V úterý 4. října 2016 se v prostorách čítárny Ústřední knihovny Městské knihovny v Praze konala veřejná diskuse s názvem Knihovny v době digitální. Akci organizovala Městská knihovna ve spolupráci s Aspen Institute Prague.

Diskuse byla rozdělena přibližně na dvě poloviny – v té první hovořili zejména  panelisté; ve druhé části pak přišly na řadu otázky z publika. Hlavním hostem diskuse byl profesor Andrew Lass z Mount Holyoke College v USA; dalšími členy diskusního panelu byl Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze a Olga Škochová z Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Diskusi moderovala redaktorka týdeníku Respekt Silvie Lauder.

Za zmínku také stojí, že se diskuse konala v čítárně knihovny za běžného provozu, aby se do ní, podle slov ředitele Řeháka, mohlo zapojit co nejvíce lidí. A dlužno dodat, že hlouček poslouchajících nebyl malý.

Ústřední knihovna Městské knihovny v Praze a zahájení panelové diskuse

Panelová diskuse

První otázka, která v diskusi zazněla, byla poměrně prozaická, ale i tak zajímavá - "Chodíte do knihovny? A co jste si naposledy půjčili?", protože trojici panelistů docela hezky uvedla a charakterizovala.

Tomáš Řehák jakožto ředitel do knihovny chodí samozřejmě každý den a pracovně, ale samozřejmě si zde i půjčuje knihy – naposledy to byly dvě knihy o managementu. Olga Škochová zmínila, že do knihovny začala chodit až později, protože zezačátku se jí knihovny nelíbily; ale dnes už tam chodí mnohem častěji a raději. Naposledy si půjčila Virginii Wolfovou.

Profesor Andrew Lass se zase projevil jako dokonalý akademik, protože zmínil, že má dvě knihovny (jednu na univerzitě a jednu doma), které obsahují několik tisíc knih – a aby se v nich vyznal, má je zkatalogizované podle třídění Kongresové knihovny. A když nějakou knihu náhodou nenajde u sebe, navštíví sousední univerzitní knihovnu, která používá stejné třídění. Aktuálně má půjčené dvě odborné knihy.

Co se knih a knihoven týče, moderátorka zmínila zajímavou studii Nadace Billa a Melindy Gatesových, která před pár měsíci vyšla v New York Times, ve které zaznělo, že Česko je zemí s nejhustší sítí knihoven na počet obyvatel na světě (1 na 1.971 obyvatel; v USA je to desetinásobek). Moderátorka se tedy přítomných diskutujících zeptala, čím je to způsobeno a jestli to má nějaké výhody.

Tomáš Řehák ve své odpovědi zmínil, že za to pravděpodobně může Masaryk, resp. knihovní zákon z roku 1919, který odstartoval tradici "spousty malých knihoven" (pro zajímavost, nejmenší pobočka má jen 40 m2). Ještě donedávna to ale paradoxně působilo spíše jako nevýhoda, protože malé pobočky jsou stísněné, nepřehledné, mají omezený výběr knih a nedá se v nich pořádat nic jiného. V posledních letech se ale společně s rozvojem on-line služeb začínají i pro malé knihovny objevovat nové příležitosti.

Olga Škochová doplnila, že hustá síť knihoven znamená velký potenciál zejména pro rozvoj kulturního života; dnes, více než kdy jindy, je kladen důraz na komunitu, z čehož mohou knihovny (i jejich uživatelé) čerpat.

Andrew Lass přiznal, že toho o malých českých knihovnách moc neví, ale potěšilo ho, že se o nás píše i v New York Times; upozornil nicméně na to, že počet knihoven není jediný důležitý ukazatel; v USA je knihoven na počet obyvatel méně, ale za to jsou podstatně větší. Knihovny a jejich financování jsou také mnohem výraznějším tématem voleb a obecně veřejného života.

Hosté diskusního panelu, zleva: Silvie Lauder, Tomáš Řehák, Olga Škochová a Andrew Lass

Další otázka zamířila na zřizovatele, tj. jestli se o knihovny dobře starají. Olga Škochová zmínila, že knihovny by měly být součástí sdílené vize města a v posledních letech cítí posun k lepšímu. Mladší lidé se začínají zajímat o politiku a širší diskusi přineslo např. i naše zapojení do soutěže "Evropské hlavní město kultury".

