Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Vyhlášení vítězů letní soutěže Ikara

Čas nutný k přečtení
7 minut
Již přečteno

Vyhlášení vítězů letní soutěže Ikara

0 comments
Autoři: 
Rubrika: 

Milí čtenáři,
pro již uplynulé prázdniny vyhlásil časopis Ikaros pro vás všechny letní soutěž. Soutěžit bylo možné ve třech kategoriích: nejvtipnější prázdninový zážitek, nejzajímavější prázdninové foto a "knihovna o prázdninách" (volný literární útvar). Uzávěrka soutěže byla 20. září a zde, v říjnovém čísle Ikara, vyhlašujeme vítěze a vítězné soutěžní příspěvky.

Ačkoliv jsme se snažili zvolit a vyhlásit kategorie tak, aby se (kromě té jedné) netočily kolem knihoven, knihovníků a knihovnictví (vždyť šlo o soutěž prázdninovou, dovolenkovou, a kdo z vás čtenářů - pracovníků knihoven a příbuzných institucí, si přeje trávit dovolenou v práci?!), až na jednu výjimku se děj textových soutěžních příspěvků odehrává v knihovně! Z tohoto důvodu jsme se rozhodli, resp. byli jsme nuceni sloučit dvě literární kategorie do jedné a vyhlásit místo původně zamýšlených tří vítězů ve třech kategoriích pouze dva vítěze ve dvou kategoriích.

Nyní tedy to nejdůležitější:
V kategorii "knihovna o prázdninách" vyhodnotila redakce jako nejlepší a vítězný příspěvek Věry Tafatové z Národní knihovny ČR.
V kategorii "nejzajímavější prázdninové foto" redakci nejvíce zaujal a pobavil snímek Jana Šindeláře studujícího Ústav inf. studií a knihovnictví FF UK.

Oběma vítězům blahopřejeme k jejich ceně - dárkovému balíčku Ikara obsahujícímu hodnotné a užitečné předměty spojené s časopisem Ikaros. Ostatním soutěžícím vzkazujeme: i vaše soutěžní příspěvky byly báječné, ale vyhrát může jen jeden. S dalšími vybranými příspěvky se budete moci setkat v letošním silvestrovském čísle Ikara, které vyjde v polovině prosince.

A jaké že vlastně jsou ony dva výtvory vítězů? Přesvědčte se sami...

Vaše redakce.


Koza na stromě

Vážení přátelé, zasílám vám fotku do soutěže, kterou jsem v létě pořídil v Rumunsku na louce pod hradem Bran. Myslím, že koza na stromě se jen tak nevidí. To mlsný jazyk ji naučil šplhat.
Jan ŠINDELÁŘ.


Prázdniny v knihovně (jak je prožila knihovnice z Haly služeb NK, aneb Milý deníčku)

pondělí:
Zblázním se radostí! Knihovna bude zavřená celý červenec a v srpnu bude jen omezený prázdninový provoz. Konečně zažiju alespoň týden "knihovnu bez čtenářů" a skoro i bez knihovníků, protože direktor nařídil prvních čtrnáct dní dovolenou (potom ji sice odvolal, ale většina to měla již zařízené), takže tu budu SAMA!!!

Nebudu. Nově přijatý kolega nemá ještě nárok na dovolenou, tak ho budu hlídat. A taky řemeslníky. Do CyriloMetoděje a Husa musíme vystěhovat všechny počítače. Chudáci kluci z automatizace, zase nás nebudou mít rádi. Máknou si.

Ujistila jsem se, že před knihovnou stojí obrovská cedule ZAVŘENO, GESCHLOSSEN, CLOSED.

