Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Krajská knihovna Vysočiny – o co tu vlastně šlo?

Čas nutný k přečtení
15 minut
Již přečteno

Krajská knihovna Vysočiny – o co tu vlastně šlo?

11 comments

V Krajské knihovně Vysočiny to vře, zaznamenala letos na jaře snad celá knihovnická veřejnost. Zaznamenali to všichni – čtenáři, spolupracovníci i obyvatelé z blízkých i vzdálených míst kraje. Dnes už to tu jen doutná, ale pach spáleniště zůstane ještě dlouho. V lidech, ve výkonu i ve výsledcích další práce. Bitva nemá vítěze, má jen poražené.

O co tu šlo? O lidi!

Lidé jsou ti, kteří byli a jsou v pozici zaměstnavatelů, stejně tak jako zaměstnanci, čtenáři a uživatelé knihovnických služeb. Každý z nich vzniklou situaci vnímá odlišně a každého se individuálně dotýká. Není to jinak ani pro vás, kteří právě čtete mé zamyšlení. Vždycky budete k situaci, která tu uzrála, přistupovat podle svých zkušeností a momentální pracovní pozice. Každý z nás byl někdy zaměstnancem, jen někteří se dříve či později vypracovali do vedoucích funkcí na střední nebo vrcholové úrovni. Ať tak či tak, lidmi jsme a s lidmi pracujeme.

Pokud jde o naše čtenáře, tam máme myslím všichni jasno. Jsou našimi klienty a děláme všechno proto, aby knihovny pro ně byly vždy přívětivým prostorem a jednou z posledních bašt skutečné kultury prostředí i ducha. Víme, že je tak moc nezajímá, kdo knihovnu právě řídí. Chtějí si tu odpočinout od svých vlastních starostí, získat informace rychle a levněji než jinde nebo knihu, kterou si chtějí nebo potřebují přečíst. Zaznamenají přitom tvář, vlídnost či nevlídnost knihovníka, ale především jeho odbornost a profesionalitu. Čtenáři a uživatelé k nám chodí dobrovolně a vždycky, když je to možné, zamíří za tím svým knihovníkem, který je nezklamal, dobře poradil a měl pro ně jako přidanou hodnotu úsměv. Je to člověk, který je tu pro ně.

Knihovník je také člověk – zaměstnanec – a má na svém pracovišti svého nadřízeného, člověka – zaměstnavatele. Která z těch pozic je podle vás snazší? Je těžké řídit kolektiv lidí, z nichž každý může chodit do práce z jiných pohnutek. Jeden proto, že to tak má být, druhý proto, že potřebuje peníze na obživu své rodiny, dalšímu se práce stala koníčkem a jiný proto, že svou prací si uvnitř staví pomyslnou katedrálu. Ví, že za jeho života hotova nebude, ale přesto staví a té své představě všechno podřídí. Uřídit a vést tak různorodý tým lidí chce zkušenost, vyzrálost a přirozenou autoritu.

Zdálo by se, že zaměstnanec je na tom výrazně lépe. Nenese zodpovědnost, nemusí motivovat, usměrňovat ani kárat. Má však své nadřízené. Ti přicházejí a odcházejí. Každý z nich má své metody řídící práce i povahové vlastnosti, ale každý chce, aby pod jeho vedením zaměstnanec pracoval podle jeho představ co nejlépe. Ten, kdo nemá pořádek sám v sobě, si cestu k podřízeným nenajde ani násilím. Naopak, dobrý manažer si rychle zjistí, do které z výše uvedených kategorií ten který zaměstnanec patří a podle toho k němu přistupuje. Nezdržuje se tím, že si ho chce za každou cenu přizpůsobit k svému obrazu, ale rozvíjí to, co je v daném zaměstnanci jedinečné. Důvěřuje mu a zajímá se o jeho práci. Občas, byť jen slovně, ocení jeho snažení a tím ho zároveň motivuje, zvyšuje jeho nadšení a bez velkého manažerského úsilí pak může spolu se svým pracovním týmem sklízet plody své i jeho práce.

