Výborný a hodný člověk, duší přítel českého knihovnictví a informační vědy, založením demokrat, člen zahraničního i českého Sokola, oblíbený kolega a člověk se smyslem pro humor a znalec vína – to byl Dr. Stanislav Kalkus, který nás opustil 22. května 2013.

Stanislav Kalkus se narodil 27. dubna 1931 v Praze. Užíval chvíli svobodného času První republiky, posléze jako dospívající úzkostně vnímal okupaci nacistickými vojsky, osvobození republiky, aby po válce v septimě gymnázia (psal se již rok 1948) v Resslově ulici byl obviněn a uvězněn na 3/4 roku v Praze na Pankráci. Měl jistě i štěstí, že byl velmi mlád, jinak trest mohl být podstatně horší a nevratně osudový. Díky obětavosti profesorů gymnázia, a také jeho ředitele, se mohl po návratu z vězení k dokončení studia vrátit a složit maturitu. Poté pracoval manuálně v dělnických profesích. V roce 1950 s převaděčem utekl přes hranici do emigrace jeho otec, aby jej Stanislav Kalkus následoval stejným způsobem na podzim roku 1951. Tehdy pro něj útěkem do tehdejší sovětské zóny Rakouska a okamžitým přechodem do Německa začal jeho jiný život v dosud neznámých zemích. 

Oženil se a v roce 1952 se s manželkou vydal do Spojených států amerických. Zde vystudoval, dosáhl magisterského vzdělání v informační vědě (library and information science) a později ještě doktorského titulu (PhD.). Poté se narodily první dvě děti manželů Kalkusových. Začala také jeho práce pro vládu Spojených států a brzy i cesta po vojenských základnách v Maroku a v Německu. Následně se jim narodil třetí potomek. Po návratu do USA Stanislav Kalkus zakotvil na nějaký čas v univerzitním prostředí v Severní Karolíně v Chapel Hill, učil, a rovněž pomáhal budovat fond slovanské literatury knihovny University of North Carolina. Posléze opět přešel do vládních služeb, konkrétně do amerického válečného námořnictva (U.S. Navy), kde pro vojenské námořní základy v Newportu pracoval jako knihovník. Rodina Kalkusova později přesídlila do Washingtonu, aby zde Dr. Kalkus pracoval v pozici hlavního knihovníka amerického válečného námořnictva.

Přišel rok 1989, brzy oficiální návštěva tehdejšího pana prezidenta Václava Havla ve Spojených státech a s ní výzva spoluobčanům, Čechům a Slovákům žijícím ve Spojených státech amerických, zda by nepomohli rodící se nové demokracii, případně nepřišli pomáhat zpět do Československa. Stanislav Kalkus tehdy odcházel do důchodu pracovníka federálních státních služeb a rozhodl se na tuto výzvu reagovat. Začal s manželkou, paní Martou, přejíždět mezi svým druhým domovem v USA a rodným domovem v Československu, později v České republice.

A tak začala velká pomoc Stanislava Kalkuse českému knihovnictví: stal se záhy oblíbeným a uznávaným pedagogem Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jeho pomoc českému knihovnictví není až tak jednoduché postihnout, protože Dr. Stanislav Kalkus byl nejen entuziastický v pomoci, ale zároveň vždy velmi skromným člověkem nezdůrazňujícím vlastní zásluhy. Z rozhovorů a povídání s ním a dalšími jeho spolupracovníky vím, že pomáhal Parlamentní knihovně, pomáhal budovat knihovní fond Ekonomického institutu CERGE, přátelil se s lidmi z Národní knihovny České republiky a ze Svazu knihovníků a informačních pracovníků, který velmi uznával, podporoval knihovnu Libri Prohibiti. Bulletin SKIP mj. s jeho pomocí vydal základní informace o americkém knihovnictví.

Stál obecně u zrodu mezinárodní spolupráce českého knihovnictví a pomohl budovat první kontakty Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK do akademického prostředí americké informační vědy. Na ÚISK FF UK přednášel předměty jako "Srovnávací knihovnictví", "Cenzura nebo výběr?" , „Anglická oborová terminologie“. Jezdil stále a v podstatě soukromě (tedy za své finanční prostředky) na konference American Library Association, Special Libraries Association nebo organizace IFLA, kde byl mnoho let známou osobností.

Stanislav Kalkus měl moc rád studenty, obdivoval jejich otevřenost a neskrýval radost, když diskutovali a svobodně se vyjadřovali. Mnozí studenti i kolegové rádi používali přezdívku, kterou s úctou vyslovovali: Stanley. Dr. Kalkus v podstatě založil spolupráci mezi ÚISK FF UK a americkým akademickým prostředím v oboru informační vědy. Díky němu byly navázány smlouvy s Longwood University a zejména s University of North Carolina a její prestižní School of Information and Library Science, kam studenti ÚISK FF UK mohou odcházet minimálně na semestrální studijní pobyty. Jako spoluzakladatel stál u zrodu tzv. letních seminářů (Prague Summer Seminar), které SILS UNC realizuje ve spolupráci s ÚISK FF UK a které od roku 2002 dělají velmi dobré jméno České republice, jejímu knihovnictví a akademickému prostředí informační vědy. V průběhu ročníku 2013 letos v květnu po krátké těžké nemoci Dr. Kalkus zemřel. Protože to bylo právě během letního semináře, účastnila se pohřbu i vedoucí této skupiny, profesorka Barbara Wildemuth a UNC věnovala věnec na doktorovu počest. Bylo to smutně symbolické.

Dr. Kalkus byl také skvělým vypravěčem, jeho nepřeberné životní historky se téměř neopakovaly a byly plné lidství a jemného humoru. Bylo velmi milé a poučné s ním řadu let sdílet pracovnu, společně s ním objevovat nové pražské kavárničky nebo hospůdky (zásadně a vždy decentně a důstojně), naslouchat mu, vést diskuze o oboru a vyměňovat si odborné články. Stanley, Standa, Dr. Kalkus, mi bude, podobně jako mým kolegyním a kolegům v oboru, velmi chybět. Ale vzpomenu-li si na něj, vnímám tu vzpomínku sice se zármutkem v srdci, ale zároveň si vše s ním prožité vybavuji rád a vzpomínku končím v podstatě s úsměvem. Děkuji mu za studenty, kolegy, ústav a české knihovnictví za všechno, co ně všechny udělal. Udělal toho mnoho, a nemluvil o tom.