Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Zpráva z mezinárodní konference Universal Learning Design

Čas nutný k přečtení
13 minut
Již přečteno

Zpráva z mezinárodní konference Universal Learning Design

0 comments
Podnázev: 
Jak se dělá přístupná konference
Autoři: 

Konference ULD

Ve dnech 8.–11. 2. 2011 proběhla v Brně mezinárodní konference s názvem Universal Learning Design. Jelikož první a poslední den byly organizačními dny, konference byla de facto dvoudenní. V nejobecnější rovině se dá říci, že konference byla věnována problematice vzdělávání osob se specifickými nároky zejména v terciárním vzdělávání. Z knihovnicko-informačních témat se zde probíraly zejména standardy pro přístupnost webu a elektronických dokumentů, znakové systémy a jazykové kompetence neslyšících osob nebo tvorba a význam e-learningových modulů pro osoby se speciálními vzdělávacími potřebami.

Až na několik přednášek tzv. klíčových mluvčích program probíhal paralelně ve dvou konferenčních sálech hotelu Internacional. Účastník tedy musel volit, kterou z přednášek navštíví. Následující zpráva proto zaznamenává pouze ty přednášky, které měly ke knihovnicko-informačním tématům blíže, případně vnáší do zprávy potřebný kontext (např. přednáška Alana Hursta).[1]

Přístupnost konference

Jedno z klíčových témat konference byla otázka přístupnosti. V tomto směru se organizátoři konference snažili o to, aby konference byla přístupná co nejširšímu okruhu posluchačů. V řadách zúčastněných bylo mnoho osob se zrakovým, sluchovým i jiným postižením. Pokud někteří potřebovali doprovod a neměli ho, na konferenci byli k dispozici asistenti a asistentky, kteří jim pomohli s orientací i s běžnými potřebami.

Příspěvky mluvčích byly přednášeny v anglickém, českém a některé i v českém znakovém jazyce. Každý účastník měl k dispozici malý přijímač se sluchátky, kde měl možnost poslouchat simultánní překlady. Překlad příspěvků do znakového jazyka byl zajištěn několika tlumočníky, kteří stáli na vyvýšeném místě poblíž pódia. Překlady do znakového jazyka byly vždy dvojí: do českého znakového jazyka a do mezinárodního znakového jazyka. Pokud např. mluvčí hovořil anglicky, měl tlumočník do českého znakového jazyka sluchátka, kde přijímal simultánní překlad do češtiny a ihned znakoval. Naproti tomuto tlumočníkovi seděl v první řadě tlumočník neslyšící, který překlad opakoval, aby tlumočník do mezinárodní znakového jazyka stojící na vyvýšeném místě naproti publiku měl z čeho překládat a mohl být otočen k publiku čelem.

Mimo to byli na konferenci přítomni vždy dva zapisovatelé: jeden zapisoval text přednášejících v češtině, druhý v angličtině. Tento text se zobrazoval na obrazovkách vedle pódia, takže neslyšící měli na výběr psaný text nebo znakový jazyk. Účastníci konference si mohli zapůjčit některé z mnoha iPadů a iPhonů; na těchto tabletech přijímali text, který se objevoval na obrazovkách vedle pódií, což bylo umožněno díky místní síti. Díky těmto tabletům nemuseli být příjemci v blízkosti obrazovek a mohli si text formátovat dle vlastních potřeb. Pro jedince s nedoslýchavostí byly připraveny speciální sluchátka, kde přijímali zesílený záznam z mikrofonu mluvčích.

Řečníci včetně obou překladatelů byli zaznamenávání kamerami a jejich online přenos bylo možno sledovat na webových stránkách konference. Podmínky přístupnosti samozřejmě splňoval i web konference, kde bylo možno pustit si video např. o možnostech ubytování v Brně ve znakovém jazyce.

