Na dvacátý akviziční seminář, který se konal v nových prostorách Národní technické knihovny v Praze pod hlavičkou Sdružení knihoven České republiky, připadlo v letošním roce datum 17. června 2010. Reprezentativní Ballingův sál s nejmodernějším vybavením byl více než vhodným prostorem pro tuto jubilejní událost. Shromáždilo se v něm kolem sto padesáti akvizitérů a dalších účastníků z celé České republiky, čímž byla překonána rekordní účast z roku 2009. Prostředí v loňském roce otevřené knihovny bylo jasným poselstvím, aby se knihovníci neomezovali pouze na tradiční způsoby práce, ale aby přijímali výzvy nových technologií a s nimi související změny. Zastřešujícím tématem, které se postaralo o pestrost a různorodost celého semináře, byla akvizice různých typů dokumentů.

Slavnostního zahájení se ujala ředitelka Středočeské vědecké knihovny v Kladně PhDr. Jiřina Kádnerová, která upozornila na vysoký počet účastníků, prostředí Národní technické knihovny a uvedla, že mezi přítomnými je polovina z těch, kteří stáli u počátků pravidelného setkávání akvizitérů.

Moderátorem celého dne byl jako v předchozích letech předseda Sekce pro akvizici SDRUK a ředitel Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem Ing. Aleš Brožek. Svůj příspěvek nazval „Dvacet akvizičních seminářů - dvacet inspirujících setkání“. Ve výčtu uplynulých ročníků vzpomněl zejména na první z nich, který se konal v roce 1991 a byl pracovním setkáním dvanácti knihovníků v ředitelně kladenské knihovny. Závěrem setkání bylo, že by bylo maximálně užitečné pokračovat a uspořádat další poradu s tím, že by se koordinace ujala Národní knihovna. V názvu se slovo seminář poprvé objevilo v roce 1993. Celkem jedenáct ročníků se konalo v kladenské knihovně, dalšími místy byly např. Ústřední zemědělská knihovna v Praze (2000), Krajská vědecká knihovna v Liberci (2004), Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem (2007), Městská knihovna v Praze (2008) a Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové (2009). Snahou organizátorů bylo vždy stanovit pro jednotlivé semináře zastřešující téma. Za aktivní účast na seminářích vyjádřil A. Brožek upřímné poděkování Mgr. Anně Andrlové z plzeňské krajské knihovny, která se bohužel letošního ročníku nezúčastnila, Marii Lichtenbergové z ústecké krajské knihovny a již výše zmíněné  PhDr. Jiřině Kádnerové z Kladna, kterým rovněž předal květiny.

PhDr. Jaroslav Císař z Grand Princ a.s. a šéfredaktor časopisu Grand Biblio vystoupil s inspirativní  prezentací na téma „Od státu k privátu aneb Cesty vydávání knih v ČR za uplynulých 20 let“, ve které hovořil o zkušenostech s odstátněním českého nakladatelského sektoru.  Nejprve nastínil situaci v období především v letech 1945-1989, kdy se s knihami neobchodovalo a jejich produkce, distribuce a prodej se plánovaly. Jednotlivé činnosti se centralizovaly a byl určován profil vydávání knih. Fungovalo čtyřicet až padesát nakladatelů s určeným zaměřením. Jediným pozitivním prvkem byla jedna knižní distribuce - dnes existuje padesát až šedesát distribučních firem. Co se týká knihkupectví, existovaly krajské podniky Kniha, které plánovaly počty knih, a to se ve svém důsledku odrazilo ve vydávání a nákladech. Politický vliv byl demonstrován na prvním vydání překladu Kmotra od Maria Puza, kde na titulní stránce chybí nakladatelství Svoboda. Po roce 1989 byl knižní sektor první oblastí v kultuře, která se privatizovala. Odstátnění měl na starosti odbor literatury a knihoven ministerstva kultury a v pracovním týmu byl kromě J. Císaře zastoupen rovněž právník, ekonom a „privatizátor“. Velká privatizace měla devastující vliv na knihkupectví, která byla na atraktivních místech a nadále si nemohla dovolit platit nájemné. Navíc se změnila poptávka, což si někteří nakladatelé neuvědomili, a nadále se tisklo ve velkých nákladech. Důsledkem bylo hromadění obrovských zásob v knižních skladech a jejich výprodej. Následně se J. Císař přesunul do současnosti a věnoval se faktorům ovlivňujícím fungování knižního trhu, jak je vidí ze svého pohledu. Ve srovnání s Nizozemskem a skandinávskými zeměmi se u nás uplatňuje malý vliv státu – stát nezasahuje, liberální legislativa, problematika čtení a podpora čtenářství, dále dokončení profilace nakladatelského sektoru, neúměrně vysoký počet knižních distribucí, pokračující koncentrace knižního obchodu, vstup obchodních řetězců do prodeje knih, ostré konkurenční prostředí, pokles doby obrátkovosti knižních titulů (rozhodují první tři měsíce), ustálení cenové hladiny (průměrná cena 250 Kč je v porovnání se zahraničním stále nízká, ačkoli náklady jsou stejné), nová technika a technologie a pročištění obchodních vztahů.

