V úterý 7. února 2012 se v pražském kině Atlas konala veřejná diskuse s názvem "ACTA - mýty a fakta". Organizátorem setkání byl server Lupa.cz, moderování se ujal šéfredaktor Lupy Patrick Zandl. Podrobnou úvodní přednášku, která sloužila jako přehledný úvod do problematiky si připravil známý publicista a IT odborník Jiří Peterka.

Logo veřejné diskuse "ACTA - mýty a fakta"

Jiří Peterka: Úvod do ACTA

Zkratka ACTA znamená Anti-Counterfeiting Trade Agreement, tj. obchodní dohoda proti padělání. Jedná se o tzv. smíšenou dohodu, která zasahuje do obchodní i trestně-právní oblasti. Obchodní část je v rámci Evropské unie z hlediska schvalování poměrně jednoduchá - podepisuje i ratifikuje ji přímo EU, na níž jednotlivé členské země delegovaly své pravomoci. Trestněprávní část ale musí ratifikovat jednotlivé země.

Počátky mezinárodní dohody sahají až do roku 2007. Oficiálně ACTA vznikla 1. října 2011, kdy ji podepsaly Spojené státy, Kanada, Japonsko, Singapur, Jižní Korea, Maroko, Austrálie a Nový Zéland. Rada EU dohodu schválila 16. prosince 2011 a rozhodnutí Evropského parlamentu se plánuje na červen 2012. Ve čtvrtek 26. ledna dohodu podepsalo 22 členských zemí EU. Některé z participujících zemí (Mexiko, Švýcarsko) a pět států Evropské unie (Německo, Nizozemí, Slovensko, Estonsko a Kypr) svůj podpis k dohodě ale zatím nepřipojily.

Jiří Peterka hovoří o podrobnostech dohody ACTA (cedulky se jmény jsou prohozené)

Situace v Evropské unii se tedy trochu komplikuje. K finálnímu přijetí dohody v rámci EU by mělo dojít až poté, co dohodu podepíší a ratifikují všechny členské státy. Není ale jistě, co se stane, pokud k tomu nedojde – Evropská komise soudí, že bez 100% ratifikace smlouva nemůže fungovat, Rada EU ale předpokládá, že by pouze došlo k rozdělení na zmiňovanou obchodní část, která by platila v celé EU, a část trestněprávní, která by platila jen pro konkrétní země.

Je také zarážející, že ACTA byla po většinu času projednávána v utajení. Jak trefně poznamenal Patrick Zandl, jen zřídka se stává, aby bylo v tajnosti vyjednáváno něco pozitivního. První informace o tom, že se vůbec nějaká dohoda připravuje, se objevily v květnu 2008 díky serveru WikiLeaks. ACTA byla dokonce tajena i před orgány samotné Evropské unie. Kupříkladu 11. března 2009 vyzval Europarlament Komisi EU k okamžitému zveřejnění všech dokumentů, což ale Komise odmítla. O rok později (10. 3. 2010) Europarlament svoji žádost zopakoval, a tentokrát již ke zveřejnění došlo - především na základě povinnosti definované v Lisabonské smlouvě. Oficiální pracovní verzi pak Komise zveřejnila 21. dubna 2010.

Co se tyče samotného obsahu, dohoda ACTA je poměrně široká a věnuje se celé řadě oblastí od způsobu výpočtu náhrady škody, přes opatření na hranicích, až po zřízení Výboru ACTA a definici mezinárodní spolupráce. V této souvislosti pan Peterka zdůraznil, že dohodu ACTA není možné vnímat jako jednotný dokument. Dohoda totiž ve všech oblastech definuje, které požadavky signatáři musí splnit a implementovat, a které mohou. Lze ji tedy vnímat jako určitý interval, který se obsahově výrazně liší mezi svým "minimálním" a naopak "maximálním" naplněním.

Ukázka z prezentace pana Peterky ilustrující obsahové rozpětí dohody [zdroj: eArchiv.cz]

Rozsah zmiňovaného intervalu (tj. počet nepovinných opatření) závisí na jednotlivých zemích. Nicméně už i "minimální ACTA" obsahuje některé poměrně sporné pasáže, jako například zákaz obcházení ochran (typu DRM). V dohodě naopak není žádná zmínka o variantě "Fair Use" nebo o možnostech pořizování kopií pro vlastní potřebu.

Jiří Peterka také upozornil, že ACTA není jedinou aktuálně projednávanou legislativou. Evropská komise již kupříkladu pracuje na revizi směrnice IPRED (Směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví), která je zdrojem unijního práva. Ve své revizi by se měla lépe přizpůsobit "nástrahám Internetu a digitálních technologií". Objevuje se například nová definice komerčního měřítka (= újma komerčním zájmům držitelů práv) či zavedení "fast-track low-cost civil procedures", neboli zrychlených mimosoudních procesů.

Panelová diskuse aneb ACTA sedmkrát jinak

Po úvodní přednášce pana Peterky přišla na řadu samotná diskuze. Té se zúčastnilo sedm dalších panelistů z různých oblastí veřejného i politického spektra – Jakub Michálek z České pirátské strany, Alex Ivančo z Ministerstva průmyslu a obchodu, Jiří Čermák z advokátní kanceláře Baker a McKenzie, Markéta Prchalová z České protipirátské unie, Ondřej Filip ze sdružení CZ.NIC, Vlastimil Pečínka že společnosti Seznam.cz a Miloš Šnytr z Úřadu na ochranu osobních údajů.

