Poté, co jsme uvedli do praxe náměty, jak zvyšovat příjmy v knihovnách (podrobně jsme o nich informovali v loňském Ikaru), jsme sice dosáhli zlepšeného hospodářského výsledku, avšak značně se nám snížil počet uživatelů. Na konci tohoto roku jsme se tedy zaměřili na výzkum potřeb jednotlivých uživatelských skupin, abychom je k nám přilákali a přestali jsme být institucí sloužící jen bohaté klientele.

První zkoumanou skupinou se staly blondýnky díky velkému množství informací, které jsme o nich našli na Internetu. Např. server Zelo popisuje chování blondýnek ve více než 500 situacích.

Pro začátek výzkumu byla velmi podnětná zpráva zaznamenaná na angloamerickém serveru. Ta líčí chování blondýnky, která zavítala do knihovny a nadšeně volala: „Tak jsem přišla k doktorovi“. Když ji knihovník upozornil tlumeným hlasem, že je v knihovně, rovněž ztišila svůj hlas, omluvila se a tichým hlasem zopakovala, že přišla k doktorovi. Uvedená situace dokládá, že blondýnky vědí, jak se chovat v knihovně. To potvrdila řada zpráv i na francouzských webech.

Zajímavé je však, že blondýnky ve francouzských knihovnách se po upozornění knihovníkem, že jsou v knihovně, nejen ztišily, ale místo vyšetření lékařem požadovaly sendviče a brambůrky, jak dokládají dva na sobě nezávislé zdroje (1. zdroj, 2. zdroj), či chtěly velkého Maca a velkou porci brambůrků. Zaznamenán je ovšem i případ blondýnky, která dbala na štíhlou linii a žádala v knihovně sice velkého Maca, ale jen malou porci brambůrků. Typičtější jsou však situace, kdy francouzská blondýnka dodržovala i pitný režim a kromě Maca vyžadovala kolu bez brambůrků nebo s brambůrky. Místo Maca některé francouzské blondýnky sice dávají přednost zdravější výživě a v knihovně objednávají cheeseburger a kolu s nízkým obsahem cukrů, ale většina bohužel stále holduje nezdravým stravovacím návykům a požaduje – podobně jako italská blondýnka - hamburger, a to s kolou či s jakýmsi nápojem označeným jako un Pespi(C). Při analýze tohoto případu se někteří z nás domnívají, že se jedná o překlep v názvu registrované značky pro Pepsi, což by potvrzovala historka s blondýnkou, která chtěla párek v rohlíku a Pepsi. Tu jsme totiž objevili na serveru specializovaném na chování blondýnek, kde je vedle toho popisován i případ blondýnky, která v knihovně chtěla dvě smažená vejce a pomerančový džus. Nelze však vyloučit, že Pespi(C) je značka oblíbeného nápoje v tamní knihovně, a proto jsme požádali francouzské kolegy o spolupráci. Kupodivu typické francouzské potraviny, jako jsou např. francouzské bagety, nebyly blondýnkami vyžadovány, snad jen s výjimkou majonézy, která byla uváděna v kombinaci s hranolky.

Z toho pohledu nám mohou dělat radost české blondýnky, které dávaly v knihovně přednost jednak zdravým jídlům, protože v knihovně požadovaly jogurty, jednak typickým českým jídlům. Jeden ze seriózních serverů před časem zachytil událost, kdy blondýnka požadovala v knihovně deset deka vlašáku a čtyři housky. Bohužel se celá zpráva nedochovala, vyhledávač Google v současnosti zaznamenává již jen její fragment ve znění: Přijde blondýnka do knihovny a povídá:"Deset deka Vlašskýho a čtyři housky." A knihovnice na to: "Slečno! Tady jste v knihovně!" Blondýnka začne šeptat ...

Neúplný text na zmiňovaném českém serveru nám neumožnil posoudit, do jaké míry si česká blondýnka uvědomila, že je v knihovně. (Nelze vyloučit, že kromě šepotu dodatečně změnila svou žádost na dvě housky, protože jinak by je jedla téměř suché, že.) Z tak kusého textu nelze bohužel ani dedukovat, jak zdvořilé jsou české blondýnky v knihovně. Francouzské blondýnky naproti tomu můžeme bez váhání označit za dámy s vychováním podle Gutha-Jarkovského. Ve všech případech po upozornění, že jsou v knihovně, sdělovaly svou žádost šeptem a v pěti případech se omluvily slovy „Promiňte“ nebo „Promiňte mi“, ve čtyřech případech slovem „Pardon“ a jedenkrát „Désoléé“ (lituji). Jen jedna blondýnka omluvu odbyla slovy „Oh, dobrá“ (v originále (ah d`accord). Pouze v jediném případě se sice blondýnka neomluvila, ale svou opakovanou žádost aspoň ukončila slůvkem „prosím“.

Rozbor způsobu oslovování blondýnek v knihovnách, tak jak je zachytily výše uvedené francouzské servery, nám poskytl ještě jedno překvapivé zjištění. Místo duševní potravy požadovaly v knihovnách potravu klasickou jak blondýnky svobodné, tak blondýnky vdané. Převládalo však přeci jen více vdaných blondýnek (10 případů) než svobodných (2 případy). Někteří z nás se domnívají, že důvodem je to, že vdané blondýnky jsou v knihovnách žravější. Může však existovat i prostší vysvětlení, že o existenci knihoven slyšelo více vdaných blondýnek než svobodných.