Návštěvníci konference ULD. Někteří mají sluchátka, kterými přijímají simultánní překlady překladatelů umístěných ve dvou malých prosklených komorách vzadu

Návštěvníci konference ULD. Někteří mají sluchátka, kterými přijímají simultánní překlady překladatelů umístěných ve dvou malých prosklených komorách vzadu

Úvodní slovo

Konferenci zahájil v jednom ze sálů Jiří Svatoň, Zdeněk Škromach, Václav Krása, Jiří Nantl a Petr Peňáz, kteří připomněli, že Masarykova Univerzita (MU) v čele se střediskem Teiresiás patří k nejvýznamnějším lídrům v oblasti integrace (tzn. začlenění do většinové společnosti) osob s postižením. Škromach uvedl, že MU integruje až polovinu všech vysokoškolských studentů z České republiky se smyslovým postižením. Mluvčí se shodli na tom, že je potřeba klást důraz na vzdělávání osob s postižením tak, aby se vyrovnaly jejich šance na trhu práce a jejich integrace proběhla s co možná nejmenšími problémy.

Zahájení konference. Zleva: Václav Krása, Jan Svatoň, Zdeněk Škromach, Jiří Mantl, Petr Peňáz

Zahájení konference. Zleva: Václav Krása, Jan Svatoň, Zdeněk Škromach, Jiří Mantl, Petr Peňáz

Alan Hurst: Universal Design and Disabled Students: From Inclusion to Excellence

Úvodní odborná přednáška patřila profesorovi Alanu Hurstovi. Podle Hursta je v procesu integrace a zrovnoprávnění přístupu ke vzdělání osobám s postižením nejvýznamnější nalezení klíčových otázek. Tím se identifikují hlavní problémy, které je třeba řešit, a hledá se na ně patřičná odpověď. Hurst upozorňoval, že proces integrace je nákladný a pracný, avšak pokud je úspěšný, odstraňuje náklady v budoucnu. Upozornil, že legislativní změny, které se na cestě k integraci provádí v některých státech, nejsou dostatečné, pokud se nedostávají k jádru problému. Koncem své přednášky řekl něco, čemuž souhlasně přikyvovali i další řečníci: „Zákony nemohou garantovat to, co kultura neumožňuje.“ Hurst jako příklad uvedl Velkou Británii, kde podle jednoho z průzkumů mají studenti s postižením nejčastěji problém s přístupem ostatních lidí (učitelů, úředníků, ...). Také zdůraznil, že se stále vyžaduje rovný přístup ve vzdělávání studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Spíše než rovný by však měl být spravedlivý, neboť rovný přístup by v případě těchto studentů ani vhodný nebyl.

Arnfinn Vonen: The language situation of Deaf and hard-of-hearing student in higher education

Podle Vonena existuje na světě okolo 130 znakových jazyků. Zvládnutí znakového jazyka je přitom pro sluchově postiženého jedince základním předpokladem k tomu, aby se naučil číst a psát. Upozornil na to, že znakový jazyk patří mezi jazyky přirozené a jako k takovému je nutno k němu přistupovat a studovat jej. Jelikož jsou však výzkumy znakových jazyků teprve na začátku, je velmi obtížné určit jejich přesnou roli ve vzdělávání neslyšících. Podle Vonena se v informačních a komunikačních technologiích skrývá obrovský potenciál, který může pomoci (nejen) terciárnímu vzdělávání neslyšících studentů. Dále poznamenal, že není neslyšící jako neslyšící – někteří mají zbytky sluchu a nelze je automaticky řadit k těm, kteří postrádají sluch úplně. Proto je přístup ke každému studentovi se sluchovým postižením čistě individuální záležitostí. Podle Vonena jsou neslyšící příslušníky určité kultury. Zvláště patrné to je u vysokoškolských studentů, které je potřeba studovat jako (sub)kulturu. Popsal také situaci v jeho domovině – Norsku – kde je zákonem stanoveno, že znakový jazyk je samostatný jazyk a osoby se sluchovým postižením mají mít zajištěn rovnocenný přístup k terciárnímu vzdělávání.

