Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Poznámky k současnému stavu věcného zpracování v českých muzejních knihovnách

Čas nutný k přečtení
11 minut
Již přečteno

Poznámky k současnému stavu věcného zpracování v českých muzejních knihovnách

0 comments
Pozn.: Text je upravenou verzí práce pro předmět Selekční jazyky, který proběhl v rámci výuky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v zimním semestru 2003/2004

Poděkování: Za poskytnutí cenných informací děkuji kolegyním z knihovny Uměleckoprůmyslového muzea PhDr. J. Okrouhlíkové a PhDr. K. Hartmanové.

Úvod

Muzejní knihovny mají ve srovnání s dalšími veřejnými i odbornými knihovnami řadu specifik. Přestože se tyto knihovny na základě knihovního zákona (zák. č. 257/2001 Sb.) zaevidovaly většinou jako veřejné knihovny se speciálními fondy, jejich charakter se od knihoven, které vnímáme jako veřejné, v mnohém liší. Muzejní knihovny slouží především svým zřizovatelům a specifické uživatelské obci, někdy mají omezenou přístupnost a jejich fond nebo jeho část je podle zák. č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, chápán jako muzejní sbírka a je s ním tak i nakládáno.

Stav automatizace muzejních knihoven je na různém stupni, od plně automatizovaných knihoven až po ty, které teprve s automatizací začínají nebo automatizovaný knihovní systém (AKS) mění.

Podobni nejednotný je stav ve věcném zpracování dokumentů, který je dán jednak rozdílnou kvalifikací muzejních knihovníku, často odborníků neknihovnického zaměření, jednak zrušením původní metodické funkce knihovny Národního muzea.

Jedním z typických příkladů řešení věcného zpracování v tomto heterogenním prostředí je i věcný katalog knihovny Vlastivědného muzea v Olomouci, která jako původní AKS dříve používala, stejně jako většina českých knihoven v té době, systém MAKS/ISIS. Do roku 1993 v něm bylo uloženo zhruba 2000 záznamů nových přírůstků. Protože se předchozí katalogizátoři střídali, již tehdy se v katalogu začala projevovat inkonzistence předmětových hesel a klíčových slov. Později sice byla provedena jejich revize, ale právě při této práci vyvstala naléhavá potřeba hesláře, resp. řízeného slovníku (např. tezauru), který by zajistil jednoznačnost zpracování a usnadnil následné vyhledávání. Tezaurus nebo řízený slovník podobného typu, který by muzejní problematiku pokrýval systematicky a v dostatečné hloubce, však neexistuje ani v dříve zmíněné knihovně Národního muzea.

Podle zjištění knihovny Vlastivědného muzea v Olomouci je praxe dalších knihoven v nejbližších muzeích v podstatě stejná. Při množství vědních oborů zastoupených ve fondech vlastivědných muzeích je systematická tvorba kvalitního řízeného slovníku nad síly jednotlivých knihovníků. Na druhou stranu, tezaury nebo jiné řízené slovníky, které se používají v českém prostředí, nejsou pro implementaci v muzejních knihovnách vhodné pro své zaměření na konkrétní obor. Některé muzejní knihovny sice vybrané oborové tezaury využívají (např. knihovníci z Muzea Komenského v Přerově a Uherském Brodu mohou díky zaměření muzeí alespoň částečně používat Český pedagogický tezaurus; při zpracování homiletik v historických knižních fondech lze také využít Český teologický tezaurus), ale jejich aplikace v oblasti muzejnictví je spíše vzácná. Řešení věcného zpracování v muzejních knihovnách, které shromažďují různorodé fondy jednak z oblasti společenských věd (historie, dějiny umění, numizmatika, vlastivěda, umělecký průmysl a řemesla, etnografie, archivy, historický knižní fond, archeologie, fotografie), jednak z oblasti přírodních věd (zoologie, entomologie, ornitologie, botanika, geologie, mineralogie, paleontologie) je proto mimořádně obtížné.

