Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Knihovny Univerzity Severní Karolíny v Chapel Hill

Čas nutný k přečtení
13 minut
Již přečteno

Knihovny Univerzity Severní Karolíny v Chapel Hill

0 comments
Autoři: 

Poznámka redakce: Text je písemnou verzí autorčiny přednášky pronesené v rámci Jinonických informačních pondělků dne 17. 10. 2005.

Úvodem

V uplynulých několika měsících jsem si již mnohokrát uvědomila, jak obtížné je shrnout zážitky a dojmy z desetiměsíčního zahraničního pobytu a někomu je v co nejúplnější, ale zároveň zajímavé a stravitelné podobě sdělit. Bylo těžké připravit si přednášku na 90 minut tak, abych nevynechala nic důležitého, a zdá se být ještě těžší napsat na základě této přednášky článek na několik málo stránek a dosáhnout téhož. Proto, prosím, chápejte následující odstavce jako jakési střípky, které by vám ale, jak pevně doufám, i takto samy o sobě měly dát představu o tom, jak vypadá celek.

Fulbrightovo stipendium

Již delší dobu jsem uvažovala o možnosti zpestřit si své vysokoškolské studium zahraniční stáží. A období, kdy jsem skončila magisterské studium a zahájila studium doktorandské, se zdálo jako nejvhodnější pro uskutečnění tohoto plánu. Prozkoumala jsem různé cesty, jak získat na takový pobyt finance, a jako nejzajímavější se ukázala stipendia, která českým studentům nabízí Fulbrightova komise v České republice. Tato organizace nabízí mnoho různých typů stipendií. Pro tento účel se jako nejvhodnější zdálo stipendium pro postgraduální studium ve Spojených státech amerických, které je každoročně udělováno několika studentům, kteří již ukončili bakalářský či magisterský program a rozhodli se získat zkušenosti při studiu za oceánem. Kromě ukončeného studia jsou podmínkou pro postup do závěrečných kol výběrového řízení výborný prospěch (tj. zpravidla absolvování studia s vyznamenáním) a úspěšné složení zkoušky TOEFL [1] (Test Of English as Foreign Language). Absolvování tohoto testu je jednou ze základních a tradičních podmínek amerických univerzit pro přijetí studentů, jejichž rodným jazykem není angličtina. Za úspěšný výsledek je považováno dosažení přinejmenším hranice 218 bodů (z celkových 300). Uzávěrka podávání žádostí o tento typ stipendia je každoročně k 1. září a případné zájemce bych chtěla upozornit, že vyplňování všech potřebných formulářů, složení zkoušky, získání doporučujících dopisů, navázání kontaktů s některými vybranými univerzitami a všechny další formality zaberou opravdu hodně času a je třeba začít v dostatečném předstihu. Ale pak už šlo všechno rychle – v říjnu jsem byla pozvaná na pohovor před česko-americkou komisí a za několik dní jsem se dozvěděla, že mi bylo stipendium přiděleno a že v srpnu následujícího roku mohu odjet na vybranou univerzitu. Pro případné zájemce uvádím informaci o tom, co vše stipendium pokrývá:

  • zpáteční letenku,
  • zdravotní pojištění.
  • poplatky za vízum,
  • školné (do výše 18.000 USD),
  • životní náklady (výška příspěvku je stanovena podle údajů o cenách v dané oblasti, kam student jede),
  • příspěvek na nákup knih,
  • příspěvek na „zabydlení“ v místě studia.