Tomáš Sklenák et al.: The Role of E-learning in the Education of the Deaf

E-learning hraje v současném vzdělávání důležitou roli. Co se však týče vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami, tam je role e-learningu jedna z klíčových. Zejména pro neslyšící se zde otevírají nové možnosti: e-learning umožňuje učit se skrze vizuální materiál, který alespoň částečně nahrazuje ztrátu vzniklou nemožností přijímat slyšené. Sklenák vyzdvihl přínos flashových animací, které nabízí nové možnosti, stejně jako např. videa se záznamy znakové řeči. Podle nedávného průzkumu na MU má e-learning kladný přínos pro více jak ¾ osob se speciálními vzdělávacími potřebami, stejně tak největší podíl studentů považuje e-learning za nejvhodnější vyučovací metodu. Podle Sklenáka nabízí e-learning ještě dosud netušené možnosti a např. neslyšícím studentům by mohl nahradit kontaktní výuku. I přes celou řadu výhod e-learningu má tento způsob vzdělávání i některé nevýhody. K těm hlavním patří nutná počítačová gramotnost a vybavenost informačními a komunikačními technologiemi, která přece jen stále může působit potíže.

Petr Peňáz et al.: Universal Learning Design and Masaryk University Admission Procedure

Přednášku si připravili Petr Peňáz s Alexandrem Zvonkem, který přednášel pomocí znakového jazyka. Peňáz hned na úvod upozornil, že myšlenka, že nároky neslyšícího dostatečně uspokojí tlumočník a písemné podklady, je od základu chybná. Vzdělávání neslyšících je komplikovaný a obsáhlý proces. Co se týče terciárního vzdělávání, pak už na počátku tohoto procesu stojí přijímací zkoušky, které jsou v případě MU (testy studijních předpokladů, TSP) pro neslyšící dost obtížné. Peňáz se Zvonkem svůj příspěvek zaměřili na to, jakým způsobem se s tímto procesem pracovníci z MU a střediska Teiresias vyrovnávají. Vždy tři týdny před přijímacími zkouškami dostanou různé varianty TSP, které musí přizpůsobit pro neslyšící tak, aby jim neslyšící porozuměli. Na úpravách testů pracuje několik týmů, které se skládají nejen z lingvistů a neslyšících, ale i z technických pracovníků či slyšících bohemistů. Výsledkem jejich třítýdenního intenzivního úsilí je e-learningová forma testu, kde si neslyšící může zadání úlohy i její odpovědi přehrát ve znakovém jazyce. Na celém procesu přizpůsobování textu pro neslyšící je klíčové podat zadání úlohy tak, aby bylo pro neslyšící pochopitelné, ale zároveň aby žádným způsobem nenapovídalo správné řešení. Podle Peňáze jsou totiž TSP primárně psány pro slyšící osoby, resp. jazykem slyšících osob. A jelikož je v českém jazyce struktura skládání informací jiná než ve znakovém jazyce, jsou často zadání úloh pro neslyšícího studenta nepochopitelná.

Klaus Miesenberger: Universal Accessibility of Documents: Workflows and Tools for Efficient Service Provision

