Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Knihovna Národního muzea a povodeň v Terezíně v roce 2002

Čas nutný k přečtení
10 minut
Již přečteno

Knihovna Národního muzea a povodeň v Terezíně v roce 2002

0 comments
Autoři: 
Rubrika: 

Situace před povodní

Knihovna Národního muzea má od roku 1996 hlavní mimopražský depozitář v Terezíně, kam přestěhovala své fondy ze zámku v Peruci. Národní muzeum získalo v Terezíně dva objekty bývalých kasáren. První byl nákladně rekonstruován pro sbírky Historického muzea, druhý objekt byl doposud pouze částečně upraven pro sbírky dalších odborů Národního muzea. Celé první patro v něm připadlo Knihovně Národního muzea. Záměrně jsme si vybrali suché první patro, i když se s možností povodně tehdy vůbec nepočítalo. Do přízemí byly umístěny inspekční pokoje, rozměrné či těžké exponáty Národního muzea a dočasná překladiště sbírek i materiálu. Právě v době loňské povodně zde byla složena zabalená soudobá periodika, přivezená z vazby, která měla být po úpravách dalších místností přestěhována o patro výše. Stejně dočasně zde byly uloženy svozové fondy několika zámeckých knihoven, svázané do balíků.

K dokreslení situace před povodní je třeba zmínit, že Terezín, město nazvané na počest císařovny Marie Terezie, matky zakladatele města císaře Josefa II, bylo od r. 1780 budováno jako vojenská pevnost s vodními příkopy. Řeka Ohře se v rozsáhlé rovině rozdělila před Terezínem na dvě ramena.Důmyslný vodní systém měl vyloučit ohrožení města. Bohužel, jak se později ukázalo, systém nebyl dobře udržován v podzemí a údajně jej měla porušit i armáda.


Stav během povodně

V době povodní v srpnu 2002 jsme byli s Terezínem v telefonickém spojení. Do poslední chvíle však všichni tvrdili, že voda se nemůže do města dostat, nanejvýše že Terezín zůstane jako ostrov uprostřed vod. V okamžiku, kdy stoupla spodní hladina vody a kdy začala neočekávaná evakuace obyvatel Terezína i pracovníků našeho depozitáře, včetně služebního psa, již mohly být u přízemních vchodů pouze preventivně umístěny pytle s pískem. Autobusové spojení se přerušilo. Služební auta z Prahy měla do města zakázaný vjezd. Na záchranu fondu nebylo možno pomýšlet. Bylo by totiž zapotřebí velkého počtu fyzicky zdatných pracovníků, kteří by vynášeli těžké balíky knih a časopisů po schodech do prvního patra. Průběh povodně jsme mohli sledovat jen v televizních reportážích a na internetu.

První zprávy o depozitáři jsme očekávali od generálního ředitele Národního muzea, PhDr. Michala Lukeše, protože měl možnost v pátek 16. 8. 2002 letět vrtulníkem nad zatopeným Terezínem spolu s ministrem kultury Pavlem Dostálem. Z výšky však nebylo možné zjistit situaci v objektu, kde nás nejvíce zajímalo, kam až stoupla voda.


Rozsah škod a záchranné práce

Ve zvýšeném přízemí objektu Terezína II byly poškozeny depozitáře dvou oddělení Knihovny Národního muzea:

a) Oddělení časopisů (KNM 3) zde mělo po vazbě uloženou novinovou produkci za cca 15 posledních let, většinou krajové mutace. Měly být instalovány do připravených kompaktních regálů. Odepsáno muselo být cca 6500 svazků.

b) Oddělení zámeckých knihoven (KNM 4) zde mělo také dočasně uložené svozové fondy zámeckých knihoven Biskupice, Bělohrad, Horní Staňkov, Lešná, Liptál, Luhačovice, celkem cca 20 500 svazků s retrospektivou od 1. pol.16. století do 1. pol. 20. století. Knihy byly v označených balících uloženy na regálech a částečně na zemi.

