Významné změny, které souvisejí s přeměnou společnosti na společnost informační (někdy též označovanou jako společnost "znalostní"), mají za následek zvyšování nároků, které jsou kladeny na její členy. Současná společnost tedy klade vysoké požadavky na schopnost orientovat se ve stále rostoucím množství informací, tyto informace hodnotit a využívat je při řešení úkolů. To podmiňuje i odpovídající změny v tak významné struktuře, jakou je vzdělávací soustava každého státu. Právě vzdělávání zajišťuje přípravu člověka na plnohodnotný život v dané společnosti. V souvislosti s možností uplatnění a úspěšného působení každého člověka v současné společnosti se používá pojmu "informační gramotnost". Bylo již mnoho pokusů o co nejpřesnější definici tohoto pojmu, často se však lišilo její pojetí (např. pojetí z hlediska teorie vzdělávání a z hlediska informačních studií a knihovnictví). V tomto článku se pokusíme vymezit pojem "informační gramotnost" z pohledu našeho oboru. V dalších číslech Ikara se budeme věnovat problematice informační výchovy - tedy prostředku, s jehož pomocí by mělo být informační gramotnosti dosaženo. Metodika informační výchovy, definování jejích cílů i různých forem výuky - to jsou jedna z klíčových témat, jimiž se zabývají knihovníci a informační pracovníci působící v praxi. Specifickým problémem je informační výchova v prostředí vysokého školství. Vysoké školy jsou posledním článkem vzdělávacího řetězce, který může přispět k přípravě studentů na celoživotní učení, orientaci ve stále větším množství poznatků a potenciálních informací, jejich hodnocení a využívání při řešení problémů a úkolů nejen v profesním, ale i osobním životě. Zařazování různých forem informační výchovy do vysokoškolského studia je zcela v souladu s trendy, které v této sféře vzdělávacího systému očekáváme. Schopnost poskytnout studentům vzdělání v této oblasti by měla být i jedním z kritérií hodnocení kvality jednotlivých vysokých škol.

Definice pojmu

Informační gramotnost (dále jen IG; v angl. "information literacy") je sice pojmem často zmiňovaným především v poslední době, ale z následujícího přehledu vývoje tohoto pojmu bude zřejmé, že je známý již od osmdesátých let 20. století. Nejčastěji používanou definicí informační gramotnosti je definice zveřejněná roku 1989 ve zprávě Komise pro informační gramotnost (vytvořená v rámci Asociace amerických knihoven - ALA):

"K dosažení informační gramotnosti musí být jedinec schopen rozeznat, kdy potřebuje informace, a dále je vyhledat, vyhodnotit a efektivně využít. Informačně gramotní lidé se naučili, jak se učit. Vědí, jak se učit, protože vědí, jak jsou znalosti pořádány, jak je možné informace vyhledat a využít je tak, aby se z nich další mohli učit. Jsou to lidé připravení pro celoživotní vzdělávání, protože mohou vždy najít informace potřebné k určitému rozhodnutí či k vyřešení daného úkolu."

