou, zbytek kurzu – který byl až příliš jednostranně orientován zejména na metodologii vědy – však budil spíše rozpaky a nezájem.

Logicky tak vyvstala otázka co s předmětem dál. Nebudeme napínat. Při různých našich mudrováních nás na chvíli zřejmě osvítil Duch svatý: a co tak transformovat kurz do čistě e-learningové podoby? Pokusili jsme zorganizovat celý podnik ještě jednou a lépe. Do týmu jsme přibrali ekonoma, který připravil kapitoly týkající se vlastního akademického psaní a zbytek kurzu jsme dotvořili sami.

2. Jak předmět funguje

2.1 Prostředí kurzu – Informační systém MU

Masarykova univerzita disponuje výrazně pokročilým informačním systémem, který mj. umožňuje i provozování e-learningu. K dispozici jsou funkce jako interaktivní osnovy, odpovědníky, odevzdávárny, úložiště studijních materiálů či diskuzní fórum, viz Brandejsová a Brandejs (2006).

Naší snahou je poskytovat studentům maximální podporu, což se odráží zejména v plné nabídce studijních materiálů s možností výběru formátu (HTML pro přímé studium v prostředí informačního systému, PDF pro tisk a ePub i Mobi pro čtečky elektronických knih) a naší připravenosti řešit jakýkoliv problém prostřednictvím diskuzního fóra.

Z dalších pomůcek využíváme odpovědníky pro domácí úkoly a autokorekční cvičení u každé lekce, podporu pro zpracování a vkládání multimediálních prvků u videoukázek práce s informačními zdroji. Zapomenout nesmíme ani na integrovanou funkci odhalování plagiátů (viz Brandejsová, 2006), s jejíž pomocí jsme už skutečně několik prohřešků proti citační etice odhalili.

2.2 Struktura předmětu

Předmět je rozdělen celkem do deseti plnohodnotných lekcí (dvě lekce představují jen „tvůrčí volno“ k psaní domácího úkolu), které jsou zpřístupňovány vždy v týdenní intervalu. První dvě představují nejdůležitější část našeho trojského koně, dále pak obhospodařujeme i lekce č. 5, 6 a částečně i lekci 7; zbytek pak tvoří problematika tvorby akademického textu a psaní důležitých dokumentů (Writing Summaries, CVs and cover letters, Writing Reports) v angličtině, němčině a francouzštině. Detailní obsah kurzu je k dispozici zde.

K úspěšnému absolvování předmětu je zapotřebí získat předepsaný počet bodů a splnit některé další povinnosti. Studenti, kteří potřebný počet bodů nezískají, musí psát na konci semestru zápočtový test. Povinné je také sepsání krátkého „odborného textu“ v rozsahu 3 500–4 500 znaků s předepsanou strukturou a náležitostmi, jako je např. nutnost vyhledat minimálně šest zdrojů informací, citovat je, vytvořit seznam použité literatury atd. Text je koncipován jako vlastní odpověď na otázku: Co mě v oboru mého studia anebo příbuzných / souvisejících oblastech zaujalo, co by stálo za hlubší prozkoumání, co bych chtěl(a) třeba v budoucnosti zpracovat jako seminární / bakalářskou nebo diplomovou práci podle formálně zadaného „vzoru“.

Povaze domácího úkolu je přizpůsobena i kostra části předmětu orientovaná na informační vzdělávání. Sestává z následujících tématických okruhů: knihovny a knihovní služby ESF a MU, knihovní systém Aleph, speciální knihovní služby (Metalib, SFX, e-diplomky, elektronická prezenční výpůjčka, ohlášené knihy, obsahy časopisů), databáze elektronických časopiseckých článků, elektronické knihy, citační rejstříky a specializované databáze. Práce s uvedenými zdroji je dále demonstrována a procvičována na fiktivním příběhu výzkumníka Josefa K. Nakonec si studenti, v rámci bodovaných domácích úloh, procvičí některé úlohy prakticky – například kombinované vyhledávání v katalogu, vyhledávání v databázích článků a ve Web of Science. K předmětu také existuje doporučená doplňková literatura – elektronická skripta, která jsme volně zpřístupnili na internetu zde.

