Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

YouTube #adpokalypsa: příčiny a důsledky reklamního bojkotu na YouTube

Čas nutný k přečtení
17 minut
Již přečteno

YouTube #adpokalypsa: příčiny a důsledky reklamního bojkotu na YouTube

0 comments
Autoři: 

YouTube je již řadu let nejoblíbenější službou na sdílení a sledování videa a jednou z nejnavštěvovanějších stránek na celém internetu. V posledních měsících je ale YouTube pod velkým tlakem médií a terčem někdy oprávněné, častěji ale spíše neoprávněné kritiky, což způsobilo rozsáhlý bojkot celé řady inzerentů a vážné problémy pro tvůrce obsahu, kteří jsou na příjmech z reklamy často i existenčně závislí.

Vzhledem k tomu, jak mimořádný význam YouTube má a o jak velké peníze se jedná, myslím, že by nebylo od věci podívat se na celou situaci trochu podrobněji. Vřele také doporučuji článek „The Wall Street Journal vs. PewDiePie“ z minulého čísla, na který bude tento text částečně navazovat.

Když se řekne YouTube…

Když se řekne YouTube, asi každý si dokáže představit, o co jde - tj. o webovou stránku, na které jsou videa (a kam se dají videa také nahrávat); a většina z nás nejspíš někdy slyšela i slovo „youtuber“, které označuje tvůrce obsahu na YouTube. Ne každý ale možná tuší, jak významný a až nepředstavitelně obrovský to je „ekosystém“.

Služba YouTube byla založena v únoru 2005 a koncem roku 2006 ji koupila společnost Google, přičemž krátce po této akvizici se YouTube stal nejpopulárnější sítí pro sdílení videa. V současné době je na YouTube jedna miliarda uživatelů a po vyhledávači google.com je YouTube druhou nejnavštěvovanější stránkou na internetu.

Vybrané statistiky YouTube za minulý rok
Vybrané statistiky YouTube za minulý rok (zdroj: Viralwoot)

Co se týče množství obsahu, aktuální statistiky (k únoru 2017) hovoří o tom, že každou minutu je na YouTube nahráno 400 hodin videa (tj. 65 let denně). A každý den návštěvníci shlédnou jednu miliardu hodin videa.

Součástí YouTube je také služba YouTube Red bez reklam a s nabídkou vlastního obsahu; a koncem letošního února byla představena služba YouTube TV, která předplatitelům (za ceny od 35 dolarů) nabízí přístup k de facto kabelové televizi , tj. ke stanicím jako ABC, CBS, FOX, NBC, SyFy, Disney, National Geographic atd.

Představení služby YouTube TV

YouTube jako zaměstnání

Co se týče „byznysu“, hlavním zdrojem příjmů pro YouTube (a jednotlivé youtubery) je reklama. YouTube poprvé představil možnost tzv. „monetizace“ (tj. možnost zobrazovat u videa reklamy) v roce 2007, přičemž systém funguje na reklamní platformě Google AdSense, kterou Google používá i na webu a ve vyhledávání.

Ukázka reklamy na YouTube
Ukázka reklamy na YouTube (banner ve videu & reklamní box na straně)

Možnost výdělku díky reklamě jednak umožnila získat uživatelům nějaké peníze za jednorázová virální videa (viz např. klasiky jako Charlie Bit My Finger, Dramatic Chipmunk či Honey Badger), ale současně se začali objevovat tvůrci – youtubeři – kteří začali natáčet videa pravidelně – každý den nebo každý týden s tím, že se YouTube stal jejich přivýdělkem, brigádou a později i hlavním zdrojem příjmů.

Druhů, žánrů a typů tvorby bylo již od začátku nepřeberné množství, od začínajících hudebníků (na YouTube začínal mj. i Justin Bieber), přes vloggery (iJustine, Casey Neistad), skeče a parodie (Nigahiga, Lilly Singh), až po herní videa (Markiplier), animace (Alan Becker, David Firth), zpravodajství (Philip DeFranco), vzdělávací videa (Vsauce, ASAP Science), názorová videa (Thunderf00t, Sargon of Akkad) či recenze (TotalBiscuit, iPhonedo).

