Sosna, Karel

Vzpomínka na Standu

Na své první setkání se Standou Kalkusem nikdy nezapomenu. Po dvaceti letech vynuceného vnitřního exilu jsem se v srpnu 1990 jako čerstvý šéf Parlamentní knihovny, tehdy ještě Knihovny Federálního shromáždění, ocitl na 56. Kongresu IFLA ve Stockholmu. Cítil jsem se zoufale. Nevěděl jsem, nemaje žádných zkušeností, jak se v mezinárodní společnosti chovat, sláma mi, jak se říká, čouhala z bot.

Navíc se ke mně kde kdo vrhal: Praha a sametová revoluce byly v kurzu, vyptával se na poměry, žádal názory a stanoviska nebo si chtěl jen přátelsky popovídat. A já zjistil, že mé znalosti němčiny a ruštiny jsou mi tu k ničemu a lámaná angličtina jenom pro ostudu. Takže když se druhý den náhle z davu knihovníků v kuloárech jednacího sálu vynořila postava se jmenovkou Stanley Kalkus a americkou vlajkou na hrudi a zjevně směřovala ke mně, hodlal jsem prchnout zhrozen z představy své další zmatené anglické konverzace a již několikáté propocené košile. Ještě že se mi to nepodařilo. Ze Stanleyho se vyklubal český Standa s neuvěřitelně nádhernou a vybranou češtinou a snovým povoláním ředitele všech knihoven válečného loďstva a námořní pěchoty Spojených států amerických.