PhDr. Hana Nová z Oddělení periodik Národní knihovny České republiky nazvala svůj příspěvek „České noviny a časopisy včera, dnes a zítra“. Stejně jako její předřečníci i ona se nejprve obrátila do minulosti a nastínila legislativu a situaci periodického tisku do roku 1990. Zmínila existenci Českého a Federálního úřadu pro tisk a informace a každoroční vydávání tištěného Katalogu periodického tisku ČSR, který přinesla na ukázku. Do roku 2000 platila vyhláška č. 140 z roku 1964, která stanovovala povinné výtisky a registraci periodik na ministerstvu kultury a okresních úřadech. Tiskový zákon z roku 2000 stanovuje evidenci periodik na Ministerstvu kultury České republiky, jejíž databáze je přístupná veřejnosti, povinné údaje a příjemce povinných výtisků. Představila přehledy prodaných nákladů, zmínila Unii vydavatelů periodického tisku a jako zajímavost uvedla, že nejvíce názvů periodik začíná písmenem S. Co se týká samotné akvizice v Národní knihovně, snaží se o úplnost povinného výtisku. Jako akviziční zdroje používají evidenci periodického tisku, databázi ISSN, cluster (= sdílenou katalogizaci Národní knihovny, Moravské zemské knihovny a Vědecké knihovny v Olomouci) a pomáhá i náhoda. Rovněž zmínila důležitou roli elektronických informačních zdrojů, kde se čeká větší poptávka, a připravovanou novelu tiskového zákona.

Ředitel Knihovny a tiskárny pro nevidomé K. E. Macana Bohdan Roule vystoupil s tématem „Audioknihy nejsou jen pro těžce zrakově postižené“, které přineslo celou řadu informací a podnětů ke zvukovým dokumentům, zejména audioknihám. Nahrávky pořizují již od roku 1960, v minulé éře patřili pod Svaz československých invalidů a od roku 1991 jsou příspěvkovou organizací. V současné době jsou největším producentem zvukových knih, v jejich katalogu je 2059 těchto dokumentů ve formátu mp3. Jeho výhodami jsou menší nároky na paměť, nákup přes internet a možnost stahování. Důležitá je spolupráce s dalšími knihovnami (jejich počet je přes 60), se kterými mají uzavřené smlouvy. Zvukové knihy, typ dokumentu, pro něž je rovněž vžité pojmenování audioknihy, lze rozdělit do třech základních skupin: krácené, nekrácené a ostatní, kam jsou zahrnuty např. rozhlasové a dramaticky upravené hry. Podle formátu jde potom o rozčlenění hlavně na CD audio a CD mp3. Mezi další vydavatele audioknih patří nakladatelství Supraphon, Bonton a Tympanum, používající především formát mp3. SOCHA využívá rovněž formát mp3 a nahrává literární díla, kterým skončila autorská práva. Mezi jejich interprety patří Jiří Štědroň nebo Dagmar Patrasová. V menším množství nebo ojediněle vydávají audioknihy nakladatelství Radioservis, Metafora, Albatros, Česká multimediální, Fonia a Motto, často jako přílohu ke knihám. V závěru byl stručně zmíněn komentovaný film a snaha o opatřování natočených filmů zvukovou stopou.

