Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Bezpečnost dětí na internetu

Čas nutný k přečtení
16 minut
Již přečteno

Bezpečnost dětí na internetu

11 comments
Autoři: 

Ve středu 20. prosince proběhla tisková konference, na které byly prezentovány výsledky rozsáhlého průzkumu týkajícího se chování uživatelů na internetu. Výzkum organizoval tým projektu Bezpečnější Internet společně s polskými kolegy z nadace Fundacja Dzieci Niczyje (Nobody’s Children Foundation) a provedla ho agentura Gemius ve spolupráci s portály Seznam, Atlas, iDnes a iHNed. Jmenované portály umístily na svých stránkách online dotazníky, které vyplnilo více než 15 000 respondentů. Hlavní cílovou skupinou byly děti ve věku 12–17 let, kterých se účastnilo 1545, tedy cca 10 % z celkového počtu.

Po krátkém úvodu, který si připravil Jaroslav Winter ze sdružení BMI (Březen – měsíc internetu), vystoupili hlavní hosté: Krysztof Dąbrowski ze společnosti Gemius, Pavel Vichtera ze společnosti CZI a Zdeněk M. Záliš, zástupce společnosti Software 602 a koordinátor projektu CzeSI (Czech Safer Internet Awareness Node, Český informační uzel bezpečnějšího internetu). Jmenovaní pak střídavě hovořili o průběhu testování a o dosažených výsledcích. Za zmínku také stojí fakt, že podobné testování proběhlo v loňském roce i v Polsku, díky jednotné metodologii tak bylo možné získaná data porovnat.

Jak jsem již zmínil, výzkum se zaměřil zejména na děti ve věku 12–17 let, sekundárně i na jejich rodiče. Hlavním cílem studie bylo analyzovat jejich chování na internetu a zjistit, jaké je povědomí o možných hrozbách, které na uživatele v kyberprostoru číhají. Ačkoliv se totiž čas od času hovoří či píše o internetové bezpečnosti, většinou se takové zprávy týkají počítačových virů či jiného škodlivého softwaru, případně problematiky zabezpečení počítačů či firemních sítí. Ovšem o hrozbách spojených kupříkladu s navazováním internetových známostí se už příliš nehovoří.

Co se zvyků spojených s používáním internetu týče, bylo zjištěno, že mezi nejčastější aktivity patří surfování a práce s e-maily (kolem 90 % respondentů), dále pak přímá komunikace, chatování a hraní počítačových her (více než polovina). Téměř všichni se k internetu připojují z domova, ale cca 60 % se připojuje i ve škole. V přímé komunikaci (instant messaging) převládá textová forma komunikace (kterou používá skoro každý), následuje komunikace hlasová (zde cca polovina uživatelů) a na posledním místě je zatím video (přibližně 20 %). A jen tak pro pořádek: drtivá většina dotázaných pracuje s internetem denně.

Graf 1: Nejčastější činnosti na internetu

Graf 1: Nejčastější činnosti na internetu

Další část výzkumu se už zaměřila na otázky spojené s bezpečností – a výsledky nebyly rozhodně nijak povzbudivé. Dětem totiž nečiní žádné větší problémy zaslat neznámým lidem své osobní informace a kontaktní údaje. E-mailová adresa, kterou si vyměňují skoro všichni, ještě není nijak zásadní, ale tři čtvrtiny dětí poslalo neznámým lidem (jednou nebo vícekrát) svoji fotografii a více než 60 % i telefonní číslo. A co víc, každé čtvrté dítě zaslalo na požádání i adresu svého bydliště!

Graf 2: Osobní informace zaslané cizí osobě

Graf 2: Osobní informace zaslané cizí osobě

A další znepokojující údaje následují: kromě otázek týkajících se osobních informací dostávají děti také návrhy k setkání v reálném světě – a ve většině případů s tímto pozváním souhlasí. To by nebyl takový problém, kdyby měly s sebou alespoň nějaký doprovod. Ale jak už pesimisté správně tuší, není tomu tak. Většina dětí chodí na podobné schůzky úplně sama a zhruba třetina z nich o tom nikomu ani neřekne. Takové nebezpečné chování ovšem neúměrně zvyšuje možná rizika. A ačkoliv většina setkání proběhne bez problémů, v některých případech i děti samy cítí, že se dotyčný choval podezřele.

