Jak zelené jsou čtečky?

English title: 
Are eReaders Really Green?

Autor: Nick Moran
Překlad: Pavel Farkas

1.

V roce 2009 Environmentální rada knižního průmyslu (BIEC) stanovila několik cílů pro toto odvětví ve Spojených státech. Jako základ pro své rozhodnutí použila kalkulaci celkových emisí skleníkových plynů v knižním průmyslu od roku 2006 a společně se členy Rady se zavázala snížit uhlíkovou stopu odvětví o 20 % do roku 2020 a o 80 % do roku 2050. V době, kdy toto rozhodnutí padlo, existoval Kindle jen rok a půl a Nook nepřišel na svět ještě osm měsíců poté. (Čtečky Kobo a iPady se objevily až v roce 2010.)

Čtečky byly v době rozhodnutí ještě doslova v plenkách a jejich tržní podíl dosahoval žalostných 5 % všech knih prodaných v Spojených státech. Dnes se zdá, že hodně vydavatelství na limity BIEC dosáhne. Díky rozšíření přístupu skrze FTP snížila většina vydavatelství množství potištěného papíru. V mojí vlastní produkční skupině, John Wiley & Sons, byly zavedeny bezpapírové postupy: editoři přešli na Adobe a k tomu, abyste pro nás mohli pracovat na volné noze, museli jste projít náročným testem MS Word. Později, u Oxford University Press, se zavedl standardní podpis na konec e-mailů připomínající adresátům, aby si zprávu „vytiskli jen v případě, že je to skutečně nutné“. Stoly obtěžkané stohy papíru byly minulostí, budoucnost byla ve znamení podadresářů na sdíleném disku.

Čtečky e-knih nemusejí být tak zelené, jak jsme si doposud malovali. Přechod na elektronické knihy s sebou nese ekologické faktory, které nejsou okamžitě zřejmé

Čtečky e-knih nemusejí být tak zelené, jak jsme si doposud malovali. Přechod na elektronické knihy s sebou nese ekologické faktory, které nejsou okamžitě zřejmé.

Mezitím se e-knihy staly populárnějšími. Koncem roku 2011 Amazon oznámil, že prodává milion čteček Kindle za jediný týden a Apple vydal zprávu chlubící se 40 miliony prodanými iPady. Následně se ukázalo, že procento e-knih mezi všemi prodanými tituly se v roce 2012 ve Spojených státech vyšplhalo k číslu 31. Podle studie organizace Pew Internet dnes vlastní čtečku elektronických knih každý čtvrtý Američan (každý třetí s vysokoškolským vzděláním). Trend směřující k digitalizaci je očividný a s ním existuje mnoho důvodů k optimismu: 1) velká nakladatelství vydělávají více peněz na více produktech než kdykoliv před tím, 2) vydat knihu je velmi snadné, a 3) množství knih dostupných komukoliv připojenému k internetu je bezprecedentní. Někteří analytici dokonce předvídají téměř úplný zánik tištěných knih, stejně jako tomu bylo před několika lety v případě CD, která měla být nahrazena digitálními soubory. Snižují ale tyto postupy také onu dříve zmíněnou uhlíkovou stopu? Je přechod na e-knihy a vymizení knih papírových skutečně ekologicky odpovědným cílem?

2.

V absolutních číslech – bez ohledu na formát – se množství knih každým rokem vyprodukovaných a prodaných zvyšuje, což je převážně způsobeno rostoucí světovou populací. I když Amerika, Austrálie, Indie a Velká Británie patří mezi země, kde se v současné době digitální čtečky rozšiřují nejrychleji, představují elektronické knihy stále malou část celosvětového knižního trhu (to je způsobeno několika faktory, především dostupností technologií, spolehlivého připojení k internetu a populací s dostatečným příjmem).