Je zajímavé sledovat vývoj, kterým pojem "informační gramotnost" prošel. Poprvé tento termín použil Paul Zurkowski (tehdejší prezident "Information Industry Association") v r. 1974. Za informačně gramotné považoval jedince, kteří jsou připraveni používat informační zdroje při práci, kteří se naučili, jak využívat širokou škálu technik a informačních nástrojů stejně jako primární zdroje při řešení problémů. Během sedmdesátých let se objevilo několik dalších definic, které se všechny shodovaly na tom, že informace jsou pro společnost nezbytné, a že je třeba stále více znalostí a dovedností k zacházení s nimi. V žádné z těchto definic však tyto dovednosti nejsou konkretizovány. Nutnost přesnějšího vymezení pojmu vyplývá především z rychlého rozvoje nových informačních technologií. IG byla vnímána jako propast, která odděluje informačně vzdělané, kteří vědí jak a kdy užívat tyto technologie a činí tak s lehkostí, od těch tzv. informačně naivních, kteří informační technologie využívat neumí a mají tak značně omezený přístup ke zdrojům znalostí. V tomto období se objevuje i termín "počítačová gramotnost" a její vymezení vůči IG. Obecně je počítačová gramotnost chápána jako součást gramotnosti informační. Polovina osmdesátých let je ve vývoji pojmu IG klíčovým obdobím. Vzniká definice tohoto pojmu, na níž se navazovalo i v dalších letech. V r. 1986 William Demo rozvinul definici, kterou o rok dříve vyslovil Martin Tessmer: "Informační gramotnost je schopnost efektivně vyhledávat a hodnotit informace vztahující se k určité potřebě." Důležitými body jeho definice bylo rozšíření z pouhého vyhledávání informací i na porozumění a hodnocení informací, a dále i přesná identifikace potřebných schopností (vyhledávací strategie, hodnocení). Demo už nepovažuje knihovnu za jediný zdroj informací, což v té době nebylo obvyklé. Velký důraz klade na schopnost uvědomování si vlastních informačních potřeb. V tomto období probíhala i diskuse o postavení IG vzhledem ke gramotnosti obecné. Pohled na tento problém vystihuje definice, jejímiž autory jsou Jan Olsen a Bill Coons: "Definujeme informační gramotnost jako pochopení role a moci informací, schopnost informace vyhledat a používat je při rozhodování, dále schopnost informace produkovat a zacházet s nimi za použití informačních technologií. Zkrátka informační gramotnost je přesahem tradičního pojetí gramotnosti a je odezvou na revoluční dobu, ve které žijeme." Knihovníci (především v USA) začali přehodnocovat programy pro výchovu uživatelů od "library literacy" směrem k "information literacy" a informační gramotnost se stala ústředním tématem informačních pracovníků. Byla odhalována spojitost mezi výchovou uživatelů, IG a celoživotním vzděláváním a diskutována úloha akademických knihoven v reformě vzdělávání.

V r. 1987 se v USA konalo sympozium "Libraries and the Search for Academic Excellence". Ze závěrů jednání vyplynulo, že knihovny by se měly plně zapojit do vzdělávacího procesu a pomoci připravovat studenty pro celoživotní vzdělávání. Základem této přípravy by mělo být právě zvyšování IG. Došlo zde k dalšímu upřesnění tohoto pojmu a začalo se uvažovat o možnostech zařadit šíření IG do osnov za významné, možná i hlavní role knihovníků a informačních pracovníků. Dalším významným mezníkem byl r. 1989, kdy byla publikována zpráva Komise pro informační gramotnost ALA (ALA Presidential Committee on Information Literacy). Tato zpráva opět potvrzuje význam IG, ale upozorňuje na potřebu vytvoření nového modelu vyučování - vyučování založeného na zdrojích (v angl. "resource-based learning"). Byla zde uvedena i definice IG, která je používána dodnes (viz výše v článku). Zpráva nastiňuje i podobu nového modelu vzdělávacího procesu, který by měl být založen na informačních zdrojích, měl by obsahovat prvky "kritického myšlení" a připravovat studenty k řešení problémů a celoživotnímu vzdělávání. Významným krokem bylo také ustanovení Národního fóra pro informační gramotnost ("National Forum on Information Literacy"), které mělo za úkol propagovat informační gramotnost v USA.

Na konci osmdesátých let měl tedy už pojem IG konkrétní podobu a objevil se prostor pro vytváření konkrétních programů, které by vedly k jejímu zvyšování. A v tomto okamžiku se dostáváme k tématu informační výchovy. Je třeba odpovědět na otázky týkající se metodiky informační výchovy, jejího začlenění do stávajících studijních programů, úloha knihoven a mnoho dalších. Na vysokých školách v České republice již několik let vznikají projekty, které reagují na tuto novou situaci. A jedná se jak o samostatné aktivity jednotlivých škol, příp. jejich knihoven, tak o různé formy spolupráce, která má vést ke sdílení zkušeností při řešení těchto problémů. O těch nejzajímavějších se na stránkách Ikara dočtete v následujících vydáních tohoto sloupku.