Knihovníci jsou lidé zvídaví. Kdo by nebyl, když se denně setkává s tolika různými lidmi, knihami, informacemi a dotazy. A propos, dotazy. Pracujete ve službách? Ne? Tak to jste ochuzeni o hodně. Například o situaci, kdy celá knihovna včetně uklizečky a řidiče tři dny vzpomíná, jak se jmenuje všeobecně známá báseň, z níž čtenář přinesl pouze jeden verš a požadoval její identifikaci. Urputně zadumané tváře vykřikují znenadání na nic netušící čtenáře názvy poetických děl a jako ozvěnu slyší od kolegů: "To není ono, tam už jsme hledali." Systematické typy leží v knihách a obracejí stránku za stránkou, jiní loví v podvědomí, zbabělci se vyptávají sečtělých čtenářů.

Nebo o situaci, kdy čtenář, vida, že při zodpovídání dotazu knihovník marně už půl hodiny prohledává jeden informační zdroj za druhým, nesměle, opakovaně, ale marně svůj požadavek odvolává se slovy, že zase tak nutně to nepotřebuje. Má smůlu, dotaz byl vznesen, knihovník je plně zaujat problémem a jeho řešení se prostě najít musí!

Nezažijete ani metodu práce se čtenářem, které pracovně říkám "intenzivní výslech". To když čtenář přijde s nesmyslným nebo zmateným dotazem ("já to nevím přesně, to není pro mě, mě poslala dcera, babička, kamarád..."), ze kterého se musí vyloupnout (a někdy spíš vysekat) zdravé jádro, které se dá zodpovědět.

A což takové dotazy do různých televizních, rozhlasových a novinových soutěží! To je teprve lahůdka. Někdy bych ráda autory těchto soutěží poslala do horoucích pekel a nechala je zodpovídat si své otázky navzájem.

Zavzpomínali jsme pro vás na nejzajímavější dotazy, které nám naši čtenáři během tohoto a minulého roku předestřeli. Na některé z nich dosud hledáme odpověď, takže pokud ji někdo znáte, dejte nám vědět!

Loni touhle dobou přišla čtenářka, která jako vánoční dárek chtěla své mamince věnovat hrníček. Ovšem ne hrníček ledajaký. Její dar měl nést zmenšený přesný otisk matčina obličeje získaný ze sejmuté masky. Vzhledem k tomu, že maminka měla snímání této masky přežít, aby se mohla těšit z dárku, neuspěli jsme s literaturou o snímání posmrtných masek. Dotaz jsme si tedy formulovali jako "jak sejmout posmrtnou masku a přežít" a otravovali s ním i místní uměleckoprůmyslovou školu, bohužel marně. Hrníček pod vánočním stromečkem nebyl. Možná je dotyčná maminka docela ráda.

Jiný požadavek zněl lakonicky: norma na sperma kance. Nepřijít s ním syn jedné z kolegyň, takto pracovník v zemědělství, asi bychom takového čtenáře zařadili do skupiny dvojsmyslných vtipálků, kterých je taky dost a vlídně, leč důrazně ho s dotazem vyprovodili. V tomto případě jsme zasedli k databázi norem ČSN a ejhle, ona norma na sperma kance fakt existuje! Člověk se pořád učí.

Po přednášce pro starosty okolních obcí na téma "jak moc je Internet v knihovně užitečný", při které bylo použito i argumentu o zrychlení meziknihovní výpůjční služby, k nám vzápětí nakráčel jeden ze starostů a veden bezmeznou důvěrou, kterou po této přednášce pojal ke kvalitě našich služeb, předložil požadavek na MVS, z něhož jsme se osypali. Tento pán se zabýval problematikou výsadkových odbojových skupin za druhé světové války a rozhodl se dokázat, že jiný pán, zabývající se tímž tématem, nepíše ve své knize pravdu, když popisuje přesný pohyb jednoho z vysazených odbojářů po kraji. K tomu, aby to dokázal, potřeboval sehnat za prvé dobový úplný seznam hotelů v Bratislavě a Vídni z roku 1940 (aby prokázal, že se výsadkář nemohl ubytovat v uváděném hotelu, protože ten v té době neexistoval), za druhé jízdní řád protektorátních železnic na trati, tuším, Přerov-Břeclav z dubna a května 1942, aby prokázal, že výsadkář nemohl jet vlakem tehdy a tehdy tam a tam, protože ten vlak jednoduše nejel. No a vyhoďte čtenáře s takovým dotazem, když je to starosta... Hrdinským činem bylo už vysvětlit mu, že historické jízdní řády (pokud vůbec někde existují) nám žádná knihovna na MVS nepůjčí a možná je dokonce odmítne i ofotit. Uf, ještě dnes, když na to vzpomínám, je mi mdlo.

Proti takovým "špekům" byla nedávná rešerše na téma "jak brzké vstávání v českých nemocnicích narušuje biorytmy pacientů" procházkou rozkvetlým sadem.

Máte obdobné zážitky s prapodivnými čtenářskými dotazy? Nedivila bych se. Čtenáři jsou specifický živočišný druh, jehož nejhorším poddruhem jsou notoričtí účastníci soutěží. Na druhou stranu má potýkání se s jejich dotazy své kouzlo. Knihovník, zborcen potem, vítězoslavně čtenáři ukazuje knihu nebo internetovou stránku, kde září vysvětlení hledaného dotazu. Je naplněn pocitem profesionální pýchy na to, jak je, sakra, dobrý, když to našel. Čtenář nadšen odchází s litaniemi díkuvzdání. A brzo přijde zas.