Graf 3: Otázky: Navrhl Ti už někdo schůzku?, Došlo k setkání?

Graf 3: Otázky: Navrhl Ti už někdo schůzku?, Došlo k setkání?

Ostatně někdy bylo podezřelé už jen první setkání. Ne všichni totiž ve skutečnosti vypadali tak, jak se prezentovali na internetu. Nejčastější klamnou informací byl věk; řada lidí byla mladší, řada byla starší (zhruba ve stejném poměru) – avšak v některých případech byl věkový rozdíl i více než dvacet let! V necelých 20 % se také lišilo pohlaví. Nechci tak říkajíc "malovat čerta na zeď", ale osobně se domnívám, že když se někdo na chatu vydává za dvanáctiletou holčičku a při setkání se z něj vyklube téměř čtyřicetiletý chlap, pak je něco v nepořádku. Takové případy byly naštěstí ojedinělé, ale to nijak nesnižuje potenciální nebezpečí plynoucí z obdobných situací.

Rodiče jsou také kapitola sama pro sebe. Skutečnost je totiž taková, že se jejich odpovědi mnohdy rozcházely s tvrzením jejich ratolestí. Největší rozpor je patrně v tom, že rodiče tvrdí, že se svými dětmi dostatečně probírají možné hrozby na internetu, ale samy děti uvádějí rodiče jako "informační zdroj" až na pátém místě (pouze 40 % dětí uvedlo, že o tom s rodiči někdy mluvilo). Informace tak získávají nejvíce z internetu samotného (to uvedly necelé tři čtvrtiny dotázaných), dále v televizi, tisku a ve škole (vše kolem 50 %). Těžko říci, jestli to je dáno zkresleným vnímáním rodičů, nebo jejich snahou vyplňovat dotazník tak, aby v něm působili co nejlépe.

Graf 4: Zdroje informací o nebezpečí spojeném s navazováním kontaktů na internetu

Graf 4: Zdroje informací o nebezpečí spojeném s navazováním kontaktů na internetu

Podobná situace nastává i v otázkách setkávání dětí s lidmi z internetu. Většina rodičů si myslí, že o schůzkách svých dětí vědí, nebo že by je jejich potomek v takovém případě informoval. Ovšem jak zde již zaznělo, není tomu tak. Děti na taková setkání chodí často samy a i když to alespoň někomu oznámí, rodiče to většinou nejsou (to už spíše přátelé nebo sourozenci). Nemusí to nutně znamenat problém autority, ale pravděpodobně se jedná o ne vždy dostatečnou informovanost rodičů o technologiích a internetu samotném. Většina si totiž představuje, že jejich děti hlavně surfují, e-mailují a chatují a o dalších činnostech (včetně případných schůzek) už tolik neuvažují.

Na začátku jsem také hovořil o srovnání s Polskem. Bohužel, dopadli jsme o poznání hůře – kupříkladu o hrozbách na internetu slyšelo více než 90 % polských dětí, ale u nás jen cca 60 %. Podobně nepříznivé jsou pro nás i další výsledky: u nás přijmou pozvání na schůzku dvě třetiny dětí, v Polsku pouze 44 %, byť i takové číslo není příliš nízké. Zhruba polovina polských dětí šla na podobné schůzky sama (což je relativně hodně), avšak u nás se tak zachovalo na 70 % dotazovaných (což je číslo přímo děsivé). Na naši "obhajobu" ale musím dodat, že polský výzkum následoval až po informační a osvětové kampani, zatímco podobná kampaň se u nás teprve chystá.