Ihned v pondělí 19. srpna 2003, kdy bylo opět možno vstoupit do Terezína, sem přijeli v první skupině pracovníků Národního muzea tři knihovníci, dva z oddělení zámeckých knihoven (dr. Petr Mašek a dr. Luboš Antonín) a jeden z oddělení časopisů (Petr Kalač). Zjistili, že v přízemí voda vystoupila zhruba do výše půldruhého metru. Zcela zatopila a zpřeházela knihy uložené na podlaze. Souvislou vrstvu knih nasáklých vodou již částečně zachvátila plíseň. Poškozeny byly rovněž všechny knihy v regálech do výše, které dosáhla hladina vody. V první fázi záchranných prací bylo vyneseno zhruba 3000 knih z horních, vodou nepoškozených regálů, do náhradních prostor v prvním patře. V další fázi se vyklízely knihy na podlaze a balily se do provizorních pytlů vytvořených z PVC folie, které speditérská firma Podrazil odvážela do chladíren na Kladně. V prvních dvou dnech bylo odvezeno cca 8000 knih čtyřmi nákladními auty. Poté byl převoz knih na žádost Mrazíren v Mochově přerušen.

Většina pracovníků Knihovny Národního muzea se hlásila dobrovolně k záchranným pracím. Až do poloviny září se v Terezíně pracovalo každodenně, a to i o víkendech. Služební auta Národního muzea jezdila pro velký zájem každý den dvakrát do Terezína a zpět. Pracovníci oddělení časopisů využívali i soukromá vozidla. Někteří kolegové v Terezíně i provizorně přespávali. Kolegové z Muzea knihy ve Žďáru nad Sázavou, kteří nemohli osobně pomáhat, udělali finanční sbírku na obnovu poničených fondů, finanční pomoc poslala i naše pracovnice dr. Marta Vaculínová, která je na mateřské dovolené s rodinou v Německu. Dostávali jsme hodně dotazů a nabídek pomoci, zvláště ze solidárních knihovnických kruhů, mj. od Svazu knihovníků a informačních pracovníků a Britské knihovny v Londýně.

Postup prací stanovily pracovnice naší konzervační dílny - Jana Tomšů a Jana Náprstková. Nejvzácnější svazky byly přesunuty do horního patra a rozestavěny na filtrační papír, aby k nim mohl proudit vzduch vytvořený průvanem (viz obr. č. 1). Cirkulace vzduchu byla podpořena výkonnými ventilátory. Při práci bylo nutné používat gumové rukavice a pro pracovníky Národního muzea bylo zajištěno i očkování.

Zbývajících několik tisíc svazků zámeckých knihoven bylo vynášeno na dvůr a sušeno na slunci. Večer z obavy před deštěm byly opět stěhovány v přepravkách zpátky. Postupně docházelo k vysušování části knih, které ovšem doznaly deformaci vazeb. Řada z nich z vazby vypadla, množství brožovaných děl se rozsypalo. Plísně byly operativně odstraňovány pomocí lihu a saponátů. Zahraniční časopisy z přelomu 19. a 20. století, na křídovém papíru, většinou nebylo možno zachránit.

Po týdnu prací bylo možno konstatovat, že při trvale pokračující péči bude možno zachránit více než 85 % poničeného knižního fondu. Na většině knih bude ale již trvale znát poškození, způsobené vodou (viz obr. č. 2). Rovněž došlo k promíchání všech fondů i vícesvazkových děl. U některých knih chybějí titulní listy nebo místa, kde byla vepsána signatura. To vše ztíží závěrečné inventarizace (revize) fondů.

V dalších dnech se přikročilo k náročné záchraně menšího počtu starých tisků, které byly vysušovány ručně fény a ventilátory. Všechny knihy byly nakonec rozloženy na chodbách prvního patra (viz obr. č. 3), přelistovávány a stále vysoušeny.