Historicky první "YouTube Rewind", které připomíná nejúspěšnější videa za uplynulý rok (2010)

Co se týče finanční stránky, zatímco v roce 2008 se zisk YouTube odhadoval na 200 milionů dolarů, za rok 2015 YouTube oznámil příjmy ve výši 9 miliard dolarů. Co se týče samotných youtuberů, zisk z reklam se obecně pohybuje v rozmezí od 1 do 5 dolarů za 1.000 zhlédnutí, tj. řádově několik tisíc USD za milion „views“, přičemž výdělek si YouTube a autoři rozdělují zpravidla 50:50 (nebo podle konkrétní dohody).

Například PewDiePie, nejsledovanější tvůrce na YouTube, vydělal podle serveru Gamespot za rok 2014 7,5 milionu dolarů a v roce 2016 se jeho příjmy podle časopisu Forbes vyšplhaly na 15 milionů dolarů.

Top 10 největších youtuberů podle výdělku
Top 10 největších youtuberů podle výdělku (v milionech dolarů) (zdroj: Statista)

PewDiePie je na YouTube samozřejmě jen jeden, ale obecně platí, že pro youtubery, kteří mají dostatek odběratelů a publikují videa pravidelně (např. denně či týdně), může být YouTube bez problémů hlavním zdrojem příjmů. K slušnému výdělku přitom stačí i řádově statisíce odběratelů, a takových tvůrců jsou na YouTube desítky tisíc (ostatně více než milion odběratelů má podle analytické společnosti SocialBlade už více než 3.500 kanálů).

Tolik tedy stručný úvod, kterým jsem chtěl zdůraznit, že „natáčení na YouTube“ není jen zábava pro pár lidí, ale pro desítky milionů tvůrců. že se jedná o mnoha-miliardový byznys a uspět zde může skutečně kdokoliv, kdo má dobrý nápad, zajímavé názory, v něčem vyniká nebo umí své diváky pobavit – což mimochodem platí i pro české youtubery.

Sestřih z festivalu českých youtuberů Utubering Praha 2016 (autor: Jirka Král)

Inzerenti vs. nevhodný obsah

Význam YouTube v posledních letech rostl, stejně jako počet uživatelů, počet tvůrců či jejich zisků. Internet je ale obecně místo, kde není (zejména díky určité anonymitě) nouze o konflikty, nadávky a zjitřené emoce; ať už se jedná o diskuse na sociálních sítích, diskuse na YouTube nebo diskuse u článků.

Společně se vzrůstající polarizací ve společnosti a „všudypřítomností“ médií a sociálních sítí je také čím dál snazší „zmedializovat“ v podstatě cokoliv – od reálných kauz a problémů (jako např. kroky Donalda Trumpa nebo kauza United), až po věci jako nevhodné tričko, banální reklama, nebo velikonoční pomlázky. Téměř cokoliv je dnes možné označit jako rasismus či sexismus a za urážlivý vtip na sociálních sítích mohou lidé díky silné medializaci přijít i o práci. Ostatně s podobnými problémy se setkal už i kocour Mikeš nebo Jiří Žáček.

Kromě kritiky (v podstatě čehokoliv) se na sociálních sítích často objevují i parodie (v podstatě čehokoliv) a různé kousavé poznámky. Problémem pro firmy jsou ale především ty vážně míněné, často dále šířené v médiích.

Velké firmy tak musí být velmi opatrné, jak komunikují – a současně jsou i velmi citlivé na to, aby se např. jejich reklamy nezobrazovaly u „nevhodných“ videí. Není to nic extra nového, poprvé se o této situaci začalo intenzivněji diskutovat na podzim minulého roku, kdy YouTube začal „demonetizovat“ (tj. přestal nabízet inzerentům) videa obsahující násilí, vulgarity, nebo třeba diskuse o zdravotních problémech či o depresi.