2.3 Nasazení peer assessmentu: hlavní domácí úkol a neúnavný Dněprostroj a jeho logo

Jak jsme zmínili úvodem, nápad na převedení kurzu do podoby e-learningu nám byl zaslán shůry. Odtud pochází dozajista i druhý trik, který je „jako dělaný“ pro situace, kdy je třeba „rozumně“ obsloužit množinu studentů čítající stovky až tisíce osob. Pro hodnocení hlavního domácího úkolu – tedy zárodku odborného textu – je totiž využito metody vzájemného hodnocení (anglicky peer assessment, jedna z metod vzájemného učení[1]).

Přestože jsme se myšlenky vzájemného hodnocení textů chopili zejména jako technického řešení jak efektivně zpracovat velké množství studentských textů při velmi malém počtu vyučujících, sluší se poznamenat, že důvody pro jeho použití mohou být i jiné než ryze praktické. Vzájemné hodnocení není nějakou zbrusu novou a doposud nevyužívanou vyučovací metodou. Spíše naopak – existují desítky zahraničních studií, které popisují uplatnění vzájemného hodnocení v praxi. Například od Robertse (2006: 7) vybíráme následující argumenty zdůvodňující, proč se vzájemným hodnocením zabývat:

• Studenti to už stejně dělají – studenti se kontinuálně vzájemně hodnotí: dívají se na práci jiných, posuzují ji se svou vlastní prací a s prací ostatních a mohou či nemusejí dostat šanci vyjádřit svůj pohled veřejně.
• Samotný akt hodnocení je jednou z nejintenzivnějších zkušeností při učení – aplikování kritérií na něčí práci je jednou z nejproduktivnějších cest rozvíjení a prohlubování porozumění […] Poměřování a posuzování jsou výrazně rigoróznější postupy než prosté čtení, poslouchání a pozorování.
• Vzájemné hodnocení studentům umožňuje vzít si příklad z úspěchů druhých a poučit se ze slabin ostatních.

To, že na tom skutečně něco bude, potvrzují i četné reakce našich studentů, které formou zpětné vazby k lekcím dostáváme. Dva příklady za všechny:

• „Tato část předmětu se mi velmi líbila, i přes původní obavy, jak budu moci opravovat cizí práce, když sama nemám příliš zkušeností se psaním. Ale překvapivě "zahrát si na učitele" bylo velmi poučné. Ať už co se týká srovnání, jak se se stejným úkolem, s kterým jsem se potýkala sama, poprali kolegové, tak třeba i poznání, jak jsem schopna posuzovat cizí chyby nebo naopak to, co se podařilo a jakým způsobem dokážu správně zformulovat ve zpětné vazbě svoje připomínky. Srovnání vlastní práce s cizími a poučení se z cizích chyb a zároveň uvědomění si, jakým způsobem jsem asi sama chybovala – to je zřejmě neocenitelný způsob učení a ponaučení.“
• „Dle mého názoru je vzájemné hodnocení prací velmi dobrou zpětnou vazbou pro nás pro všechny. Už jen tím, že čtu práci ostatních, kterou mám ohodnotit, mě nutí přemýšlet nad správností náležitostí textu. To je, myslím, docela dobrý způsob učení se...“

Ale pěkně popořadě. K realizaci metody vzájemného hodnocení je zapotřebí odpovídající počítačová aplikace – a tu jsme na začátku neměli. Univerzitní informační systém takovouto e-learningovou pomůcku nenabízí, proto jsme byli nuceni si potřebnou aplikaci naprogramovat sami. To samozřejmě znamená práci navíc při přípravě kurzu, ale na druhou stranu takový přístup přináší výhody zakázkových řešení – výsledná webová aplikace je ušita na míru našemu zadání domácího úkolu a máme ji rovněž plně pod kontrolou co se ovládání, monitorování a sestavování reportů týče.