#?-:nbsp;


Muzejní řízené slovníky

Muzea jsou povinna vést evidenci svých sbírek, k čemuž využívají systému obdobného knihovnické katalogizaci, tj. zapisují sbírkové předměty do přírůstkových knih a vedou lístkové nebo elektronické evidenční karty s popisy předmětů. Muzeum si může vytvořit jeden či více číselníků výlučně pro své konkrétní potřeby, jako například kódování pro záznam stavu předmětů. Avšak v komplexnějších případech, jako jsou názvy předmětů, osobní jména, materiály nebo techniky, je obvykle vhodnější přijmout existující klasifikace nebo řízené slovníky, které standardizují věcné zpracování a usnadňují vyhledávání v různých sbírkách.

Praxe v našich muzeích opět není zcela ideální. Muzea využívají k ukládání záznamů o sbírkách nejrůznější automatizované systémy. Moravské zemské muzeum v Brně vyvinulo systém pro dokumentaci muzejních sbírek nazvaný DEMUS, v rámci kterého jsou při respektování všech dostupných mezinárodních muzejních standardů a doporučení vytvořena základní pravidla pro popis a evidenci muzejních předmětů. Práce na systému DEMUS probíhají již několik let, protože muzejní pracovníci se jednak nemohli shodnout na jednotné terminologii a způsobu zápisu dat, jednak řada muzeí odmítala systém DEMUS využívat.

Systém DEMUS je z hlediska věcného zpracování zajímavý tím, že ve své 3. verzi obsahuje slovníky pro většinu oborů, na které jsou zaměřeny muzejní sbírky. Tyto (řízené) slovníky jsou tvořeny názvoslovím jednotlivých oborů, přičemž některé slovníky jsou fixní (např. katastry), jiné si vytváří či doplňuje uživatel podle svých potřeb (např. lokality, osobnosti apod.). Z oblasti přírodních věd je využita např. botanická nebo zoologická taxonomie (vč. latinské terminologie) nebo terminologie stratigrafie v geologii. Prvními implementovanými slovníky byly proto slovníky z oblastí zoologie, botaniky, geologie a entomologie. Z oblasti společenských věd je zpracován slovník pro muzejní fotoarchivy a slovník výtvarného umění, archeologie je ve stádiu zpřesňování zadání a tvorby uživatelských slovníků. Další disciplíny, např. numizmatika, historie, technické sbírky, etnografie a bibliofilie, jsou ve fázi zpracování zadání. Obtížná práce stojí před odborníky z oblasti etnografie, kteří na svém slovníku použitelném pro celé území ČR začali pracovat před nedávnem. Další obory jsou ve stádiu prvních analýz potřeb uživatelů.

Vznikající řízené slovníky jsou sice vázány na převládající systém DEMUS, ale jistě by byly využitelné i v jiných, muzei používaných automatizovaných systémech. Při vzniku a využití těchto slovníků se přímo nabízí možnost uplatnit zkušenosti z oblasti knihovnictví při sestavování řízených slovníků, popř. tezaurů. Obecně je také nutno přihlížet i k principům a potřebám standardizace a unifikace, které knihovny prosazují již řadu let a které se v budoucnu stanou i pro muzea nezbytnou součástí odborné činnosti.

První vlaštovkou spolupráce muzejních pracovníků a knihovníků byla na začátku 90. let minulého století práce V. Halamy z Moravského zemského muzea, který vytvořil systematicky členěný heslář oboru historie označený jako SYSTR, který dodnes používají pracovníci historického oddělení Moravského zemského muzea i zdejší knihovna při věcném zpracování publikací z oboru historie.