Zvýšená spotřeba obou typů knih nevyhnutelně vedla ke zvýšení zájmu o materiály nutné k výrobě, dopravě a skladování těchto produktů. V případě e-knih je zde i velké množství materiálu nutného pro výrobu samotné čtečky digitálního obsahu, a to je fakt, který zastánci digitalizace často přehlížejí. Tyto náklady jsou buď ignorovány nebo jsou nesprávně přisuzovány průmyslu technologickému, nikoliv knižnímu.

Allen Tellis, korespondent National Geographic, to ve své nedávné poznámce majitelům čteček dobře ilustruje: „Ze setrvalého vzestupu e-čteček by mělo těžit životní prostředí, a to kvůli snižování spotřeby papíru a barvy, nákladů na dopravu, skladování i zabranému místu v regálech prodejen.“ Dále zmínil, jak některé skupiny zjistily, že „uhlíková stopa vzniklá výrobou e-knihy se vyrovná po čtrnácti přečtených knihách“ na jedné čtečce. Nicméně Tellis nebere v potaz, že celosvětová spotřeba tištěných knih roste paralelně se spotřebou elektronických čteček. Jinými slovy, uhlíková stopa digitálního knižního průmyslu se převážně zvětšuje souběžně s (nikoliv na úkor!) rostoucí uhlíkovou stopou tištěného knižního průmyslu.

Zdroj Tellisovy informace o 14 e-knihách, které vyrovnají ekologický dopad jedné čtečky, se mi nepodařilo najít. Místo toho jsem našel tento editorial v New York Times, který se na problematiku dívá jinak: „ekologický dopad jedné digitální čtečky (...) se rovná přibližně 40-50 tištěným knihám. Vezmeme-li v úvahu globální oteplování, je to 100 knih.“

Ještě černější myšlenky má Ted Genoway ve vynikající úvaze o surovinách potřebných k výrobě čteček (a podobných vymožeností), kde tvrdí, že v současné době je jedna průměrná čtečka (před zakoupením nové) používána necelé dva roky. To znamená, že necelých deset milionů digitálních čteček, které budou v roce 2013 na světě v provozu, by muselo nahradit 250 milionů nových knih – nikoliv knih použitých nebo vzácných tisků – 250 milionů nových knih ročně, aby se uhlíková stopa těchto čteček neutralizovala.

Když vezmeme v úvahu, že Asociace amerických nakladatelů (AAP) odhaduje, že celkový prodej všech knih ve Spojených státech amerických (tj. knihy pro dospělé, děti, učebnice i náboženská literatura) za minulý rok dosáhl necelých 25 milionů, zvýšili jsme environmentální dopad čtení desetkrát. Ale navíc si uvědomme, že k napájení jednoho iPadu je zapotřebí skoro přesně 50x více fosilních paliv, než propálíme čtením té samé knihy vytištěné na papíře a osvícené elektrickým světlem.

3.

Statistiky o užití hrají ve stanovení ekologického dopadu knih důležitou roli. Podle Applu nese iPad odpovědnost za 2,5 gramu CO2 za hodinu provozu. Na druhou stranu lze jedné tištěné knize přičíst něco přes 4 kg uhlíkových zplodin (8,85 liber) za dobu její životnosti (včetně produkce, dopravy či prodeje). Všimněte si, že zatímco je první číslo otevřené, druhé je konečné.

Ponecháme-li stranou environmentální cenu e-čtečky, znamená to, že abychom naší čtečkou poznamenali životní prostředí stejně jako čtením papírového vydání v domácí knihovně, museli bychom iBookstorovou verzi Války a míru přečíst za 1.605,39 hodin (asi 67 dní). To zní jako kladný bod pro e-knihy, ale jedná se o naprosto zavádějící kalkulaci.

