Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Go Digital aneb Evropské malé a střední podniky vstupují do digitálního věku

Čas nutný k přečtení
8 minut
Již přečteno

Go Digital aneb Evropské malé a střední podniky vstupují do digitálního věku

0 comments

Leden roku 2002 se do novodobé evropské historie zapíše nepochybně především jako měsíc, kdy se společná evropská měna euro konečně po mnohaletých přípravách zhmotnila do podoby bankovek a mincí, aby ve dvanácti evropských zemích nahradila dosavadní tradiční platidla. Hladkost tohoto přechodu jakoby překvapila i největší eurooptimisty. Podmínkou úspěchu jistě byla pečlivá a dlouhodobá příprava, nicméně neméně významnou roli sehrál i fakt, že v tzv. eurozóně se stále větší procento obchodů uskutečňuje více či méně elektronicky, a tedy de facto v eurech už celé dva roky.

A právě v oblasti elektronického obchodu a podnikání vůbec přinesl leden 2002 několik událostí, které si zaslouží pozornost:

  • 8. ledna se z iniciativy Evropské komise uskutečnilo setkání představitelů evropských průmyslových svazů, obchodních komor, Euro Info Center, regionálních organizací a dalších evropských sítí na podporu obchodu, aby společně zhodnotili zavádění elektronického obchodu v malých a středních podnicích.
  • 16. ledna vypršela lhůta pro implementaci směrnice o elektronickém obchodu v jednotlivých členských státech EU, přičemž tuto lhůtu se podařilo dodržet pouze pěti zemím (Finsku, Irsku, Lucembursku, Německu a Rakousku).
  • 21. ledna se v Berlíně uskutečnila konference německého Ústředního svazu řemesel na téma "e-business a řemesla", na níž evropský komisař pro informační společnost Erkki Liikanen vyhlásil kampaň Go Digital 2002.
  • Ve dnech 21. - 22. ledna se v Bruselu za podpory Evropské komise a Výboru regionů konal otevřený seminář, který zhodnotil klíčové strategie a aktivity, jimiž se jednotlivé vlády a regionální a místní samosprávy snaží pomoci malým a středním podniků vstoupit do digitální éry.

Společným jmenovatelem těchto zpráv je iniciativa Go Digital. Její počátek musíme hledat v portugalské Feiře, kde byl v červnu 2000 vyhlášen podrobný plán eEurope, tedy Informační společnosti pro všechny (více v minulém čísle Ikara). Samotná iniciativa Go Digital se dočkala rozpracování 13. března loňského roku ve Sdělení Evropské komise, předloženém Radě, Evropskému parlamentu, Ekonomickému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Go Digital se tam představuje ve třech akčních liniích, které tvoří celkem jedenáct dílčích aktivit.
První čtyři aktivity mají společný název Příznivé prostředí pro elektronické podnikání a soustřeďují se na hodnocení národních a regionálních strategií na podporu e-businessu, na měření stupně zavádění informačních a komunikačních technologií (ICT), na zlepšování přístupu k informacím a shromažďování názorů uživatelů pro potřeby tvorby legislativy upravující elektronický obchod a konečně interoperabilitu elektronického podnikaní. Druhá akční linie se nazývá Zavádění elektronického podnikání a - jak název napovídá - zabývá se praktickými problémy souvisejícími s elektronickým obchodem, tedy propagací výhod elektronického obchodování, jeho zaváděním, poskytováním půjček malým a středním podnikům a podporou optimálního využívání strukturálních fondů. A konečně třetí akční linie má jednoduchý název i zaměření, který se však obtížněji překládá do češtiny - věnuje se podpoře Dovedností v oblasti informačních a komunikačních technologií, a to podporou studijních programů vznikajících na základě potřeby průmyslu, založením monitorovací skupiny sledující rozvoj dovedností v oblasti ICT a vytvořením speciálního školicího programu pro malé a střední podniky.

A tím se dostáváme zpět do současnosti - na realizaci iniciativy Go Digital se podílí celá řada subjektů, jejichž zástupci se sešli 8. ledna v Bruselu. Patrně nejaktivnější role (především pokud jde o organizování nejrůznějších akcí spojených s propagací Go Digital) se přisuzuje síti Euro Info Center. Tato informační centra působí po celé Evropě včetně České republiky, do iniciativy Go Digital se z nečlenských zemí EU zapojil prozatím Island, Norsko, Polsko a Slovinsko. Vedle pořádání konferencí a seminářů EIC mají poskytovat také poradenství při zavádění e-businessu, spravovat internetové stránky s podrobnými informacemi, vyhledávat partnery pro e-business a zodpovídat dotazy, a to i formou "horké linky".

