Koncem srpna se v Bostonu (USA) konala 67. konference IFLA. V minulém - zářijovém čísle jsme této konferenci věnovali pozornost v článku B. Stoklasové Přežije formát UNIMARC rok 2003?. Pro toto číslo jsme oslovili všech osm českých účastníků letošní konference se čtyřmi anketními otázkami věnovanými právě konferenci IFLA 2001 i vlastní organizaci IFLA. Získané odpovědi, nutno říci velice zajímavé odpovědi, od PhDr. Jarmily Burgetové (čestné předsedkyně SKIP), PhDr. Bohdany Stoklasové (Národní knihovna ČR) a PhDr. Karla Sosny (Parlamentní knihovna) přinášíme v následujícím článku.
Kolega Sosna zároveň poskytl redakci Ikara fotografie z konference a místa jejího konání - města Bostonu.
Redakce

Co vás na letošní koferenci IFLA zaujalo (zejména po odborné stránce)?

Jarmila Burgetová:
Na to je dost těžké odpovědět a jen ten, kdo bude mít jednou možnost se světové konference tohoto typu a velikosti zúčastnit, mne plně pochopí. Především je třeba uvést, že to byla zatím největší výroční konference v dějinách IFLA, zúčastnilo se jí přes 5 300 osob. Na jedné straně je to ohromující fakt, který však na druhé straně způsobuje, že jedinec se na takovéto konferenci může cítit úplně ztracený. To, že tu existuje jakýsi řád - určitá zaběhaná praxe, která se týká jak struktury programu, forem prezentace příspěvků, tak i nejrůznějších organizačních záležitostí, člověk většinou pozná a plně pochopí až když se zúčastní výroční konference podruhé nebo potřetí. Záběr aktivit IFLA je tak rozsáhlý, že jednotlivec dost dobře nemůže posoudit odborné výsledky konference - ani hlavních programů a sekcí, natož jako celku.

Za sekci IFLA pro veřejné knihovny však mohu s uspokojením oznámit, že se podařilo dokončit a uveřejnit několik let zpracovávaný materiál "Služby veřejných knihoven. Směrnice IFLA/UNESCO pro rozvoj" (The Public Library Service: IFLA/UNESCO Guidelines dor Development), představující nové standardy pro činnost a poskytování služeb veřejných knihoven. Publikace vyšla letos v létě tiskem v nakladatelství K.G. Saur, v průběhu konference proběhla k jejímu vydání tisková konference a slavnostní křest. Český překlad vydá SKIP na konci letošního roku a již dnes je možno publikaci objednat přes elektronický formulář.

V rámci konference byla rovněž zveřejněna první IFLA/FAIFE Světová zpráva o knihovnách a intelektuální svobodě (IFLA/FAIFE - World Report on Libraries and Intellectual Freedom). Komise FAIFE (Free Access to Information and Freedom of Expression), ustavená v rámci IFLA před čtyřmi lety, tak vydala výčet ze svých četných aktivit a komplexní zprávu o tom, jak knihovny zajišťují svobodný přístup všem k vědění, k informacím a myšlenkám, zda a jak reflektují pluralitu a rozrůzněnost společnosti, kde ještě musejí bojovat proti různým formám cenzury anebo proti snahám ovlivňovat jejich činnost politickými, morálními nebo náboženskými názory. Více na webových stránkách IFLA/FAIFE.

Další mimořádnou událostí (snažím se vybrat alespoň ty, které mají obecnější, tedy širší platnost) bylo podle mého názoru vyhlášení a ze strany IFLA připojení se ke kampani propagující knihovny všech druhů a typů, kterou zahájila v dubnu letošního roku Americká asociace knihoven - American Library Association (ALA) pod logem @your library. V Bostonu se zdálo, že tato světová kampaň týkající se knihovníků a knihoven na prahu 21. století, jejich poslání a služeb, kterou zaštítila IFLA a měly by ji tedy realizovat ve svých zemích i její členové, bude obrovskou příležitostí, jak "zviditelnit" knihovny na celém světě. (Obávám se, že americká tragédie z 11. září 2001 odvede pozornost všech někam zcela jinam.) Zájemce o podrobnosti odkazuji na webovou stránku IFLA.

Snad stojí ještě za zmínku, že na závěr konference vydalo vedení IFLA společně s Mezinárodní asociací vydavatelů - The International Publisher´s Association (IPA) prohlášení, z něhož vyplývá, že obě organizace budou řešit otázky společného zájmu v dialogu a porozumění ku prospěchu obou komunit. Zní to nenápadně, ale je to velký úspěch.

