Knižní veletrh (kirjamessut) v Helsinkách se konal ve dnech 26.-29. 10. 2006. Probíhal ve veletržním areálu v hale č. 6. Celý areál je situován severně od centra, asi 20 min. pěšky od Olympijského stadionu. Téměř až k veletrhu jezdí několik tramvají a autobusů, cca 5 min. pěšky je vlakové nádraží, takže dostupnost je opravdu dobrá.

Veletrh byl především finský, jiné země tu byly zastoupeny zcela okrajově, respektive vůbec ne. Ve společném stánku tak vystavoval Italský institut, Goethe-Institut a Maďarské středisko, svůj stánek tu měla Britská rada (British Council). Vystavovalo Rusko (církevní nakladatelství z Petrohradu). Poněkud šířeji bylo zastoupeno Švédsko a literatura ve švédštině, což je pravděpodobně dáno tím, že v jižním Finsku žije početná švédská národnostní menšina.

Ve čtvrtek a v pátek veletrh praskal ve švech, zatímco v sobotu a v neděli tam bylo paradoxně mnohem volněji. Od počátku je otevřen nejširší veřejnosti, což bylo znát ve všední dny – nebo lépe: ve dnech školního vyučování. Vchodem neustále proudily davy žáků a studentů – odhadem druhý stupeň základních škol a střední školy. Chlapci (i středoškoláci) po veletrhu pobíhali s papírovými královskými korunami na hlavě, dívky měly růžové závojíčky. Kromě toho byl veletrh ve znamení balonků. Nad několika stánky se vznášely velké trsy světle zelených a tmavších modrofialových nafukovacích balonků, které tam také návštěvníkům rozdávali.

Zadní část haly zabraly antikvariáty. Po stranách a v rozích byla místa určená pro přednášky a diskuze. Ty tady probíhaly neustále a na různá témata, jak už to na knižních veletrzích bývá. Vše se odehrávalo pouze na těchto vyhrazených místech. Žádná autorská čtení nebo autogramiády přímo na stáncích. Možná je to tak lepší, protože při autogramiádě nebo nějaké akci přímo na stánku se pak člověk ke knihám prostě nedostane.

Poměrně slušné zastoupení měla dětská literatura. Fantasy a komiksy nebyly tak četné. Hodně se opět překládá T. Pratchett („Zeměplocha“), „Letopisy Narnie“ od C. S. Lewise, ale vůbec se nevyskytoval „Pán prstenů“ ani „Harry Potter“. Že by jim Finové nepropadli? Naopak jsem viděla Gerberovy parodie „Blarnie“ a „Harry Trottel“.

Hodně se překládá Paolo Coelho, byly tu i knihy tureckého spisovatele Orhana Pamuka, který letos dostal Nobelovu cenu za literaturu. Viděla jsem i několik bohemik (Jiří Weil, Karel Čapek). Jinak jsou tu především knihy autorů finských, dále švédských, norských a dánských, potom bych řekla dlouho nic a ostatní. Tím „ostatním“ mám na mysli především literaturu angloamerickou, francouzskou a německou.

Školní učebnice jsem postrádala. Pokud někde byly, tak mi unikly. Rovněž se tu v masovém měřítku nevystavují kalendáře. Naopak jsou hojně zastoupeny nejrůznější kuchařky, zdravý životní styl, bydlení. Knihy týkající se bydlení jsou zaměřeny přímo na Finsko, řekla bych, že jsou tzv. „na míru“. V materiálech se preferuje dřevo, přírodní materiály, u záclon, závěsů a přehozů světlé barvy (bílá, béžová, světle šedá). Další knihy se zabývají současným finským designem, což je jedna ze silných stránek finského užitého umění.

Několik stánků vystavovalo hudební CD (byl mezi nimi i Antonín Dvořák) a u jednoho stánku byly noty. Ze zvědavosti jsem se na ně podívala podrobněji. Několik poliček bylo věnováno vánoční hudbě a koledám. Jedny noty jsem si prolistovala: našla jsem tam především finské koledy, překlad rakouské „Stille Nacht“ a v závěru byla, nevím proč, zařazena polka od J. Vejvody. Na dalších poličkách byly hudební doprovody k filmům. Například „Piráti Karibiku: Truhla mrtvého muže“ s fotografiemi hlavních protagonistů a typickými hudebními motivy pro jednotlivé postavy. Sešit zahajoval kapitán Jack Sparrow.

Pokud jde o ceny, ty pro mne zůstaly poněkud záhadou. Prodávalo se od začátku a všude. Jenomže na knihách ceny nejsou. U řady stánků hlásaly velké nápisy slevy 20-25 % (více než 25 % nikde nebylo), jinde měli přímo na knize napsáno „veletržní cena“ a částku. Ovšem o kolik byla tato veletržní cena nižší než normální cena v obchodě, se mi zjistit nepodařilo. Jen málokde bylo řádně označeno: veletržní cena a normální cena s příslušnými částkami. Finům to asi nevadí, v cenách knih se zřejmě orientují dobře.

Závěrem lze říci, že finský knižní veletrh je opravdu finský, výrazně regionální a zahraniční nakladatelství tam nevystavují. Literatura je téměř všechna ve finštině a ten zbytek ve švédštině. Což je škoda, protože finsky umí málokdo a ve stáncích byla řada zajímavých knih o architektuře, designu, urbanismu, dějinách severních zemí, ale i slovníková literatura nebo dějiny hudby.