Volalo pár čtenářů, jestli můžou přijít vrátit knížky, jestli si můžou přijít půjčit knížky a jestli budeme mít vůbec někdy otevřeno.

další pondělí:
Počítače jsou venku. Všichni jsme si mákli. A teď nás čeká vystěhování osmdesáti kytek v květináčích na dvůr, některé ty potvory jsou pěkně těžké a ještě mají listy jak žraločí zuby. A máme je i přesazovat, ale to si ještě rozmyslím. Hnusná nádeničina.

úterý:
Stěhováci nám pomohli s kytkama a teď srážejí katalogy do sebe a od sebe kvůli lešení. Kristepane, zapomněla jsem si ty skříně označit! Je jich přes devadesát a jak já potom poznám, kam se mají zpátky postavit? Doufám, že alespoň ty fleky na podlaze po nich zůstanou.

Volal čtenář, že přijde vrátit knížku, jenom jednu!, a co mi to udělá, když mu knihovnu malinko odemknu a vezmu si ji. Nevím, kdo z nás si připadal jako Smolíček a kdo jako jezinka.

středa:
Objevují se tady první řemeslníci a začíná již dobře známý binec. Hned za hlavním vchodem překážejí sudy a kádě s barvou, štětky, stříkačky, igelity, štafle a kýbly, na hlavní chodbě rozkopaná dlažba, vitríny sražené a otočené ke zdi, všude hromádky drti, suti, omítky a smetí a v prostoru šatny téměř neprůchodný prostor plný nábytku a nářadí.

Telefon: "Máte státní znak?"
"Máme zavříno."
"Tak aspoň v elektronické podobě!"

čtvrtek:
V hale služeb se roztahuje pojízdné lešení a na něm muži v bílém v plné práci, katalogy jsou sražené k sobě a přikryté igelitem, všude svinčík, že by se normální člověk lekl a utekl pryč, ale čtenář ne.
Starší paní, která se musela vším tím prodrat a určitě byla na sebe pyšná, jak dokáže překonávat překážky, hledala zaujatě něco v katalogu, jednou nohou stála na zmuchlaných špinavých igelitech, druhou v louži s barvou, na hlavu jí kapalo cosi a na moji otázku (kterou jsem musela dvakrát zařvat, jaký tu byl kravál) jestli je zaměstnanec nebo čtenář, odpověděla udiveně, že si jde přeci JENOM půjčit knížku!! Na internetových stránkách knihovny funguje jen prohlížení, nikdo si nemůže knížky objednávat. Je to tam samozřejmě napsané, ale lidi nečtou, když čtou, tak nerozumí, když rozumí, tak stejně zapomenou. Volal čtenář, "že se furt přihlašuje, ale ta paní internetová ho nezná!"

pondělí:
Vrátilo se pár lidí z dovolené, máme nainstalované tři počítače vedle na chodbě, tak do nich cpeme uloženky, což budeme dělat po celý zbytek prázdnin.

pátek:
Volal čtenář, že přijde zaplatit poplatky z prodlení, protože dostal advokátní upomínku (dostal ji v květnu) a chce to mít z krku! A jak si to představuju, že tu nikdo není!

úterý:
Malíři končí, bude se uklízet (kéž by se taky jednou uklízelo samo!), snad se bude i stěhovat (minule zapomněli objednat stěhováky) a příští týden se snad otevře knihovna i pro čtenáře.

středa:
Volal čtenář, jak to, že je knihovna zavřená, když on se sem celý rok jinak nedostane. A další se vztekal, že při tom zavírání o prázdninách je vrchol všeho to, že nevím, které knihovny v Praze mají právě teď otevřeno a na moji odpověď, že nejsem pražská informační služba a telefon odbíhám zvedat od kýblů a košťat jen z lítosti k těm ubožákům, co sem volají, se mi dostává zhusta takových výrazů, že by se mi možná ulevilo, kdybych je zveřejnila.

