Loňský BookFan uspěl. Nyní se hledá další úspěšný projekt...

Dnes by bylo všechno jinak. Vypracovaný podnikatelský záměr, testování modelů, spolehlivé analýzy... bez toho se peníze vydělávat nedají. Byl to ale vůbec hlavní záměr projektu BookFan? „Nikoliv,“ říká Michal Juhás, jeden z autorů projektu české knižní sociální sítě. „Na začátku projektu jsme se zaměřili hlavně na sociální aspekty, chtěli jsme, abychom měli hodně knih a rozvíjeli komunikaci mezi čtenáři, ale po půl roce jsme zjistili, že jen utrácíme vlastní peníze, ale nic moc nevyděláváme. Dnes více plánujeme a přemýšlíme: před zavedením nových sekcí komunikujeme s nakladatelstvími a e-shopy, ptáme se, co potřebují a za co jsou ochotni zaplatit“.

Znamená to, že jste v průběhu času trochu slevili ze svého nadšení a podmanili se komerčním zájmům?

Byl to nutný vývoj, po nějaké době se ocitnete na křižovatce, kdy si musíte ujasnit, jestli budete veškerý svůj čas věnovat činnosti, která vám nic nevydělává, nebo jestli z ní uděláte své nové zaměstnání. Já vystudoval ekonomiku a v době začátku projektu jsem pracoval v bance. Svůj úvazek jsem postupně zmenšoval, až z něho nakonec nezbylo nic. Tím se můžu projektu věnovat naplno.

1001 knih, které musíte přečíst

„E-shopy uzavírají partnerství celkem ochotně, ale samotná knižní scéna je hrozně konzervativní,“ říká Michal Juhás, zakladatel knižní sociální sítě BookFan. „Nikdo se s vámi nesejde na kafe, nikdo vám nechce nic prozradit, nikdo ani nemukne, abyste mu náhodou nesebrali jeho pečlivě střežené tajemství. A velké řetězce taky zájem o spolupráci nemají. Žijí ve své rutině až letargii, ze které nechtějí vybřednout...“

Není to už ale jen práce jednoho člověka, jako na začátku...

To samozřejmě ne. Věrka Kyselová před rokem a půl skončila na jiném projektu. Odešla na mateřskou dovolenou, ale jako náruživá čtenářka se nehodlala knih vzdát. Navíc v rámci projektu neměla přehnaná očekávání, myslím, že jí poskytoval jakési spojení s venkovním světem. Dnes se stará o sociální sítě a kontakt s uživateli. Josef Nevoral zase skončil s prací na jednom ministerstvu a protože to byl rovněž vášnivý čtenář, v projektu BookFan se stará o facebookové aplikace.

A váš uživatel? Kdo to je? V dnešní době, kdy je možné na webu využívat mnohé nástroje monitorující provoz na webu, musíte mít o sociodemografickém složení celkem dobrý přehled.

To máme, zvláště díky registracím přes sociální síť Facebook a jeho nástroji Facebook Insights. Máme hodně žen, ty tvoří 2/3 uživatelů. Nejpočetnější skupinou je rozmezí 18–26 let. U uživatelů, kteří jsou registrovaní, víme i jaký žánr je zajímá a podobně (někteří mají v osobní knihovně až 1500 knih!), u těch, kteří přistupují anonymně aspoň víme, o co se zajímají.

Čekal bych, že vaši uživatelé budou o něco starší.

Možná je to tím, že když jsme se v létě minulého roku rozhodovali, na jakou cílovou skupinu zaměříme reklamní kampaň na internetu, ukázalo se, že Facebook nabízí nejlepší cenu u skupiny právě u věkové skupiny, která se u nás později ukázala jako nejsilnější. Tak jsme zvolili tu. Mladí lidé jsou ale z podstaty o poznání aktivnější než pětatřicátníci či starší: ti si vyhledají jen to, co je zajímá a zase odejdou. Lidé kolem dvacítky hodně diskutují a komentují. Jsou hodně aktivní.