Na závěr ještě dvě malé imprese: Konferenci doprovázela velká a zajímavá výstava firem a organizací (zúčastnilo se jich přes 170), která byla na rozdíl od mnoha jiných výstav živá, plná lidí, stále se zde něco dělo a odehrávalo - prezentace, křty nových publikací, setkání...

Obě internetové kavárny se dvěma desítkami počítačů byly na konferenci neustále obsazeny a ve frontě na židlích trpělivě "poposedávali" další čekající zájemci o přístup na Internet - bílí, černí, šikmoocí, islámské ženy zahalené v šátku, muži v turbanu - nepředstavitelně pestrá mezinárodní společnost. Všichni bez rozdílu - muži, ženy, mladší, starší - dokonale ovládali moderní informační technologie, jejichž prostřednictvím navazovali spojení se svými knihovnami a domovy v nejrůznějších koutech naší zeměkoule.

Bohdana Stoklasová:
Na letošní konferenci IFLA jsem se zajímala především o oblast knihovnických procesů se zvláštním zaměřením na jejich organizaci a automatizaci. Nesetkala jsem se zde s ničím, co by mne nějak výrazně zaujalo nebo překvapilo. Kromě urychlení vývoje v oblasti formátů MARC, o němž jsem psala v minulém čísle Ikara. S výjimkou kooperace v budování a využívání fondů (klasických i elektronických) a sledování míry jejich využití se naše knihovnictví dostalo na světovou úroveň, v řadě oblastí dokonce na úroveň špičkovou. Vzpomenu-li si na první výjezdy do zahraničí zhruba před deseti lety, kdy téměř všechno bylo nové a překvapivé, je to ohromný posun za velmi krátkou dobu.

Změna, kterou my pokládáme za samozřejmou, pro naše zahraniční kolegy zdaleka samozřejmou není. Někdy nám to prostě řeknou, někdy to vyjádří způsobem, který nás poněkud zaskočí. A právě s tím souvisí to, co mne na letošní konferenci IFLA velmi zaujalo. Letošní rok byl rokem výměny vedení v odborných orgánech IFLA. Během posledních čtyř let jsem pracovala v sekci pro bibliografii. Když jsem dostala zprávu od některých členů sekce, že by mne rádi nominovali jako kandidáta na předsedu sekce, nebrala jsem to příliš vážně. Vzhledem k současnému skutečně "hvězdnému" obsazení sekce (ředitelé útvarů katalogizace a bibliografie z velkých světových knihoven včetně Library of Congress a řada dalších významných osobností) jsem předpokládala, že budu jedním z kandidátů do počtu a zvolen bude někdo jiný. Těsně před konferencí jsem ale zjistila, že budu jediným kandidátem. Volba byla jednomyslná a tak jsem se najednou ocitla tváří v tvář lidem zvučných jmen, které jsem si vždy přála osobně poznat. Přiznám se, že ne tak, abych řídila jejich zasedání v tomto náročném roce, kdy kromě programu konference na příští dva roky bylo třeba připravit také nový strategický plán, o němž jsme se v minulém roce dohodli, že ho změníme dosti zásadně, stejně jako styl práce a veškeré výstupy sekce.

Z odborné roviny jsem obavu neměla. Značnou obavu jsem ale měla z toho, jak uřídím jednání tolika osobností, které jsou samy zvyklé řídit a mít dominantní postavení. Z domova jsem zvyklá, že podobná jednání často připomínají arénu, kdy se jednotliví účastníci snaží za každou cenu prosadit, často se navíc nechávají unést emocemi, a tak bývá velmi těžké navázat mnohokrát přetrženou odbornou niť. Proto jsem s ohledem na silné zastoupení anglicky mluvících a severských zemí měla strach i z jazykového handicapu. Ten jediný byl na místě. Jazykový handicap mne opravdu potrápil. Ne při odborných jednáních, ale spíše při spoustě společenských akcí, kterým se předseda sekce nemůže vyhnout. Naproti tomu řízení sekce bylo překvapivě snadné. V praxi jsem najednou viděla, jak dobře mohou fungovat "ploché struktury", kde všichni jsou rovnoprávnými a vzájemně se respektujícími členy týmu, který řeší společnou věc. Měla jsem pocit, jako bych pracovala s orchestrem, který nacvičuje sice náročnou skladbu, ale v naprosté pohodě. Zpočátku jsem byla ve střehu, neustále jsem čekala, kdy některý sólista zapomene na společnou skladbu a převáží jeho touha být vidět a slyšet. Nestalo se tak. Ve stejné atmosféře probíhá práce i dále, nyní už mailem. A právě to je můj největší zážitek z letošní konference IFLA.

