elektronický časopis o informační společnosti
nejpozdější
Jiří Hůla, který letos 7. června oslavil 70. narozeniny, byl nominován na Cenu Ministerstva kultury (MK) za dlouhodobý přínos českému výtvarnému umění. Kromě vlastní výtvarné tvorby přes 30 let pořádá a instaluje výstavy, publikuje výtvarné články, věnuje se typografii, ediční činnosti a především archivářství. V roce 1983 otevřel se svým bratrem Zdenkem Hůlou (1948) v rodinném domě v Kostelci nad Černými lesy Galerii H, ve které se v letech 1983–1989 uskutečnilo několik desítek výstav, jejichž leitmotivem bylo srovnávání a setkávání. Desítky výstav později připravil jako nezávislý kurátor, coby publicista uveřejnil stovky článků,recenzí, rozhovorů.
VíceV tomto roku si pripomíname 295. výročie narodenia a 230. výročie úmrtia významného európskeho vzdelanca, knihovníka, historika, archivára, lingvistu, básnika, editora a reformátora uhorského školstva Adama Františka Kollára (17. 4. 1718 Terchová – 10. 7. 1783 Viedeň).
VíceJestliže by se kdokoli zabýval historií uplatnění Mezinárodního desetinného třídění v našich zemích po více než poslední půl století, musel by psát především o jeho nejvýznamnějším zastánci a hlavně spolutvůrci, kterým byl Ing. Ladislav Kofnovec, CSc. Nyní je jeho dílo ukončeno. Opustil nás letos v červenci, rok před završením deváté desítky života. K jeho osmdesátce jsem si v roce 2004 dovolil napsat obsáhlejší článek do Národní knihovny, který se věnuje této významné osobnosti z hlediska nejen jeho práce na MDT a na který lze v této souvislosti čtenáře Ikara odkázat [1]. Tuto stať bohužel píšu o rok dříve, než jsem předpokládal, že napíšu k jeho devadesátce; už tedy jen jako vzpomínku člověka, který byl Láďovi, jak jsem mu směl říkat, v některých letech velmi nablízku.
Více„Výročia v živote ľudstva, národov, výročia inštitúcií i jednotlivcov a takisto zákonov si nepripomíname samoúčelne. Má to svoj spoločenský zmysel a význam. Lepšie si uvedomujeme statočné postoje ľudí k životu a práci, lepšie ich poznávame nie preto, aby sme ich len poznali, ale aj preto, aby sme z nich ťažili potrebné podnety pre naše snaženia v prítomnosti“[1].
Týmito slovami uviedol v roku 1984 profesor Štefan Pasiar, v tom čase predseda Slovenskej knižničnej rady, svoj príspevok Knižničné zákony a sústava knižníc v periodiku Knižnice a vedecké informácie k výročiam Zákona 430/1919 a 53/1959. V tom čase bezpochyby netušil, že významným výročím pre knihovnícku verejnosť, jeho bývalých spolupracovníkov a absolventov sa stane aj výročie jeho narodenia (20. júl 1913), ktoré si v súčasnosti s úctou jeho vlastnými slovami pripomíname.
VíceNa své první setkání se Standou Kalkusem nikdy nezapomenu. Po dvaceti letech vynuceného vnitřního exilu jsem se v srpnu 1990 jako čerstvý šéf Parlamentní knihovny, tehdy ještě Knihovny Federálního shromáždění, ocitl na 56. Kongresu IFLA ve Stockholmu. Cítil jsem se zoufale. Nevěděl jsem, nemaje žádných zkušeností, jak se v mezinárodní společnosti chovat, sláma mi, jak se říká, čouhala z bot.
Navíc se ke mně kde kdo vrhal: Praha a sametová revoluce byly v kurzu, vyptával se na poměry, žádal názory a stanoviska nebo si chtěl jen přátelsky popovídat. A já zjistil, že mé znalosti němčiny a ruštiny jsou mi tu k ničemu a lámaná angličtina jenom pro ostudu. Takže když se druhý den náhle z davu knihovníků v kuloárech jednacího sálu vynořila postava se jmenovkou Stanley Kalkus a americkou vlajkou na hrudi a zjevně směřovala ke mně, hodlal jsem prchnout zhrozen z představy své další zmatené anglické konverzace a již několikáté propocené košile. Ještě že se mi to nepodařilo. Ze Stanleyho se vyklubal český Standa s neuvěřitelně nádhernou a vybranou češtinou a snovým povoláním ředitele všech knihoven válečného loďstva a námořní pěchoty Spojených států amerických.
VíceVýborný a hodný člověk, duší přítel českého knihovnictví a informační vědy, založením demokrat, člen zahraničního i českého Sokola, oblíbený kolega a člověk se smyslem pro humor a znalec vína – to byl Dr.
VíceUž mnohokrát jsem označil polistopadovou éru v našem oboru jako renesanci českého knihovnictví. Nebylo to pouze odideologizování metodiky práce se čtenářem ve veřejných knihovnách a jejich otevření skutečně hodnotné naší i světové literatuře. V neposlední řadě šlo přímo o revoluční zvrat v technologii. Najednou tu byly relativně snadno dostupné počítače a s nimi nabídka programového vybavení pro řízení celého zpracovatelského a především výpůjčního procesu, což začalo celkovou úroveň českého knihovnictví nejen ve veřejných, ale také v odborných a vědeckých knihovnách přibližovat až překvapivě rychlým tempem vyspělým západním zemím.
VícePhDr. Jaroslav Vobr může být příkladem člověka, kterého v jeho mládí doba směrovala k technické práci, on ale její tendence překonal, aby se věnoval knihovědě. Narodil se 25. května 1939 v Praze, dětství však prožil v Jihlavě, kde v roce 1956 ukončil maturitou Jedenáctiletou střední školu. Dostal umístěnku do Městského stavebního podniku v Jihlavě a po třech letech odešel studovat stavební průmyslovku do Brna, kterou v roce 1961 ukončil další maturitní zkouškou. Po základní vojenské službě se vrátil do Brna, kde pracoval v Podniku bytového hospodářství.
Více