Letošní, 95. výroční setkání německých knihovníků se konalo 21. až 24. března 2006 v Drážďanech. Setkání proběhlo ve znamení historických reminiscencí: 450. výročí založení kurfiřtské "Liberey", spočívající v základech jedné části kořenového systému současné Saské zemské a univerzitní knihovny (v německé zkratce SLUB). Z knihovnického světa bylo připomínáno (nikoli věkem kulaté) 178leté působení první německé lidové knihovny (Volksbücherei) Karla Preuskera v nedalekém Grossenhainu. Především se však opakovaně připomínalo 800. výročí první zmínky o Drážďanech, horečné přípravy na něž bylo možné zažívat takřka na každém kroku.

Jinak se ovšem jednání neslo zcela v duchu současnosti a vlastně spíše zvládnutí nutných proměn tak, aby německé knihovnictví - jak to vědecké, tak veřejné - bylo schopno plnit své poslání v nové společenské situaci. Německé knihovnictví se nikoli výjimečně vztahuje ke knihovnictví anglosaskému, zejména americkému. To se týkalo i rozměru letošního "Bibliothekartagu" - počet asi 3 000 knihovníků překvapil především samotné organizátory a místnosti Mezinárodního kongresového a veletržního centra na břehu Labe, v nichž se konaly tři stovky různých přednášek, seminářů a zasedání, zpravidla praskaly ve švech. Dokonce i na závěrečné panelové diskuzi, která se konala v pátek od 13 do 15 hodin (!), se v podstatě zaplnil největší konferenční sál.

Program setkání představoval opakovaně těžko řešitelný rébus - jak být na dvou či třech lákavých přednáškách současně. Motto jednání, "Knihovna jako síť", prostupovalo zejména čtvrtým tematickým okruhem, promítalo se však i do okruhů dalších - od potřeby reforem v německém knihovnictví po strukturovanou oblast akvizice informačních zdrojů (na rozdíl od bohatého Česka, žádnou koordinaci v oblasti budování fondů tištěné monografické produkce nepotřebujícího, německé vědecké knihovny uplatňují již půl století mj. metodu "zvláštních sběrných programů [SSG]" - a nemíní se jí vzdát ani nyní).

Obsah jednání bude možné během doby postupně sledovat na serveru OPUS, resp. v knižním vydání, já bych zde však chtěl uvést zejména informace, jež se týkají budoucnosti služby subito (fungující ostatně rovněž jako síť dodávajících knihoven), zejména pak elektronického dodávání dokumentů.

Mnozí z našich knihovníků sledují doslova zápas subito o přežití, neboť služba přímého dodávání kopií (Kopiendirektversand) je již několik let předmětem sporu s představiteli zprvu německých, po dva roky pak i mezinárodních nakladatelů vědecké literatury. A to přesto, že "dodávání literatury až na pracovní stůl" bylo od začátků v TIB Hannover rozvíjeno s přímou podporou spolkové vlády. subito tak muselo po několika letech zastavit elektronické dodávání kopií dokumentů do zahraničí a zmíněná seskupení nakladatelů podala na subito a Svobodný stát Bavorsko (jako zřizovatele první z účastnických knihoven) žalobu u německého soudu, jakož i stížnost na spolkovou vládu k Evropské komisi. Vleklý a mimořádně nákladný soudní spor ještě není u konce. Zájemci se k jeho "mezivýsledku" mohou dostat na stránkách subito.

Jinak snad postačí informace, že mnichovský vrchní zemský soud uplatnil právní názor, podle něhož je elektronické dodávání dokumentů v rámci Německa v souladu s autorským zákonem. Dlužno poznamenat, že takové pojetí je v prostředí evropského autorského práva vskutku pozoruhodné, jakkoli u německých soudů nikterak nové. Naopak ovšem soud shledal, že rovněž tak zažalované dodávání dokumentů v rámci meziknihovních služeb vlastně postrádá zákonného zakotvení! Současně usoudil, že po desetiletích, kdy byla služba poskytována, aniž by byla držiteli práv napadena, zde vzniklo pro dodávku poštou nebo faxem právo zvykové. Na elektronické dodávání kopií v rámci meziknihovních služeb, jako novou skutkovou podstatu, tento výklad ale odmítl uplatnit - a shledal je tedy v rozporu s právem. Jak naznačeno, obě strany sporu se odvolaly, pro nás ovšem uspokojivě se posléze dohodly, že část sporu týkající se dodávání kopií (nikoli elektronickou cestou) v rámci mezinárodních meziknihovních služeb "nechají spát". Ba dokonce došlo k porozumění o tom, že tantiéma u kopií zasílaných do zemí východní Evropy se bude pohybovat v nižším pásmu jednociferných částek.

Přesto je však perspektiva elektronického dodávání dokumentů v Německu a z Německa nadějná. Spolková vláda totiž v uplynulých dnech schválila návrh tzv. druhého zákona k úpravě autorského práva v informační společnosti, který předpokládá zařazení nového paragrafu do autorského zákona Spolkové republiky o "zasílání kopií na objednávku". Na jeho základě případně knihovny získají zákonnou licenci na elektronické dodávání kopií článků v časopisech a novinách či malých částí díla ve formě grafických souborů, pokud tato služba nebude veřejně nabízena online (tj. především vydavateli/nakladateli). Vzhledem k tomu, s jakými reakcemi se tento návrh již od jeho zveřejnění na úrovni ministerstva setkal (ovšem spíš v jiných otázkách, zejména náhradní odměny při prodeji přístrojů schopných zhotovovat kopie autorských děl, ale i zhotovování a zpřístupňování kopií autorských děl na počítačích v knihovnách a školách), cesta k platnosti licence nemusí být zcela snadná.