MŠMT minulý týden schválilo koncepci Projektu II – Vzdělávací software a informační zdroje. V případě vzdělávacího portálu nebo podpory pilotních projektů ministerstvo definovalo jen obecné cíle. Jasný je už ale způsob, jak bude výukový software hodnocen a následně distribuován do škol.

Nejde o první koncepci Projektu II. Ta již byla jednou (v lednu 2002) sepsána, prosazovala však těsné sepětí se školským intranetem generálního dodavatele a nikdy nebyla uvedena do praxe. Současný dokument Řešení projektu PII – Vzdělávací software a informační zdroje vypracovalo nové vedení SIPVZ (dnes SPRING - pozn. red.) v čele s ředitelem Zdeňkem Svobodou a vedoucím kanceláře Projektu II Milanem Hausnerem.

Projekt II je v nové koncepci rozdělen do čtyř souvisejících podprojektů:

1. Tvorba, distribuce a evaluace softwarových produktů
2. Vytvoření a provoz školského informačního a vzdělávacího portálu
3. Pilotní projekty implementace ICT do výuky
4. Podpora informační gramotnosti pedagogických pracovníků a informačních center

Realizaci jednotlivých podprojektů budou rozvádět samostatné metodiky; vypracována a schválena však byla zatím jen ta, jež řeší první z nich. Co se týče druhého, třetího a čtvrtého podprojektu, koncepce v podstatě jen vymezuje jejich rámcové cíle a časový harmonogram. Ostatní metodiky mají následovat během prvního či druhého kvartálu tohoto roku.

Metodiku školského informačního a vzdělávacího portálu bude mít za úkol do června 2003 vypracovat redakční rada, poté má začít vlastní realizace. Podle Milana Hausnera je jednou z uvažovaných možností např. varianta jakéhosi "portálového rozcestníku", který by byl spravován vybranou školskou institucí. Na provoz jednotlivých dílčích subportálů (orientovaných např. podle předmětů) by byly vyhlášeny grantové programy.

Podprogram Pilotní projekty implementace ICT do výuky je určen zkušenějším školám, které budou moci žádat o finance na pilotní projekty zaměřené na zvýšení informační gramotnosti žáků a pedagogů. Konkrétní metodika má být vyhotovena do konce června 2003, kdy budou výběrová řízení zahájena, nicméně předběžnou představu Milan Hausner přiblížil takto: projekty nemohou řešit hardwarové vybavení; projekty musí mít měřitelné výsledky; žadatel dostane dotaci za podmínky, že existují alespoň dvě srovnatelné školy, kam je možné projekt přenést – na tomto přenosu se žádající škola bude podílet; pedagogická centra budou požádána, aby vypracovala "kuchařky" pro grantové žádosti. V této souvislosti M. Hausner uvedl, že podle předběžné inspekční zprávy jen asi 8-10 % dnešních škol aktivně provádí implementaci ICT do výuky běžných předmětů.

V rámci podprogramu Podpora informační gramotnosti pedagogických pracovníků mají být na školy distribuovány podpůrné informační tiskoviny, které by zejména ředitelům a ICT koordinátorům pomáhaly v implementaci ICT do výuky. Ministerstvo též hodlá provozovat web, jenž by – konečně – soustavně informoval o průběhu SIPVZ a poskytoval školám veškerý informační servis. Jeho součástí bude modul umožňující veřejné hodnocení softwaru, který bude registrován v rámci prvního podprojektu (viz níže).

Tvorba, distribuce a evaluace softwarových produktů

Je známo, že dosud jediným viditelným výstupem celého Projektu II byl pověstný "balíček" výukových programů z podzimu 2001 za 175 milionů Kč, který je podle zmíněné inspekční zprávy využíván sporadicky.

Ministerstvo školství nyní opustilo vizi centrální dodávky. V podprogramu Tvorba, distribuce a evaluace softwarových produktů naopak zvolilo poměrně liberální koncept: školy obdrží peníze formou účelově vázané dotace, již budou moci čerpat na nákup takového výukového softwaru, který bude ministerstvem registrován (zařazen na tzv. Seznam MŠMT registrovaných VSW) – to jest uznán jako obsahově a technicky způsobilý. Školy budou moci z dotace nakupovat výhradně výukový software (VSW), nikoli však operační systémy, kancelářské aplikace, utility apod.

Celkový objem financí vyhrazených pro PII na rok 2003 činí 131 mil. korun, v rámci tohoto podprojektu by mělo být rozděleno cca 60 miliónů. Podle metodiky dotace na vzdělávací software podepsané ministryní P. Buzkovou školy obdrží zhruba 5000 Kč na 100 žáků, přičemž i ta nejmenší škola třeba s 20 žáky oněch 500O Kč získá. Do konce dubna by peníze měly odejít ke zřizovatelům škol, metodika bude zveřejněna v nejbližším Věstníku. Od toho okamžiku bude možné software, který již prošel evaluací, nakupovat za dotační prostředky. Podle M. Hausnera bude v září tohoto roku zhodnoceno asi sto titulů. Školy by konkrétní výši dotace měly znát v květnu a finance pak obdržet prostřednictvím zřizovatele na svůj účet.

