Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Vyznání šéfredaktora aneb o vzniku (a zániku) magazínu GRAND BIBLIO

Čas nutný k přečtení
4 minut
Již přečteno

Vyznání šéfredaktora aneb o vzniku (a zániku) magazínu GRAND BIBLIO

0 comments

V únoru 2007 se poprvé objevil v nabídce českých časopisů zbrusu nový titul GRAND BIBLIO: Časopis pro čtenářskou veřejnost – O knihách ze všech stran. Kvalitou tisku, rozsahem redakčních stran i nákladem 50 000 výtisků se zcela vymykal obrazu dosud u nás vycházejících periodik zaměřených na knižní kulturu. O ambicióznosti projektu svědčilo i mnohé další: bez státní dotace a zdarma se objevil celobarevný měsíčník o rozsahu 52 stran. Překvapivé to možná pro čtenáře bylo, ale stačilo nahlédnout do tiráže, že vydavatelem je Grand Princ, největší české vydavatelství, zaměřené na produkci bezplatných titulů (Grand Reality, Grand Developer, Grand Auto, Grand Expres, Grand Bydlení aj.). Tohle zpočátku vedlo i k poněkud zdrženlivějšímu přístupu čtenářů a knihoven k přijetí nového titulu, ale časopis svou koncepcí i obsahem poměrně brzy skeptiky přesvědčil. Téměř 3 600 odběratelů z knihoven a 120 knihkupectví je více než výmluvným důkazem. O GRAND BIBLIU pochvalně psali na stránkách A2; v roce 2010 dokonce o časopisu vznikl televizní pořad.

Knižní kultura atraktivně

Musím se přiznat, že mě to počáteční váhání milovníků knih, nakladatelů, knihkupců i knihovníků docela mrzelo, protože působím v knižní kultuře už dostatečně dlouho na to, aby mnozí poznali výsledky mé dosavadní práce i její směřování. K bulváru, byť kulturnímu, jsem nikdy neinklinoval. Vždy jsem naopak usiloval o prosazování seriózních informací o knižním oboru, byť jsem si předsevzal, že by se tak mělo dít přístupnou popularizační formou, která by snad mohla pro knížky a čtení získat další zájemce. Častokrát jsem se bohužel ve své praxi setkal s názorem redaktorů rozhlasu a televize, kteří mi oponovali, když jsem jim navrhoval větší prezentaci knižní sféry v těchto médiích. Tvrdili, že je to sféra neatraktivní, nezajímavá, „šustící papírem“ ve srovnání s jinými mediálně lákavějšími oblastmi kultury. Měl jsem a mám právě opačný názor. Kolik zajímavých lidí knihy píše, překládá, vydává, prodává, graficky upravuje, připravuje o nich pořady, snaží se získat zájem dětí! Jen je třeba tuhle oblast detailně znát, hledat a vědět, kde zajímavé projekty spjaté s knižní kulturou nalézat. Když už jsem tuto šanci dostal, snažil jsem se ji maximálně využít. Mimochodem, majitelé vydavatelství se zavázali, že objem inzertní plochy nikdy nepřekročí třetinu rozsahu jednotlivých čísel GRAND BIBLIA, aby si zájemci na stránkách časopisu ve srovnání s konkurenčními tituly mohli o knižní kultuře v nejširším slova smyslu něco skutečně i přečíst a aby jen nelistovali další modifikací poskládaných inzerátů o knižních novinkách. A tato dohoda se po celou dobu dodržovala.

Jak se stát šéfredaktorem

Musím ještě uvést, jak jsem se vlastně k šéfredaktorování GRAND BIBLIA dostal. Je to neodlučitelně spjaté se samotným vznikem časopisu. Možná byly počáteční pohnutky poněkud pragmaticky přízemní, ale myslím si, že přinesly užitek všem zúčastněným stranám. Vedení vydavatelství Grand Princ hledalo nové možnosti, jak na svou produkci upozornit, a tím i svým inzerentům nabídnout dosud nevyužívané cesty k prezentaci. Jeho pozornost upoutala existence zhruba 6 000 knihoven, které  v České republice fungují. Obrátili se proto na někdejšího ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka. Ten nápad uvítal a doporučil, aby naopak vydavatelství něco učinilo pro knihovny – a začalo vydávat  také časopis o knihovnách. Potom mohou být s nabídkou osloveny další knihovny. Pozitivem bylo, že se k této aktivitě postavila kladně i profesní organizace knihovníků SKIP ČR.

V této fázi se ke mně projekt dostal k posouzení (pracoval jsem tehdy jako tajemník Svazu českých knihkupců a nakladatelů). Navrhl jsem zásadní rozšíření tematického záběru časopisu z pouze knihovnické sféry na celou oblast knižní kultury včetně nových médií a pohledu do zahraničí. Také jsem radil, jaké rubriky zavést, které instituce a organizátory akcí oslovit, nabídl jsem své zahraniční kontakty. Mohl jsem využít nejen svých dosavadních zkušeností s přípravou a vydáváním časopisů Knihkupec a nakladatel a Knižní novinky či angažování v úvodních fázích přípravy televizního pořadu Knižní svět, ale i zkušenosti s přípravou propagačních příruček o české knižní kultuře v zahraničí. Mé představy vydavatelství zaujaly a proto mi byla nabídnuta i jejich realizace s tím, že mi bude garantována absolutní volnost i kontrola nad obsahem časopisu. Tomu se nedalo odolat! Musím rovněž potvrdit, že tato dohoda platila po celou dobu, kdy GRAND BIBLIO vycházelo (k tištěné verzi přibyla v roce 2010 i elektronická).

Nikdo samozřejmě nemůže vědět vše, a proto jsem si nechal poradit i od odborníků z redakční rady. Tvořili ji zejména zástupci veřejných a odborných knihoven z celé České republiky. Představovali pro mě rovněž zpětnou vazbu ke čtenářům časopisu, fundovaný názor na obsah vydaných čísel i intelektuální informační zázemí.

Definitivní konec?

Březnovým číslem GRAND BIBLIA existence časopisu z ekonomických důvodů končí. V tomto okamžiku netuším, zda to bude kapitola definitivně uzavřená nebo zda se podaří nalézt jiného vydavatele, který by ve vydávání periodika pokračoval, nebo zda se objeví nějaký kulturymilovný sponzor. V každém případě jsem velmi rád, že jsem téměř pět let u přípravy časopisu mohl být. Osobně jsem z toho měl velmi dobrý pocit, který umocňovaly i příznivé reakce čtenářů, jejich dopisy a maily. A pokud jsem náhodou zájmem o knihy a čtení někoho i trochu nakazil, nemohl jsem si více přát. Má práce nebyla marná.

Jaroslav Císař, šéfredaktor knižního magazínu GRAND BIBLIO

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
CÍSAŘ, Jaroslav. Vyznání šéfredaktora aneb o vzniku (a zániku) magazínu GRAND BIBLIO. Ikaros [online]. 2011, ročník 15, číslo 4 [cit. 2020-09-26]. urn:nbn:cz:ik-13617. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13617

automaticky generované reklamy