University of North Carolina

Jako místo svého studijního pobytu jsem si vybrala University of North Carolina v Chapel Hill (dále jen UNC). Je také možné požádat zástupce Fulbrightovy komise, aby na základě svých kontaktů v USA pro stipendistu vybrali vhodnou univerzitu sami, ale já jsem šla cestou vlastní, tj. kontaktovala jsem několik univerzit, na jejichž studijní programy v oblasti informační vědy a knihovnictví jsem měla dobré reference a nakonec jsem si vybrala výše zmíněnou UNC. Toto rozhodnutí padlo z několika důvodů. Severní Karolína patří díky svému podnebí a rozmanité přírodě k nejkrásnějším státům federace. Na UNC se hraje vynikající univerzitní basketbal. A v neposlední řadě, School of Information and Library Science (dále jen SILS), která je součástí UNC, nabízí jeden z nejlepších studijních programů v oboru v celých Spojených státech. Na SILS jsem našla i vynikající konzultantku, dr. Barbaru Moran. Měla jsem možnost navštěvovat přednášky a semináře, zúčastnit se vystoupení hostujících odborníků, navštívit několik konferencí a také navštěvovat různé typy knihoven – veřejné, školní a samozřejmě také vysokoškolské. Návštěva knihoven, které byly součástí kampusu UNC v Chapel Hill, pro mě byla zajímavá jak z pohledu studenta, který jejich služeb využívá, tak z pohledu knihovníka, jenž hledá inspiraci, kterým směrem posunout vysokoškolské knihovny v České republice.

Knihovny UNC-Chapel Hill

Na úvod této kapitoly bych chtěla zmínit jednu důležitou skutečnost. UNC je státní univerzita, která je z části financovaná z rozpočtu státu Severní Karolína. Proto veškeré služby, které nabízí, musejí být dostupné i pro veřejnost. Někdy za odlišných podmínek než za jakých jsou poskytovány studentům UNC, ale neexistuje služba, která by vám, jako člověku „z venku“, nebyla poskytnuta. Dále - UNC sama patří mezi velké výzkumné univerzity a její knihovny jsou součástí Association of Research Libraries (ARL). Jedná se o poměrně prestižní záležitost, protože pro přijetí do této asociace jsou vypsána přísná kritéria, týkající se např. rozsahu fondu, rozsahu poskytovaných služeb, zaměření na podporu výzkumu atd.

Organizační struktura

Systém knihoven v rámci UNC je celkem tradiční a nijak zvlášť se nevymyká ani našim zvyklostem. Páteř tohoto systému tvoří tři hlavní knihovny:

  • Wilson Library – spravuje archiv univerzity, historické fondy a fondy související se Severní Karolínou (tzv. North Carolina Collection)
  • Undergraduate Library – je stěžejní knihovnou pro studenty bakalářského studia (undergraduate students), její fondy odpovídají obecnějšímu zaměření tohoto stupně studia a služby vycházejí vstříc potřebám mladších studentů (např. knihovna je otevřená 24 hodin denně). V budově Undergraduate Library sídlí i tzv. Media Resources Center, kde je možné půjčovat si hudební CD, videokazety i DVD.
  • Davis Library – je srdcem knihoven na UNC. Slouží primárně studentům magisterských a doktorských programů, pedagogům a vědeckým pracovníkům, ale otevřená je všem.

Dále je systém tvořen knihovnami jednotlivých fakult [2] a několika knihovnami se specifickým fondem, které slouží celé univerzitě [3]. Všechny dílčí knihovny mají své vedoucí. V rámci správy celého systému knihoven na UNC existuje několik útvarů (oddělení), zaměřených na určité činnosti (např. služby veřejnosti, technické služby [4], personální záležitosti, rozvoj knihovny aj.). Za velmi zajímavé považuji postavení hlavního univerzitního knihovníka (university librarian [5]). Ten stojí v čele celého systému knihoven na UNC, je přímo podřízen rektorovi a stává se tak, z našeho pohledu, jakýmsi „prorektorem pro knihovny“. Má na starosti koncepční záležitosti fungování a rozvoje knihoven, má přístup na všechna důležitá jednání, která probíhají na úrovni vedení univerzity (včetně jednání o akreditacích a rozpočtu), a má k dispozici tým spolupracovníků – vedoucích dílčích knihoven a jednotlivých útvarů.