čtvrtek:
Je uklizeno, katalogy se nastěhovaly zpět na svá místa (ta abeceda!), umyté kytky se naparují a je na nich vidět, že jim ten měsíc venku opravdu prospěl. Teď ještě počítače.

pátek:
Všechny počítače jsou zpátky, sláva!
Dvěma stolům, které nesly tři roky počítače s celým vybavením, se při návratu počítačové techniky na jejich desky rozjely nohy tak rychle, že jsme skoro nezabránili nejhoršímu, každý držel něco těžkého a čekal, jestli mu někdo konečně od toho pomůže, a tu kde se vzali, tu se vzali, přišli neohlášeně prý ohlášení archeologové, kdeže tady v půjčovně mezi katalogama a stolkama můžou vytvořit výkop asi tak dvakrát dva metry, protože musí provést archeologický průzkum, který bude trvat pár měsíců! A to jsem si celý život myslela, že pod námi je kotelna! Marťané by mne nepřekvapili víc - bzikalo mi tak, že jsem jen čekala, kdy mne klepne.

pondělí:
Začalo se vrtat, kopat, prachu a kraválu jako na staveništi, i když se pro kopáče postavila igelitová boudička v rohu haly. Seděly jsme všechny venku na chodbě a brečely, protože na úklidu celé haly a kytek jsme nechaly ruce a to všechno bylo zbytečné a nanic. Nepomáhalo vysvětlování finančně-rekonstrukčně logických posloupností, my jsme si prostě uklidily halu a oni nám to zrušiliii! Hůůůů!

úterý:
No a je to tady! Začíná srpnový omezený prázdninový provoz. Při pohledu na leták s otevírací dobou všech oddělení mi jde hlava kolem jako při čtení jízdního řádu. Naše tradiční úterky a čtvrtky do večera zůstaly při starém, pondělky, středy a pátky se bude kopat archeologická jáma.

středa:
V půl desáté nějaký senior štěkal na všechny, co nestihli od předních informací včas utéct, že na ten bordel, co tu máme, jsme měli celý červenec času dost a ať teď koukáme zase něco dělat! (Byl tady již v pondělí a bylo mu řečeno, že má přijít v úterý nebo ve čtvrtek.) Kolem něj jezdil dělník s kolečkem plným zeminy z toho archeologického výkopu a ten si dost nahlas ulevil - "sem myslel, že do knihovny choděj slušný a vzdělaný lidi!" Skončilo to tak, že když naskočil náhradní počítač u předních informací, pán si nechal udělat průkazku a ukázalo se, že ji už má. Tak mu vystavili duplikát a on odešel pryč, protože chtěl jenom tu průkazku a do žádné studovny vlastně ani nechtěl jít a tu průkazku chtěl jenom proto, že je už v kategorii "zadarmo"!

Už nesmíme brát staré bankovky 1000,- Kč a 5000,- Kč z roku 1993! Ještě štěstí, že lidi tu platí maximálně dvoutisícovkama a to ještě výjimečně.

čtvrtek:
Začíná zlobit pokladna. Máme jen tu jednu a je pro celou knihovnu. A je stará. Ta pokladna. Opravy stály víc než nová, ale na novou budeme mít v rozpočtu snad až příští rok. Hodila by se zaříkávačka.

Abych to nezakřikla, ale zatím nebyly žádné stížnosti v tisku, dokonce ani v konferenci, neozval se ani kolega Brožek (a že jsem to čekala skoro s jistotou) a těch pár telefonátů zřejmě vypustilo páru vzteku a nic dalšího už nebylo.

A už nemáme prázdniny, začala skoro normální nádeničina při polovičním stavu zaměstnanců. Takže mi nezbývá nic jiného, než těšit se na vlastní dovolenou v září a na příští prázdniny v knihovně.

srpen 2001
Věra TAFATOVÁ

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
IKAROS, redakce. Vyhlášení vítězů letní soutěže Ikara. Ikaros [online]. 2001, ročník 5, číslo 10 [cit. 2019-12-12]. urn:nbn:cz:ik-13329. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13329

automaticky generované reklamy