Situace se ale výrazně zhoršila poté, co médii na začátku roku proběhla série článků o tom, že reklamy velkých mezinárodních firem se zobrazují např. u videí neonacistů či islámských radikálů. V důsledku této medializace pozastavily desítky společností svoji inzerci na YouTube a začalo se hovořit o reklamním bojkotu (označovaném jako „adpokalypsa“). V průběhu března bylo těchto společností již cca 250, což pro Google znamenalo potenciální ztrátu až 750 milionů dolarů.

Předpokládaná ztráta za rok 2017
Předpokládaná ztráta za rok 2017 (zdroj: Business Insider / Nomura Instinet)

Na tuto situaci Google zareagoval jednak zpřísněním podmínek, která videa můžou být monetizována, a zároveň videa z hlediska obsahu interně rozdělili do několika kategorií a dali inzerentům možnost u některých témat jednoduše neinzerovat. Tyto kategorie byly ale velmi široké, a kromě již zmiňovaných extremistických videí se „nevhodnost“ týkala v podstatě všech „citlivých“ témat jako politika, náboženství, sexualita atd.

Současně byl posílen i tzv. „restricted-mode“ (který využívá jednak aplikace pro děti YouTube Kids, ale také např. školy, knihovny, letiště atd.), ve kterém se videa, která Google na základě svých interních algoritmů určí jako „nevhodná“, uživatelům vůbec nezobrazí.

To vše mělo za následek plošnou demonetizaci a velmi významný pokles příjmů u celé řady typů obsahu – od scének a parodií obsahujících „násilí“ a „sprostá slova“, přes názorová videa věnovaná „kontroverzním“ tématům (politika, náboženství), až po zpravodajské kanály, které pochopitelně informují např. o politice, vojenských konfliktech, terorismu atd. (a to i bez zobrazení násilí; stačilo o těchto tématech jen hovořit).

A i když je pravda, že firmy mají samozřejmě plné právo volby, kde budou inzerovat, jedná se o velmi problematickou situaci. Jednak proto, že zmiňovaná „nevhodnost“ je jako příslovečný „kanon na vrabce“ a zasahuje velké množství i zcela nezávadného obsahu; a jednak proto, že se z velké části jedná o problém uměle vytvořený médii.

Krátký úvod do tzv. „adpokalypsy“ od populárního internetového tvůrce a vloggera Hanka Greena

YouTube vs. média

Jak jsem zmínil v minulém článku, YouTube a sociální sítě jsou největší konkurencí tradičních médií a jedním z hlavních důvodů jejich dlouhodobě klesající čtenosti. Není tedy divu, že se média této kauze intenzivně věnují a nevynechají jedinou příležitost si „přisadit“. A stejně tak není náhodou ani to, že mediální smršť kritizující „reklamy u rasistických videí“ přišla krátce po předchozím útoku na PewDiePie.

Pro připomenutí: nejsilnější mediální útok v „kauze PewDiePie“ odstartoval článek deníku The Wall Street Journal, ve kterém jeho autoři Rolf Winkler, Jack Nicas a Ben Fritz osočili populárního youtubera z rasismu a antisemitismu, a současně se svým „zjištěním“ konfrontovali jeho dva největší partnery, a připravili ho tak o spolupráci se společností Disney i o prémiové postavení v YouTube.

Video „My Response“ od Felixe Kjellberga, ve kterém reaguje na nařčení ze strany WSJ a dalších médií

Sotva se ale situace kolem „kontroverzního youtubera“ alespoň trochu uklidnila, média zaútočila znovu – tentokrát zmiňovanými články ohledně „reklam u extremistických videí“. A jak už začíná být smutnou tradicí, do útoku se opět zapojil i Wall Street Journal, tentokrát s článkem „Google’s YouTube Has Continued Showing Brands’ Ads With Racist and Other Objectionable Videos“, ze kterého čerpala i další média (např. The Verge, Adweek, Gizmodo či The Australian) a jehož autorem byl „starý známý“ z „kauzy PewDiePie“, Jack Nicas.