Česká muzea se také mohou opírat o výsledky práce mezinárodních institucí. Sjednocování dokumentační činnosti napomáhá zřízení Mezinárodní komise pro dokumentaci při Mezinárodní radě muzeí (The International Documentation Committee of the International Council of Museums - CIDOC). CIDOC mj. vydal Guidelines for Constructing a Museum Object Name Thesaurus; tyto instrukce jsou určeny jako metodická pomoc kurátorům sbírek pro tvorbu a správu standardizovaných muzejních tezaurů. CIDOC s těmito instrukcemi doporučuje zároveň Seznam tezaurů pro názvy předmětů (Directory of Thesauri for Object Names, ICOM-CIDOC, 1994), který obsahuje řadu taxonomií vytvořených pro určení názvů předmětů. Mezi další směrnice pro muzejní terminologii patří dokument Seznam standardů pro obsah dat (Data Content Standards: A Directory, Harvey a Young, 1994), který obsahuje množství terminologií pro různé druhy údajů, například pro osobní a zeměpisná jména a materiály.

Ze zahraničních oborových tezaurů, využitelných pro věcné pracování dokumentů i předmětů v muzeích, je třeba připomenout zejména AAT - The Art & Architecture Thesaurus, který je využitelný především v oblasti uměleckých řemesel a dějin umění. AAT je spravován Gettyho institutem.

#?-:nbsp;


Heslář knihovny Uměleckoprůmyslového muzea v Praze

Příkladem úspěšného řešení věcného zpracování v českých muzejních knihovnách je knihovna Uměleckoprůmyslového muzea v Praze (UPM), jejíž pracovníci vytvořili vlastní oborový předmětový heslář, který je využitelný zejména pro muzejní knihovnictví v uměnovědné oblasti.

Knihovna Uměleckoprůmyslového muzea v Praze je v současné době největší českou veřejnou odbornou knihovnou specializovanou na výtvarné umění a příbuzné obory (architektura, sochařství, malířství, kresba, grafika a užitá grafika, umělecké řemeslo, umělecký průmysl, design, fotografie, teorie a kritika umění, dějiny, kulturní dějiny, pomocné vědy historické, genealogie, archeologie, film, divadlo, tanec, památková péče, restaurátorství, typografie atd.). Ve svých fondech má knihovna řadu významných uměleckých encyklopedií, slovníků výtvarných umělců, ikonografických, místopisných, heraldických a dalších odborných příruček. Významnou součástí fondu jsou i výstavní a aukční katalogy, průvodce, diapozitivy, předlohy. Knihovní fond je zároveň tvořen mnoha tituly uměleckých a odborných časopisů (Další informace o knihovně UPM jsou dostupné na stránkách http://knihovna.upm.cz.)

V roce 1993 získala knihovna počítač a první záznamy knih a článků začaly být ukládány do elektronické databáze systému TINLIB (nyní T-Series). V roce 1997 byla v knihovně díky grantu Ministerstva kultury ČR (RISK) zřízena lokální počítačová síť a díky grantu Open Society Institute byla knihovna v roce 1999 připojena k internetu. Mohla tak zpřístupnit zájemcům své webové stránky a elektronický katalog.

Podle informací ředitelky knihovny UPM a zároveň hlavní autorky předmětového hesláře, PhDr. Jarmily Okrouhlíkové, vzniká heslář induktivní metodou na základě předmětové katalogizace, která je v knihovně prováděna minimálně od r. 1900 (od 20. let 20. století se věcně zpracovávají i časopisecké články a stati ze sborníků). Heslář obsahuje nejen pojmy z oblasti výtvarného a užitého umění a příbuzných oborů, ale i jména konkrétních osob (výtvarníků, malířů, grafiků atd.), názvy institucí, zemí a územních celků a výrazy označující typy dokumentů (články, recenze, výstavy, katalogy atd.). Způsob zápisu odborných termínů i konkrétních názvů a jmen je do určité míry formalizován, aby se zaručila jednoznačnost pojmů. Heslář je průběžně doplňován a aktualizován, takže starší varianty některých termínů jsou postupně nahrazovány novými. Heslář obsahuje řádově 7000 položek. Elektronickou verzi hesláře spravuje PhDr. Květa Hartmanová, administrátorka systému T-Series v knihovně UPM.