Tomáš Řehák zmínil, že se zřizovatelem vycházejí, ale určitě by uvítali více peněz – jako snad jakýkoliv jiný ředitel (ať už knihovny, školy nebo třeba nemocnice). Asi největší komplikací je současně právní postavení příspěvkových organizací, které z hlediska rozpočtu žijí od 1.1. do 31.12. a úderem půlnoci de facto zanikají a začínají nanovo jako bájný Fénix, což řadu věcí komplikuje.

Ředitel Řehák zareagoval také na následující otázku, která se věnovala tomu, jak se knihovna lidem vyplácí. V první řadě se samozřejmě vyplácí těm, kteří do ní chodí; což ostatně potvrzují i studie, které zjistily, že za každou "utracenou" korunu knihovna vygeneruje 5 Kč tzv. "měřitelného blahobytu".

Krom toho ale existují i vedlejší efekty, které prospívají celé společnosti – knihovny například podporují dětské čtenářství, což podle jiných studií pozitivně koreluje s tím, jak jsou lidé v pozdějším věku produktivní. Knihovna také pořádá akce pro veřejnost a má šanci držet společnost pohromadě. Knihovna sice není vyloženě sexy, ale je to důvěryhodná instituce.

Na to Sylvie Lauder navázala poznámkou z nedávného rozhovoru v Respektu s Ingou Lundén, bývalou předsedkyní švédské knihovnické asociace a dlouholetou ředitelkou stockholmské knihovny, která věří, že knihovny by měly vstupovat do veřejné debaty. Měly by tam vstupovat i u nás?

Tomáš Řehák poznamenal, že knihovna by neměla do debaty vstupovat s tím, že lidem řekne, co si mají myslet; ale měla by nabídnout informace a fakta. Je přesvědčen, že naprostou většinu zla nepáchají lidé zlí, ale lidé, kteří nemají dostatek informaci nebo je mají mylné. Na papíře je dnes jen malý zlomek informací; ale pomalu se z toho stává konkurenční výhoda, protože oproti internetu je v knihovnách "míň blbostí".

V diskusi se hovořilo také o integrační roli knihoven. Pravdou je, že např. počítače zde často využívají lidé, které bychom mohli označit jako "digitálně vyloučené" (což často souvisí i se sociálním vyloučením; tj. menšiny, starší lidé atd.) – a řada takových lidí v knihovně použila počítač vůbec poprvé.

Tomáš Řehák k tomu doplnil, že Městská knihovna byla po rekonstrukci v roce 1998 první knihovnou, která nabízela internet zadarmo, protože měli pocit, že to bude důležitá věc. Různé knihovny také nabízejí různé služby. Například v Dánsku se komunikuje s úřady výhradně elektronicky, ale někteří lidé internet nemají. Knihovny se proto rozhodly nabídnout lidem kurzy, volný přístup na internet atd. A zároveň nabízejí i některé "správní" činnosti, jako např. vydávání průkazů.

U nás by podobný přístup asi nefungoval, protože je zde jiné chápání. U nás je knihovna více kulturní, v Dánsku více komunitní; a obecně knihovny naráží na problém nabízet služby, které nikdo nečeká – i pro Městskou knihovnu je např. problém nabídnout lidem elektronické služby (přístup ke článkům atd.). Na druhou stranu, kvůli OpenCards si lidé do knihovny cestu našli – a dnes MKP vydává např. Lítačky.

Historický kontext knihoven zmínil i profesor Lass. Například v Americe v dobách "divokého západu", člověk, co vedl železniční stanici, neprodával jen lístky, ale byl zároveň pošta, nakladatel místních novin – a de facto i knihovna. Je tedy pochopitelné, že bude jiné vnímání knihoven v USA, kde vznikaly na železnici (podobně jako pošty či telegrafy), a jiné u nás, kde vznikaly např. v jezuitských klášterech.

Což se samozřejmě týká i zmiňované otázky integrace. Např. knihovna v Brooklynu nabízí integrační služby pro bezdomovce a imigranty, kteří se zde domluví, ať už mluví jakýmkoliv jazykem. Silvie Lauder k tomu doplnila poznámku Ingy Lungen, že ve Švédsku dostanou imigranti často průkazku do knihovny dříve, než jakýkoliv jiný doklad. Knihovny také aktivně vyjíždějí do uprchlických táborů, nabízí jazykové kurzy atd.