Jen pro ukázku nakolik zavádějící, jsem použil základní aritmetiku a trochu lehkého Googlování, abych vypočítal uhlíkovou stopu průměrného Američana čtoucího průměrné množství průměrných románů, a to průměrnou rychlostí – jednak na papíře a jednak na iPadu. (iPady jsem vybral proto, že Amazon data ke čtečkám Kindle nezveřejňuje. Američany jsem vybral proto, že jsou nejnenasytnějšími uživateli digitálních knih.) A tohle jsem zjistil:

I. Jeden rok čtení:

Nejprve jsem spočítal průměrnou spotřebu pro průměrného čtenáře. Našel jsem průměrnou rychlost čtení, průměrnou délku knihy a průměrný počet přečtených knih. Následně jsem spočítal emise uhlíku způsobené jedním rokem čtení

Nejprve jsem spočítal průměrnou spotřebu pro průměrného čtenáře. Našel jsem průměrnou rychlost čtení, průměrnou délku knihy a průměrný počet přečtených knih. Následně jsem spočítal emise uhlíku způsobené jedním rokem čtení.

  1. Průměrný dospělý čtenář čte rychlostí 200-250 slov/min. (Zdroj)
  2. Průměrný román má 64.500 slov. (Zdroj)
  3. To znamená, že průměrný čtenář přečte 4,3 hodiny čtením průměrného románu. [64.500 slov / 250 sl/m / 60 minut]
  4. Průměrný dospělý přečte 6,5 knih za rok. (Zdroj; PDF)
  5. Průměrný dospělý stráví 27,95 hodin za rok čtením. [6,5 knih * 4,3 hod]

Uhlíková stopa paperbacků: 26.087,59 gramů CO2e
[6,5 knih * 8,85 liber emisí * 453,5 gramů na libru]
Uhlíková stopa e-knih: 69,875 gramů CO2e
[6,5 knih * 4,3 hodin * 2,5 g emisí na hodinu]

Toto je srovnání typicky citované zastánci e-knih. Bohužel je to přinejlepším špatná matematika – a přinejhorším manipulativní srovnání.

II. Jeden rok čtení (včetně uhlíkové stopy média):

Dále jsem našel množství uhlíkových emisí za dobu životnosti jednoho iPadu a iPadu 2 a započítal jsem je do mých ročních kalkulací čtení

Dále jsem našel množství uhlíkových emisí za dobu životnosti jednoho iPadu a iPadu 2; a započítal jsem je do mých ročních kalkulací čtení

Emise za dobu životnosti iPadu: 130.000 gramů CO2 (Zdroj; PDF)
Emise za dobu životnosti iPadu2: 105.000 gramů CO2 (Zdroj; PDF)

Paperbacková stopa: 26.087,59 gramů CO2e
Stopa e-knih na iPadu: 130.069,875 gramů CO2e
Stopa e-knih na iPadu2: 105.069,875 gramů CO2e

Jak můžete zhruba vidět, započítání uhlíkové stopy samotné čtečky porovnání drasticky mění. Jeden rok čtení e-knih se ve velikosti uhlíkové stopy vyrovná pěti letům s knihami tištěnými. Příznivci elektronických čteček tato data samozřejmě odmítnou s tím, že jejich přístroje vysoká čísla vyrovnají – a dokonce se mohou stát ještě „zelenějšími“ než tištěné knihy, pokud se vezme v potaz delší časové období. To je samozřejmě po pěti letech možné, jak níže ilustruji:

III. Pět let čtení na jednom přístroji (se započítáním jeho uhlíkové stopy):

Extrapoloval jsem data odpovídající pěti letům užívání při stejné rychlosti spotřeby literatury jako v předchozích příkladech

Extrapoloval jsem data odpovídající pěti letům užívání při stejné rychlosti spotřeby literatury jako v předchozích příkladech

Paperbacková stopa: 130.437,95 gramů CO2e
Stopa e-knih na iPadu: 130.349,375 gramů CO2e
Stopa e-knih na iPadu2: 105.349,375 gramů CO2e

Vypočítal jsem, že zabere pět let (32,5 knih) trvalé konzumace e-knih (na tom samém přístroji), než se vyrovná ekologická stopa čtení papírových knih a těch elektronických. Toto číslo je vtěsnané mezi Tellisovým údajem (14) a počtem knih, se kterým operují New York Times (50). Nicméně i mé číslo je zavádějící, protože nezapočítává výměnu přístroje čtenářem.