Podobné výzkumy se mají opakovat každý rok; dá se tedy předpokládat, že se povědomí o hrozbách spojených s používáním internetu bude alespoň postupně zvyšovat. Tomu by také měl pomoci projekt CZESICON, který odstartoval 1. 1. 2007. Doporučuji také sledovat webové stránky projektu Safer Internet, protože by se tam měly v nejbližších dnech objevit další informace a podrobnosti z celého průzkumu (včetně detailnějších výsledků a statistik). Každopádně je důležité si uvědomit, že bezpečnost dětí na internetu není v dnešní době nijak vysoká a je potřeba s tím něco dělat. Osvětová kampaň samozřejmě není všechno; do tohoto procesu se musí zapojit zejména rodina a škola. Zatím se tak, alespoň podle získaných výsledků, příliš neděje, ale snad se tato situace již brzy změní.

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
RYLICH, Jan. Bezpečnost dětí na internetu. Ikaros [online]. 2007, ročník 11, číslo 1 [cit. 2024-12-27]. urn:nbn:cz:ik-12330. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12330

automaticky generované reklamy

Jsou zde 11 komentáře

Hmm, docela zajímavá a očekávaná čísla. Na internetu se pohybují všelijaká individua, myslím, že autor článku bude souhlasit. ;-) Jinak čísla z Polska určitě též výrazně ovlivňuje silné náboženské cítění v zemi, někdy až dovedené do extrémů - viz. uvažovaný zákaz vycházení mládeži.

Ano, ano, velice zajímavé. Ale abych řekl pravdu, pro mne už ne tolik očekávané. Čekal jsem ta čísla nižší; protože tyto výsledky nejsou nijak příznivé.

Na internetu jsou opravdu různí exoti :) ale o to víc mne překvapuje, že rodiče a škola ty děti nijak zvlášť neinformují a nepoučují. I když ta čísla asi nelze generalizovat, i tak je to dost nepříjemné zjištění. Inu, uvidíme, jak bude vypadat ta informační kampaň...

K tomu informování a poučování dětí - v oblasti internetu, PC a moderních technologií obecně platí, že děti spíše poučují a informují dospělé a rodiče. :-) A škola - ehm ehm, vzhledem k úrovni našich základních a středních škol (vysoké nepíši, i když...) bych to raději nechal bez komentáře. :-) A nebo naopak bych dal prostor komentářům dalším, aby měl kolega J.R. pěknou diskusi. ;-)

No právě... pak není divu, jak to vypadá. Řada rodičů se o informační technologie nijak nezajímá (nebo k tomu má téměř aktivní odpor), takže své děti logicky nemohou poučit, natož jim vysvětlovat nějaké hrozby.

A školy to samé. Mnohdy neexistující osnovy, učitelé také nejsou často žádní odborníci, a o technickém vybavení škol nemá skoro cenu ani hovořit (také myslím zejména základní a střední; na vysokých to tu a tam vypadá lépe, ale tam už nechodí cílová skupina tohoto výzkumu, a tedy skupina nejzranitelnější).

Otázka je, co s tím? Bojím se, že ani nepříjemné výsledky (plus pár článků) nějakou velkou změnu neodstartují...

pár poznámek:
- média se vždy raději chytí formulace "25% dětí kouří marihuanu" namísto toho, aby musela uvádět "průzkum ne/byl reprezentativní, zachytil skupinu xy, z nichž vyplývá že skutečné procento populace X, které kouří marihuanu, se na rovině pravděpdobnosti 95% pohybuje v rozmezí 13-37%". Jasně, taková informace je jaksi málo kořeněná (vždyť oni to vlastně neví!), ale pro rozhodování a akce je lépe opírat se o ne-zabarvené podklady
- podle mého soudu je nejzajímavější část průzkumu to, jak se děti vyjadřují o sobě, když se ale podívate na průzkum, tak uvidíte, že z 15tis respondentů, *pouze* 1545 jich bylo ve věku 12-17 let (důraz na slově "pouze" přitom není náhodný, když se pak oběvují formulace typu: "u nás přijmou pozvání na schůzku dvě třetiny dětí") - sluníčko dělá dobré počasí a bouřka zprávy, že ano? ;-)
- pak je tu samozřejmě problém s tím, jak rozpoznat, kdo byly ty osoby, které dotazník vyplnily (ale to se nemusí podařit vždy, to nezpochybnuji)
- a co vlastně znamená "dotazník byl generován náhodně"? Chtějí říci, že jde o náhodný výběr a data by tedy mohla být interpretována tak, že zachycují proporce celé populace? Nikdo neví (nicméně, 1545 respondentů je podle mého soudu málo na formulace, které jsou tam ke čtení)

osobně bude raději nedůvěřovat statistikám, které jsou prezentovány jako fakta (nebo spíše: průzkumům, které mají trhliny v tom, jak byla data získána a jak jsou interpretována)