Miesenbergerova prezentace se věnovala problému univerzální přístupnosti dokumentů. Připomněl, že v dobách před Gutenbergem se společnost nacházela ve fázi tzv. textového postižení, tzn. ve fázi nedostatku psaných dokumentů. S příchodem výpočetní techniky a s ní spojené digitalizace dokumentů se situace radikálně změnila. V dobách počínající digitalizace si mnoho politiků, úředníků, ale i akademických pracovníků představovalo, že nyní bude integrace lidí s postižením do majoritní společnosti jednoduchá záležitost. Postupem času se však ukázalo, jak tato domněnka byla chybná až naivní. Digitalizace samozřejmě je ohromným krokem vpřed, avšak v kontextu celého procesu integrace se jedná jen o malý krůček. Metoda OCR (Optical Character Reading či Recognition, čili metoda optického rozpoznávání znaků) používaná při digitalizaci dnes nabízí řadu výhod a digitalizace textu bez metody OCR je už de facto zastaralá. Je však velmi problematické extrahovat tištěný text tak, aby software automaticky rozpoznal veškeré formátování textu. Problémy jsou hlavně se záhlavím, zápatím, čísly stránek, poznámkami pod čarou, obrázky, matematickými vzorci a dalšími čísly v textu, různými nadpisy a styly apod. Ve výsledku je mnohdy úspěchem pouhá automatická extrakce holého textu. Situaci navíc komplikuje neustále se měnící proces vydávání elektronických dokumentů i jejich používání; např. s příchodem e-čteček se na trhu objevily nové formáty i nové požadavky na zpracování a přístupnost dosavadních formátů. S vývojem nových zařízení a rozvojem společnosti se navíc mění i potřeby koncových uživatelů, a o ty jde především. Proto vývojáři musí na tyto potřeby umět operativně reagovat. Miesenberger vidí řešení v efektivním workflow podporované sběrem metadat již při digitalizaci textu. Závěrem Miesenberger upozornil, že v dnešní době je jedním z největších problémů formální transformace dokumentů s matematickými vzorci.

Radek Pavlíček, Roman Kabelka: Perceptibility and Understandability of Documents in the Internet

Příspěvek Radka Pavlíčka a jeho nevidomého kolegy Romana Kabelky se věnoval obecným principům, které jsou klíčové pro tvorbu přístupných webových stránek. Pavlíček srozumitelným způsobem demonstroval, že nejvýznamnější na celém procesu zpřístupnění elektronických dokumentů či webových stránek pro osoby s postižením je relevantní zachycení různých prvků (např. obrázků) tak, aby byly tyto prvky srozumitelné a přínosné i pro osoby s postižením. Např. popis obrázků i dalších ilustrací se vždy odvíjí od toho, komu jsou určeny; obecně řečeno je jejich zachycení (např. textové) závislé na kontextu, ve kterém se objevují. Kabelka pak na plátně demonstroval, jak je pro něj užitečné, pokud má dokument strukturovaný obsah. Viditelná struktura dokumentu je samozřejmě důležitá i pro vidoucího, který se díky ní v dokumentu rychle orientuje. Avšak pro nevidomého je struktura naprosto klíčová. Pokud měl Kabelka v textovém dokumentu nadefinovány styly s nadpisy a podnadpisy, našel požadovanou informaci snadno. Pokud se jednalo o holý text, nedokázal se v dokumentu efektivně orientovat a dle jeho slov mu nezbývá, než ho začít číst do doby, než na požadovanou informaci víceméně náhodně natrefí. Pavlíček pak na závěr poznamenal to, na co už narážela většina předřečníků: přístupnost není pouze technická záležitost.

Afra Pascual: The Guide to Accessible Digital Content

Afra Pascaul představil projekt, který se svými kolegy rozvíjí na Barcelonské univerzitě. Jeho tým vytváří šablony, které pomáhají učitelům v tvorbě přístupného obsahu. Jakmile chce učitel vytvořit např. nové cvičení, vybere si příslušnou šablonu určenou pro tvorbu cvičení a vyplní ji patřičným obsahem. Šablony vybírá nejen podle toho, jaký druh obsahu chce tvořit, ale i podle toho, komu je tvořený obsah určen, tzn. jaký druh postižení koncoví uživatelé mají. Zatím jsou dostupné pouze šablony pro dyslektiky a slabozraké, v budoucnu by se měla nabídka dále rozšiřovat. Šablony jsou vhodné i proto, že se mohou později dělat hromadné změny výstupů apod.