Jak prohlásil Ted Genoways, většina čteček je užívána pouhé dva roky; poté jsou vyhozeny, vyměněny, ztraceny nebo rozbity. Přes 20 % Kindlů je po Vánocích odloženo. Pojďme se podívat na řeč čísel po započtení průměrné doby užití čtečky e-knih – a počítejme s výměnou přístroje každé dva roky.

IV. Pět let čtení na jednom přístroji (se započítáním výměny přístroje):

Pokud počítáme, že je čtečka nahrazena novou každé dva roky (roky 0, 2 a 4), dostaneme nejpřesnější srovnání elektronických čteček s hromadou knih

Pokud počítáme, že je čtečka nahrazena novou každé dva roky (roky 0, 2 a 4), dostaneme nejpřesnější srovnání elektronických čteček s hromadou knih

V tomto porovnání se ukazuje, že uhlíková stopa čteček elektronických knih je o 200-250 % větší než vaše typická domácí knihovna, a navíc se stopa zvětšuje pokaždé, když dostanete k Vánocům čtečku novou, nebo pokaždé, když vaše srdce zahoří pro nový model. Tato čísla lehce ilustrují dopad čtenářovy spotřeby na životní prostředí. Pokud žijete v domácnosti s několika čtečkami e-knih, např. když má jednu váš manžel, ale také dcera, je uhlíková stopa vaší rodiny každým rokem o 600-750 % větší než kdybyste investovali do několika nových polic v knihovně. Anebo, ještě lépe, do karty čtenáře v místní knihovně.

4.

Ale věci jsou ještě složitější. Pravdou je, že jednoúčelová čtečka téměř upadla v zapomnění vzápětí poté, co byla veřejnosti představena. Byla nahrazena přístroji pro životní prostředí ještě horšími. Jako čtečky jsou dnes označovány univerzální tablety oplývající e-mailovými klienty, webovými prohlížeči, hrami, přehrávači filmů atd. (I první generace Kindlů byly vybaveny jednoduchým prohlížečem webových stránek – ačkoliv byl ztracen mezi podadresáři systému, jasně naznačoval, kudy půjde vývoj.) A jak se tyto přístroje stávaly sofistikovanějšími, uživatelé s nimi tráví více času, takže ty 2,5 gramu emisí za hodinu užívání se neustále násobí. A stejně tak, jak se přístroje stávají složitějšími, jejich výroba si vyžaduje více vzácných materiálů, často z jihovýchodní Asie, jižní Afriky či jižní Ameriky.

Ještě větším problémem jsou vyběhlé přístroje, které jsou často zneškodňovány nepatřičně. Nemusíte ani dlouho hledat, abyste našli důkazy stop, které tato těžba minerálů a zbavování se e-odpadu na křehké ekosystémy. Čísla emisí a e-odpadu by mohla být ještě větší, pokud bych se pustil do započítávání dalších faktorů: elektřiny, kterou spotřebovávají datová centra Amazonu a Applu, komunikační infrastruktury potřebné k přenosu digitálních souborů na ohromné vzdálenosti, neustálé potřeby nabíjení nebo výměny baterií ve čtečkách, zdrojů, které jsou zapotřebí k recyklaci digitálního přístroje (ve srovnání s papírovou knihou...), nákladů na balení a zasílání přístrojů, nákladů na výměnu čtečky, když se rozbije (ve srovnání s nahrazením ztracené knihy...). Započítat bych mohl také skutečnost, že každý čtenář e-knih potřebuje vlastní přístroj, zatímco tištěné knihy mohou být zapůjčeny dle potřeby z knihovny. Anebo fakt, že většina digitálních přístrojů je vyrobena na druhém konci světa, a proto se musí dopravovat napříč oceány atd. atd.