Mno to je jistě pravda; tento průzkum se ostatně ani netváří jako by měl reprezentovat celou populaci. Nicméně podle mého názoru, důležité na tom je, že takový průzkum vůbec proběhl.
 
Situace je totiž docela složitá. Třeba zmíněná marihuana má tu 'výhodu', že se o ní (a o ostatních drogách) mluví skoro pořád. Ovšem v případě bezpečnosti dětí na netu tomu tak není - o tomto tématu se nehovoří a neinformuje prakticky vůbec. Nebo jinak, na téma bezpečnosti je článku dost, ale týkají se všeho možného (viry, malware, hackeři, phishing, zabezpečení firemních sítí, updaty Windows a podobně), ale rizika a děti? Nic (vyjma dětské pornografie, což je pro média ještě docela zajímavé téma). A to je podle mého názoru víceméně katastrofa.
 
Dohnáno ad absurdum by bylo imho prospěšnější, kdyby médii proběhly třeba i zveličené a šokující zprávy, kde by byla popsána všechna možná rizika a hrozby; než zkoumat a obracet každé procento a ve finále o ničem raději neinformovat. Ty hrozby tady opravdu jsou. A je víceméně jedno, jestli se takhle ve skutečnosti chová 10% nebo 37% dětí, to jediné podstatné je, že se tom zatím vůbec nehovoří.
 
Až se budou tyto otázky probírat v televizi nebo na internetu každý týden, až tady budeme mít informační kampaně a dostatek informací doma i ve škole, až budou probíhat podobné průzkumy pravidelně a se silnou podporou státu (s větším počtem respondentů a vypracovanější metodikou), pak budeme moci zkoumat, jak průkazné jsou ty jednotlivé výsledky, jak byly výzkumy vedeny a co z nich vlastně plyne. Tohle je první vlaštovka a jistě má své chyby. Ale buďme za ní i tak rádi.

nemohu souhlasit, ten pruzkum se tvari jakoze hovori o ppopulaci, nesnazi se to ale nijak vymezit (a to musi, jestli ma byt seriozni - to, co nereknete, ostatni si sice mohou domyslet, ale je pak velmi snadne tvrdit, ze jste to prece tak mysleli a oni vas ostatni spatne pochopili). Jestli neverite, tak se podivejte na formulace zaveru.

jeste ad absurdum "zvelicenych a sokujicich zprav" - pripada mi to analogicke ekologickym aktivistum, kteri argumentuji domnenkami namisto faktu (a zpravy jsou plne katastrofickych scenaru, ktere ale situaci zlepsit nepomohou) - a skutecny stav je pritom nekde jinde. Komu to pripada divne, at se podiva treba sem:
Bjørn Lomborg - Skepticky ekolog

ucel mozna sveti prostredky, ja to ale neberu
(autora citatu uz uvadet nebudu ;-)

Mno já nevím, zkus (tedy doufám, že jsi to ty, Romane) :) použít nějaký podobný příklad, analogický k tomuto průzkumu, který se ti moc nezdá. Protože jak minulá marihuana, tak nynější ekologové jsou trochu něco jiného. O drogách i o globálním oteplování se hovoří totiž skoro pořád - jak sám píšeš, "zprávy jsou plné katastrofických scénářů". Ale v případě nebezpečí, která číhají na děti na internetu nejsou zprávy plné ničeho. Jako by takový problém ani neexistoval.
 