Jsem ráda, že už jsem doma. Vzhledem k tomu, že jsem z Bostonu odlétala s American Airlines, není to úplně banální věta. Ale nejsem ráda, že už jsem opět v české (nejen) knihovnické aréně.

Karel Sosna:
Po odborné stránce mě nejvíce zaujaly příspěvky a diskuse na téma digitálních knihoven. V sekci parlamentních knihoven IFLA (oficiální název zní Sekce knihovnických a výzkumných služeb pro parlamenty) jsme tomuto tématu věnovali celodenní odborný seminář. Zajímavé zejména bylo porovnání různých pojetí digitálních parlamentních knihoven (např. evropské kontinentální, anglosaské, americko-kanadské nebo jihoamerické). Ověřil jsem si, že v projektu Digitální knihovna Český parlament jdeme se současným trendem. Nakonec jsme se totiž všichni shodli, ze ani ta po strance informačních technologii nejvyspělejší knihovna se nemůže nazývat digitální, pokud systematicky nedigitalizuje a široké veřejnosti plnotextové na Síti nezpřístupňuje alespoň svůj fond parlamentárií. Ukázalo se také, že ve všech parlamentních knihovnách jsou elektronické služby zákonodárcům i veřejnosti již běžným standardem. Rozdílná je pouze jejich úroveň a počet dané velikosti té které knihovny a efektivita jejich využití daná zájmem uživatelů o tento typ služeb.

Co Vás na letošní konferenci IFLA zklamalo?

Jarmila Burgetová:
Nevím o ničem. Vadilo mi jen to, že některá vystoupení nebyla připravena v PowerPointu, tedy názorně prezentována, doplněna a ilustrována údaji či obrázky, v krajním případě alespoň na průsvitkách, promítaných na zpětném projektoru. Litovala jsem, že nebylo v lidských silách (tedy ani v mých) zúčastnit se všech zajímavých přednášek, vystoupení nebo akcí. Stačí jen letmo nahlédnout do programu a každý tomuto "mému zklamání" porozumí.
Určitě by toho bylo více, kdyby otázka zněla, co vás potěšilo. Uvedla bych především to, že Česká republika - ač malá země - už získala za necelých 11 let účasti v IFLA dobré jméno a postavení.

Bohdana Stoklasová:
Zklamaly mne především těžkopádné byrokratické postupy IFLA.
Dále mne zklamalo několik věcí souvisejících s organizací letošní konference. Jednou z nich byl způsob prezentací. Prezentace v PowerPointu je dnes již standardní záležitostí. Řada přednášejících měla s sebou vlastní notebook. V kongresovém zařízení však bylo zakázáno vlastní prezentační zařízení použít. Prezentaci obsluhoval často zaměstnanec kongresového centra u PC, které bylo mnohdy situováno na druhém konci přednáškového sálu než řečnický pult. Obrázky přepínal na základě zvukového zařízení (signálu) od řečnického pultu. Zvukové zařízení rušilo a při složitějších prezentacích měla synchronizace mluvené a obrazové prezentace daleko k ideálu. Tento nedostatek byl překvapivý právě v tomto přepychovém kongresovém centru, které jinak poskytovalo veškerý komfort - propojení s hotely i restauracemi a obchody nejrůznějšího charakteru.

Opakovaným problémem konference IFLA, na který si účastníci každoročně stěžují, je časová kolize tematicky příbuzných veřejných prezentací jednotlivých sekcí. Například člen sekce pro bibliografii se většinou zajímá také o jmenné zpracování, věcné zpracování, standardy atd. Každoročně musí řadu důležitých věcí oželet. Je dobré, že většina prezentací se objeví na internetu před konferencí, takže je možné učinit rozhodnutí předem podle obsahu a kvality konkrétní prezentace.

Dalším nedostatkem, na který si stěžovali prakticky všichni předsedové sekcí, byl příliš nabitý program a absence přestávek. Předsednictví sekce znamená zároveň automatickou účast v koordinačním výboru IFLA a nutnost školení pro zvládnutí procedurálních záležitostí spojených s vedením sekce. Jen "povinné" akce tak poskládaly souvislou řadu od rána do pozdního odpoledne, většinou bez pauzy na jídlo, přemisťování mezi jednotlivými akcemi jsme zvládali doslova v poklusu. Naprosto už nezbyl čas na akce "nepovinné", velmi omezený byl i čas na návštěvu výstavy, kde je možné každoročně vidět např. přední světové knihovnické systémy.