Našim knihovnickým pracovištím vždy velmi záleželo na lidech – čtenářích a uživatelích. To je zcela na místě, vždyť pro ně knihovny vznikly. Vážíme si jich a snažíme si je všichni získat kvalitou nabízených služeb a možností. Mnohem menší vážnosti se však často těší lidé, kteří s nimi přicházejí do styku. Jednou ze zásad produkční schopnosti jakéhokoliv pracoviště by mělo být, že zaměstnavatel bude pečovat o své zaměstnance tak, jak chce, aby oni pečovali o své nejlepší klienty, v našem případě o čtenáře a uživatele. Ruce zaměstnanců se dají za plat koupit, ale nedá se koupit jejich srdce. A v srdci je jejich nadšení a oddanost. Dají se silou ohnout jejich záda, ale nedá se tím získat jejich mozek, v němž jsou nápady a tvořivost. Ještě nad jedním faktem je třeba se zamyslet. Nad dobrovolností, o níž jsem se zmínila v souvislosti se čtenáři. I v tom si jsou zaměstnanci a uživatelé lidsky rovni. Jsou dobrovolně na svém pracovišti a většinou nabízejí svému povolání i klientům nejlepší část sebe. Svůj rozum i srdce. A na tytéž hodnoty mají nárok ze strany svého člověka – manažera.

Co se tedy vlastně stalo?

Dne 4. května 2006 obdržely čtyři pracovnice Krajské knihovny Vysočiny (KKV), které byly pověřeny vedením útvarů, oddělení či úseků KKV, výpovědi pro nadbytečnost a další čtyři pracovníci byli odvoláni ze svých pracovních pozic a dále sankcionováni. Důvodem udávaným zaměstnavatelem bylo zefektivnění činností a změna organizační struktury. Důvodem, který vnímá většina z pětatřiceti zaměstnanců, byl dopis, podepsaný deseti pracovníky ze středního managementu knihovny, který kolektivně poslali v březnu letošního roku hejtmanovi kraje Vysočina s prosbou o pomoc při řešení tíživé situace v KKV. Upozorňovali v něm na nedostatečné manažerské schopnosti ředitele, na řadu jeho pochybení a nevhodné zacházení s pracovním kolektivem. Jejich tvrzení podpořilo následně i 18 dalších kolegů. Vzhledem k tomu, že konstruktivní dialog nebyl možný, bylo to zřejmě jediné dostupné řešení dané situace.

Výpovědi i sankce osmi pracovníkům (další ze signatářek dopisu je nyní na mateřské dovolené a jedna se později od podpisu i celé záležitosti distancovala) byly rozdány ještě před ukončením šetření celé situace ze strany zřizovatele. Podivnou roli v celém případu sehrál i odbor kultury, který stížnost v první fázi šetřil. Teprve následná zjištění odboru kontroly krajského úřadu shledala stížnost jako částečně důvodnou, shledala manažerská pochybení ředitele a doporučila mu stažení výpovědí a odvolání dalších strukturálních změn. Ředitel ze své funkce k 31. 7. odstoupil a na jeho místo byl jmenován do ukončení výběrového řízení dočasný zástupce.

Po osobním setkání se zaměstnanci knihovny na konci června dal hejtman kraje Vysočina znovu pokyn k dalším šetřením, tentokrát oprávněnosti či neoprávněnosti výpovědí, k opodstatnění neavizované změny struktury instituce i odborné způsobilosti pracovníků s výpovědí. Přestože všechny výsledky šetření kontrolních orgánů i odborná expertiza Národní knihovny ČR dopadla ve prospěch sankcionovaných pracovníků a hejtman kraje doporučil současnému statutárnímu zástupci zachovat dřívější strukturu a výpovědi, jejichž lhůta vyprší k 31. 8., stáhnout, složitá situace v krajské knihovně není ani na konci srpna dořešena.