Záchrana časopisů probíhala obdobně. Rozebíraly se hromady balíků, horní suchá periodika se vynášela do prvního patra, u svazků uložených v dolní, vodou zasažené části, se posuzovalo, zda je možná záchrana.Ta vzhledem k špatné kvalitě zejména novinového papíru nebyla většinou možná. Po zapsání signatur nebo názvů ze hřbetů se noviny vynášely před kasárny, odkud vše vojáci nakládali buldozery na auta a odváželi na skládku. Zcela zničeno bylo také zařízení inspekčních pokojů.


Strategie obnovy fondu knihovny

Knihovna Národního muzea veřejnosti podávala soustavná hlášení o aktuálním stavu záchranných prací. Národní muzeum uspořádalo ve spolupráci s Ministerstvem kultury ČR a Asociací muzeí a galerií ČR již 22. srpna 2002 tiskovou konferenci věnovanou stavu sbírek po katastrofálních záplavách. Dále se naši pracovníci účastnili dne 18.11.2002 semináře Povodeň, co dál..., který Národní muzeum organizovalo ve spolupráci s Českým výborem ICOM a Českým komitétem Modrý štít. Naši konzervátoři spolupracovali s Národní knihovnou ČR, Státním ústředním archivem a Státním ústavem památkové péče (dnes Národní památkový ústav) na stanovení optimálních metod záchrany knižních sbírek (viz studie Studium vlivu sušicích metod na fyzikálně-chemické a mikrobiologické vlastnosti různých druhů papíru). 18.-19. února 2003 se ve Valdštejnském paláci a Státním ústředním archivu konal seminář Povodně - srpen 2002 : Mezinárodní pracovní setkání věnované restaurování zasažených archiválií a knižních fondů.

Ze všech nabízených a výzkumem prověřovaných metod připadá pro nás v úvahu pouze metoda vysoušení v teplovzdušných komorách, která je vhodná pro smíšené fondy. Umožňuje ve dvoustupňovém rozmrazení separovat jednotlivé knihy ze zamražených bloků a vytřídit je pro další ošetření. Velká většina může být nadále vysoušena v teplovzdušné komoře, zatímco kožené a pergamenové vazby je nutno ošetřovat individuálně.

V současné době jsme se seznámili se dvěma konkrétními pracovišti, a to pracovištěm Národní knihovny ČR umístěným v Kralupech nad Vltavou a zařízením Knihovny Akademie věd ČR v Jenštejně u Prahy. Obě pracoviště se pro naše potřeby jeví jako optimální. Dezinfekci knih ochotně nabízí Státní ústřední archiv. Navštívili jsme i vysušovací pracoviště Národního technického muzea, zaměřené především na archivní materiál. Ministerstvo kultury ČR také plánuje zajištění odborného restaurování v Centru metodické konzervace při Technickém muzeu v Brně.


Pomoc po povodni a nyní

Po povodni jsme byli vděčni především za obětavou osobní pomoc. Měli bychom poděkovat velkému množství lidí. Vedle pracovníků Knihovny Národního muzea to byli kolegové z Národního muzea, Historického muzea, oddělení Automatizace informačních systémů ŘNM, Ekonomickoprovozního útvaru, Technické správy (zvláště řidič pan Jiří Hanzlík), pracovníci z Ústředního depozitáře Terezín I, vrátní z Terezína II, kteří poskytli i soukromý mobil. Dále se nám dostalo vpravdě masivní pomoci dobrovolníků. Ze začátku nám pomáhala i armáda. O prvním víkendu nám pan senátor Bárta nabídl brigádníky. Jeden autobus přijel na výzvu Červeného kříže v Liberci, druhý byl z Potravin v Jihlavě a Havlíčkově Brodu. Tehdy cca 110 lidí utvořilo řetěz a přestěhovalo největší část knih. V dalších dnech nám také pomohli mladí lidé, jejichž příjezd zorganizovala Diakonie Českobratrské církve. Ředitelství Ústavu lidové kultury na zámku Strážnice nám zapůjčilo potřebné odvlhčovače. Velice nám také pomohl a pomáhá Státní ústřední archiv, který zdarma provádí dezinfekci.