Pro svou spolehlivost a neúnavnost jsme ji pojmenovali příznačně jako „Dněprostroj“. Zjednodušenou ukázkovou verzi nástroje si lze vyzkoušet na http://dneprostroj.svi.econ.muni.cz/.

Logo Dněprostroje si vypůjčilo obrázek z opencliparts.org

Vzájemné hodnocení je třífázový proces: 1) sběr úkolů, 2) hodnocení cizích úkolů a 3) zpracování výsledků. Proto si také Dněprostroj postupně představíme v těchto fázích:

Sběr úkolů

Jak jsme již zmínili dříve, v Akademickém psaní je úkolem sepsání krátkého odborného textu. V Dněprostroji to znamená vyplnit několik textových polí ve webovém prohlížeči návodně pojmenovaných jako Téma, Představení tématu, Výzkumná otázka, Metodika, Užitek vzniklý řešením výzkumné otázky a Použitá literatura. Zcela záměrně po studentech vyžadujeme text prostý nějakého formátování – nezajímají nás nějaké „omalovánky“, ale obsah sdělení. Pro kontrolu splnění předepsaného rozsahu textu zde Dněprostroj umí spočítat počet uložených znaků.

Hodnocení cizích úkolů

V této fázi Dněprostroj každému studentovi přidělí k hodnocení předepsaný počet náhodně vybraných textů jiných studentů, a to takovým způsobem, aby ve výsledku byly všechny texty přiděleny rovnoměrně – nemůže se například stát, že by jeden text byl přidělen řekněme 3× a jiný zase 20×, maximální přípustný rozdíl je 1.

V této fázi je úkolem každého studenta přidělené texty ohodnotit. Hodnotí se pomocí klasifikační škály od 1 do 5 (jak „ve škole“) následující kritéria:

• Výstižnost výzkumné otázky – neodbočuje od tématu? Směřuje k jasnému cíli?
• Metodika – jsou zvolené metody a rozvaha informačního zabezpečení odpovídající a vhodně vybrané?
• Užitek – jak je zdokumentován užitek vzniklý vyřešením výzkumné otázky?
• Srozumitelnost – má text odpovídající odbornou úroveň, neobsahuje gramatické chyby a typografické prohřešky?
• Formální náležitosti – zejména rozsah textu a zápis bibliografických citací podle normy.

Navíc – kromě známek – vyžadujeme vyplnění slovního komentáře: co se líbilo a co nikoliv, zda bylo něco nesrozumitelné apod. Naše zkušenosti ze tří ročníků užití Dněprostroje totiž jasně říkají, že taková slovní zpětná vazba je tím nejcennějším, co student může ke svému první pokusu o „odborný text“ získat. A pokud studenta hodnocení cizích textů „baví“, může si nechat přidělit texty navíc – čísla ukazují, že v průměru jeden „extra“ text k hodnocení si nechá přidělit každý desátý student.

Zpracování výsledků

Po skončení druhé fáze se v Dněprostroji nacházejí stovky textů, tisíce slovních komentářů a desetitisíce známek, což jsou data, která lze zpracovat na sto a jeden způsob. Primárně student samozřejmě má možnost podívat se, jak byl jeho vlastní text ohodnocen a jaké místo zaujímá v žebříčku všech hodnocení, který je sestaven na základě udělených známek.

To však zdaleka není vše. Pro srovnání se může také podívat, jak ostatní studenti hodnotili ty stejné texty jako on, a rovněž na texty svých recenzentů. Slovní komentáře ke svému textu navíc může klasifikovat – ve smyslu „byl pro mne tento komentář užitečný nebo spíše mám pocit, že hodnotitel můj text ani nečetl?“.

A konečně se v této fázi každý student může přihlásit k autorství svého textu i svých hodnocení. Z pohledu studentů je totiž vzájemné hodnocení v Dněprostroji anonymní – studenti neví, čí texty hodnotí ani kdo hodnotil text jejich (tyto informace má k dispozici jen tutor). Pokud se však někdo za svůj text a své komentáře „nestydí“, není mu na konec v přiznání autorství „bráněno“. Na podzim 2012 se k autorství přihlásilo zhruba 8 % studentů, přičemž pravidlo bylo nastaveno tak, že tato osvojená autorství uvidí pouze ti studenti, kteří se k autorství přihlásí.

