Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Univerzity bez kampusu a bez semestrů

Čas nutný k přečtení
10 minut
Již přečteno

Univerzity bez kampusu a bez semestrů

0 comments
Cyklus tří článků, který se zabývá rolí tzv. virtuálních univerzit ve vzdělávání v informační společnosti a především způsobu prezentace akademických institucí v prostředí World Wide Web, vychází z diplomového úkolu, který autorka zpracovala pod vedením ředitele Ústavu informačních studií a knihovnictví doc. PhDr. Rudolfa Vlasáka. Tato práce prochází v současnosti připomínkovacím řízením.

Jedna z verzi o vzniku Internetu tvrdí, že tato síť byla založena pro potřeby armády a obrany státu. Vlivná propaganda o hrozbě atomových zbraní z dob studené války pravděpodobně vnukla některým lidem představu, že decentralizovaná síť spojující techniku nemůže sloužit k ničemu jinému než jako model strategie přežití atomového útoku. Jak Christian Huitema v své knize A bůh stvořil Internet vtipně dodává, "... bylo by třeba také ochránit počítače před zářením... bezpochyby by bylo potřeba izolovat počítače za štíty z olova. Pokud vím, nic z toho nebylo nikdy realizováno." (1)

Původní myšlenka vytvoření sítě totiž měla daleko mírumilovnější cíl: propojit mezi sebou počítače, a tím i jejich uživatele. (2) Složitý proces vzniku dnešního kolosu spojujícího několik sítí a jejich prostřednictvím nejrůznější instituce, státy a jednotlivce byl provázen méně či více úspěšnými projekty na řešení architektury sítě, zapojení telekomunikačních společností nebo technické realizace spojení počítačů, standardů a přenosu dat. Nejdůležitějším poznatkem však zůstává, že od počátků byly tento vývoj, práce na projektech a nakonec i samotné uvedení do provozu a řízení chodu sítě realizovány akademické sféře, nikoli tedy v přísně střežených vojenských objektech. (3) První sítě, které se později vzájemně spojily, aby vytvořily globální síť, byly převážně spravovány akademickými institucemi a sloužily pro komunikaci mezi vědci, sdílení výsledků výzkumů, vzdálený přístup k souborům, databázím a knihovnám.

Je nesporné, že univerzity a výzkumná pracoviště měly klíčový podíl na rozvoji Internetu. V této souvislosti se tedy nabízí otázka, jakou roli sehrají při aplikaci moderních informačních technologií, při transformaci světového společenství na společnost informační. Nové technologie rozšiřují možnosti vzdělávání a napojení vzdělávací instituce na informační dálnici tak dává této instituci přístup k potřebným informacím, nástrojům a programům. Tradiční způsob předávání vědomostí bude na informační dálnici rozšířen o nebývalé možnosti, které mění nejen roli pedagoga, ale vzdělávací instituce jako celek. Informační technika umožňuje individuální rozvoj i přístup k samotnému vzdělávání. Informační věk tak výrazně rozšiřuje hranice univerzit.

Vstup informační techniky do škol nebo distanční elektronické vzdělávání nevedou k dehumanizaci procesu vzdělávání, ale důraz se přenáší od encyklopedických znalostí, které jsou obsaženy v informačním univerzu (a stále snadněji a rychleji přístupné) (4), ke schopnostem pracovat s těmito informacemi: vyhledat, získat, analyzovat a umět je strategicky použít. Dale Spenderová k tomu uvádí: "Žijeme v modelu, kdy někdo drží informace, a ty pak v procesu vzdělávání předává druhým. Studenti jsou pak žádáni ukládat tyto informace do svých hlav a v čase zkoušek tyto informace vyvolat na papír. To vše se odehrává v institucích... Naší základní premisou je předpoklad, že znalosti existují jako entity, které lze rozdělovat, hierarchizovat a systematicky předávat ve 45 minutových intervalech. Tyto představy jsou stále více neadekvátní v informačním věku." Spenderová pokračuje srovnáním tradičního modelu učení v tradičních školách s představami virtuálních univerzit a procesů předávání znalostí v informačním věku. Výše popsaný model "předávání" a "vyvolávání" informací označuje jako "industriální model" a celou metodu jako pasivní na rozdíl od aktivního procesu učení a mnohopodnětném prostředí informační superdálnice. (5) Koneckonců v informačním věku nám již musí být jasné, že lidský mozek není nejvhodnějším a nejvýkonnějším zařízením na ukládání informací.