Kam jsme došli?

Odbor kultury a památkové péče a politici z rezortu kultury, kteří se v době, kdy byly výpovědi rozdány, tvářili, že je to jen a jen v moci ředitele, který má na podobná rozhodnutí právo, a oni mu mohou další postup nanejvýš doporučit, teď zastupujícímu řediteli neváhají svá stanoviska nařídit. Zástupným problémem pro ně dnes je špatně navržená organizační struktura a velký počet vedoucích. Proto je potřeba vrátit vzbouřence pouze na základní knihovnická místa, kde mají teprve novému vedení dokázat, že si svá místa zaslouží. Dlužno dodat, že v souznění s bývalým ředitelem neustále argumentují počtem osmi vedoucích. Čtyři z nich však pouze řídili úsek s jedním či dvěma pracovníky, který zpravidla vybudovali, zodpovídali za jeho činnost a přebírali pro něj úkoly. Jinými požitky, příplatky za vedení, ani kompetencemi nedisponovali. Našli bychom ještě řadu dalších faktorů, které celé rozhodování úředníků z krajského města i politiků ovlivňují, ale to jsou jen možné spekulace, byť s reálným podkladem.

Všem, kteří se chtějí s průběhem událostí podrobně seznámit, je na stránkách www.sweb.cz/situaceKKV k dispozici chronologicky uspořádaný soubor dokumentů souvisejících se situací v Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě od března do srpna 2006.

V době, kdy píši tyto řádky, není stále jasné, jak celý příběh skončí. Pokud vám byla dosud nepochopitelná souvislost mezi tím, co se v Krajské knihovně Vysočiny stalo, a mojí úvahou v úvodu, zamyslete se nad tím, v jaké pracovní pozici se při čtení tohoto textu nacházíte. Jste-li v roli zaměstnavatele, možná si teď říkáte, že zaměstnavatel má právo zbavit se nepohodlných pracovníků. Jste-li v pozici zaměstnance, najdete možná analogii v blízkém okolí a budete se ptát, zda dobrý zaměstnavatel a schopný manažer vůbec má nepohodlné zaměstnance a pokud ano, budou stejně nepohodlní i pro všechny ostatní? Možná se zamyslíte i nad dobrovolností takového vztahu. Dávno už totiž neplatí ono obligátní, že přece za branami čeká padesát dalších. Ti, co tam možná přešlapují, jen s obtížemi okamžitě nahradí někoho, kdo pracoval s rozumem i srdcem a kdo jako jediný benefit požadoval slušné zacházení. I člověk – zaměstnanec – má svaté právo se dobrovolně rozhodnout, zda setrvat nebo odejít.

Hodnocení: 
Průměr: 5 (hlasů: 4)
VEJSADOVÁ, Jana. Krajská knihovna Vysočiny – o co tu vlastně šlo?. Ikaros [online]. 2006, ročník 10, číslo 9 [cit. 2024-11-24]. urn:nbn:cz:ik-12221. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12221

automaticky generované reklamy

Jsou zde 11 komentáře

Oceňuji uvedené webové stránky, neboť umožňují udělat si obraz o celém případu. (Doporučoval bych jenom na nich doplnit mailovou adresu pro posílání ohlasů.)
Jeden z popsaných konkrétních činů ředitele KKV: "Když přišel dopis z Českého červeného kříže s žádostí o ocenění jedné naší kolegyně za zlatou Janského plaketu před pracovním kolektivem, pobavilo ho to. Celý dopis pak vsunul do skartovačky." (Noviny Havlíčkobrodska 20.05.2006)
Ve stanovisku odboru kontroly se o tom píše jenom: "Na žádost ČČK z r. 2005 o morální ocenění p. P. za 40 bezpříspěvkových odběrů krve ředitel KKV nereagoval s vysvětlením, že za dostatečné ocenění její práce považoval skutečnost, že v roce 2004 nevyvodil pracovněprávní důsledky za její chybné zaúčtování státní dotace."
Domnívám se, že uvedené chování bývalého ředitele je nehorázné (myslím, že to není vymyšlené - něco takového by si nikdo nevymyslel) a je ostatně v rozporu s pravidly vyřizování korespondence (spisový a skartační řád).