Další zkoumání ukázalo, že méně bystré jsou angloamerické blondýnky, protože server Dailyhaha zaznamenal blondýnku, které musel knihovník dokonce dvakrát připomenout, že je v knihovně, než začala šeptem žádat o hamburger, kolu a hranolky. Podle očekávání se nejbystřejší jevily blondýnky ze Sovětského svazu, respektive z Ruska. Důkaz přinesl ruský server, když referoval o blondýnce, která při revizi knihovního fondu našla v knize dírku nejen na sedmé stránce, ale i na osmé. To dokládá, že ruské blondýnky revize neodbývají a důsledně prohlížejí i sudé stránky.

Naproti tomu zeměpisná poloha neměla na objednávky hamburgerů blondýnkami zásadní vliv. V knihovně je požadovaly jak blondýnky ze slunné Itálie, tak i z chladného Finska. V tomto případě nešetříme v této zprávě místem a neuvádíme link, ale reprodukujeme celou zprávu. Je totiž podána velice výstižně a znalci finštiny v ní navíc ocení stylistickou čistotu a absenci rusismů a švédismů:

Blondi tutustui kirjastoon. Jonkin ajan kuluttua hänelle tuli nälkä, joten hän meni tiskin edessä olevaan jonoon ja huusi:
”Yksi Big Mac ja isot ranskalaiset”!
Blondin edessä seisova mies kääntyi ja kuiskasi:
”Kuulkaa neiti, tämä on kirjasto”.
”Ai, olen pahoillani”, blondi sanoi, kääntyi virkailijan puoleen ja kuiskasi:
”Yksi Big Mac ja isot ranskalaiset”.

(Těm čtenářům Ikara, kteří zatím finštinu příliš neovládají, připomínáme, že knihovna se finsky řekne „kirjasto“. Nalézt v textu výraz pro velký karbanátek a pro blondýnku jim snad nebude činit potíže…)

Opět nás potěšily české blondýnky. Ty oproti finským, francouzským a italským kromě toho, že preferují českou kuchyň před zahraniční, si zřejmě i více půjčují knihy. Usuzujeme to ze skutečnosti, že jsme na finských, francouzských a italských serverech nenašli situaci popisující blondýnku, která si knihu půjčila, zatímco na českých hned dvě. V obou případech si však blondýnka zřejmě nevybrala dobře, protože si při vracení stěžovala, že tolik charakteru (sic!) a čísel si nešlo pamatovat (v první situaci) či že kniha neměla děj a knihu nepochopila (druhá situace). V prvním případě se knihovník omluvil a poradil jí, aby si příště nebrala telefonní seznam, zatímco ve druhém případě měl knihovník radost z toho, že se kniha vrátila, a volal: "Šéfe! Tak už vím, kdo nám vzal ten telefonní seznam!".

Z internetu jsme se dozvěděli, že podobné situace se přihodily i v Německu a v USA. U našeho západního souseda si blondýnka stěžovala, že půjčená kniha byla nejnudnější, jakou kdy četla, že zápletka byla hrozně slabá a že se v knize vyskytovalo příliš mnoho osob, americká blondýnka byla rovněž otrávená a bědovala, že v knize bylo hodně písmen a číslic. Německý i americký knihovník se však shodně radovali, že se jim vrátil telefonní seznam.

Uvedené situace nás zároveň upozornily na nutnost nevěřit všemu, co se píše na internetu. To může být i již zmiňovaný případ české blondýnky, když si stěžovala na množství charakteru. Mohlo se také jednat o anglicky hovořící blondýnu, která u nás žila krátkou dobu a češtinu ještě příliš neovládala. Stěžovala si proto na množství písmen, kterým se anglicky říká „characters“. Nelze však ani vyloučit možnost, že někteří výzkumníci opisují případy jeden od druhého, případně je překládají z cizího jazyka do mateřštiny a vydávají za své.

I když budeme zdrženliví i k míře pravděpodobnosti ostatních výše popsaných situací, přesto můžeme učinit závěry, že ve vztahu k blondýnkám by knihovny měly významně rozšířit své služby. Ukazuje se, že dosud nejsou ve všech knihovnách nainstalovány nápojové automaty, takže pak žíznivé blondýnky oslovují přímo knihovníky. Ale i nabídka rychlého občerstvení v knihovnách je zřejmě dost omezená. Také v titulové nabídce by se měly více zohlednit potřeby blondýnek. Vždyť vedle Zlatých stránek jsou dnes vydávány i méně rozsáhlé telefonní seznamy. V naší knihovně máme tak pro blondýnky nachystán City index od Mediatelu, který uvádí telefonní čísla na pouhých 63 stránkách. Další výhodou je jeho formát: díky rozměrům A5 se blondýnce snadno vejde do kabelky!

Podle počtu návštěv blondýnek v knihovnách zdokumentovaných na internetu je radostné zjištění, že blondýnky chodí do knihovny častěji než brunetky a že tedy orientace na ně se nám může vyplatit. Usuzujeme tak z toho, že jsme na internetu našli jen jednu zmínku o brunetce. Byla to ta výše popsaná situace, kdy chtěla blondýnka dvě smažená vejce. Že je v knihovně, byla tichým hlasem upozorněna právě brunetkou. Z textu nevyplývá, zda ona brunetka byla knihovnicí, nelze ani vyloučit, že brunetky do knihovny nechodí, pouze jsou v ní zaměstnány. V žádném dalším případě se už o brunetkách v knihovně nepsalo, zatímco o blondýnce jsme se dočetli i velmi smutnou zprávu. Údajně ji přejelo auto, právě když vycházela z knihovny. Za viníka prý nebyl označen řidič, ale ona, protože neměla v knihovně co dělat. Domníváme se, že tato zpráva je vymyšlená a že patří právě mezi ty, které o blondýnkách roztrušují brunetky, aby maskovaly vlastní omezenost.