Podle Spenderové jsou budoucí možnosti vzdělávacích institucí rozšířeny, proto industriální model vzdělávání označuje jako proces vzdělávání mezi čtyřmi stěnami a tvrdí, že v budoucím informačním věku se bude velká část vzdělávacího procesu odehrávat mimo tento ohraničený fyzický prostor, tedy na síti, kde například konzultace, diskuse a distanční studium bude umožněno právě prostředky elektronické komunikace. O individuálním přístupu k procesu vzdělávání a jeho rozšíření na další skupiny zájemců hovoří také Bill Gates, když uzavírá kapitolu s názvem Vzdělání: nejlepší investice ve své knize Informační dálnice slovy: "Informační dálnice přesune těžiště vzdělávání z instituce na jednotlivce. Konečným cílem je přivést lidi k tomu, aby neusilovali jen o získání diplomu, ale aby se těšili z možnosti celoživotního nepřetržitého studia." (6)

Mylné úvahy o robotizaci, kdy výpočetní technika plně nahradí učitele nebo instituci školy, tedy patrně neviděly paralely ve vývoji jiných médií, která nikdy nevytlačila média tradiční, ale naopak rozšířila jejich nabídku a možnosti.

Využívání moderních technologií, propojenost členů akademické komunity, videokonference a interaktivita vstupují do akademických institucí. Vzniká nová komunita lidí, kteří jsou díky síti v kontaktu, mohou se účastnit konferencí, seminářů a jiných příležitostí k setkávání vědců, mohou spolu vzájemně diskutovat, sdílet výsledky svých výzkumů a konzultovat se svými studenty. To vše se odehrává za pomoci prostředků výpočetní a komunikační techniky v kyberprostoru. Vzniká virtuální akademická komunita.

Bill Gates ve zmíněné práci zmiňuje některé příklady univerzit, které vyvinuly projekty speciálně zaměřené na informační dálnici a schopnosti studentů a pedagogů pracovat s informačními zdroji a zapojit se tak do informační dálnice. Na půdě mnoha univerzit jsou tak podporovány výzkumy a projekty zaměřené na Internet, tvorbu multimediálních hypertextových prezentací a přípravu budoucích pracovníků na informační věk. (7)

V roce 1994 vznikl první projekt virtuální univerzity. Open Learning Univerzity byla otevřená každému, kdo měl zájem o studium. Přístup ke vzdělání se díky možnostem virtuálních univerzit výrazně rozšiřuje a studium je tak umožněno například uchazečům ze vzdálených míst nebo handicapovaným osobám. Množství uspokojených uchazečů by u univerzit tohoto typu mělo být výrazně vyšší než u klasických univerzit, což je zajímavou informací například také pro Českou republiku. Virtuální univerzita v podstatě nabízí celoživotní vzdělání, kdy navíc pro pravidelnou "docházku" do školy je v potřeba mít připojení na informační dálnici a přístup do univerzitního intranetu. (8)

Pokud by v budoucnu vznikla celá síť takových univerzit, bylo by možné, aby se každá z nich také výrazněji profilovala, zaměřila na určité obory nebo určitý typ studentů. Dosah působnosti univerzity totiž nebude záviset na jejich fyzické alokaci. Spojením všech akademických aktivit, odborných diskusních skupin, elektronických knihoven a informačních center a virtuálních univerzit pak může vzniknout tzv. globální virtuální univerzita. Ta by se stala významným zdrojem a participantem informačního průmyslu.