Bohuzel na uvedene adrese nejsou vystaveny odpovedi reditele na dotazy kontrolnich skupin, takze udelat si celkovy nazor opet neni mozne. K zaveru v kontrolni zprave ohledne neodmeny za darcovstvi lze jenom doplnit, ze jestli knihovna vracela dotaci v dusledku spatneho zauctovani zminene pracovnice, mohl po ni reditel organizace odvedenou castku vymahat (ze kontrolniho zaveru dovozuji, ze tak neucinil).

Přiznám se, že mi opravdu souvislost mezi úvodem a tím, co se v KKV stalo, uniká. Ředitel málo chválil klíčové zaměstnance? Jestli je to tak, je to opravdu důvod k likvidaci ředitele
(jinak si Váš první dopis, který obsahuje spoustu obvinění, ale ani jeden konkrétní příklad),
nedokáži vysvětlit.

Ač nejsem z Vysočiny, pokusím se reagovat:
"Bohuzel na uvedene adrese nejsou vystaveny odpovedi reditele na dotazy kontrolnich skupin, takze udelat si celkovy nazor opet neni mozne."
Na uvedené adrese nejsou vystaveny odpovědi ředitele zjevně proto, že je autoři té webové stránky nemají k dispozici. Krajský úřad na konkrétní žádost poskytl pouze tyto informace. "Odmítnuto bylo poskytnout informace, které byly získány od třetích osob nebo na základě jejich osobních výpovědí. Jedná se jednak o protokoly s osobními názory zaměstnanců KKV na manažerské jednání a vystupování ředitele KKV, jednak o celou řadu (desítky stran) písemností z KKV, např. zápisy z pracovních porad, pracovní řád KKV, různé analýzy atd., v nichž jsou uvedeny i osobní údaje zaměstnanců KKV včetně jejich platového zařazení a mezd. ... se v nich nachází řada citlivých údajů, názorů a projevů osobní povahy a jedná se o podklady předložené třetími osobami."
"Ředitel málo chválil klíčové zaměstnance? Jestli je to tak, je to opravdu důvod k likvidaci ředitele (jinak si Váš první dopis, který obsahuje spoustu obvinění, ale ani jeden konkrétní příklad), nedokáži vysvětlit."
Dovedu pochopit Vaše obavy, že obdobným způsobem se mohou zaměstnanci, kteří nechtějí intenzivně pracovat, postavit proti náročnému, ale spravedlivému řediteli, a za určité konstelace se i domoci jeho odvolání. Podle mého názoru havlíčkobrodský případ je jiný.
Petice z 22. 3. 2006 je označena jako "žádost o pomoc při řešení dlouhodobě neuspokojivé situace na pracovišti" a po jejím přečtení jsem cítil to zoufalství ze situace, které její signatáře vedlo k jejímu napsání. Je uvedeno 14 charakteristik chování ředitele, které signatáři považují za nevhodné. Pokud by ke každému bodu měly být uváděny konkrétní příklady (dne ... učinil ředitel ..., doloženo ... (svědecky, v zápise) atd.), měl by dopis rozsah mnoha stran. Tyto konkrétní případy byly uvedeny v průběhu šetření - a stížnost byla uzavřena jako částečně důvodná. Domnívám se, že celá záležitost by se vyvíjela jinak, kdyby pan ředitel nepřijal (podle mého názoru neuváženě) odvetná opatření proti signatářům petice (což hejtman kraje Vysočina nazval hrubým manažerským pochybením). Jemu nakloněný odbor kultury a památkové péče by nejspíš přijal nějaká formální nápravná opatření (pokud by vůbec přiznal nějakou důvodnost stížnosti) a ředitelova pozice by zůstala pevná. Takto sice ředitel odstoupil, nicméně "vítězství" zaměstnanců považuji za vítězství Pyrrhovo.