Krátká přestávka umožnila účastníkům semináře na chvíli vydechnout a po ní vystoupila Mgr. Vlasta Havrdová ze Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové, aby v příspěvku „Elektronické dokumenty v knihovnách z pohledu akvizitéra - praxe v SVK HK“ pohovořila o získaných poznatcích. Úvodní profil knihovny a srovnání jejích statistik z let 2007 a 2009 ukázalo nárůst jak registrovaných čtenářů, tak i virtuálních návštěv. Nové technologie nutně znamenají změnu přístupu a práce akvizitéra. Novinkou jsou v Hradci Králové dvě čtečky elektronických knih, které se půjčují absenčně a je o ně takový zájem, že knihovna vytváří pořadníky. S tím, jak začaly do knihovny přicházet elektronické dokumenty, a to i regionálního charakteru, bylo nutné svolat akviziční komisi, kde bylo rozhodnuto o uchovávání dokumentů v elektronické podobě. Dokumenty jsou ukládány na interní server, je k nim vytvořen klasický katalogizační záznam s odkazem. Současnými perspektivami hradecké akvizice jsou zejména zkvalitňování a rozvíjení služeb pro veřejnost, spolupráce s potencionálními i současnými partnerskými institucemi, rozšíření oborové vzdělání, podpora aktivit v práci s minoritami a zaměření na vícezdrojové financování pro další plánované aktivity.

Mgr. Klára Sušická z Městské knihovny v Praze nazvala svou prezentaci „Jak blízká je rekonstrukce akviziční práce ve velkých veřejných knihovnách České republiky? (Budování koncepce v akvizici EIZ v Městské knihovně v Praze)“. I když se sama nemohla semináře zúčastnit, její pečlivě připravený příspěvek přednesl Ing. Aleš Brožek. Autorka se zaměřila na možnosti nákupu elektronických informačních zdrojů, což také demonstrovala na konkrétních příkladech a informovala o tom, že externí online databáze navrhuje v Městské knihovně akviziční oddělení. K nákupu využívají domácí dodavatele (AiP) a konsorcia. Uvedla, že je důležité, aby elektronické zdroje smysluplně korespondovaly s fondem a že by se měly prolínat s katalogem knihovny, jak ukázala na příkladech knihovny v Rotterdamu (externí linky) a Městské knihovně v Praze (zdigitalizovaná díla Boženy Němcové). Uvedla, že Google knihy spolupracuje s nakladatelstvími Grada a Albatros. Nastínila také otázku jednotného akvizičního serveru a konsorciálních smluv, které by mohly být určitým povzbuzením pro nakladatele, zárukou licencí a znamenaly by lepší dostupnost pro knihovny. V této souvislosti A. Brožek uvedl, že o akvizičním serveru měl původně pohovořit Petr Žabička z Moravské zemské knihovny v Brně, ale že oproti plánovanému programu nevystoupí.