Taková placená reklamní kampaň vás ale musela vyjít draho.

Ale zase ji není nutné dělat nepřetržitě, vyplatí se v počátku projektu, kdy potřebujeme, aby se povědomí o projektu dostalo mezi lidi. Dnes už uzavíráme partnerství s e-shopy, nasazujeme jejich reklamní bannery na naše stránky, projekt bude zanedlouho finančně stabilní. Reklamu na nás jsme zadávali jen asi v prvních čtyřech měsících od spuštění projektu.

Necítíte, že tím, že se projekt přehoupl do roviny byznysu, ztratili jste něco z hodnoty, která se nedá vyčíslit penězi?

Ale ono je to pořád takové naše děťátko, které opečováváme a které máme rádi. Posun do roviny práce, která vás někdy začne živit je asi nejen nevyhnutelný, ale co více si vlastně můžete přát? Pracujete v oboru, který vás baví, a navíc vás i živí. A hranici mezi čirým zájmem a byznysem pořád dokážeme vycítit.

Jak například?

Třeba vidíme, jak funguje naše komunita v kontrastu s obchodními zájmy. Máme několik uživatelů, kteří vysloveně pracují ostošest proto, aby celá komunita vzkvétala. Nikdy jsme se s nimi nesetkali a nic z toho nemají. Třeba Pavlína Svidroňová musí pracovat tak pět hodin denně, vkládá neuvěřitelné množství informací, životopisů, fotek, přebalů... Klárka Styalová zase odstraňuje duplicity v systému, taky dře tvrdě a věnuje projektu spoustu času. Takových uživatelů je více. Myslím, že je pro ně důležité, že nezištně pomáhají projektu, kterému věří. A když by jim něco mělo udělat radost a poskytnout zadostiučinění, pak třeba umístění v žebříčku nejaktivnějších uživatelů (který chystáme) nebo třeba zmínka v rozhovoru jako je tento.

A ta druhá stránka? Jak k vám přistupují firmy nebo podnikatelé, jejichž služby byste třeba chtěli využít... nebo filantropové – máte nějaké?

Ne, sponzory jako takové nemáme. Byznys je prostě jenom o byznysu a tam nám nikdo nic nedaruje. I proto jsme v pozici, že něco vydělávat musíme. Dříve jsme všechno platili ze své kapsy, ale pak jsme si uvědomili, že jsme utratili třeba 100 tisíc korun...

To jako za rok?

Ne, za půl roku! (A to bylo ještě před vstupem investorů  – po jejich vstupu do projektu šlo mnohem více prostředků) Někdy jsme se spálili: utratili jsme třeba třicet tisíc korun za účast na veletrhu Biblioteka Bratislava, museli jsme zaplatit dopravu, stánek, náklady..., ale ta účast nám nepřinesla vůbec nic. Žádný nárůst uživatelů, prostě nic.

Jak se takových draze nabytých zkušeností vyvarovat?

Je dobré mít partnery, od kterých se můžete učit. Ne si za každou cenu na všechno přicházet sám. To by byla taky odpověď na otázku, proč jsem skoro polovinu společnosti předal jiným subjektům. Ti, kdo sledují nějaké podnikatelské záměry, za svou energii a know-how přirozeně něco požadují.

Jak těžké je najít dobré subjekty, se kterými se spojit nebo které oslovit?

Zase tak těžké to není. Řákáme jim Byznys andělé, najít je můžete na konferencích jako Web Expo, v podnikatelských inkubátorech jako Hub nebo na sociálních sítích jako je Twitter. Stačí jim poslat otázku: „Dobrý den, nepodíval byste se sem a sem, jestli to má takhle smysl?“ A oni odpoví, poradí, nasměrují.

Je takovým andělem i třeba projekt Vodafone Nápad roku, který jste v minulém roce vyhráli?