K napojení na budoucí virtuální univerzity jsou již dnes připraveny virtuální knihovny, tedy uspořádané celky informačních zdrojů v informačním univerzu přístupném na síti: články, elektronické knihy, archívy diskusních skupin, galerie, databáze a knihovny. V informačním věku po napojení všech dostupných informačních zdrojů na informační dálnici nebude nutné chodit do budov s nápisem "Knihovna", jak však experimentuje Spenderová, bude docela možné, že nebude ani potřeba mít fyzické budovy s nápisem "Univerzita", protože obojí bude přeneseno do virtuálního světa informační superdálnice. (9) Domnívám se však, že tomu ve skutečnosti tak nebude, i když tyto úvahy jsou jistě pozoruhodné a podepřené seriózní argumentací. Podobně jako po vzniku televize lidé nepřestali chodit do divadel, domnívám se, že ani po masovém rozšíření virtuální reality a virtuálních univerzit lidé nepřestanou navštěvovat reálné instituce, a rozhodně tak nezaniknou klasické univerzity.

Univerzitám tedy, podle mého, nehrozí zánik, ale rozhodně se budou muset v procesu přeměny současné společnosti na společnost informační do jisté míry transformovat. Jedním z významných kroků této transformace je jistě napojení a aktivní účast na informační dálnici. Tomu budou pravděpodobně předcházet ještě další kroky jako například budování kvalitních integrovaných interních informačních systémů (intranet) a jejich napojování na Internet, vytvoření virtuální univerzity a nebo alespoň kvalitní prezentace univerzity, jejích aktivit a součástí v prostředí WWW. (10) "Univerzity budou stejně jako ostatní instituce bojovat o nejrychlejší pruh na informační superdálnici. ... V informační společnosti znamenají informace bohatství a moc a to je velkou výzvou pro univerzity." (11)

Těžiště procesu vytváření, předávání a sdílení znalostí se stále více přesouvá na globální počítačovou síť, její informační zdroje a komunitu lidí, kteří se pohybují v kyberprostoru. Univerzity, které vždy po celou historii lidské civilizace hrály v procesu výchovy a vzdělávání klíčovou roli, se musí posunovat směrem, který naznačuje třetí vlna, a aktivně se do transformace současné společnosti na společnost informační zapojit.

Firmy a instituce, které připravovaly své prezentace v prostředí World Wide Web, často vycházely z představy, že Internet je pouze novým NOSIČEM a že tedy stejně jako papír nebo filmový pásek poslouží pro záznam a přenos informací o firmě nebo instituci. Skutečnost, že většině prezentací institucí na Internetu předcházely prezentace pomocí tištěných letáčků, brožurek nebo v lepším případě gopher serverů, silně ovlivnila podobu jejich nové prezentace v hypertextovém prostředí sítě Internet. Výsledkem výše zmíněných faktorů pak zpravidla bylo, že WWW stránky institucí a firem byly pouhou kopií jejich tištěných informativních brožurek, jejichž texty byly pouze převedeny do jazyka HTML, naskenované fotografie doplnily text stejně jako tomu bylo v tištěné podobě. Některé ze seznamů a souborů na gopher serverech byly pouze zpřístupněny ve WWW prohlížečích, ale jinak zcela ponechány v původní podobě a se stejnými funkcemi a možnostmi. (12)

Tyto zásadní omyly vycházejí jednak z výše zmíněné představy, že Internet není médium, ale pouze nový nosič a dále ze zásadního nepochopení odlišností hypertextu, multimediality a interaktivity od klasického lineárního tištěného textu. Spojení prvků známých z předchozích médií jako je zvuk, obraz, text nebo jejich různé kombinace, překračuje Internet o další dimenze: plnou multimedialitu, hypertextualitu a interaktivitu. Tyto vlastnosti jej právě činí jedinečným, odlišitelným od ostatních médií. (Podrobněji o vlastnostech Internetu jako média viz můj příspěvek v Ikarosu č. 1/97).