A to je myslím to důležité. Já s tebou souhlasím, že tam jsou určitě jisté nepřesnosti a na metodice by se dalo zapracovat (na druhou stranu zkus najít nějaké jiné články prezentující výsledky nějakého jiného průzkumu, a podívej se, jestli se tam píše Abc: 22% nebo možná 'správněji' Abc: interval 11-33%, pravděpodobná odchylka xy, složení vzorku respondentů je xyz)...
 
Když už jsme u toho; všelijaké 'bleskové výzkumy' které se objevují dnes a denně v televizních novinách mají vypovídací hodnotu ještě nižší; když to přeženu, tak na jednom náměstí odchytí pár lidí a mají dva tři koláče do reportáže 'co říkají lidi na...'; ale i přesto se kvůli tomu nekonají demonstrace Demografů a Přátel Seriózní Statistiky před sídlem televizí... Ostatně obávám se, že diváky by detaily ohledně odchylek ani příliš nezajímaly.
 
Netřeba to komplikovat. Jednoduše proběhl průzkum, ten průzkum nebyl dokonalý, ale přesto přinesl výsledky. A ty výsledky nejsou absolutní a nejsou jistě zcela přesné (ostatně které jsou? Každý výzkum je do jisté míry zkreslený). Ale jak znovu opakuji, nejde ani tak o to, jestli se tak chovají dvě třetiny dětí nebo třeba jen 7%. Pokud je to číslo nižší, buďme jen rádi, ale realita je zkrátka taková, že informovanost v naší společnosti je (zejména v tomto ohledu) nebezpečně nízká. Až se o této problematice bude vědět aspoň tolik jako o marihuaně a ozonové díře, pak budu docela rád.
 
PS: jinak k té knize: vypadá dost zajímavě, to se musí nechat. Ale jak už jsem říkal - v oblasti životního prostředí se dělají nějaké průzkumy pořád (však jich také autor musel ohromné množství prozkoumat, aby zjistil skutečný stav věcí); ale děti a internet? Bohužel skoro nic...

Je tu několik rozdílů:
- je zřejmé, že věříš/jsi přesvědčen o tom, že děti jsou ohroženy; kdybych se na to měl ale dívat z pozice toho, co prezentuje ten průzkum, tak to nedokážu přijmout (i když zdravý rozum říká, že to tak opravdu může být)
- svým komentářem jsem se dotknul dvou věcí:
a) analogie s novináři, kteří *nekriticky* přejímají CO SE JIM HODÍ/ZDÁ PRAVDIVÉ
b) průzkumů, které vlastně průzkumy nejsou

reaguješ na obě dvě věci, ale chci čtenáře komentářů upozornit, že by měli rozlišovat jejich kontext. Marihuana i ekologové jsou pouze přirovnáním, které jsem použil a jeho struktura se mi opravdu zdá "sedět" na ten problém bodu a)
Tím, že upozorňuju na b), jsem si "vykoledoval" několik vtipných a mírně přehánějících poznámek ;-), např. že kvůli nepřesným průzkumům se přece "nekonají demonstrace Demografů a Přátel Seriózní Statistiky před sídlem televizí..."

A je toho víc: říkáš na několika místech, že když většina dělá něco špatně, tak to přece tak nevadí, když i tady se to udělalo tak (tedy špatně). Jakoby existence mnoha fušerů byla ospravedlněním pro existenci dalšího.

Taky se používá eufemismus - "jsou tam jisté nepřesnosti a na metodice by se dalo zapracovat", "Netřeba to komplikovat. Jednoduše proběhl průzkum, ten průzkum nebyl dokonalý, ale přesto přinesl výsledky" - Zatímco já se pokouším říct, že ty nepřesnosti nejsou malé, ale VELKÉ, a že ten průzkum jako takový vlastně nevypovídá. Na jeho základě nelze dělat takové závěry, jaké jsou tam prezentovány. Je sice pravda, že ve zprávách o průzkumech se neuvádí metodika a odchylky, ale pokud to není v samotném průzkumu, pak už to o něčem svědčí.
-