Pak se již slova a mikrofonu ujal Ing. Libor Coufal z Národní knihovny v Praze. Jako téma si zvolil „Možnosti automatizované akvizice elektronických online časopisů pomocí nástrojů pro archivaci webu“. Reagoval tak na situaci, kdy v poslední době přechází celá řada tradičních časopisů do online podoby a další nové vycházejí pouze online. Otázkou je, jak knihovny řeší akvizici těchto dokumentů a jak reagují při jejich zpracování, kdy se zpravidla vytváří odkaz nebo jsou k dispozici jeho plné texty prostřednictvím informačních zdrojů. V Národní knihovně používají WebArchiv, ve kterém mají asi 140 online časopisů – aktivně je vyhledávají, dostávají návrhy od vydavatelů, spolupracují s českým centrem ISSN a využívají licencované zdroje. Archivují asi šestkrát ročně a s vydavateli uzavírají kvůli autorským právům zvláštní smlouvy. Vycházejí z webové architektury server-klient a nejčastěji využívají sběr dat na straně klienta, a to pomocí robotů (= sklízení semínek). Problémy mohou způsobit URL adresy, které by měly být snadno zjistitelné, a jejich přepsání, aby směřovaly na semínka. Po výčtu možných formátů online časopisů přešel L. Coufal k vlastním nástrojům pro archivaci. Přínosná byla názorná ukázka sběru a archivace pomocí HTTrack, která ukázala jednoduchost celého procesu archivace a získávání dokumentů. Takto získané dokumenty mohou být přístupné lokálně v knihovně, prostřednictvím webového serveru nebo na přenosných médiích.

Tím byly vyčerpány jednotlivé body programu a přešlo se k diskusnímu bloku, který měl dva vystupující a vnesl svěží vítr do celého semináře. Mgr. Monika Myslivečková z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích a její „Malé zamyšlení nad akvizicí e-knih a jejich zpřístupnění pro čtenáře prostřednictvím čteček“ bylo výzvou pro další knihovny, aby neváhaly využívat nové technologie. Zmínila rozdílné definice elektronické knihy, její počátky v sedmdesátých letech 20. století, projekt Gutenberg a Spojené státy americké, které jsou lídrem v nabídce a využití elektronických dokumentů. Zhodnotila situaci u nás a zmínila problematiku autorského práva. Zjišťovala, které knihovny v České republice již e-čtečky využívají a z odpovědí se dozvěděla, že čtenářům jsou k dispozici  v Moravské zemské knihovně a Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové. V Městské knihovně v Praze jsou testovány a v Krajské vědecké knihovně v Liberci uvažují o jejich zakoupení. Dále uvedla dodavatele elektronických knih (největším jsou palmknihy.cz), zmínila významné digitalizační projekty a upozornila na službu elektronického dodávání dokumentů. Své vystoupení zakončila myšlenkou, že koncepční nákup elektronických knih v knihovnách je spíše budoucností, ale každý akvizitér bude tuto problematiku řešit.

Druhým diskutujícím a zároveň posledním vystupujícím byl Tomáš Zilvar, který představil projekt „Digitální student“. Jeho prezentace vyzněla daleko obecněji. Pohovořil o projektu Gutenberg.cz, e-čtečkách a o nutných změnách, kdy je třeba, aby tradiční média nabrala nový směr. Největším problémem je podle něj spíše strach než platná legislativa. Tisk knih zůstane zachován i v budoucnosti. Zajímavé bylo přirovnání dnešní situace k období vynálezu knihtisku, kdy dnešní směřování bude mít dopad na příští desítky let. Knihovny by se tak měly změnit a působit jako propagátoři elektronických knih. Měly by se stát živými organismy, místy setkávání, jako je tomu v nové Národní technické knihovně. Vedle digitalizace jsou změny patrné v žurnalistice, média se stávají sociálními a mobilními. Zároveň vstupujeme do éry, kdy bude obsah zdarma a placená bude přidaná hodnota. Na tom staví i projekt digitálních učebnic zdarma s vizí multimediálních skript bezplatně dostupných studentům. Při digitalizaci je role knihoven důležitá zejména z důvodů kvalitního zpracování (OCR apod.), které je mravenčí prací a kterého není soukromá sféra schopná.

Zakončení dvacátého akvizičního semináře patřilo J. Kádnerové, která podtrhla slavnostnost, rozmanitost a inspirativnost celého dne s tím, že ne vše bylo řečeno a řada témat zůstává na příští rok. Se všemi se rozloučila slovy, že „ani Jules Vernes by nepředpokládal, co se stalo skutečností“ a neopomněla poděkovat organizátorům.

Pro zájemce Národní technická knihovna připravila prohlídku prostor nové budovy.