Velmi nám všem letos chyběl malý program konference, který jsem si zvykli v minulých letech používat jako osobní kalendář akcí.

Karel Sosna:
Zklamal mě již po několikáté určitý příklon k politizaci teto světové profesní knihovnické organizace. Samozřejmě že musíme zejména my knihovnici pozvedat svůj hlas všude tam, kde je potlačován svobodny přístup k informacím a omezována, ne-li dokonce trestána, snaha o svobodné vyjádření svých myšlenek a ideálu. Ale vyjadřovat se v oficiální rezoluci k oficiální politice vlády hostitelské země vůči jiné zemi (embargo USA vůči Castrově Kubě) mi nepřipadá příliš profesionální. Další příklad byl světový kongres IFLA loni v Jeruzalémě. Protože kongres organizovali izraelští knihovnici, vzali Palestinci ale i Izraelci tento fakt jako mezinárodní potvrzení statutu Jeruzaléma jako hlavního města státu Izrael (vim, o čem mluvím, protože jsem na toto téma vedl mnohé rozhovory s oběma stranami) a všechny arabské státy tuto konferenci bojkotovaly. Výsledkem bylo, že, ač v arabském regionu, nikdo z nás neviděl ani jednu arabskou knihovnu. Vím, jak je to v současném světě složité. Ale dělejme si svoji práci a politiky nechme v mezinárodní politice dělat zase jejich.

Jak se díváte na situaci, kdy se na konferenci setkávají odborníci z různě vyspělých zemí světa?

Jarmila Burgetová:
Považuji za velmi správné, že se na konferenci setkávají odborníci z různě vyspělých zemí. Pro kolegy z tzv. méně vyspělých zemí je to velká zkušenost a obrovská motivace, jak posunout vývoj ve vlastní zemi kupředu. Pro kolegy ze zemí vyspělých jsou takovéto kontakty poučením, že i v méně vyspělých zemích lze najít inspiraci nebo odtud převzít různé dobré vlastnosti jako např. vytrvalost, pracovitost, nadšení, které mnohdy pracovníkům knihoven vyspělejších zemí chybějí.

Bohdana Stoklasová:
Tato konfrontace někdy diametrálně odlišných světů je důležitá a prospěšná pro všechny. Je dobře, že rozvojové země mají dnes přístup ke grantům, které jim umožňují konferenci IFLA navštívit. Nedávno jsme sami zažili, jak důležitý je kontakt s vyspělejším světem, jak je důležitá možnost využít existujících zkušeností - pozitivních i negativních. Pokud někdo začíná pozdě, může mnohé převzít a také se může vyvarovat slepých cest, které před ním prozkoumali jiní. Sekce pro bibliografii je v úzkém kontaktu s rozvojovými zeměmi, někteří její členové prováděli průzkumy a pomáhali zakládat národní bibliografie např. v řadě zemí afrického kontinentu. Schopnost zajištění bibliografické kontroly národní produkce dobře dokumentuje různorodost světa. Zatímco některé země pokládají tištěný výstup za překonaný a řeší otázku optimálního a vícejazyčného zpřístupnění svých národních bibliografií na internetu, pro jiné je tištěný výstup nedostupnou metou. Na naši sekci se obracejí se žádostí o radu nejrůznější země. Od těch, které začínají své národní bibliografie budovat až po ty, jejichž národní bibliografie již jsou na poměrně dobré úrovni, ale chtěly by je zlepšit. Jednou z nových a velmi akcentovaných programových linií sekce pro bibliografii je vytvoření návodu, jak postupovat při přípravě národní bibliografie. Výsledkem by měl být soubor doporučení, neboli jakási "kuchařka" jak postupovat, včetně příkladů. Každá bibliografická agentura by zde měla najít jasný návod pro situaci, v níž se právě nachází. Výsledky budou prezentovány za dva roky na speciální konferenci věnované této tematice, která se bude konat před berlínskou konferencí IFLA s nejvyšší pravděpodobností v Praze.

Karel Sosna:
Velmi kladně. Největší přínos těchto setkávání tkví právě v tom vzájemném srovnávání a poměřování. Ti méně vyspělí se poučí (příkladem může být naše Parlamentní knihovna, kterou na její současnou mezinárodně srovnatelnou úroveň vytáhla právě pomoc a intenzivní mnoholetá spolupráce s ostatními parlamentními knihovnami v naší sekci IFLA) a tem vyspělejším mnohdy obrazně řečeno "spadne hřebínek", když se na vlastní oči přesvědčí o úrovni knihoven v podceňovaném regionu (příkladem byla všeobecně překvapivě vysoká odborná úroveň knihoven v Thajsku, kterou měli možnost poznat účastníci kongresu IFLA 1999 v Bangkoku).