Jsi přesvědčen, že tohle je problém a měl by se řešit, s čímž by se dalo souhlasit, ale mě tahle rétorika moc nedostala, a proto nemohu být "rád", že informovanost v naší společnosti stoupá. Pokud se totiž ukáže tenhle problém jako nedůležitý či falešný, tak se také za nějakou dobu zjistí, že energie a čas byla vymrhána na místo, kde ho nebylo potřeba. A tam, kde bylo potřeba, se (i kvůli těm "dezinformacím") se neudělalo nic. To je myslím důvod, proč věci zkoumat pozorně

Protože jsem grafoman, a navíc chci působit dojmem, jako že to tady pravidelně čtu a sleduji četné reakce svých věrných čtenářů :), tak musím opět reagovat - ale tentokrát už jen trochu stručněji, nebo to brzy odpálí server Ikara :o)
 
Ano, máš pravdu - věřím tomu, že jsou děti ohroženy. A to nejen kvůli těm výsledkům. Nicméně i díky té prezentaci jsem si uvědomil, že se o tomto tématu opravdu moc nehovoří (neboli: špatné výsledky jsou jedna věc, ale fakt, že o tomto tématu nejsou skoro zprávy, je snad ještě horší). A to je také důvod, proč tento průzkum tak 'obhajuji' či zdůrazňuji..
 
Co se týče tématu statistik a výzkumů, a jejich prezentování v médiích, je to věc tak trochu nad rámec tohoto článku, takže příležitostně mohu napsat článeček jiný, a tam bude moci propuknout vášnivá debata, diskuse, a tak dále. Ale rád bych reagoval ještě na tvůj závěrečný odstavec... Ano, jsem o tom přesvědčen. Máš sice pravdu, že pokud by se snad ukázalo, že to je problém nedůležitý (ačkoliv bezpečnost dětí mi přijde důležita tak nějak automaticky), pak by to znamenalo, že se 'vyplýtvala' nějaká enegrie. Ale pořád by to bylo - alespoň podle mého názoru - přijatelnější, než to riziko podcenit, a pak následně zjistit, že to problém opravdu byl a že se nám to může vymstít.
 
Ostatně tohle je přeci algoritmus prevence jako takové, ne? Příklad: Prakticky v každé budově jsou evakuační cesty a požární schodiště. Proč? Kolik budov třeba z tisíce vyhoří (a zároveň se někdo zahrání evakuační cestou)? Jedna za rok? Za deset let? No, spíše i méně... a přesto se dávají ohromné peníze, aby se tyto cesty budovaly v každém paneláku či kancelářích. Zdálo by se, že byly ty peníze vymrhány tam, kde nebylo potřeba (protože za zlomek těch financí by se dalo nakoupit třeba vybavení do nemocnice a zachránit tak více lidí) - ale přesto proti tomu nikdo neprotestuje. Jde přeci o bezpečnost, a tam lze těžko operovat tím, že je 'výdajů škoda'. A bezpečnost dětí? Tam je to snad ještě markantnější... (krom toho, články, které o problematice informují, nikoho nic moc nestojí. Informační kampaň už stát něco bude, ale rozhodně bych to neoznačoval jako mrhání.
 
A jen tak mimochodem, co se mých vtipných poznámek a špetky hyperboly týče; jak sám dobře víš, je to u mě prakticky trvalý stav :-) (ale tentokrát jsem se docela držel, celá odpověď je kupodivu víceméně seriózní) ;-)
 
PS: Tak se omlouvám, zas tak stručné to nebylo... Příště budu odpovídat už jen v klíčových slovech :)

hezké přirovnání, to s prevencí a bezpečností požárů

Teď ještě zbývá dokázat, že skutečně tenhle případ patří do kategorie požárů a je to něco, co se může přihodit (určitě existuje lepší argumentace než ten, čtenář promine, zmršený průzkum)

mimochodem, domům nehrozí jen požáry, ale také povodně, zemětřesení, výbuchy plynu, útoky protitankovými střelami, raketami a také dopady atomových pum - ale prevence je přece jen u všech vyjmenových možná ;-)