Tradiční Lipský knižní veletrh se konal ve dnech 15. až 18. března 2018, kdy v Lipsku panovalo nebývale mrazivé počasí. Hlavními hosty veletrhu byli letos Rumuni, kteří slaví sto let od „založení svého moderního státu“. Rumunsko se snažilo upoutat pozornost i prostřednictvím osobností, jež jsou rumunského původu, ale píší jinou řečí, případně byli naturalizováni jinde, například Herty Müllerové či Mircei Eliada.

V době konání knižního veletrhu panovalo v Lipsku nebývale mrazivé počasí a veletržní haly byly ozdobeny rampouchy

Ahoj v Lipsku (v roce 2019)

Kromě sněhu také letos v Lipsku výrazně přibylo českých spisovatelů. Je to předzvěst toho, že za rok bude oficiálním hostem veletrhu právě Česká republika. A již od letošního října se bude česká literatura, hudba, film i výtvarné umění po celý rok představovat nejen v Lipsku, ale i v Berlíně, Brémách, Hamburku či Mnichově, stejně jako ve Vídni, Linci, Salzburku nebo v Curychu a Bazileji. K vidění už bylo také logo: Ahoj in Leipzig!.

Slavnostního otevření stánku se i letos zúčastnil český ministr kultury, tentokrát Ilja Šmíd, který zdůraznil, že „vzájemná výměna mezi českou a německou kulturou je pro nás strašně důležitá. Představujeme si, že česká literatura se stane vyslancem české kultury obecně do Německa, a tím i do celé Evropy.“ A ředitel Lipského knižního veletrhu Oliver Zille dodal, že se těší „především na český humor, který je také politický a který je nám v Sasku dost blízký“.

Slavnostní otevření českého stánku - u mikrofonu ministr kultury demisi Ilja Šmíd

Kteří autoři budou naši zemi roku 2019 zastupovat, by měla Moravská zemská knihovna, jež má přípravu prezentace českých autorů a české knižní kultury na starosti, ohlásit během pražského veletrhu Svět knihy. Mělo by jít o čtyřicet až padesát spisovatelů. Letos řekli návštěvníkům „Ahoj“ například Bianca Bellová či Michal Ajvaz.

Zleva: Logo Ahoj in Leipzig!, Bianca Bellová a Michal Ajvaz

Dále během letošního veletrhu v Lipsku vystoupili Petr Borkovec, David Drábek, Jiří Hájíček, Petr Hruška a Sylva Fischerová a diváci na jejich čteních a debatách naštěstí nechyběli. Na podzim pak budou k vidění také filmy režiséra Jiřího Menzela a výstava připomínající prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Další literáti by se měli v říjnu zúčastnit Lipského literárního podzimu (Leipziger Literarischen Herbst). V Lipské městské knihovně se uskuteční výstava současných českých ilustrátorů a ilustrátorek dětských knih (a plánují se i ochutnávky kulinářských specialit). Rok české kultury skončí na podzim 2019, kdy do Lipska zavítá výstava připomínající Chartu 77 a hostovat přijede Národní divadlo v Brně s Janáčkovou Jenůfou.

Vlevo: Petr Berkovec, vpravo: Sylva Fischerová

Vážně město knih

Petr Hruška na veletrhu kromě své sbírky Darmata mluvil o geniu loci Lipska a o prvním dojmu, který ve městě po příjezdu zažil: hned po výstupu na nádraží se prý k němu zdálky začal přibližovat muž s náručí plnou knih, přičemž ta, kterou mu nabízel, nesla název Lebenende. Tak prý pochopil, že je skutečně ve městě knih, a navíc, že to tam bude vážné.

V dalším, společném vystoupení Magické vize, vtip a hravost. Dva originální hlasy české literatury Michal Ajvaz a Sylva Fischerová přibližovali atmosféru i neobyčejné příběhy z Prahy. Ajvazovi hrdinové odhalují existenci paralelního pražského světa, který autor nastínil už ve své Vraždě v hotelu Intercontinental. Podle ní je osa Staroměstské náměstí – Havelský trh – Václavské náměstí „trasou staré kultovní cesty od posvátného háje u řeky k chrámu Matky bohů, který stál v místech dnešního Národního muzea“. V povídce Sylvy Fischerové Krafe Kafka v café Kafka jsou zase „hlavní hrdinové opojeni pivem v jedné pražské hospodě a filosofují o Řehoři Samsovi“ a o Praze, která je „ve vlastnictví Franze Kafky a jeho jazyka“.

V pořadu Arnošta Goldflama mělo být Brno pojato jako „centrum světových dějin – před sto lety se Hitler a Stalin setkali na místním vlakovém nádraží a vmísil se mezi ně malý chlapec George Tabori“, představení se však ze zdravotních důvodů neuskutečnilo.

V debatě Sylvy Fischerové a Jiřího Hájíčka byl obecně probírán stav soudobé české literatury. Podobně jako nedávno česky vydaná kniha Andrewa Wachtela Po komunismu stále důležití? Hájíček připustil, že projevy komunistických spisovatelů byly tištěny v novinách a byla jim prokazována úcta, zatímco dnes jsou literáti staženi do intimnější sféry. Nevykládal to ale jednoznačně negativně, spíše smířeně. Fischerová vyjadřovala odpor k nutnosti dodávat coby profesionální spisovatel na pulty stále nové „zboží“, i kdyby bylo úspěšné. Na dotaz, co by doporučili ze současné české beletrie, oba – jako kdyby četli sloupek Petry Hůlové – uvedli díla spisovatelek, Zuzany Brabcové a Ivany Myškové, u druhé jmenované konkrétně sbírku povídek Bílá zvířata jsou velmi často hluchá.