Heslář je ostatními knihovnami využíván především k vyhledávání v OPACU knihovny UPM. Věcné vyhledávání je možné pomocí pole "předmětová skupina", které obsahuje "klasická" předmětová hesla tvořená doposud na základě ČSN 010188, nebo pole "výraz tezauru", které obsahuje popisovaný předmětový heslář.

Heslář je sice interně a v muzejní praxi nazývaný tezaurus, nicméně systém naplňuje pouze některé charakteristiky tezauru a nejedná se proto o tezaurus ve smyslu ČSN 010193. Přestože má heslář postkoordinovaný charakter, chybí mu dostatečné hierarchické uspořádání a zatím se spíše podobá seznamu předmětových prvků, vytvářených v souladu s obecnými pravidly věcného popisu. Knihovníci UPM před několika lety neúspěšně žádali o grant na vytvoření uměnovědného tezauru, nicméně pod tlakem dalších povinností budování tezauru odpovídajícího normativním požadavkům na čas odložili. K vytváření skutečného tezauru by navíc byla potřeba spolupráce dalších knihoven s uměnovědným fondem.

Vzhledem ke změně podmínek v současném knihovnictví podpořených novým knihovnickým zákonem je naděje, že problematika uměnovědného tezauru bude opět brzy aktuální. Cílem knihovny UPM je vybudování virtuální knihovny spojením čtyř knihoven s uměnovědným fondem. Za těchto podmínek a finanční podpory z grantového projektu budou práce na oborovém uměnovědném tezauru pokračovat. Knihovníci už nyní začali pracovat na tezaurech identifikátorů - zeměpisných, časových, formálních a povolání. Zatím je připraven pouze zeměpisný tezaurus, který vychází z dřívějších heslářů.


Závěr

V muzeích a muzejních knihovnách se nevytvářejí a nepoužívají tezaury odpovídající příslušným oborovým normám, prozatím jde spíše o hesláře, seznamy, taxonomie. Přes svou nedokonalost jsou jedinými a často využívanými slovníky pro věcný popis dokumentů muzejní i knihovní povahy. Do budoucna se slibným nástrojem pro věcné zpracování a vyhledávání dokumentů v muzejních knihovnách mohou stát předmětová hesla ("tezaurus") knihovny UPM, která jsou již dnes cennou pomůckou pro práci muzejních knihovníků.

Zcela evidentní se stává nutnost spolupráce knihovníků a muzejních pracovníků při využívání selekčních jazyků, které se v budoucnu mohou stát styčným bodem vzájemného propojení automatizovaných systémů paměťových institucí.