Personální otázky

Způsob, jakým se vedení knihoven na UNC stará o kvalitní personální zajištění všech svých služeb, na mě udělal velký dojem. Na základě svých zkušeností si dovoluji tvrdit, že to platí i na jiných univerzitách v USA. Přesvědčení, že způsob, jakým bude knihovna fungovat, jak kvalitní služby bude poskytovat a tedy i jaká bude její pověst, závisí především na tom, jací lidé v ní pracují, je velmi silné. Vedení knihovny si své zaměstnance velmi pečlivě vybírá – výběrová řízení mají často i pět kol.

Personál je velmi striktně dělen na tzv. professional a paraprofessional, tj. na zaměstnance, které mají vzdělání v oboru a vykonávají odborné knihovnické práce, a na zaměstnance, kteří nemají toto vzdělání a předmětem jejich činnosti jsou většinou práce pomocného typu (zpracování výpůjček, zařazování vrácených knih apod.). Zvláštní skupinu tvoří lidé s odborným vzděláním v jiných oblastech než knihovní či informační věda. Tyto odborníky můžeme najít například na pozici tzv. subject librarian, tedy člověka, který má vzdělání v jiném oboru (přírodní vědy, ekonomie) a v rámci knihovny působí jako odborný poradce. Pomáhá s akvizicí oborové literatury, poskytuje referenční služby souvisejících s daným oborem a slouží jako kontaktní osoba při komunikaci s odpovídajícími fakultami či ústavy. Tito lidé jsou v knihovnách velmi ceněni.

Další důležitou skupinu pracovníků knihovny tvoří studenti. Na většině vysokých škol se jedná o studenty všech možných oborů, kteří mají práci v knihovně jako brigádu, pomáhají se zařazováním knih, pracují ve výpůjčním protokolu, mají služby ve studovnách apod. Na univerzitách, které mají i knihovnickou školu, jako je tomu v případě UNC, jejíž součástí je SILS, k těmto studentům - brigádníkům, přibývají i studenti – praktikanti, kteří jsou pro knihovnu doslova pokladem. Praxe je průběžná, takže student nezmizí po několika týdnech, ale dochází do knihovny pravidelně i několik semestrů a je dychtivý získání nových zkušeností, které mu pak pomohou při hledání nového zaměstnání. Měla jsem možnost pozorovat, jak se tito budoucí knihovníci podílejí na informačním vzdělávání, vytváření či údržbě webových stránek, tvorbě různých výukových materiálů či dokonce v rámci svých diplomových prací zpracovávají pro knihovnu celé projekty, provádějí průzkumy či přicházejí s doporučeními na rozvoj knihovny. Považuji to za úžasný způsob jak přinést do knihoven nové nápady a zároveň umožnit studentům, aby zjistili, co práce ve vysokoškolské knihovně obnáší.

Financování

Jak již bylo zmíněno v úvodu této kapitoly, UNC patří mezi státní univerzity a část jejího rozpočtu, a tedy i rozpočtu knihoven, tvoří příspěvek od státu Severní Karolína. Další velmi významný příspěvek tvoří peníze placené studenty formou školného. Jen pro zajímavost, školné studentů, kteří mají trvalé bydliště v Severní Karolíně, je výrazně nižší než školné studentů, kteří na UNC přijíždějí studovat z jiných států. Stejně jako u nás však stát není dostatečně štědrý, takže knihovny shánějí peníze i z jiných zdrojů. Píší projekty a prostředky na jejich financování získávají z grantů. Objevují kouzlo konsorcií – po období blahobytu, kdy větší knihovny mohly nakupovat dokumenty i elektronické zdroje téměř v neomezeném množství, teď přišlo období krácení rozpočtů a knihovny začínají více spolupracovat, a to nejen v oblasti akvizice, ale třeba i v oblasti poskytování online referenčních služeb. To jsou zdroje financování, které všichni důvěrně známe. Bohužel, s výjimkou školného. Zdroj, který u nás ale ještě nenašel své místo, je vytvoření jakéhosi fondu či nadace knihovny, často pod názvem Friends of the Library. Sem přispívají absolventi univerzity, ale i občané města či firmy, a to často poměrně vysokými částkami. Knihovna tyto finance může použít na projekty, které by jinak byly značně nad rámec rozpočtu. Úskalím občas bývá fakt, že dárce má právo určit, na co budou jeho peníze použity. Ti osvícenější projeví své přání, ale konečné rozhodnutí nechají na vedení knihovny. Někteří ale mají utkvělou představu o nezbytnosti nákupu nějaké konkrétní sbírky, která je pro knihovnu nepoužitelná, a vedení knihovny občas nezbude než nabízený finanční dar odmítnout. Myslím si, že je to zdroj financí, který by se u nás měl časem stát běžnějším, i když si uvědomuji, že tradice vřelého vztahu absolventů ke své alma mater u nás není zdaleka tak silná jako v USA.

