Tradiční Lipský knižní veletrh se konal ve dnech 15. až 18. března 2018, kdy v Lipsku panovalo nebývale mrazivé počasí. Hlavními hosty veletrhu byli letos Rumuni, kteří slaví sto let od „založení svého moderního státu“. Rumunsko se snažilo upoutat pozornost i prostřednictvím osobností, jež jsou rumunského původu, ale píší jinou řečí, případně byli naturalizováni jinde, například Herty Müllerové či Mircei Eliada.

[4]
V době konání knižního veletrhu panovalo v Lipsku nebývale mrazivé počasí a veletržní haly byly ozdobeny rampouchy

Ahoj v Lipsku (v roce 2019)

Kromě sněhu také letos v Lipsku výrazně přibylo českých spisovatelů. Je to předzvěst toho, že za rok bude oficiálním hostem veletrhu právě Česká republika. A již od letošního října se bude česká literatura, hudba, film i výtvarné umění po celý rok představovat nejen v Lipsku, ale i v Berlíně, Brémách, Hamburku či Mnichově, stejně jako ve Vídni, Linci, Salzburku nebo v Curychu a Bazileji. K vidění už bylo také logo: Ahoj in Leipzig!.

Slavnostního otevření stánku [5] se i letos zúčastnil český ministr kultury, tentokrát Ilja Šmíd, který zdůraznil, že „vzájemná výměna mezi českou a německou kulturou je pro nás strašně důležitá. Představujeme si, že česká literatura se stane vyslancem české kultury obecně do Německa, a tím i do celé Evropy.“ A ředitel Lipského knižního veletrhu Oliver Zille dodal, že se těší „především na český humor, který je také politický a který je nám v Sasku dost blízký“.

[6]
Slavnostní otevření českého stánku - u mikrofonu ministr kultury demisi Ilja Šmíd

Kteří autoři budou naši zemi roku 2019 zastupovat, by měla Moravská zemská knihovna, jež má přípravu prezentace českých autorů a české knižní kultury na starosti, ohlásit během pražského veletrhu Svět knihy. Mělo by jít o čtyřicet až padesát spisovatelů. Letos řekli návštěvníkům „Ahoj“ například Bianca Bellová či Michal Ajvaz.

[7] [8] [9]
Zleva: Logo Ahoj in Leipzig!, Bianca Bellová a Michal Ajvaz

Dále během letošního veletrhu v Lipsku vystoupili Petr Borkovec, David Drábek, Jiří Hájíček, Petr Hruška a Sylva Fischerová a diváci na jejich čteních a debatách naštěstí nechyběli. Na podzim pak budou k vidění také filmy režiséra Jiřího Menzela a výstava připomínající prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Další literáti by se měli v říjnu zúčastnit Lipského literárního podzimu (Leipziger Literarischen Herbst). V Lipské městské knihovně se uskuteční výstava současných českých ilustrátorů a ilustrátorek dětských knih (a plánují se i ochutnávky kulinářských specialit). Rok české kultury skončí na podzim 2019, kdy do Lipska zavítá výstava připomínající Chartu 77 a hostovat přijede Národní divadlo v Brně s Janáčkovou [10] Jenůfou.

[11] [12]
Vlevo: Petr Berkovec, vpravo: Sylva Fischerová

Vážně město knih

Petr Hruška na veletrhu kromě své sbírky Darmata [13] mluvil o geniu loci Lipska a o prvním dojmu, který ve městě po příjezdu zažil: hned po výstupu na nádraží se prý k němu zdálky začal přibližovat muž s náručí plnou knih, přičemž ta, kterou mu nabízel, nesla název Lebenende. Tak prý pochopil, že je skutečně ve městě knih, a navíc, že to tam bude vážné.

V dalším, společném vystoupení Magické vize, vtip a hravost. Dva originální hlasy české literatury Michal Ajvaz a Sylva Fischerová přibližovali atmosféru i neobyčejné příběhy z Prahy. Ajvazovi hrdinové odhalují existenci paralelního pražského světa, který autor nastínil už ve své Vraždě v hotelu Intercontinental. Podle ní je osa Staroměstské náměstí – Havelský trh – Václavské náměstí „trasou staré kultovní cesty od posvátného háje u řeky k chrámu Matky bohů, který stál v místech dnešního Národního muzea“. V povídce Sylvy Fischerové Krafe Kafka v café Kafka jsou zase „hlavní hrdinové opojeni pivem v jedné pražské hospodě a filosofují o Řehoři Samsovi“ a o Praze, která je „ve vlastnictví Franze Kafky a jeho jazyka“.

V pořadu Arnošta Goldflama mělo být Brno pojato jako „centrum světových dějin – před sto lety se Hitler a Stalin setkali na místním vlakovém nádraží a vmísil se mezi ně malý chlapec George Tabori“, představení se však ze zdravotních důvodů neuskutečnilo.

V debatě Sylvy Fischerové a Jiřího Hájíčka byl obecně probírán stav soudobé české literatury. Podobně jako nedávno česky vydaná kniha Andrewa Wachtela Po komunismu stále důležití? [14] Hájíček připustil, že projevy komunistických spisovatelů byly tištěny v novinách a byla jim prokazována úcta, zatímco dnes jsou literáti staženi do intimnější sféry. Nevykládal to ale jednoznačně negativně, spíše smířeně. Fischerová vyjadřovala odpor k nutnosti dodávat coby profesionální spisovatel na pulty stále nové „zboží“, i kdyby bylo úspěšné. Na dotaz, co by doporučili ze současné české beletrie, oba – jako kdyby četli sloupek [15] Petry Hůlové – uvedli díla spisovatelek, Zuzany Brabcové a Ivany Myškové, u druhé jmenované konkrétně sbírku povídek Bílá zvířata jsou velmi často hluchá [16].