Toto je konečný důsledek fetišismu, který naše kultura vyznává k technologiím – je to problém, který se určitě ještě zhorší před tím, než se vývoj zvrátí. Není to tak dávno, kdy bylo sofistikovaných elektronických vymožeností pomálu. Sám jsem vyrostl v domě s jedním stolním počítačem, býval v kuchyni. To bylo před jedenácti lety, a když si vybavím, kolikrát jsem se s bratrem hádal o to, kdo z nás bude hrát StarCrafta, moje vzpomínky se zdají být legrační a zastaralé jako scéna ze seriálu Mad Men. Dnes má moje třináctiletá sestra svůj notebook, chytrý telefon i televizi, kterou v domácnosti doplňují další dva desktopy, ještě další televize a Kindle Fire.

Na nádraží Grand Central, přes které jezdím každý den do práce, je prodejna Applu: každé ráno v ní vidím stovky cestujících, kteří si se zálibou prohlížejí iPady jako kdyby to byly časopisy nebo cukrovinky. Tahle okázalá (a často zbytečná) spotřeba technologií – čtečky elektronických knih nevyjímaje – přispívá ke zvyšování uhlíkové stopy daleko více než tradiční knižní produkce.

5.

Není samozřejmě zcela etické ospravedlňovat ekologickou stopu knižního průmyslu sváděním pozornosti na ještě větší uhlíkovou stopu, kterou za sebou zanechává průmysl technologický. Společnost se musí zaměřit na oba problémy. Ale prozatím, pokud si musíme vybrat, je lepší vydat se cestou tradiční papírové knihy. Pokud vás zajímá osud deštných pralesů, pokud vám není lhostejná budoucnost naší planety, je zodpovědnějším chováním zakoupení nebo zapůjčení papírových knih vytištěných na recyklovaném papíře od ekologicky uvědomělých prodejců (zde je jeden seznam takových míst a tiskáren). I když tenhle přístup samozřejmě problém nevyřeší, zajisté bude znát, když si dostatečné množství lidí vybere kartu do knihovny namísto stažení knihy do Kindlu. A zatímco je pravdou, že žijeme v digitálním věku a tak to zůstane, komunita čtenářů by se měla sama sebe zeptat, co je důležitější: nacházení zelenějších cest k produkci tištěných knih, zatímco pozastavíme růst prodeje e-knih, zaměření se na vývoj zelenějších čteček elektronických knih, nebo nějaká kombinace obojího. Nedělat vůbec nic z toho totiž nepřichází v úvahu.

Raz Godelnik, šéf Eco-Libris, odhaduje, že 80 % uhlíkové stopy z paperbackové produkce je zapříčiněno ranými fázemi produkčního procesu: výrobou papíru, těžbou dřeva a dopravou materiálu. BIEC si toto také uvědomuje a jako jeden z hlavních cílů si stanovila vyvíjet ekologičtější cesty k výrobě knih. Nicméně jako spotřebitelé máme moc sami přispět ke zlepšení situace tím, že od velkých vydavatelství a jejich smluvních partnerů budeme požadovat ekologicky odpovědné metody výroby (což samozřejmě znamená, že za konečný produkt budeme muset být připraveni zaplatit více peněz). Musíme požadovat větší sociální zodpovědnost od technologických firem, které vyrábějí čtečky e-knih, a to začíná třeba tlakem na Amazon, aby zpřístupnil lepší data o svém Kindlu.

Spotřebitelé mají moc: před několika měsíci, kdy každý znervózněl ze zpráv o špatném zacházení s pracovníky Foxconnu, provedla firma Apple velké změny v platebním schématu pro své subdodavatele. A pokud může tohoto veřejnost dosáhnout na poli pracovní síly, je to možné i v oblasti materiálních zdrojů. Musíme také odolat lákadlům nových technologií a nekoupit každou novinku, sotva se objeví na pultech. Pokud vlastníte čtečku, používejte ji, dokud funguje, a následně ji zodpovědně recyklujte. Nekupujte si novou, dokud vám stará ještě funguje. A jestliže máte čtečku, kterou nepoužíváte, prodejte ji někomu, kdo pro ni má využití a kdo by si jinak koupil novou. Jinými slovy: také byste si nekoupili nové vydání knihy, pokud by vaše stávající ještě dobře sloužilo. Proč byste tedy měli přistupovat jinak k přístroji, který představuje padesát takových knih?

