Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Nad novými Dějinami Slovenské akademie věd

Čas nutný k přečtení
9 minut
Již přečteno

Nad novými Dějinami Slovenské akademie věd

1 comments
Anglicky
English title: 
With the new history of Slovak Academy of Sciences
English abstract: 
The detailed history of the Slovak academy of sciences is now available in a new book mapping the important moments since the first half of the 18th century until today. It is not a celebrating publication only describing success of the Academy; instead it aims to be realistic. Thus it also describes the context within totalitarian regimes as well as reproduces important documents from the background of the institution.
Rubrika: 

Publikace, kterou připravil jedenáctičlenný kolektiv v čele s Dušanem Kováčem, vzbuzuje respekt už svým pouhým vzezřením, neboť jde o knihu s téměř sedmi sty stranami velkého formátu. Obrací se k historickému vývoji a do značné míry i k současnosti Slovenské akademie věd (SAV), tedy čelné slovenské vědecké instituce, která je svým historickým vývojem i četnými odbornými vazbami dodnes velmi úzce propojena i s Akademií věd ČR.

Dušan Kováč knihu představil 14. října ve slavnostních prostorách Lannovy vily, která patří české Akademii věd
Dušan Kováč knihu představil 14. října ve slavnostních prostorách Lannovy vily, která patří české Akademii věd. Přítomni byli jak jeho excelence velvyslanec Slovenska Peter Weiss, tak současný i minulý předseda AV ČR – prof. Jiří Drahoš a prof. Václav Pačes.

V každé publikaci naleznete pasáže, které v ní již předem očekáváte, jen v některých však najdete rovněž texty, které předčí Vaše očekávání. Mezi takové patří v této knize podle mého názoru kromě hutného přehledu nejvýznamnějších výsledků vědeckého bádání v SAV podle jednotlivých oblastí věd, který vznikl v úzké spolupráci s jednotlivými akademickými ústavy (díl I/2, kapitola 1), zejména celá první část textového dílu knihy, jež je nazvána „Slovenská akadémia vied a slovenská veda na pozadí historického a spoločenského vývoja“. Jen málokdy se vidí, aby autoři dokázali psát o vztahu vědecké instituce ke společnosti a mocenské sféry k ní s takovou mírou zasvěcenosti a nadhledu. Charakteristika obecné politické situace, jež byla příznačná pro jednotlivé etapy vývoje vědeckého života na Slovensku, tu totiž není povinným a samoúčelným cvičením, jak tomu často v podobných pracích bývá, ale stává se tu pravidelným východiskem pro zvažování celé řady konkrétních otázek o úloze, které vědě přičítala či nepřičítala ta která politická reprezentace, o nátlaku, který byl na vědce z její strany vyvíjen a naopak i o přesvědčovací taktice, k níž se za účelem obhajoby svých potřeb uchylovala (a uchyluje) vědecká obec. Hovoří se zde smysluplně i o různých ideologických souvislostech a mezinárodních vlivech, které se podepisovaly do tvorby dobové vědní politiky jakožto koncepce i do její zpravidla již velmi pragmaticky prováděné implementace.

To platí již o úvodní kapitole Karola Hollého, v níž s využitím starších prací Jána Tibenského rekapituloval vývoj neuniverzitních vědeckých institucí na Slovensku od prvních neuskutečněných projektů Matthiase Bela z první poloviny 18. století až do rozpadu první Československé republiky v letech 1938/39 (díl I/1, kapitola 1). V závěru této kapitoly je poprvé výrazněji akcentována problematika česko-slovenského vztahu na vědeckém poli, když autor poukazuje na diskriminační dopad uplatňování čechoslovakistické státní ideologie na slovenskou vědeckou scénu, a konstatuje, že právě v těchto okolnostech je „treba hľadať genézu súčasných vedeckých a univerzitných inštitúcií, ako je Slovenská akadémia vied či Univerzita Komenského“ (s. 40). Připomeňme na okraj, že různé typy asymetrie v česko-slovenském vymezení vědeckých institucí jsou v knize připomínány na řadě dalších míst (pravidelně zejména pro vývoj po roce 1963, kdy došlo k těsnějšímu vřazení SAV do ČSAV); slovenské vidění této asymetrie je pro českého historika často vhodným varováním, aby příliš nepodléhal zažitým mýtům o české dominanci v tomto vztahu, ale uvědomoval si i parametry mnohem sofistikovanějšího slovenského vidění.