Poskytované služby

Potvrdilo se mé očekávání, že pravděpodobně nenarazím na službu, kterou bych v nějaké formě neznala i z českých knihoven. Toto zjištění bylo velmi příjemné. Zároveň se ale ukázalo, že u většiny služeb, které poskytují naše vysokoškolské knihovny, máme hodně co zlepšovat. Hlavní rozdíly jsem našla především v následujících oblastech:

  • Otevřenost služeb: Již jsem zmínila, že knihovny UNC, jakožto knihovny veřejné univerzity, poskytují své služby všem ve stejném rozsahu. Rozdíl je pouze v tom, že uživatelé, kteří nejsou přímo spjati s univerzitou, musí zaplatit registrační poplatek. Pak ale mají stejná práva jako studenti a pedagogové. Mají nárok na MVS, absenční výpůjčky, přístup do databází, využívání studoven. Knihovny se zároveň všem uživatelům snaží využívání služeb usnadnit, čím dál tím víc služeb je proto dostupných i online, včetně vzdáleného přístupu do databází na základě uživatelského jména a hesla.
  • Rozsah poskytování služeb: V předchozích odstavcích se již objevila zmínka o tom, že např. Undergraduate Library je pro své uživatele otevřena 24 hodin denně. Je to luxus, který je třeba dát do kontextu s finančními možnostmi univerzity (a tedy i možností personálního zajištění provozu) a s jejím uspořádáním v podobě univerzitního městečka, kde od knihovny ke kolejím je to jen pár kroků. Ale obecně vzato, z každé změny v provozu knihoven, jíž jsem byla během svého pobytu svědkem, vyplývalo jediné: snaha vyjít uživatelům, zejm. studentům, co nejvíce vstříc. Neexistují žádné polední pauzy, studovny jsou otevřené buď 24 hodin nebo alespoň do 22:00. Knihy se mohou vracet do speciálních „odpadkových košů“ i v době, kdy je knihovna zavřená. Jedná se zkrátka o službu, která bojuje o své uživatele.
  • Forma poskytovaných služeb: Se snahou vyjít co nejvíce vstříc svým uživatelům souvisí i tendence poskytovat všechny tradiční služby v již trochu méně tradičních formách či formátech. Samozřejmostí je komplexní webová prezentace knihovny, online katalog, rezervace dokumentů a prodlužování výpůjček přes internet. O možnosti vzdáleného přístupu do databází již byla řeč. Do prostředí internetu se přesouvají i aktivity, které dosud probíhaly téměř výhradně tváří v tvář. Jedná se především o různé prvky informačního vzdělávání a také poskytování referenčních služeb. Referenční služby jsou poskytovány nejen po telefonu a e-mailem, ale knihovníci ke kontaktu s uživateli využívají i chat. Zde je patrná snaha knihovny nabídnout nové generaci studentů formy komunikace, na které je zvyklá a které jí připadají přirozené.