Literatura
  1. BAKO, Michal. Informačné selekčné jazyky. III. Bratislava : Slov. pedag. nakl., 1984. 245 s.
  2. BARÁNKOVÁ, Naděžda. Český pedagogický tezaurus. Národní knihovna, 1998, roč. 9, č. 3, s. 119-124
  3. Český teologický tezaurus : verze 1.0. 1. vyd. Praha : Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, 1998. 466 s.
  4. Český teologický tezaurus : verze 2.0 [základní informace] [online]. Praha : ETF UK, last updated 2004. Dostupné na: http://www.etf.cuni.cz/~library/infoctt.html
  5. ČSN 01 0172, ISO 5964. Pokyny pro vypracování a rozvíjení vícejazyčných tezaurů. Praha : ČSNI, 1991. Úč. 1.4.1992. 55 s.
  6. ČSN 01 0174, ISO 5963. Dokumentace : Metody analýzy dokumentů, určování jejich obsahu a výběru lexikálních jednotek selekčního jazyka. Praha : ČSNI, 1995. Úč. 1.4.1996. 12 s.
  7. ČSN 01 0188. Tvorba předmětových hesel. Úč. 1.4.1983, zruš. únor 2003. 40 s.
  8. ČSN 01 0193 Dokumentace. Pokyny pro vypracování a rozvíjení jednojazyčných tezaurů. Praha : ČSNI, 1995. Úč. 1.2.1996. 52 s.
  9. Getty Vocabulary Program (Research at the Getty) [online].Last updated 24-01-2004. Dostupné na: http://www.getty.edu/research/conducting_research/vocabularies/
  10. Guidelines for Constructing a Museum Object Name Theasaurus [online]. Last updated 24-01-2004. Dostupné na: http://www.casportal.org.uk/resources/holm2.htm
  11. HRADILOVÁ, Jitka. Tezaurus EUROVOC - selekční jazyk Evropské unie. Infocus, 1995, roč. 1, č. 3, s. 66-69
  12. Knihovna Uměleckoprůmyslového muzea v Praze [online]. Praha : UPM, last updated 2004.[cit 24-01-2004]. Dostupné na: http://knihovna.upm.cz
  13. KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky. 2. vyd.. Praha : UVTEI - Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. 251 s. (Učební texty ; 22)
  14. Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury přijatá 20. plenárním zasedáním Mezinár. unie biol. věd. 3. vyd., 2. čes. vyd. Praha, 1989.
  15. MILSTEAD, Jessica L. (ed.). ASIS Thesaurus of Information Science and Librarianship. 1. ed. Medford : Learned Information, 1994. 139 s. (ASIS Monograph Series) ISBN 0-938734-80-6.
  16. Online information 2001 : proceedings : 4-6 December 2001, Olympia Grand Hall, London, UK. Conference editor Catherine Graham ; production editor Jane Kerr. Oxford : Learned Information Europe, 2001. 244 s. ISBN 1-900871-61-0. ISSN 1465-4199
  17. PILAŘ, Jindřich (ed.). Klíčová slova jako nástroj třídění [rešerše] . Praha : Národní knihovna ČR, odbor knihovnictví, 2001. 147 záznamů
  18. PILAŘ, Jindřich (ed.). Konstrukce tezauru : [Rešerše] . Praha : Národní knihovna ČR - odbor knihovnictví, 1992
  19. SAMEK, Tomáš. K hermeneutice selekčních jazyků (se zvláštním zřetelem k tezaurům). Národní knihovna, 1999, roč. 10, č. 6, s. 280-283
  20. SCHWARZ, Josef. Stručný nástin vývoje teorie a praxe tezaurů. Národní knihovna, 1998, roč. 9, č. 3, s. 107-108
  21. SCHWARZ, Josef. Tezaurus Eurovoc (česká verze) - nabídka odborným knihovnám. Ikaros [online], 2000, roč. 4, č. 6. Dostupné na: http://www.ikaros.cz/Clanek.asp?ID=200208157
  22. SMOLKA, Pavel. Polytematický strukturovaný heslář. Ikaros [online], 1999, roč. 3, č. 8. Dostupné na: http://www.ikaros.cz/Clanek.asp?ID=200208573
  23. SMOLKA, Pavel. Polytematický strukturovaný heslář. In Ramajzlová, Barbora (ed.). Automatizace knihovnických procesů - VII. Chlumec u Ústí nad Labem : EKAS, 1999, s. 70-73. ISBN 80-238-4233-0
  24. Tezaurus Eurovoc [online]. Praha, CR : Poslanecká sněmovna, last updated 2004. Dostupné na: http://www.psp.cz/kps/knih/e_zakinf.htm
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
HABUSTOVÁ, Jana. Poznámky k současnému stavu věcného zpracování v českých muzejních knihovnách. Ikaros [online]. 2004, ročník 8, číslo 7 [cit. 2019-09-15]. urn:nbn:cz:ik-12488. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12488

automaticky generované reklamy