Výsledkem této intenzivní medializace několika konkrétních případů (nejednalo se o tisíce rasistických videí, ale byly jich řádově desítky – což při 400 hodinách obsahu každou minutu není ani pomyslná kapka v moři) byl zatím největší mediální bojkot v historii YouTube – a výrazný pokles příjmů pro celou řadu youtuberů.

A pokud by měl někdo pocit, že se ze strany WSJ jednalo jen o běžné objektivní zpravodajství bez „zlého úmyslu“, stačilo se podívat na Twitter Jacka Nicase, který se doslova rozplýval nad tím, kolik společností YouTube bojkotuje (Pepsi, Walmart, Starbucks atd.) a nezapomněl se ani poplácat po zádech, že „reportér, který stráví pár hodin na YouTube dokáže donutit i velké značky k bojkotu“. Jinými slovy: škodolibost a ego.

„Jsme v situaci, kdy reportér, který stráví pár hodin na YouTube, dokáže donutit i velké značky k bojkotu“, pochvaloval si Jack Nicas na Twitteru krátce poté, co byl publikován článek WSJ a první značky oznámily stažení své reklamy z YouTube

Rasismus s otazníkem

Jak už jsem naznačil, podobně jako v případě „WSJ vs. PewDiePie“ se domnívám, že nejde o „investigativní žurnalistiku ve veřejném zájmu“, ale o cílenou snahu poškodit YouTube. Pro tento předpoklad nehovoří jen intenzita, s jakou se média této kauze věnují, ale jak bulvárním a zavádějícím způsobem o kauze často informují.

Jako příklad můžeme použít třeba již zmiňovaný článek v deníku Wall Street Journal a sérii tweetů jeho autora, který podle svých slov i na jediném videu s „rasistickou nadávkou“ v názvu narazil na reklamní bannery hned několika významných značek (např. Coca-Cola, Starbucks a Toyota). A autor „rasistického videa“ tak díky YouTube vydělává velké peníze.

Jeden ze screenshotů WSJ - reklama Toyoty na videu s urážlivým názvem
Jeden ze screenshotů WSJ: reklama Toyoty na videu s urážlivým názvem (zdroj: Twitter / Jack Nicas)

To je ale poměrně zavádějící hned ze dvou důvodů. Za prvé, zmiňované video obsahovalo část kontroverzní písně „Alabama Nigger“, jejímž autorem byl pravděpodobně Clifford Joseph Trahan neboli Johny Rebel, který byl v 60. letech „populární“ díky svým rasistickým a pro-segregačním country písním. Nicméně text písně jako takový a priori nenávistný není, píseň není zakázaná, a ať už byl autorem kdokoliv, je to součást historie a kultury konkrétní doby. A zatímco například píseň One In a Million skupiny Guns N' Roses, je svým obsahem ještě horší, album s touto písní získalo nominaci na Grammy a prodává se na iTunes. Což samozřejmě neznamená, že u takových textů má být reklama, ale vnímat to jako důkaz o rasismu na YouTube je přehnané.

Druhý otazník byl v tom, že Wall Street Journal tvrdí, že se u videa zobrazovaly prémiové reklamy a autor videa tak díky YouTube na svém „rasismu“ vydělával peníze. To ale nebyla pravda. Jak zjistili tvůrci h3h3, video bylo krátce po nahrání (již minulý rok) automaticky demonetizováno, a autor tak na začátku „vydělal“ asi 8 dolarů a od té doby nic.