Morální podporu nám poskytli francouzští experti na konzervaci knih a archivů, paní Marie-Claude Delmas a pan Gilbert Le Guen, v rámci jejich mise od 20. do 27. října 2002, kterou České republice nabídlo francouzské Ministerstvo kultury a komunikace. Potěšilo nás, že byli zajedno s našimi postupy při restaurování, které jim objasnila Jana Tomšů.

Dále jsme potřebovali zejména finanční pomoc. Letos se nám podařilo získat část peněz, které Národní muzeum obdrželo podle pojistné smlouvy od České pojišťovny. Využili jsme je na restaurování části fondu novin a časopisů. V rámci projektu Ministerstva kultury ČR Odstraňování povodňových škod jsme získali grant Knihovna 21. století ve výši 500 000 Kč, a to na nákup knihovního fondu.

Největší pomoc přišla ale za zahraničí, z Lichtenštejnska. Lichtenštejnská vláda ve Vaduzu si vybrala tři projekty náprav povodňových škod v ČR a podpořila je 265 000 švýcarských franků (5,76 milionu Kč). Spolu s penězi, které mezi sebou vybrali občané knížectví, činí pomoc 7,4 milionu Kč. Šek na tuto částku předala dne 16. ledna 2003 velvyslankyně Lichtenštejnska v Rakousku, Maria-Pia Kothbauer Prinzessin von und zu Liechtenstein, starostovi obce Doudleby a generálním ředitelům Národního muzea a Národní galerie. Potěšilo nás, že si Lichtenštejnská vláda, prostřednictvím Jiřího Gruši, českého velvyslance v Rakousku, vybrala mj. i náš projekt na záchranu starých tisků ze zámeckých knihoven. Celková částka dosáhne 150 000 švýcarských franků (3,26 milionu Kč), v první etapě cca 52 000 švýcarských franků (1,13 milionu Kč). Kromě restaurování vybraných vzácných tisků budou moci být z této finanční pomoci zakoupeny i přístroje a potřebný materiál.


Jak si představujeme ideální způsob ochrany fondu

Odpovědí na uvedenou otázku jsou moderní depozitáře na bezpečném místě v blízkosti hlavní budovy Národního muzea. Takové řešení ovšem v dohledné době možné není, i když po plánované generální rekonstrukci budovy Národního muzea předpokládáme zlepšení prostorových kapacit určených pro knihovnu.

Prozatím se musíme spokojit s depozitářem v Terezíně, kde také netrpělivě očekáváme úpravy dalších místností. Pokud Národní muzeum v Terezíně zůstane, musí se naučit žít s případným nebezpečím záplav. Proto jsme letos inovovali krizové plány; rozhodně již nikdy nic neuložíme v přízemí.

Národní muzeum vlastní také areál v Praze-Horních Počernicích, kde vybudovalo nové Přírodovědecké muzeum. Místo je mimo záplavovou oblast, proto do budoucna existuje určitá šance, že by právě sem mohly být jednou přestěhovány fondy ze všech současných depozitářů. Zatím se však nic konkrétního neplánuje.


Závěr

Doufáme, že náš příspěvek o záplavách v Knihovně Národního muzea končíme optimisticky, proto nám, milí kolegové, i dále držte palce. A děkujeme ještě jednou vám všem, kteří jste nám loni pomohli a stále pomáháte!


Pozn.: Autorem fotografií je Petr Kalač


Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
TURKOVÁ, Helga. Knihovna Národního muzea a povodeň v Terezíně v roce 2002. Ikaros [online]. 2003, ročník 7, číslo 9 [cit. 2019-09-15]. urn:nbn:cz:ik-11406. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11406

automaticky generované reklamy
registration login password