Co Dněprostroj nabízí tutorovi

Vyučující má přístup ke všem datům z Dněprostroje, není tedy omezen jen na to, co vidí student, ale může si prohlížet řadu dalších žebříčků a indikátorů, případně veškerá data exportovat do tabulek k dalšímu zpracování ve specializovaných aplikacích, a to průběžně hned od první fáze sběru textů.

Je možné vytvářet žebříčky nejenom z textů, ale i studentů – například podle toho, kdo hodnotí nejmírněji, nejpřísněji, nejrychleji, nejužitečněji, nejvíce apod. Velice šikovná je právě možnost sledování aktivit v čase, kdy lze snadno dohledat studenty, kteří se s hodnocením textů – jak se říká – „nemazlili“ a nad jedním hodnocením textu strávili třeba ani ne minutu, takže zjevně texty spolužáků vůbec nečetli a jen narychlo nasázeli nějaké známky. U takových studentů se snadno rozhodovalo o tom, zda zadaný úkol opravdu splnili či nikoliv.

Nejčastější výtkou studentů vůči metodě vzájemného hodnocení je přesvědčení, že hodnocení od učitele by bylo mnohem lepší (objektivnější, spravedlivější apod.) než zprůměrované hodnocení od spolužáků. K tomu je nutné poznamenat dvě skutečnosti: Za prvé, výsledné známky, které si studenti udělí, jsou v průměru významně lepší, než jaké bychom jim dali my sami. A za druhé, není pravda, že bychom studentské práce nečetli a nehodnotili – určitě alespoň desetině prací nějakou tu pozornost věnujeme.

Vtip je v tom, že vzájemné hodnocení nám spolehlivě ukazuje na práce, na které je zapotřebí se podívat. Ilustrujme si to na příkladu – jeden student úkol sepsání vlastního textu pojal tak, že dle vlastních slov „se pokusí zjistit, zda se jeho nicnedělání vyrovná pracím ostatních studentů tohoto předmětu“ a valnou část předepsaného rozsahu vyplnil 80× rozkopírovanou větou „Bublanina je dobrá věc.“ Známky od spolužáků tento text zařadily na konec žebříčku, díky čemuž neušel pozornosti nás tutorů.

2.4 Zpětná vazba – očima studentů

Součástí kurzu je i tzv. povinná zpětná vazba, ve které studenti na konci semestru zhodnotí předmět jako celek. Jak se hodnocení za poslední čtyři roky vyvíjelo, je patrné z následují tabulky.

Hodnocení předmětů za poslední čtyři roky

K ryze kvantitativnímu hodnocení studenti ještě doplňují i písemné komentáře, ve kterých hodnotí co se jim líbilo nebo naopak nelíbilo, co postrádali, co bychom mohli napříště zlepšit. Všechny tyto informace, včetně komentářů, pak zveřejňujeme pravidelně na webu předmětu zde.

3. Celkové zhodnocení efektivnosti projektu

Dva dobré nápady, dva zcela marginální pracovní úvazky, jeden Dněprostroj, jeden trojský kůň, informační systém univerzity a více než tisícovka studentů tvoří dohromady systém, který, zdá se, funguje nadmíru dobře a efektivně. Reakce studentů jsou v naprosté většině kladné, budeme také věřit, že znalosti a dovednosti získané díky Akademickému psaní se přetaví i do vyšší kvality závěrečných prací.

Hromadnost, efektivnost, rychlost a hodnocení cestou „peer assessment“ patří jednoznačně ke kladům celého podniku. Drobnou daní je pak částečně „neosobní přístup“ a absence skutečně odborného posouzení napsaných textů. Podle nás to je ale vcelku snesitelná cena. Akademické psaní a trojský kůň se postupně spřátelili a vytvořili organickou, životaschopnou symbiózu.