Jeden z uživatelů na Twitteru upozorňuje na komentář autora „nevhodného videa“, že video citované v článku WSJ nebylo monetizované

Protože bylo video demonetizováno, chvíli se hovořilo i o tom, že screenshoty WSJ mohou být falešné. Později se ale ukázalo, že video monetizoval vlastník autorských práv, takže se reklamy zobrazovat mohly (a vydělaly asi 12 dolarů) – což si média samozřejmě vychutnala. Nicméně i tak je stále velmi nepravděpodobné, že by se u videa zobrazovaly prémiové reklamy jako Coca-Cola, protože ty jsou obvykle k dispozici jen u specifického prémiového obsahu, nikoliv u náhodného videa neznámého tvůrce.

Vysvětlení situace kolem (zatím nezpochybněné) pravosti screenshotů WSJ

Tak či tak, tvrdit, že „autor nenávistného videa vydělává peníze na rasistickém obsahu“ je zavádějící v podstatě ve všech ohledech: video bylo urážlivé, nikoliv nenávistné, autor (který ho nahrál) na něm nic nevydělal, a pokud se u videa zobrazily reklamy, případný výdělek putoval držitelům autorských práv (ať už písně nebo použitého videoklipu rappera Chief Keefa). Ovšem článek „Držitelé autorských práv mohou vydělat až 12 dolarů na videu s urážlivým názvem“ nezní tak dramaticky a pravděpodobně by nezpůsobil bojkot.

Bulvární lži a pokrytectví

Nejedná se ale samozřejmě jen o Wall Street Journal; na YouTube v poslední době útočí celá řada médií, a co se týče lží a pokrytectví, pomyslné první místo si zaslouží deník The Daily Mail, který krátce po březnovém teroristickém útoku ve Westminsteru našel na YouTube video, ve kterém youtuber Jörge Sprave (který se věnuje vlogům a tutoriálům o zbraních) ukazoval, že se nějaká policejní „protibodná“ vesta dala probodnout.

V reakci na tento zásadní objev vydali autoři Simon Murphy a Andrew Young článek „Google blood money: Web giant cashes in on vile seven-minute video showing ‘knife expert’ penetrating a stab vest like the one worn by murdered Westminster PC“ (tj. v češtině cca „Krvavé peníze Google: firma vydělává na odporném videu, ve kterém samozvaný expert na nože bodá do vesty, kterou nosil i zavražděný policista“) a v obsahu velmi barvitě popisovali, že video je na YouTube už několik měsíců a cvičili se na něm i džihádisté.

V reakci na tento článek YouTube autorovi video smazal a dal mu tzv. „strike“, což je jedna ze tří výstrah před smazáním kanálu. Tento krok ale vyvolal velmi silnou kritiku ze strany ostatních tvůrců, protože se ukázalo, jak manipulativní celý článek je. YouTube autorovi nakonec strike zrušili, a smazaná videa mohl reuploadovat.

Krátké video, ve kterém Jörge Sprave hovoří o úspěšném odstranění „striku“ u jeho kanálu

Mohlo by se tedy zdát, že alespoň v tomto případě všechno dobře dopadlo, ale situace má bohužel k vítězství daleko. Autoři bulvárního článku se dodnes neomluvili, YouTube smazaná videa neobnovil (autor jen dostal možnost je reuploadovat) a komunita youtuberů získala další důvod nevěřit „mainstreamovým médiím“.

Od bulváru člověk samozřejmě nečeká zázraky, ale mediální útoky mají bohužel velmi podobný průběh nezávisle na „serióznosti“. A stejně jako v případě WSJ nechybí ani zde určitá „pokrytecká perlička na závěr“. Simon Murphy, autor zavádějícího článku o tom, jak „fanatický youtuber ukazuje, jak ubodat policisty“ sám asi tři roky zpátky publikoval článek, ve kterém popisoval, jak se navzdory bezpečnostním opatřením na letišti v Londýně dá do letadla propašovat kapesní nůž – včetně několika „selfies“ s několika noži na palubě.