Na veletrhu byl také prezentován program Ministerstva kultury České republiky na podporu vydání překladů českých knih, v jehož rámci lze žádat o uhrazení až 70 % celkových nákladů na vydání publikace. Podle Ondřeje Buddeuse, vedoucího Českého literárního centra, nárůst počtu překladů české beletrie vypadá slibně, a instituce se tak na veletrhu zaměřila na dětské knihy. Ty totiž nejsou v  plánovaných titulech německých nakladatelů výrazně zastoupeny. A protože se často jedná o nerozsáhlé tituly, dá se doufat, že by se jejich vydání ještě stihlo. 

Startupy

I letos bylo možné navštívit fórum nazvané Neuland 2.0, kde mladí nadšenci představovali své startupy. Návštěvníci pak o jejich zajímavosti mohli hlasovat. Jeden projekt kupříkladu nabízel distribuci knih spojenou s přidělováním sedmi procent z každé prodané knihy autorovi jako bonus k (případnému) už sjednanému honoráři od nakladatele (Autorenwelt.de).

Další stánek nesl název Quilifiction a prezentoval program pro analýzu literárních textů z hlediska témat, převládajícího emocionálního naladění (či střídání jednotlivých nálad) a potenciálu stát se bestsellerovým titulem – v duchu knihy Šifra mistra bestselleru od Jodie Archerové a Matthewa L. Jockerse. Dva projekty byly určeny pro školy: jeden pro učitele (Tutory.de), druhý s názvem Scoolio.de pro strukturovanou a na školní vzdělávání zaměřenou komunikaci studentů. V tom se údajně liší od oblíbených aplikací jako Viber, kde mohou být uživatelé snadno odváděni k mnoha vedlejším tématům.

Ze společenského hlediska se v době lavinovitě se šířících fake news může jako nejzávažnější jevit Kontextlab.com, jakýsi archiv znalostí budovaný na základě (vizualizovaných) mentálních map a odkazujících u jednotlivých témat k důvěryhodným a ověřeným zdrojům.

Ceny

Jaroslav Rudiš v Lipsku obdržel Cenu literárních domů. Porota ocenila „jeho různorodé literární dílo a schopnost pracovat s literaturou v odlišných formách“.

Cenu Lipského knižního veletrhu letos v oblasti beletrie získala Esther Kinsky za knihu Hain. Geländeroman (Suhrkamp Verlag). V kategorii non fiction byl oceněn Karl Schlögel za obsáhlou publikaci Das sowjetische Jahrhundert. Archäologie einer untergegangenen Welt (Sovětské století: Archeologie světa, který odešel; C. H. Beck). Schlögel, jemuž zatím česky vyšel krátký text v antologii V kleštích dějin: Střední Evropa jako pojem a problém (Host, 2009), v knize přibližuje každodenní všední život i okázalé manifestace komunistické moci; Sovětský svaz celkově pojímá jako „životní formu“, která zanechala stopu v nábytku, parfému či v projevu rozhlasového hlasatele.

Jedním z oceněných byl i český spisovatel Jaroslav Rudiš

Lipskou knižní cenu za evropské porozumění získala norská novinářka Åsne Seierstadová za knihu o Andersi Breivikovi, který ve jménu obrany křesťanství a bílé Evropy vraždil své (bílé) spoluobčany. Publikace bohužel není česky dostupná, ale vyšla slovensky pod názvem Jeden z nás: Príbeh o Nórsku (Absynt, 2016). Severská autorka také společně s Biancou Bellovou vystoupila na debatě o tom, jak „nenaplněný příslib svobody, rovnosti a solidarity“ způsobuje „štěpení společnosti“. Spisovatelé hledali odpověď na otázky, zdali bude kulturní identita opět definována biologicky a spojována s národním státem a jestli se krajně pravicové myšlenky zase stanou společensky akceptovatelnými. A také jak by měla otevřená společnost naší doby kulturu vlastně pojímat.

Závěr s Rumunskem

Letošním hlavním hostem byli Rumuni, kteří – jako my – letos slaví sto let „založení svého moderního státu“, i když poprvé samostatnost získali již roku 1878. Na veletrhu se Rumunsko snažilo upoutat pozornost i prostřednictvím osobností, které sice jsou rumunského původu, ale píší jinou řečí, případně byli naturalizováni jinde, jako je nobelistka Herta Müllerová či religionista Mircea Eliade. Jeho citátem také rumunský ministr kultury zahájil svůj proslov: „Lidé, kteří mají přístup ke knihovnám a knihám, jsou lepšími jedinci, kteří vykazují sílu a umějí snadněji přemostit okamžiky neštěstí.“ S výrokem by se asi dalo polemizovat, každopádně i letos se navzdory sněhovým závějím na veletrh dostavily statisíce lidí, kteří o přístup ke knihám stále stojí.