Pohled na Akademii za totality

Okolnostem založení Slovenské akademie věd a umění v roce 1942 a jejího působení v podmínkách tzv. Slovenského štátu se v další kapitole věnuje Adam Hudek (díl I/1, kapitola 2) a týž autor pak přibližuje vývoj nejen v mezidobí let 1945-1952, ale za pomoci Jozefa Klačky a Ľudmily Nemeskürthyové i vznik Slovenské akademie věd v letech 1952-1953 a v dalších kapitolách pak její vývoj až do roku 1989 (díl I/1, kapitola 3-7). Musí se přitom vyrovnávat s celou řadou otázek souvisejících mimo jiné s ovlivňováním vědecké práce a jejích organizačních forem ze strany totalitních režimů působících na Slovensku a s nimi spojených ideologií. A stojí před ním samozřejmě i úkol rozvažovat v tomto ohledu o úloze akademických funkcionářů a dalších osobností, a to včetně otázky, do jaké míry dokázali zůstat vůči tlaku totalitních režimů imunní.

Kniha se ani tomuto úkolu nevyhýbá, což ostatně naznačuje už přemluva Dušana Kováče, v níž je úvaha o tom, jak vědci museli někdy vynaložit až heroické úsilí, aby donutili politickou sféru k vytvoření vhodných podmínek, zakončena slovy: „Sme však ďaleko od toho, aby sme celé dejiny SAV postavili do polohy: vynikajúci a charakterní vedci kontra nepriaznivé okolnosti. Tak to nebolo, a ani nemohlo byť. Vedecká komunita v SAV bola po celý čas, rovnako ako to bolo vo všetkých ostatních inštitúciách, rôznorodá a vždy tu boli naporúdzi aj ľudia ochotní vychádzať v ústrety totalitnému režimu, ľudia, ktorí v záujme osobnej kariéry rezignovali na úlohy a poslanie vedy a vo vzťahu k totalitnému systému robili nadprácu. Snahou autorov bolo podať historický vývoj v SAV vo všetkej tejto zložitosti a protirečivosti“ (s. 15).

Polistopadový vývoj realisticky

Závěrečné dvě kapitoly této části knihy se věnují polistopadovému vývoji, a je třeba říci, že ani zde není předváděna nějaká plakátová idyla, ale i uplatňuje se plastické vidění plné jak světel, tak i stínů. To platí jak o kapitole věnované transformaci akademie v letech 1989-1993, jejímž autorem je Dušan Kováč (díl I/1, kapitola 8), tak i o koncizním výkladu o hlavních problémech vývoje SAV po roce 1993, který pochází opět z pera Adama Hudeka (díl I/1, kapitola 9). I touto kapitolou se jako červená niť táhne alarmující napětí mezi proklamovaným zájmem o vědu ze strany státu na jedné straně a faktickým nezájmem projevujícím se u značné části střídajících se politických garnitur kráceným či stagnujícím rozpočtem, či přímo více méně otevřeným nepřátelským postojem, který autor spojuje zejména s érou mečiarismu. Velmi inspirativní je závěrečný text o nových výzvách a nových problémech, v němž A. Hudek shrnuje řadu klíčových problémů posledního desetiletí ve vývoji SAV, jako jsou např. stále latentně konfliktní vztah k vysokým školám, vztah k podnikovému sektoru a zesilující se tlak na větší prostor pro aplikovaný výzkum, vztahy mezi přírodními a společenskými vědami a plán institucionální transformace, v jehož rámci mají ústavy SAV přejít na platformu vědeckých výzkumných institucí. Řada z těchto procesů probíhajících v SAV je prokazatelná i ve vývoji Akademie věd ČR, i když se mohou v řadě detailů velmi silně odchylovat. Seznamování se slovenskou situací je proto víc než inspirativní, a to mimo jiné i proto, že autoři knihy umějí dobře zdůraznit některé aspekty, které se z českého zorného úhlu často poněkud ztrácejí.

Bezmála sedmisetstránková kniha shromažďuje i dokumenty, které k historii instituce neodmyslitelně patří Bezmála sedmisetstránková kniha shromažďuje i dokumenty, které k historii instituce neodmyslitelně patří Bezmála sedmisetstránková kniha shromažďuje i dokumenty, které k historii instituce neodmyslitelně patří
Bezmála sedmisetstránková kniha shromažďuje i dokumenty, které k historii instituce neodmyslitelně patří