Poznámka překladatele: Jako CO2e autor v článku označuje kalkulace vlivu na životní prostředí při započtení všech faktorů ovlivňujících globální oteplování, ekvivalentních imisím CO2. Apple ve zprávě o vlivu na životní prostředí počítá se životností iPadu 3 roky.
Poznámka redakce: Text vyšel 1. května 2012 na serveru The Millions (zdroj) a byl převzat se svolením autora. Ilustrační foto: P. Farkas.
Farkas, Pavel; Moran, Nick. Jak zelené jsou čtečky?. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 7 [cit. 31.07.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://ikaros.cz/node/7559>. urn:nbn:cz:ik‐007559. ISSN 1212-5075.
Průměr: 4 (hlasů: 12)

Článek stojí celý na vodě :-)

Tohle mne pobavilo: "Jinými slovy: také byste si nekoupili nové vydání knihy, pokud by vaše stávající ještě dobře sloužilo". Celý problém těchto a podobných článků je paušalizace. Mám-li mluvit za sebe, veřejné knihovny mne vůbec nezajímají - a knihy, které mne zajímají, kupuji ve stále nových a nových vydáních. Říká se tomu sběratelství. Co se týká technologií, argumentace opět stojí dost na vodě. Trochu je to v článku naznačeno, ale není to dotaženo do konce - a sice: notebooky, počítače, tablety, mobily atd se používají zpravidla i k jiným činnostem, než je pouhé čtení knih. Proto se podle mého názoru vůbec nedá spočítat jejich ekologická stopa vzhledem ke čtení knih. Nelze míchat hrušky a jablka...V článku není ani přesně rozebráno, jak přesně se počítala ekologická stopa, podezírám tudíž autory, že určitě na něco zapomněli a to v obou kategoriích.
MP

Nestojí

Metodika počítání uhlíkové stopy při výrobě se dá spočítat i dohledat, pokud by komentátor nebyl líný. Je to vždy aproximace, ale je stále lepší jak "používejme to dál, protože je to obtížné spočítat". Devastace krajiny v okolí dolů na vzácné kovy, znečištění v průběhu jejich získávání z dolované rudy i provoz továren produkují zatížení nesrovnatelné s dvěstě let starou tradicí výroby knihy, kdy postupně došlo k snížení stopy (např. znečištění vodních zdrojů) na úroveň nesrovnatelnou s dnešním IT průmyslem. Btw. při výrobě jednoho PC vznikne toxický odpad co do složení a objemu desetinásobný s finálním produktem (zpráva OSN, bohužel v době psaní komentáře jejich page v rekonstrukci, tedy alespoň nepřímý odkaz zde: http://www.ehow.com/info_8250994_computers-effects-environment.html).

Re:

Problém je, že knihy se už dnes netisknou na ručním lisu. Všechny ty moderní tiskařské stroje mají v sobě počítače, spotřební materiál také není zrovna ekologický a na ruční papír se moc netiskne - takže je nutné přidat další ekologické zatížení vzniklé při výrobě a distribuci papíru (a samozřejmě i následné distribuce klasických knih). Kromě toho, počítače neslouží primárně ke čtení knih (kromě jednostranně zaměřených čteček), proto se podle mne ekologická zátěž nedá spočítat. MP

Re: Sběratelství

Dobrý večer, děkuji za reakce; jsem rád, že text budí zájem a podněcuje diskusi. Ono právě ZAMYŠLENÍ nad souvislostmi užití čteček je hlavním smyslem článku, proto jsem ho také přeložil. Redakce počítala s tím, že problém je natolik komplexní, že ze své podstaty bude budit rozdílné reakce... no a ta debata je na Ikarovi přínosná.

Nicméně 1) nemyslím, že objasnění techniky samotného počítání ekologické stopy bylo výrazným záměrem autora: ten pouze vychází z dostupných čísel Applu.