Účastníci panelové diskuse

Jakub Michálek z České pirátské strany byl z pochopitelných důvodů silným odpůrcem dohody ACTA jako takové. Dohoda podle něj trpí celou řadou závazných nedostatků – je příliš široká a vágní, velmi dalece překročila svůj původní rámec padělatelství, a krom toho konzervuje současný nevyhovující stav místo snahy o nějaký smysluplný vývoj.

Alex Ivančo z Ministerstva průmyslu a obchodu ČR začal upozorněním, že Evropská unie ztrácí podle dostupných statistik 8 miliard euro ročně za padělané výrobky. Dohoda by proto měla sloužit k harmonizaci národních legislativ a tedy i lepšímu boji proti padělání. Jak ale zaznělo v diskusi, není to vůbec jisté. Celých 64% z celkového množství zachycených padělků v Evropě totiž pochází z Číny, která ale o dohodu zájem nemá, stejně jako Rusko, Indie či Brazílie.

Jiří Čermák z advokátní kanceláře Baker a McKenzie podotkl, že se mu ACTA osobně příliš nelíbí, ale v zásadě mu ani nevadí. Cca 95% všech doporučení a návrhů už totiž stejně v legislativě máme a ten zbytek se může bez problémů schválit i bez ní. Zdůraznil také, že se řada veřejných diskusí věnuje úplně zbytečným tématům, jako jsou například kontroly na hranicích, které naše legislativa umožňuje už řadu let, aniž by proti tomu kdokoliv protestoval.

Markéta Prchalová z České protipirátské unie souhlasila s Jiřím Čermákem v tom, že ACTA v praxi v zásadě nic nového nepřináší a na práci ČPU se tedy nic nemění. Dohoda se ostatně primárně nevztahuje na "normální lidi", ale zejména na padělání a porušování práv "ve velkém".

Také Ondřej Filip ze sdružení CZ.NIC souhlasil, že ACTA v zásadě nepřináší nic nového a navíc konzervuje současný ne zcela ideální stav. Je také pravda, že i často skloňované padělatelství se týká především zemí, které ani signatáři nejsou. Na druhou stranu je ale pozitivní, že se z dohody stal určitý katalyzátor k veřejné diskusi o stávající legislativě, autorských právech a otázkách svobody na internetu.

Tento názor rozvedl i Vlastimil Pečínka ze Seznamu, který mírně provokativně prohlásil, že je vlastně rád, že se ACTA projednávala v utajení – protože jinak by neproběhla ani tato diskuse. Je nicméně otázkou, jak by byla dohoda implementována do českého zákona, tedy o jak široký "interval" by se jednalo. Nejen z tohoto důvodů by tedy bylo lepší místo restriktivních dohod raději podporovat prosazování nových komerčních a distribučních modelů (iTunes, Steam atd.)

Posledním panelistou byl Miloš Šnytr z Úřadu na ochranu osobních údajů. Navázal na příspěvek Jiřího Čermáka, který se pozastavoval nad zbytečným mediálním démonizováním kontrol na hranicích. Uvedl, že celníci mají již dnes obrovské pravomoci a mohou například zastavit a zkontrolovat jakékoliv auto až do vzdálenosti 100 km od hranic.

V této souvislosti ještě doplním, že ÚOOÚ vydal k dohodě ACTA oficiální stanovisko, ve kterém se mimo jiné uvádí: "Dohoda deklaruje nejasně zejména nové silné kompetence státních úřadů, zahrnující i nástroje represivní povahy. Jako celek se tak jeví nevyvážená, vůči existujícím zákonným zárukám garantujícím přirozená práva jednotlivce."

Text vyjádření Úřadu na ochranu osobních údajů k dohodě ACTA

Závěrem

Z celé více než tříhodinové diskuse nakonec nevyplynulo nic nečekaného či kontroverzního, ale ještě zřetelněji se ukázalo, jak je obsah dohody ACTA nejasný a vágní. Dohodu ACTA lze chápat jako interval, který ve svém minimálním rozsahu nepřináší v podstatě nic nového, zatímco ve svém maximálním naplnění může být potenciálně nebezpečný a represivní. Jinými slovy, ACTA tedy může být buď zbytečná nebo nebezpečná, a to pro pět let připravovanou mezinárodní dohodu rozhodně není dobrá vizitka.

V diskusi zazněl také poměrně zajímavý názor, že hlavním smyslem ACTA není přinést něco nového pro signatáře, ale vytvořit mezinárodní platformu, do které pak budou západní země "tlačit" země jako Rusko, Čína a Indie. A větší počet signatářů samozřejmě znamená i větší politický a ekonomický tlak. Osobně si ale nejsem jistý, jestli je tato vize reálná. Historie nám již několikrát ukázala, že mezinárodní tlak nemá valný význam – viz kupříkladu Kjótský protokol, který Spojené státy dlouhodobě ignorují, ačkoliv mezi signatáře patří většina států světa.

Ve finále tedy nemá dohoda ACTA v podstatě žádný kloudný význam nebo smysl. Země, které mezinárodní obchod poškozují a obcházejí nejvíc, nijak nepostihuje (protože ji nikdy nepřijmou) a pro aktuální signatáře platí již zmiňovaný interval "zbytečná až nebezpečná". Nezbývá tedy než doufat, že současná veřejná diskuse umožní vznik mnohem lepších a smysluplnějších mezinárodních dohod a aktivit než můžeme vidět v případě ACTA.