Nepochopení těchto skutečností, které nejen ukazují, že Internet je novým médiem (novou extenzí člověka), ale také ukazují na jeho důležité odlišnosti od tradičních médií, zákonitě vede k nedostatečnému využívání prostředků Internetu. Jedním z konkrétních případů mohou být zmíněné duplikované prezentace firem a institucí nebo podoba elektronických novin a časopisů (zejména první pokusy o ně) (13), které nebyly ničím jiným než přesnou kopií jejich tištěného ekvivalentu.

Poznámky:

1. HUITEMA, Christian. A bůh stvořil Internet... [z franc. orig. Et Dieu créa l´Internet... přel. Robert Germič a Lenka Gladavská]. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1996, s 51.

2. Huitema (1996, str. 35)

3. Huitema (1996, str. 49-52)

4. Termín informační univerzum bude v této práci používán ve smyslu neohraničené množiny všech dat přístupných za určitých podmínek nebo na určitém médiu (nejčastěji Internetu). V této práci popisovaný systém informací se v tomto pojetí jeví jako ohraničená podmnožina tohoto univerza. Relativní ohraničenost systému informací je dána koncepcí, vnitřní strukturou a definovanými vazbami systému na jeho informační okolí.

5. SPENDER, Dale. Nattering on the net : women, power and cyberspace. Melbourne : Spinifex, 1995. pp 100-105.

6. GATES, Bill, MYHRVOLD, Nathan, RINEARSON, Peter. Informační dálnice. Z angl. orig. The road ahead přel. Petr Koubský. 1. vyd. Praha : Management press, 1996, s. 165.

7. Gates (1996, str. 151-165)

8. Spender (1995, str. 137-141)

9. Spender (1995, str. 99-146)

10. World Wide Web je název pro v současné době nejpoužívanější službu Internetu. Do češtiny lze tento termín přeložit jako "celosvětová pavučina", který plně vystihuje podstatu této služby, která je založena na síti vazeb mezi jednotlivými servery. Zkráceně se jí někdy říká Web.

11. Spender (1995, str. 142).

12. Příkladem toho může mj. také být elektronický časopis, který často bývá obdobou časopisu tištěného, kdy nejsou plně rozpoznány a využity možnosti hypertextu. Studentský časopis Metlice býval prezentován v gopherovském prostředí, jeho nynější podoba v prostředí WWW se téměř v ničem neliší od té původní.

13. Tzv. e-ziny neboli elektronické magazíny byly na počátcích WWW téměř přesnou kopií svých tištěných ekvivalentů. Text byl pouze převeden do jazyka HTML a doplněn obrázky tak, jak se to tradičně dělá při sazbě. Teprve později, pravděpodobně v důsledku spontánního pochopení odlišnosti Internetu jako média od tištěných médií, byly do elektronických novin a časopisů zakomponovány prvky multimediality, hypertextu a interaktivity. Dnes je většina z nich "živá" (podle čas. Computer), tzn. obměňována kontinuálně (nikoli jednorázově jako u tištěných periodik), nabízí možnosti reakcí na autory a uveřejněná témata (elektronická pošta, ankety, hlasování, počítadla), odkazuje na citované zdroje pomocí hypertextových linků, integruje do sebe obraz, zvuk nebo video (například. jako ukázky událostí, o kterých se v textu hovoří).

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
JEDLIČKOVÁ, Petra. Univerzity bez kampusu a bez semestrů. Ikaros [online]. 1997, ročník 1, číslo 5 [cit. 2020-01-23]. urn:nbn:cz:ik-10057. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10057

automaticky generované reklamy
registration login password