Ano, to rozhodně je. Tam jsou velké možnosti, hlavně po stránce propagace projektu. A jakmile se dostanete do povědomí veřejnosti, máte celkem vyhráno.

18. května je uzávěrka přihlášek do letošního kola soutěže, tak povězte novým projektům, jestli cítíte, že kdybyste se soutěže loni neúčastnili, byli byste na tom dneska hůře... Že byste třeba neměli tolik uživatelů, nebo nebyli byste tak slavní...?

No, to je hodně těžká otázka.

(odmlka)

Ta soutěž nám dala hrozně moc na poli komerčním, zviditelnila nás, psalo se o nás, rodiče byli hrozně pyšní, dokonce jsme vyhráli ceny za nějakých 80 tisíc korun. Díky ní jsme získali pocit, že jsme něčeho dosáhli a že to někdo ocenil...

Ale...?

No právě, musím přiznat i tu druhou stránku: přestože vycházely třeba celostránkové články v celostátních denících, přestože to byla výborná propagace a my z ní budeme ještě tak dva tři roky čerpat, z hlediska normálních uživatelů nám nepřinesla vůbec nic. Na počtu uživatelů nebo na návštěvnosti se to nijak neprojevilo. Myslím, že to je tím, že kolem té soutěže prostě nejsou lidé z naší cílové skupiny. Jsou tam manažeři a byznysmeni, ale ne naši diskutující čtenáři. A co se těch cen týká – letos je zvedli až na půl milionu – tak to sice byly ohromně cenné věci, ale pro nás v podstatě nepoužitelné. My nepotřebujeme drahý program na účetnictví, nebudeme na rok měnit hosting webu jen proto, že jsme vyhráli nějaký exkluzivní, nebudeme číst nějakou strašně drahou knihu o podnikání. My nejsme zase nijak obrovitý projekt, který by tyhle ceny využil a ani nás v podstatě nezajímají. Hodně z toho je jen PR a pozlátko, nicméně zkušenost to byla zajímavá.

Plánujete v dohledné době nějaké změny ve funkčnosti webu BookFan, chystáte něco nového?

Minulý týden jsme spustili rubriku TOP 10 doporučených knih, kde jsou vidět nejpopulárnější tituly v naší komunitě. A příští týden se chystáme spustit žebříček deseti nejpopulárnějších novinek na trhu.

Jaká je vaše strategie na poli elektronických knih? Mají vaši uživatelé nějaký vyhraněný názor?

Tahle oblast na našem serveru vzbudila velký zájem a musím říci, že až skoro revoltu proti e-knihám. Opíráme o tři velmi výrazné momenty: Jednak to byla anketa mezi uživateli, kteří se ve většině vyslovili proti elektronickým knihám. Dále prokliky na elektronické tituly jsou v části e-shopu doslova minimální (v současnosti e-shop nabízí sice jen asi 1500 knih, ale jsou tam). A také se nám rozpoutala živá debata o cenách e-knih. Lidem se nelíbí, že by za stažený soubor měli zaplatit jen o málo méně než za papírovou knihu, kterou mohou třeba někomu darovat. Podle všeho se zdá, že e-knihám se u nás ještě nějakou dobu moc dařit nebude.

Farkas, Pavel; Juhás, Michal. Loňský BookFan uspěl. Nyní se hledá další úspěšný projekt.... Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 5 [cit. 20.08.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://ikaros.cz/node/7436>. urn:nbn:cz:ik‐007436. ISSN 1212-5075.
Průměr: 5 (hlasů: 4)

Slabé

Velkohubé sliby a nic. Jděte se podívat na Bookfan dnes, budete rádi pokud se vůbec připojíte. Stránky jsou zanedbané, na dotazy pro admina nikdo nereaguje. Toto je v čechách vítězný projekt!!!! Ha ha ha

souhlas

Přesně tak! Vůbec nikdo nereaguje na dotazi, velice vtipné....hlavně smutné


automaticky generované reklamy