Dominique Archambault: Access to Maths and Science for Print Impaired People

Archambault z Pařížské univerzity se ve své přednášce věnoval dvěma tématům: problematice přístupnosti k matematice lidem se zrakovým postižením a diagnostice současného stavu. Matematika (ale i např. fyzika či chemie) dělá zrakově postiženým tradičně značný problém. Ne proto, že by tito lidé nebyli na matematiku dost chytří, ale proto, že mají velký problém přečíst zadaný příklad. Jelikož nemají možnost vizuálního kontaktu, musí si celý příklad zapamatovat a hlavně pochopit zadání. Hlasové přečtení příkladu není řešení, protože např. při zadání typu „x plus jedna lomeno dvě plus tři“ není jasné, zda číslo 3 je ve jmenovateli nebo stojí už samostatně. Vysvětlení příkladu by tak bylo neúměrně dlouhé a neefektivní. Příklady a vzorce je samozřejmě možné psát v Braillově písmu, avšak výsledkem jednoduchého vzorce může být až několikanásobně dlouhý, často nepřehledný text, protože Braillovo písmo je primárně určeno pro psaný text a ne pro psaní vzorců. Existuje i řada konvertorů typu Labradoor či Bramanet, avšak každý z nich má řadu nedostatků. Po dlouholetém testování se proto badatelé z Pařížské univerzity shodli, že ani úpravou stávajících řešení zápisu matematických vzorců pro zrakově postižené se nedosáhne požadovaných výsledků, proto je třeba úplně nový formát. Ten budou na Pařížské univerzitě vyvíjet v následujících letech; po celou dobu se předpokládá úzká spolupráce s nevidomými.

Dominique Archambault během přednášky

Dominique Archambault během přednášky

Petr Hladík, Tomáš Gůra: The Hybrid Book - One Document for All

Hladík s Gůrou představili jeden z projektů střediska Teiresiás, kterým je Hybrid Book, čili „hybridní kniha“. Při zakládání projektu se vycházelo z toho, že klasické čtečky (screen reader), které využívají osoby se zrakovým postižením, sice jsou schopny přečíst zadaný text, avšak nerozlišují ve formátovacích komponentech stránky. Hybrid Book nemá zájem na tom, aby konkuroval screen readerům, badatelé se snaží o to, aby text, mluvené slovo a video se záznamem znakové řeči byly synchronizovány tak, aby měl uživatel možnost rychle si zjistit požadovanou informaci, tzn. pouze určitou část textu. Tato metoda je vhodná zejména tehdy, pokud se člověk s postižením chce např. učit cizí jazyk. Popis dokumentů, který zpracovává daný software, je v jazyce XML.

Zdeněk Hanzlíček et al.: Automatic Reading of Educational Texts for Vision Impaired Students

Hanzlíček na konferenci představil projekt ARET (Automatic Reading of Educational Texts), který vznikl v září 2009. Cílem projektu je vzdělávání zrakově postižených, konkrétně dětí ze Základní školy a Mateřské školy pro zrakově postižené v Plzni, která je hlavním partnerem projektu. Tvůrci systému ARET, kteří pocházejíí z katedry kybernetiky Západočeské univerzity v Plzni, se snaží vyvinout systém dostupný přes webový prohlížeč, který učitelům umožní snadné vytváření výukových materiálů, a který zároveň zajistí jejich prohlížení studenty. Tvůrci projektu se zaměřili hlavně na 2. stupeň ZŠ, konkrétně na předměty matematika a fyzika. První prototyp sytému už byl spuštěn, oproti jiným systémům je jeho jedinečnost v cílové skupině, která je velmi malá, a proto může být systém snadno přizpůsobován potřebám individuálních osob.

Zdeněk Hanzlíček. Vlevo lze spatřit obrazovku s překladem jeho přednášky do angličtiny

Zdeněk Hanzlíček. Vlevo lze spatřit obrazovku s překladem jeho přednášky do angličtiny

Poznámka:
  1. Za upřesnění používané terminologie děkuji speciální pedagožce Bc. Kateřině Válové z Pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
KLAJBAN, Michal. Zpráva z mezinárodní konference Universal Learning Design. Ikaros [online]. 2011, ročník 15, číslo 3 [cit. 2020-08-15]. urn:nbn:cz:ik-13609. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13609

automaticky generované reklamy
registration login password