Simon Murphy pózuje s několika kapesními noži na palubě letadla
Simon Murphy pózuje s kapesním nožem mj. na palubě letadla (zdroj: Twitter / Simon Murphy). V článku také popisuje, že tyto nože mají delší čepel, než nože, které použili únosci při útoku z 11. září 2001.

Žádné konkurenční médium ale kupodivu nevydalo článek o tom, že „fanatický novinář ukazuje teroristům, jak pašovat zbraně do letadel“. V lehké parafrázi okřídlené věty Dr. Štrosmajera bych tedy jen poznamenal, že kdyby pokrytectví nadnášelo, Simon Murphy by pravděpodobně vystřelil do atmosféry jako raketoplán.

Konkrétní dopady a diverzifikace příjmů

Jak již zaznělo v předchozích kapitolách, mediální útoky a bojkot sponzorů má nemalé negativní dopady jak na YouTube, tak pro řadu autorů. Některé typy obsahu (jako pohádky, recenze hraček, hraní (neagresivních) her a podobně) to samozřejmě tolik neovlivní, ale velkou část obsahu (skeče, satiru, názorová či zpravodajská videa) ano. A finanční dopad i na dlouholeté a populární youtubery je velmi výrazný.

Souhrnné video věnované následkům článku WSJ a dalších médií a reklamního bojkotu

Tvůrci h3h3 například zmínili, že z posledních cca 8 nahraných videí bylo 6 okamžitě demonetizováno a označeno jako „not advertiser-friendly“. Dlouholetý tvůrce Onision, který na YouTube působí již téměř 10 let opakovaně hovořil o výrazném poklesu počtu zhlédnutí a současně o „nezobrazení“ většiny jeho videí v rámci „restricted módu“. Jeho příjmy v důsledku těchto změn klesly až o 90% – a podobně na tom jsou i další youtubeři.

YouTuber Onision popisuje finanční problémy, které způsobila demonetizace a úprava algoritmů

Vzhledem k tomu, že demonetizace postihují zejména některé typy obsahu (již zmiňovaná názorová videa a diskuse v podstatě na libovolné téma), řada youtuberů to vnímá jako cenzuru nebo přinejmenším snahu o autocenzuru (ve stylu „nikdo vám nic nezakazuje, ale jestli chcete na YouTube ještě někdy něco vydělat, musí to být zcela „family-friendly“; tj. žádné vulgarity, satira, kontroverzní témata atd.“).

Jediné možné řešení tak v současnosti spočívá v diverzifikaci příjmů. Řada větších kanálů má k dispozici alternativní zdroje příjmů, jako například merchandising (trička, plakáty atd.) či sponzorovaná videa. Stále více youtuberů využívá crowdsourcing typu Patreon, kdy diváci své oblíbené tvůrce podporují přímo jednorázovými či měsíčními platbami; a někteří omezují tvorbu na YouTube a přecházejí například na službu Twitch.tv, kde je také možnost přímé platby.

Další krátký souhrn tzv. „adpokalypsy“ a možná řešení pro menší i větší tvůrce

Zatímco větší kanály tedy mají určité možnosti, jak ztráty z reklamy alespoň částečně nahradit, menší youtubeři mají v tuto chvíli vesměs smůlu. Možná ještě větším problémem (a to i pro velké youtubery) je ale fakt, že platforma, na které tvoří a pracují řadu let, se k nim de facto otočila zády. S tvůrci totiž YouTube vesměs nekomunikuje a ti tak často přemýšlejí, jestli pro ně má YouTube vůbec budoucnost. Což samozřejmě nepoškozuje jen tvůrce, ale i celou platformu a její přitažlivost pro nové uživatele.

Ethan Klein z h3h3 hovoří o ztrátě motivace, když obě jeho poslední videa byla okamžitě automaticky demonetizována. O založení Paotreonu zatím neuvažuje, mnohem horší je podle něj pocit, že na YouTube už pro podobné tvůrce není místo.