Producent nebo distributor VSW (tzv. zájemce), který se uchází o zařazení svého produktu na Seznam MŠMT registrovaných VSW, bude muset předložit dva odborné posudky recenzentů, kteří program doporučí. Zájemce si vypracování recenzí zajistí na vlastní náklady, musí však vybírat z osob, které jsou ministerstvem pro tuto činnost schváleny. Recenzenti budou postupovat podle přesně vymezené osnovy, která má co možno nejvíce potlačit subjektivní chápání takového hodnocení (využity budou vždy jen relevantní body osnovy, která bude pro recenze ještě dále atomizována):

1. Soulad s ústavou, zákony a kurikulem
2. Celková koncepce (členění, mezipředmětové vazby apod.)
3. Odborná správnost a přiměřenost věku žáků
4. Jazyková kultura a terminologická správnost
5. Didaktická přiměřenost
6. Zpracování – estetické, grafické a uživatelské
7. Užitná hodnota pro výuku
8. Vyjádření recenzenta k registraci (doporučuje/nedoporučuje)

Vypracované recenze pak budou vyvěšeny na tzv. Evaluačním webu – součásti informačního webu SIPVZ, kde se k produktu mohou dobrovolně vyjádřit zaregistrovaní uživatelé-učitelé, kteří již daný produkt používají. Hodnotit budou "zaškrtávácím" (nikoli slovně formulačním) způsobem podle stejně strukturované osnovy.

MŠMT pak v případě shody kladných recenzí a kladného veřejného hodnocení produkt zaregistruje (zařadí na Seznam), v případě rozporů rozhodne o dalším postupu (zadá nové hodnocení, vyzve výrobce k odstranění chyb...). Pokud bude celkové hodnocení v souhrnu záporné, produkt nebude zařazen do Seznamu. MŠMT též může registraci odebrat, zejména pokud se dodatečně ukáže nesoulad mezi prohlášením výrobce o technické způsobilosti (viz níže) nebo se dodatečně objeví závažné připomínky z řad uživatelů. Produkty budou registrovány na 5 let, v případě běžné inovace produktu bude registrace přenesena na základě jedné recenze.

Posledním článkem tohoto mechanismu je ředitel, který si na základě požadavku svých učitelů vybere z produktů zařazených do Seznamu a z účelové dotace je zaplatí přímo svému distributorovi. (Pro první rok se navíc uvažuje o této pojistce: pokud ředitel svůj kýžený software v Seznamu nenajde, může zažádat o výjimku.) Neregistrované produkty může stejně jako dosud nakupovat z jiných než dotačních financí.

Vedle obsahové kvality je zájemce o registraci povinen osvědčit i technickou způsobilost nabízeného VSW. K žádosti musí přiložit Prohlášení o shodě, v němž deklaruje bezproblémový chod aplikací běžících na PC, případně Technický atest prokazující bezproblémový chod aplikací spouštěných na serveru v síťovém prostředí (včetně IKI Indoše). Podle Milana Hausnera ministerstvo hodlá oslovit nezávislé technické laboratoře, které by tyto atesty (opět na náklady zájemce) vypracovávaly. Nutnost atestu se však podle něj bude týkat jen malé části produktů. Pokud bude vinou nepravdivého Prohlášení o shodě škola poškozena, má právo požadovat odškodnění podle běžných právních norem. (Otázkou je ovšem reálná dokazatelnost zavinění...)

A konečně, zájemce o registraci musí nabídnout výhodnější cenu, než je běžná tržní, a současně povolit domácí užívání učiteli, který s daným produktem ve škole pracuje (adresná licence na uživatele).

Co na to říkáte?

Vypracovaná koncepce je tedy jakýmsi kompromisem mezi zcela liberálním modelem, v němž by MŠMT plnilo jen a pouze metodickou funkci, aniž by čerpání dotace bylo vázáno na výběr doporučeného softwaru (ministerstvo by tedy spoléhalo pouze na svoji odbornou autoritu, kterou školy mohou nebo nemusí respektovat), a modelem centrálního nákupu multilicencí (ten sice schválená koncepce dovoluje, ale jen v ojedinělých, mimořádně výhodných případech).

Před samotným schvalovacím řízením byli producenti výukového softwaru obesláni pracovní verzí této metodiky a poté pozváni na pracovní seminář do Karmelitské ulice, kde mohli vznést své připomínky (některé z nich se do metodiky opravdu promítly). A soudě dle tamní atmosféry, zdá se, že ministerstvo svým plánem získalo producenty na svoji stranu. Pokud jsem si všiml, jediný skutečně opoziční návrh vznesl pan Pachner, podle nějž by měly být všechny produkty splňující základní nesubjektivní kritéria zapsány do Seznamu automaticky, bez podmínky recenzování, a případné hodnocení již ponechat na školské veřejnosti.

O tom, zda se pro registrační proces najde dostatečný počet kvalifikovaných recenzentů, se debatovalo šířeji. Souhlasím s některými diskutéry, že nalézt pro stovky velmi různorodých titulů dva kvalitní recenzenty a další veřejné hodnotitele, nebude triviální věc. Tím spíš, že většinu produktů bude třeba ohodnotit ve velmi krátké době několika měsíců. Na druhou stranu, díky atomizované osnově nejsou na recenzenty kladeny stylistické požadavky, které mnoho lidí, přestože odborníků, od psaní běžných recenzí odrazuje.

Producenti výukového softwaru již příležitost k vyslovení názoru dostali. Sdružení školských asociací CZESHA tuto koncepci podpořilo. Nyní je řada na budoucích uživatelích. Co na to říkáte?