Druhou část textového dílu publikace představují analytické kapitoly věnované vnitřnímu provozu SAV. Nalezneme tu velmi podrobnou rekonstrukci řídící struktury SAV (díl I/2, kapitola 2, autorka Kristína Majerová), sumarizaci vědecké výchovy, která v SAV probíhala (kapitola 3, Alexandra Marčeková), podrobný přehled zahraniční spolupráce SAV (kapitola 4, Lýdia Kamencová), jejího finančního a materiálního zabezpečení (kapitola 5, Jana Gubášová Baherníková), vydavatelské a patentové činnosti (kapitola 6, Júlia Pavlová), jakož i přehled vědeckých společností působících při akademii (kapitola 7, opět Júlia Pavlová). Všechny tyto kapitoly, jejichž autorkami jsou shodou okolností vesměs ženy, jsou založeny na zvládnutí velkého množství faktografických podkladů, k jehož vyhodnocení posloužily často i statistické a další kvantifikační metody, takže dosažený výsledek právem imponuje svou exaktností. Vývoj SAV je v těchto kapitolách sledován v jedné kontinuální řadě od roku 1953 až po současnost, což je postup, který by nebyl v případě Akademie ČR uplatnitelný, protože kromě změny názvu v roce 1993 se v ní prosadily i další významné diskontinuitní jevy související zejména s proměnou federální instituce v národní. Již pouhé sledování grafů obsažených v těchto kapitolách však dobře naznačuje, že léta 1989-1993 měla pro slovenskou vědu stejně přelomový charakter jako pro českou, jak nám názorně ukazuje na jedné straně např. zásadní změna v orientaci zahraničních styků SAV a její otevření se Evropě a světu, na druhé straně však i rozsáhlá redukce počtu pracovníků vyplývající vedle nastartování vnitřních evalvačních mechanismů zejména z neustálého boje s mocenskou sférou o zachování udržitelného rozpočtu.

Téměř celá druhá polovina publikace je věnována jejímu dokumentačnímu dílu, který je opět připraven s velkým přehledem a pečlivostí (díl II/1). Čtenář tu především nalezne edici 42 vybraných dokumentů z let 1945-2010, které plasticky osvětlují vývoj instituce. Dále jsou pak připojeny medailonky jednotlivých předsedů, soupis členů a členů korespondentů SAV, jakož i členů dnešní Učené společnosti SAV, přehledy složení akademických orgánů, seznam vědeckých kolegií a výčet jednotlivých pracovišť akademie i se shrnutím jejich historického vývoje (díl II/2). Na padesáti stranách pak následuje rozsáhlá obrazová příloha, seznamující s osobnostmi, pracovišti, událostmi i vědeckou produkcí; je ovšem poněkud škoda, že většina ze zde zveřejněných fotografií je reprodukována v příliš malém formátu.

Trend ve středoevropském regionu

Jakkoli prvotním impulzem k napsání knihy bylo 60. výročí vzniku instituce, které je kniha věnována, vřazuje se publikace do širšího středoevropského trendu usilujícího a analýzu role a vývoje institucí typu akademie věd v tomto prostoru. Připomeňme alespoň, že stejným směrem vykročilo bádání např. v Rakousku, kde vídeňská akademie věd vytvořila zvláštní tým pro zmapování její minulosti, který před nedávnem vydal knihu o vývoji této instituce za druhé světové války (Die Akademie der Wissenschaften in Wien 1938-1945, Wien 2013) a nyní se soustředí na otázky jejího vývoje za studené války (tedy v období, kdy je Rakouská akademie věd podle svých formálních znaků zahrnutelná mezi tzv. akademie věd sovětského typu, což ukazuje na jistou absurdnost takové typologie).

K podobné sebereflexi dochází i v případě Akademie věd ČR. Tým Masarykova ústavu a Archivu AV ČR před rokem vydal knihu Dějiny Akademie věd ČR v obrazech (Praha 2013), jež představuje prolegomena k budoucí detailní syntéze dějin této instituce. Další tým shromážděný kolem Kabinetu dějin vědy, Kabinetu pro studium vědy, techniky a společnosti Filosofického ústavu AV ČR a Knihovny AV ČR připravuje analýzu základních vývojových trendů posledních dvaceti pěti let v rámci projektu Proměny Akademie věd ČR. Práce slovenských kolegů se tak stává pro české odborníky nejenom vítanou základnou pro komparaci, ale namnoze i metodologickým vodítkem a inspirací.

Poznámka: Recenze byla převzata se souhlasem Akademického bulletinu AV ČR. Autorem fotografií je Pavel Farkas.
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
KOSTLÁN, Antonín. Nad novými Dějinami Slovenské akademie věd. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 10 [cit. 2019-06-17]. urn:nbn:cz:ik-14280. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14280

automaticky generované reklamy

Máme zde 1 komentář

Dovoluji si uvést bibliografický záznam díla ze souborného katalogu ČR:

Kováč, Dušan, 1942-
Dejiny Slovenskej akadémie vied / Dušan Kováč ... [et al.]. - 1. vyd.. - Bratislava : VEDA, vyd. SAV, 2014. - 688 s. : 51 obr. příloh.
ISBN 978-80-224-1316-9 (váz.)
Anglické resumé
Obsahuje bibliografii - Jmenný rejstřík - Seznam zkratek
Pastorek, Jaromír, 1957-
Slovenská akadémia vied

Z. Matušík

registration login password