Souhlasím se závěrem předcházejícího příspěvku. Jelikož ředitel volil krajní řešení, je otázkou, co ho k tomu vedlo. Jako odpověď se nabízí stupňující se nátlakové akce ze strany zaměstnanců (jejich dopis na mě nepůsobí jako zoufalý, ale opravdu spíše jako likvidační a nabízí se zde otázka, na koho se iniciátoři obrátili ve snaze o řešení před odesláním hejtmanovi a MK - zaměstnance zastupují odbory, ředitel se zodpovídá radnímu pro kulturu - byli osloveni?). K tomuto závěru mě vedou i některé veřejně dostupné informace (viz dotaz v konferenci Knihovna ohledně prozrazení mzdových údajů - pokud je pravdivý, tak to je opravdu hrubé porušení pracovní kázně)

Z tiskové zprávy po jednání Rady kaje Vysočina dne 19. 12. 2006
http://extranet.kr-vysocina.cz/dbman/tiskove_zpravy/vypis.php?dir=19.12.2006

"Krajskou knihovnu Vysočiny Havlíčkův Brod povede od Nového roku Mgr. Veronika Peslerová. Osmadvacetiletá absolventka filozofické fakulty Univerzity Karlovy vystudovala obor Informačních studií a knihovnictví a od roku 2003 zastává post vedoucí dětského oddělení krajské knihovny.

Rada kraje Vysočina vybrala Veroniku Peslerovou, která je zaměstnankyní havlíčkobrodské knihovny od roku 2000, z devíti přihlášených uchazečů. Od nové ředitelky se očekává stabilizace situace v krajské knihovně, obnova a udržení vysokého standardu odborných činností a služeb knihovny a především spolupráce při přípravě a výstavbě nové budovy krajské knihovny. „Vedle přípravy nového organizačního schéma provozu krajské knihovny bych se ráda zaměřila na zlepšení informovanosti a motivace zaměstnanců a změnila jejich přístup k řediteli a vedení krajské knihovny. Mám v plánu také mimo jiné zajistit vlastní webovou stránku pro metodicky řízené knihovny nebo zavádění on-line služeb. Jako klíčové vidím pro knihovnu čerpání finančních prostředků z fondů EU a využívání grantů ministerstva i kraje,“ vyjmenovala některé ze svých představ nová ředitelka.

Veronika Peslerová vystřídá na ředitelském křesle stávajícího ředitele krajské knihovny Jaroslava Bambase, který organizaci vedl od 1. 8. 2006. Toho rada pověřila vedením knihovny poté, co na svůj post rezignoval po čtyřech letech ve funkci ředitele knihovny Tomáš Gec."
========
Další informace o nové ředitelce jsou uvedeny v článcích v regionálním tisku:
http://okresy.mojenoviny.cz/zpravodajstvi_kraj_vy/NY20061220009291.html
http://okresy.mojenoviny.cz/zpravodajstvi_kraj_vy/NY20061220009290.html
http://havlickobrodsky.denik.cz/zpravodajstvi_hb/NH20061221019219.html

Zajímalo by mě, zda jsou ředitelé knihoven a jiných státních institucí jmenováni do funkcí na dobu neurčitou (tj. pokud sami neodstoupí či je zřizovatel neodvolá, mají funkci jistou třeba až do důchodu) nebo s platností do určitého termínu (v řádu "x" let) a poté je vypsáno nové výběrové řízení ?

Ano, jsou. Pokud neudelaji nejakou velikou botu (financni zpronevery nebo treba spatny vyber vedoucich - vyse uvedene je evidentne o tomto), tak maji do duchodu vystarano.