Na veletrhu byl také prezentován program Ministerstva kultury České republiky na podporu vydání překladů českých knih, v jehož rámci lze žádat o uhrazení až 70 % celkových nákladů na vydání publikace. Podle Ondřeje Buddeuse, vedoucího Českého literárního centra, nárůst počtu překladů české beletrie vypadá slibně, a instituce se tak na veletrhu zaměřila na dětské knihy. Ty totiž nejsou v  plánovaných titulech německých nakladatelů výrazně zastoupeny. A protože se často jedná o nerozsáhlé tituly, dá se doufat, že by se jejich vydání ještě stihlo. 

Startupy

I letos bylo možné navštívit fórum nazvané Neuland 2.0, kde mladí nadšenci představovali své startupy. Návštěvníci pak o jejich zajímavosti mohli hlasovat. Jeden projekt kupříkladu nabízel distribuci knih spojenou s přidělováním sedmi procent z každé prodané knihy autorovi jako bonus k (případnému) už sjednanému honoráři od nakladatele (Autorenwelt.de [17]).

Další stánek nesl název Quilifiction a prezentoval program pro analýzu literárních textů z hlediska témat, převládajícího emocionálního naladění (či střídání jednotlivých nálad) a potenciálu stát se bestsellerovým titulem – v duchu knihy Šifra mistra bestselleru [18] od Jodie Archerové a Matthewa L. Jockerse. Dva projekty byly určeny pro školy: jeden pro učitele (Tutory.de [19]), druhý s názvem Scoolio.de [20] pro strukturovanou a na školní vzdělávání zaměřenou komunikaci studentů. V tom se údajně liší od oblíbených aplikací jako Viber, kde mohou být uživatelé snadno odváděni k mnoha vedlejším tématům.

Ze společenského hlediska se v době lavinovitě se šířících fake news může jako nejzávažnější jevit Kontextlab.com [21], jakýsi archiv znalostí budovaný na základě (vizualizovaných) mentálních map a odkazujících u jednotlivých témat k důvěryhodným a ověřeným zdrojům.

Ceny

Jaroslav Rudiš v Lipsku obdržel Cenu literárních domů. Porota ocenila „jeho různorodé literární dílo a schopnost pracovat s literaturou v odlišných formách“.

Cenu Lipského knižního veletrhu letos v oblasti beletrie získala Esther Kinsky za knihu Hain. Geländeroman (Suhrkamp Verlag). V kategorii non fiction byl oceněn Karl Schlögel za obsáhlou publikaci Das sowjetische Jahrhundert. Archäologie einer untergegangenen Welt (Sovětské století: Archeologie světa, který odešel; C. H. Beck). Schlögel, jemuž zatím česky vyšel krátký text v antologii V kleštích dějin: Střední Evropa jako pojem a problém [22] (Host, 2009), v knize přibližuje každodenní všední život i okázalé manifestace komunistické moci; Sovětský svaz celkově pojímá jako „životní formu“, která zanechala stopu v nábytku, parfému či v projevu rozhlasového hlasatele.

[23]
Jedním z oceněných byl i český spisovatel Jaroslav Rudiš

Lipskou knižní cenu za evropské porozumění získala norská novinářka Åsne Seierstadová [24] za knihu [25] o Andersi Breivikovi, který ve jménu obrany křesťanství a bílé Evropy vraždil své (bílé) spoluobčany. Publikace bohužel není česky dostupná, ale vyšla slovensky pod názvem Jeden z nás: Príbeh o Nórsku (Absynt, 2016). Severská autorka také společně s Biancou Bellovou vystoupila na debatě o tom, jak „nenaplněný příslib svobody, rovnosti a solidarity“ způsobuje „štěpení společnosti“. Spisovatelé hledali odpověď na otázky, zdali bude kulturní identita opět definována biologicky a spojována s národním státem a jestli se krajně pravicové myšlenky zase stanou společensky akceptovatelnými. A také jak by měla otevřená společnost naší doby kulturu vlastně pojímat.

Závěr s Rumunskem

Letošním hlavním hostem byli Rumuni, kteří – jako my – letos slaví sto let „založení svého moderního státu“, i když poprvé samostatnost získali již roku 1878. Na veletrhu se Rumunsko snažilo upoutat pozornost i prostřednictvím osobností, které sice jsou rumunského původu, ale píší jinou řečí, případně byli naturalizováni jinde, jako je nobelistka Herta Müllerová [26] či religionista Mircea Eliade [27]. Jeho citátem také rumunský ministr kultury zahájil svůj proslov: „Lidé, kteří mají přístup ke knihovnám a knihám, jsou lepšími jedinci, kteří vykazují sílu a umějí snadněji přemostit okamžiky neštěstí.“ S výrokem by se asi dalo polemizovat, každopádně i letos se navzdory sněhovým závějím na veletrh dostavily statisíce lidí, kteří o přístup ke knihám stále stojí.