Veřejná diskuse se konala v čítárně Městské knihovny; zájem o diskusi byl velký

Otázky z publika

Ve druhé části diskuse přišly na řadu otázky z publika – například co by panelisté doporučili zřizovatelům. Olga Škochová doporučila větší zapojení městských částí do spolufinancování knihoven a profesor Lass navázal příkladem z USA, kde finance často řeší komunitně – tj. např. finanční sbírkou, kterou doplňují tzv. "matching funds" grantových agentur, které vybranou částku dorovnají (a tím pádem zdvojnásobí).

Zazněla také zajímavá otázka na roli knihoven v informačním či mediálním vzdělávání – nebo zdali se jedná o roli a odpovědnost škol. Ředitel Řehák odpověděl, že pro knihovny je to důležité téma, protože problém výuky na školách je v tom, že děti často s technikou umí lépe než jejich rodiče či učitelé; a naopak dospělé už škola ani vzdělávat neumí. Krom toho, celoživotní vzdělávání je něco, k čemu jsme de facto "odsouzeni"; svět se vyvíjí obrovskou rychlostí, a i když dnes někdo něco vystuduje, za 10 let už může být všechno jinak.

Do diskuse se jako jeden z hostů zapojil i ředitel Národní technické knihovny, Martin Svoboda, který zmínil, že i když mají naše knihovny jasnou spojitost s historií a kulturou, i tak již pomalu přestává platit, že se v knihovnách jen půjčují knížky. Obecně spíše platí, že knihovny dnes poskytují "teplo, světlo a wifinu".

Zajímavá otázka se věnovala i digitalizaci a aktivitám knihoven v této oblasti. Tomáš Řehák zmínil, že v MKP právě dokončili velký projekt co-financovaný z norských fondů věnovaný židovské literatuře. Dlouhodobě se také věnují průběžnému budování e-knihovny public domain titulů, které nabízejí v několika formátech. Což je možná i jedna z cest, kterou by se knihovny mohly do budoucna vydat – vyhledávat zajímavé informace a uvolňovat je do veřejného prostoru; a zároveň jim pomáhat na cestu (formátováním, propagací atd.).

Co se týče autorského zákona, není žádným tajemstvím, že autorský zákon výrazně zaostává za realitou. Právo duševního vlastnictví je v situaci, kdy existuje tak velký rozpor mezi literou zákonů a tím, jak se "žije", že kdyby podobná situace existovala např. u dopravy, tak nikdo živý nepřejde ulici. To ale není problém jen českých knihoven, ale problém celosvětový.

Problémem také je, že zatímco autoři mají pochopitelný zájem dostat za plody své práce odměnu, vyšší dostupnost "umění" a "kreativity" je pro společnost prospěšná. Studie prokázaly, že když je člověk obklopen kreativitou (knihy, filmy, hudba, design, umění), je sám kreativnější – čili existuje zde i veřejný zájem.

Jedna z posledních otázek úterní diskuse se týkala slova, které se panelistům s osobou knihovníka pojí. Tomáš Řehák zmínil slovo spojenec, protože u pultu v knihovně je člověk, který je placený z mých daní a jeho úkolem není nic jiného, než mi pomáhat. Neplatí ho žádná firma, nedostává bonusy za půjčené knihy; jen nám podává informace bez vedlejších úmyslů. Andrew Lass následně doplnil ještě slovo partner.

Zleva: diskuse s ředitelem NTK Martinem Svobodou, centrální hala MKP a budova MKP

Závěrem

Ať už se tedy v knihovnách půjčují knihy, ať už jsou centrem kultury a komunitního dění, nebo jen svým návštěvníkům poskytují "teplo, světlo a wifinu", budoucnost knihoven je poměrně optimistická i v době digitální.

Na rozdíl od internetu nabízejí relevantní informace, jsou jednou z nejdůvěryhodnějších institucí a jejich zaměstnanci jsou bez jakýchkoliv vedlejších úmyslů našimi spojenci, partnery, přáteli a pomocníky. A i když se nám může zdát, že knihovny nejsou "sexy", boj s autorskými právy nemá konce a kraje a že knihovny v zahraničí jsou o pět let dál, i u nás se knihovny neustále vyvíjejí, zlepšují a vycházejí svým uživatelům vstříc.

Ať už si tedy chceme půjčit knihu, zpracovat rešerši, podiskutovat bez emocí o migraci nebo si vyzvednout Lítačku, většinou nám s těmito problémy pomůže právě knihovna.