Zatímco řadový knihovník nebo vedoucí oddělení má pracovní smlouvu na dobu neurčitou, tzn. i při neuspokojivých pracovních výsledcích s ním nemůže organizace hned rozvázat pracovní poměr, ředitel knihovny (krajské, městské) je do funkce jmenován a může být kdykoliv odvolán bez uvedení důvodu. Tedy stačí, aby se znelíbil ... Přitom o něm rozhodují ti, kteří práci knihovny nerozumějí (tj. rada kraje, rada města, ministr, ...)

Vypadá to, že - nakonec úspěšná - "revolta" v Krajské knihovně Vysočiny inspirovala zaměstnance i dalších státních institucí. Po mediálně známé kause Národního divadla se objevil další případ, tentokráte Národní technické museum. Vypadá to, že státní úředník nalezl způsob, kterak odvolati svého ředitele...:-)

Vzhledem k tomu, ze nektere obzvlaste vybrane kousky z deni pred vypovedmi na vyse uvedene webove adrese chybi, doplnuji z archivu krajskeho uradu dalsi cast. Na byvalou zastupkyni si stezuje pani, ktera ji posleze nahradila. Nektere postupy bohuzel vedou k stale stejnym vysledkum bez ohledu na rezim.

Stížnost z Krajské knihovny Vysočiny v Havlíčkově Brodě
Dobrovolna Miroslava [dobrovolna@kkvysociny.cz]
Komu: Lisá Katina PhDr.

Vážená paní doktorko,
po sezení se zaměstnanci Krajské knihovny Vysočiny, které se konalo ve čtvrtek 20.4. 2006 a po kterém mi bylo mými spolupracovníky tlumočeno, že se můžeme přímo na Vás obracet s problémy, které nyní v organizaci nastaly, si dovoluji obrátit se na Vás se stížností na zástupkyni ředitele, Mgr. Irenu Šütöovou.
Po Vaší včerejší návštěvě v Krajské knihovně Vysočiny se stala komunikace se zástupkyní ředitele téměř neúnosnou. Protože jsem vedoucí útvaru knihovních fondů, často spolupracujeme při řešení různých pracovních činností, za něž je Mgr. Šütöová zodpovědná (byla pověřena řízením některých činností v mém oddělení panem ředitelem Mgr. Gecem).
Mgr. Šütöová odmítla ve čtvrtek 20.4. 2006 (během Vaší návštěvy v knihovně) zajistit průběh nákupní komise pro výběr nových knih, která každý čtvrtek ve 13.00 hodin probíhá v počtu 4 lidí (vedoucí půjčovny, vedoucí studovny, vedoucí útvaru knihovních fondů a zástupkyně ředitele). Následně po odmítnutí jsem se zeptala, kdy tedy sezení komise proběhne v náhradním termínu, na tuto otázku mi bylo odpovězeno, ať si vše zařídím, jak chci. Následně jsem tedy průběh tohoto sezení, které je celé v kompetenci Mgr. Šütöové, musela domluvit a zajistit sama.
Mgr. Šütöová odmítá komunikovat s vedoucími oddělení nebo je komunikace velice úsečná. Domnívám se tedy, že tímto způsobem nelze mezi ní a vedoucími plnit plánované a společné pracovní úkoly.
Jménem kolektivu všech vedoucích z Krajské knihovny Vysočiny, kteří jsou podepsaní pod stížností na Mgr. Tomáše Gece, bych Vás chtěla poprosit, zda byste si ve svém nabitém programu mohla udělat chvilku času, abychom s Vámi mohli o celé záležitosti v klidu pohovořit, případně, zda byste byla ochotná zúčastnit se jednání s Mgr. Horymírem Kubíčkem, které je naplánované na 3.5. 2006 ve 13.00 hodin v Krajské knihovně Vysočiny, neboť situace je opravdu silně vyhrocená a komunikace ze strany vedení téměř nemožná.
Předem velmi děkuji za Váš čas a ochotu.

Za celý kolektiv vedoucích zaměstnanců Krajské knihovny Vysočiny
Miroslava Dobrovolná