Postřehy a dojmy

Vysokoškolské knihovny v USA se cítí ohroženy. Možná ještě více než u nás je ohrožuje obrovské množství informací volně dostupných v prostředí internetu. Ohrožuje je představa mnoha lidí (a mezi nimi i vysokoškolských studentů a pedagogů), že všechny důležité informace jsou k dispozici na internetu a lze se k nim dostat několikerým kliknutím myší. Knihovny dnes možná více než kdy jindy cítí potřebu vyjít ze své ulity a ochránit si své místo na slunci. Vědí, že stále poskytují služby a hlavně intelektuální kapacity, které nejsou nikde dostupné. A pokud ano, tak za mnohem vyšší cenu než kterou představuje poplatek za registraci v knihovně. Knihovny stojí před úkolem, jak dát tyto skutečnosti vědět nejen studentům a pedagogům školy v rámci níž působí, ale i široké veřejnosti. Heslem dne se stává marketing a propagace nejen jednotlivých informačních zdrojů a služeb, ale i knihovny jako celku.

A nejlepší propagací každé knihovny jsou lidé, kteří v ní pracují. A ty je třeba pečlivě vybírat a starat se o jejich další profesní rozvoj. Takoví lidé jsou pak opravdu schopni překročit hranice svých kanceláří i knihovny jako takové a stávají se součástí celého vzdělávacího procesu na dané univerzitě. Objevují se ve výuce, pomáhají studentům řešit problémy, se kterými se setkávají při zpracování bakalářských a diplomových prací. Pomáhají vyučujícím vytvořit kvalitní informační zázemí pro výuku. Komunikují s odborníky v otázkách akvizice nových dokumentů a stávají se tak partnery ve vzdělávání v tom pravém slova smyslu. Knihovna se tak otvírá, získává konkrétní tvář a stává se místem, kde lze nalézt odpovědi na otázky. Pokud je zároveň i místem příjemným, místem, kde se mohu setkat s kolegy nad řešením semestrálního projektu nebo samostatně a v klidu studovat, či místem, kde si mohu napsat email, vytisknout referát či si u kávy přečíst noviny, teprve pak je vše v pořádku.

Krátce závěrem

Jak jsem již předeslala v úvodu tohoto článku, opravdu se jedná pouze o střípky zkušeností, které mi tato zahraniční stáž přinesla. Doufám, že se mi podařilo vybrat ty podstatné. Ty, které vystihují atmosféru panující v knihovnách nejen na UNC, ale i - jak pevně věřím - na mnoha dalších amerických univerzitách. Mnohé zkušenosti si ještě stále i sama pro sebe zpracovávám a přemýšlím, jak je uplatnit. Velmi se těším na všechny rozhovory s kolegy, kteří do mých úvah vnesou zase jiný úhel pohledu a pomohou mi uvědomit si i další souvislosti a možnosti. To považuji za hlavní smysl takových cest. Člověk se z nich vždy vrací s novou inspirací a s nápady, které mu pak jeho kolegové pomáhají formovat a uskutečňovat. Věřím, že nám nadcházející rok přinese mnoho takových diskuzí a z nich vycházejících skutků, které třeba povedou k tomu, že české (nejen) vysokoškolské knihovny budou zase o něco lepší.


Poznámky

1. Administraci tohoto testu zajišťuje také Fulbrightova komise v ČR (podrobnější informace viz www.fulbright.cz).

2. Např. SILS Library, Law Library, Health Sciences Library.

3. Např. velmi zajímavá Grant Sources Library, která shromažďuje dokumenty související s dostupnými grantovými příležitostmi.

4. Sem patří např. katalogizace (!) a údržba fondů.

5. Tento pojem je tedy třeba chápat nikoliv jako obecný pojem pro vysokoškolského knihovníka, ale jako název pozice hlavního knihovníka pro danou univerzitu. Ale předpokládám, že terminologie se bude v tomto velmi různit.

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
LANDOVÁ, Hana. Knihovny Univerzity Severní Karolíny v Chapel Hill. Ikaros [online]. 2006, ročník 10, číslo 1 [cit. 2020-03-29]. urn:nbn:cz:ik-11999. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11999

automaticky generované reklamy