Jaký je váš názor na existenci, činnost a poslání organizace IFLA jako takové?

Jarmila Burgetová:

Protože se aktivně podílím na práci IFLA (letos na jaře jsem byla znovu zvolena pro druhé čtyřleté volební období do Stálé komise pro veřejné knihovny ("Standing committee for public libraries"), jistě ode mne nemůžete očekávat jinou odpověď než pozitivní. Jsem hluboce přesvědčena o tom, že světová knihovnická organizace je potřebná a plní své poslání. Je nesmírně užitečným fórem, kde se mohou projednávat nejrůznější odborné otázky a řešit zásadní problémy. Je to nevládní organizace, která je nezávislá, svou činností podporuje moderní vývojové trendy, reprezentuje obor na světovém fóru, lobbuje pro knihovnictví a knihovny, posunuje úroveň knihoven kupředu.

V roce 2002 IFLA oslaví 75. výročí svého trvání. Příští výroční konference - tentokrát v Glasgow (UK) - bude tedy příležitostí k hodnocení. Přes některé dílčí výhrady jsem přesvědčena, že IFLA vykonala pro knihovnictví mnoho dobrého. Můžeme být hrdí na to, že Československo patří k první desítce států, které stály u jejího zrodu.

Bohdana Stoklasová:
Většina knihovníků si pod pojmem IFLA vybaví mezinárodní federaci, výroční konferenci, kde se potká každoročně několik tisíc knihovníků a některé publikace, katalogizátoři si nepochybně vybaví formát UNIMARC a doporučení ISBD. Skutečnost, že IFLA je zároveň platformou pro celoroční odbornou práci a spolupráci, je již méně známá. Zřejmě i proto, že výsledky práce jednotlivých odborných orgánů i základních programů mají různou kvalitu, některé z nich musí projít zásadní transformací, některé budou dokonce zrušeny. Transformací musí projít celá organizace IFLA. Méně byrokracie, větší operativnost a flexibilita, lepší odborné výsledky - toto jsou některé z mnoha oblastí, jichž se bude transformace týkat. IFLA se již vyrovnává a dále bude muset vyrovnávat se skutečností, že na některé aktivity bude mít k dispozici podstatně méně finančních prostředků než dosud. Dosud některé hlavní programy IFLA "živily" velké světové knihovny. Poskytovaly jim zázemí i personál. Dnes jsou i tyto bohaté knihovny pod finančním a politickým tlakem - je zde jasný trend orientace na služby a na veřejnost, hlavní programy IFLA jsou pro tyto instituce mimo hlavní trend a ocitají se v nejistotě. IFLA vzhledem ke svému nezastupitelnému poslání tyto těžkosti nepochybně překoná. Dojde k přehodnocení řady jejích aktivit, efektivnosti, některých programů a projektů, a také úředníků se IFLA bude muset vzdát.

Karel Sosna:
Opět, až na kritické výhrady uvedené v odpovědi na druhou otázku, veskrze kladny. IFLA je ve svém poslání a činnosti v současné době nezastupitelná. Je jenom velká škoda, že je do ní z naší strany zapojeno tak málo knihoven. Přitom neexistuje typ knihovny, ať již veřejné nebo speciální, který by v ní nenašel své místo, uplatnění a nezištné kolegy a přátele z celého světa. Tady jsme my, myslím tím organizované knihovny Národní a Parlamentní, ale i SKIP našim knihovnám hodně dlužní právě ve vysvětlování obrovské prospěšnosti IFLA nejenom pro mezinárodní spolupráci, ale i pro vlastni rozvoj knihoven v naší zemi. Zahraniční knihovníci o nás zájem mají. Jak možná někteří vědí, existuje v sekci parlamentních knihoven IFLA dlouholetá tradice pořádat před hlavním kongresem v některé ze sousedních zemí satelitní předkonferenci. Letos byla v Otavě, příští rok bude v Londýně, jubilejní světový kongres IFLA k 75. výročí založení bude v Glasgow a v roce 2003 se bude 19. světová konference parlamentních knihoven před 69. kongresem IFLA v Berlíně konat u nás v Praze. Parlamentní knihovníci o tom letos v Bostonu rozhodli jednomyslně.