Závěrem

Jak už jsem tedy zmínil, podobně jako v případě „kauzy PewDiePie“ se domnívám, že se jedná o samoúčelně zmedializovanou kazu s primárním cílem poškodit YouTube. Vzhledem k tomu, že každou minutu je na YouTube nahráno 400 hodin obsahu, není samozřejmě v silách nikoho (ani Google) takové množství manuálně zkontrolovat. Reklamní systémy jsou tedy automatické a mohou samozřejmě udělat chybu – k tomu ostatně dochází i u reklam na webu (a dokonce někdy i v tisku).

Jinými slovy: ano, jistě není dobré, aby se reklama na Coca-Colu objevila u videa, kde někdo vyzývá k násilí, popírá Holocaust nebo používá urážlivé výrazy (i když se jedná třeba jen o název písně) – ale současně je potřeba vnímat situaci objektivně, řešit s YouTube konkrétní jednotlivé případy a nedělat z komára xenofobního a rasistického velblouda.

Stejně tak je těžké určit, kdo za tuto situaci nese největší podíl viny – jestli uživatelé, kteří nahrávají urážlivá videa, velké firmy, které pro svůj zisk udělají v podstatě cokoliv (včetně kácení pralesů nebo dětské práce), ale současně udělají cokoliv, aby se vyhnuli „negativnímu PR“; anebo média, která zejména v poslední době čekají na jakoukoliv příležitost udělat z něčeho „kauzu“ – ať už se týká firem, celebrit nebo youtuberů.

Osobně si myslím, že kromě zmiňovaných médií, která tuto kauzu zcela zbytečně vyeskalovala a ohrozila kvůli několika „nevhodným reklamám“ práci a výdělek desítek tisíc lidí, nese velký podíl viny také samotný YouTube, potažmo Google – a tím nenarážím na jejich reklamní systém, ale na jejich přístup.

Jedinou aktivitou ze strany YouTube v posledních měsících byly asi dvě nebo tři nic neříkající tiskové zprávy, zpřísnění kontroly obsahu (která stejně nikdy na 100% nezabrání případnému reklamnímu faux pas) a plošná demonetizace, která poškodila tisíce tvůrců, se kterými o těchto změnách ani pořádně nekomunikují.

Domnívám se, že celé této situaci mohli předejít, nebo alespoň výrazně snížit její dopad, kdyby se hned na začátku jasně ohradili proti útoku Wall Steet Journalu na Felixe Kjellberga či proti v podstatě čisté lži ze strany The Daily Mail; a současně se pokusili vysvětlit inzerentům, že na platformě, kde je miliarda uživatelů a 400 hodin nového obsahu každou minutu může dojít k chybám, které samozřejmě průběžně napravují.

Místo toho dal ale Google přednost sterilním tiskovým zprávám, „obětování“ svých uživatelů ve formě plošné demonetizace a současně nulové komunikaci. I takový přístup může teoreticky fungovat a je možné, že to inzerenty natolik uklidní, že se na reklamní platformu vrátí a počet monetizovaných videí se časem rozšíří. V opačném případě se ale obávám, že po více než deseti letech růstu čekají YouTube těžké časy a problémy s mediálními útoky i nespokojenými tvůrci se budou jen stupňovat. A to nejen kvůli „kontroverznímu obsahu“ nebo „nevhodným reklamám“, ale bohužel i kvůli neochotě či neschopnosti YouTube na tuto situaci reagovat a smysluplně komunikovat. Doufejme, že tuto schopnost Google získá dřív, než bude pozdě.

Hodnocení: 
Průměr: 5 (hlasů: 12)
RYLICH, Jan. YouTube #adpokalypsa: příčiny a důsledky reklamního bojkotu na YouTube. Ikaros [online]. 2017, ročník 21, číslo 4 [cit. 2017-05-28]. urn:nbn:cz:ik-18024. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/18024

automaticky generované reklamy
registration login password