2) Chápu to tak, že autor srovnával pouze ČTENÍ na iPadu. Skutečnost, že se iPad užívá k mnoha jiným věcem, byla zmíněna a je samozřejmě platná, ale pokud byste iPad užívali VÝHRADNĚ ke čtení e-knih, stejně by se musel vyrobit (a spotřebovat zdroje atd.) - technicky vzato je článek právě o takovém případu. Souvislosti s dalším použitím el. přístrojů pak autor řadí už spíše do té oblasti "technologického fetišismu", o kterém sám už dlouho uvažuji. Mě osobně by zajímalo srovnání s Kindlem, jednak proto, že jsem sám Kindlař a jednak proto, že by byl méně zavádějící (Kindle je přece jen hlavně čtečka).

A nakonec - 3) sběratelství je v podstatě přece něco jiného než čtenářství :-) Srovnejme si to kupříkladu s automobilovým průmyslem: pokud jste sběratel, budete mít tedy všechny edice oblíbené knihy, ale třeba i všechny modely oblíbeného auta! Je to však případ většiny z nás - čtenářů/řidičů?

Tím samozřejmě nesnižuji krásu a hodnotu fyzického svazku - k narozeninám přátelům také raději dám krásnou knihu než soubor na CD!

Zdraví
P. Farkas

Ekočtení

Dobré zamyšlení, mám ovšem obavy, že ekologickými aspekty čtení (jakýchkoliv) knih se budou zabývat jen ekoaktivisté. Čtečky jsou v ČR zatím využívány především nadšenci pro technologie (early adopters) a čtení :). Jejich pořizovací cena je pro běžného Čecha vysoká v porovnání s tím, co si na nich (česky!) může přečíst. A early adopters budou technologické novinky přijímat s nadšením i dále.
Druhá věc jsou zmiňované tablety, které někteří využívají i jako čtečku knih. Jejich využití pro čtení a pro ostatní aktivity lze však jen těžko sledovat.

Nejvíc "eko" jsou (a budou) stále knihovny nebo systém půjčování mezi přáteli.

ad poznámka "MP" ke sběratelství. Ano, milovníci knih literární díla skutečně sbírají a kupují si nová a nová vydání stejného díla. Troufnu si ovšem tvrdit, že většina sběratelů chce mít výtisky ve fyzické formě a nikoliv pouze v elektronické. Lépe se totiž srovnávají :).

Re:

I tak jsem to samozřejmě myslel - pro sběratele jsou elektronické knihy zcela nanic, nemají žádnou hodnotu. Ale co se týká elektronických knih, jejich ekologická stopa se přeceňuje. Znovu opakuji, že počítače, notebooky, tablety nejsou primárně určené pro čtení knih a tak jako tak by se vyrobili. Jediné, kde má důvod počítat ekologickou stopu, jsou jednostranně zaměřené čtečky - a i tam to začíná být sporné, vzhledem k přístupu na internet. Proto je pro mne článek zcela postavený na vodě. MP

Graf č. 4?

Článek rozhodně nutí k zamyšlení - a to je velmi dobře. Měl bych pouze /technickou/ poznámku: graf č. 4 se mi zdá shodný s gr. č. 3, přitom z textu mi vyplývá, že by měl ukazovat odlišné hodnoty... Ti.

Oprava

Dobrý den, děkujeme za upozornění.
Popletly se nám url adresy a poslední dva grafy byly stejné. Už by to mělo být v pořádku.
Jan Rylich, šéfredaktor.

Apple opousti certifikaci EPEAT

Pro zajimavost clanek na souvisejici tema: Apple vystoupil z certifikacniho programu "zelenych" vyrobku:
http://www.treehugger.com/gadgets/apple-walks-away-green-certification.html

RE: Apple opousti certifikaci EPEAT

Inu, vše je jinak, dnes jsem se dozvěděl o další změně, Apple si to rozmyslel :)

http://www.treehugger.com/clean-technology/thanks-apple-admitting-your-mistake-and-coming-back-epeat.html


automaticky generované reklamy