nejpozdější
Digitální dokumenty (označované někdy v souladu s terminologií prosazovanou v mezinárodní standardizaci v oblasti bibliografického popisu také jako "elektronické zdroje" [1]) začínají být od druhé poloviny 90. let považovány (jak z teoretického, tak z praktického hlediska, kterým se budeme zde především zabývat) za legitimní součást publikační produkce v národním i globálním měřítku.
VíceVíce