A jak to vypadá s dosavadním stupněm zavádějí elektronického obchodu v jednotlivých státech EU? Na to dává odpověď téměř stostránková zpráva, která byla podkladem pro jednání na semináři, jehož účastnící - politici odpovědní za elektronické obchodování na národní, regionální i místní úrovni, zástupci sdružení malých a středních podniků, vědci, političtí analytici a experti z mezinárodních organizací - se snažili najít odpověď na to, jaký je skutečný obraz současné politiky v oblasti elektronického obchodování v Evropě, jaká by měla být objektivní kritéria pro porovnání těchto politiky a dokreslit objektivní obraz současné situace konkrétními příklady regionálních a místních iniciativ v oblasti e-businessu.
Závěry zprávy nejsou nijak překvapivé, na špici zavádění informačních a komunikačních technologií v podnikání jsou skandinávské země (včetně Norska) a Německo, naopak země evropského jihu prozatím výrazně zaostávají jak v používání přímých nástrojů elektronického obchodu, tak i například ve využívání internetu pro vlastní prezentaci. Zajímavější než suché statistiky jsou však konkrétní příklady toho, jak se v jednotlivých zemích stávají politické vize každodenní praxí.

Pro Belgii je například typický regionální přístup k politice - Vlámsko sází více na podporu "správných příkladů" než na direktivní vytváření informační společnosti, takže například sama vláda zpřístupnila přes internet více než čtvrtinu svých služeb. Připravuje se rovněž etický kodex elektronického obchodu. Naproti tomu valonská vláda připravila program e-w@llonies.net, který má informovat o výhodách nových technologií tři hlavní cílové skupiny - malé a střední podniky, starší generaci a mladší generaci.

V Dánsku funguje kolem čtyřiceti iniciativ zaměřených na zapojení země do globální ekonomiky prostřednictvím elektronických služeb.

Ve Finsku se iniciativa Go Digital zavádí prostřednictvím patnácti regionálních center pro rozvoj zaměstnanosti a podnikání s významným finančním příspěvkem z Tekes, což je národní technická agentura, která jen v první polovině loňského roku poskytla 66 projektům souvisejícím s iniciativou Go Digital na 16 milionů eur. Strategický dokument ministerstva obchodu a průmyslu navíc odhalil potřebu profesní přípravy zaměřené na technologie e-businessu.

Ve Francii plynule narůstá počet podniků využívajících rutinně informační technologie, přesto zde v roce 2001 vznikla při ministerstvu financí speciální komise pro digitální ekonomiku, jejíž jedna pracovní skupina se zaměřuje speciálně na malé a střední podniky.

Irsko systematicky podporuje relevantní projekty a kromě finančních dotací poskytuje začátečníkům na poli e-businessu také speciální podpůrné služby, jako je webová stránka o zdrojích pro e-business a řada konzultačních a informačních služeb.

V Itálii existuje od konce června minulého roku vládní program "Sto dní" a dále vláda přispívá na nákup technického vybavení a školení zaměstnanců. Program veřejných financí dokonce počítá s daňovými úlevami pro aktivity podporující elektronický obchod.

Lucembursko má vládní plán s všeobecným zaměřením nazvaný e-Luxembourg a pro malé a střední podniky pak desítku zvláštních iniciativ - například systém jakostních známek pro internetové stránky, speciální srovnávací internetovou stránku pro e-commerce, postupné vytváření etického kodexu elektronického obchodování a podobně.

V Německu funguje od roku 1999 Akční plán inovací a zaměstnanosti, který se sice neomezuje pouze na e-commerce a malé a střední podniky, ale jejich sféru rozhodně také pokrývá - například v části věnované tvorbě inovativních pracovních pozic.

Nizozemsko, které v celkových hodnoceních dopadlo překvapivě nepovzbudivě, se řídí vládní Bílou knihou z roku 1999, na jejímž nazvaný e-Luxembourg vznikl program s názvem Digitální Delta, který byl v roce 2000 doplněn o speciální část věnovanou malým a středním podnikům.

Portugalsko je typickým příkladem země, která čerpá prostředky na další rozvoj ze strukturálních fondů (v rámci současného Operačního programu má hned dvě opatření zaměřená na podporu elektronického obchodu v malých a středních podnicích). Zároveň však i zde funguje Národní iniciativa pro elektronický obchod.

Rakousko má iniciativu nazvanou e-Austria in eEurope. Z podporovaných aktivit je zajímavý plán na rozvoj přeshraničních projektů uplatňování informační a komunikační technologie.

V Řecku se realizuje program Go-Online, který je podobně jako v Portugalsku součástí Operačního programu EU. Jeho prostřednictvím bylo na internet připojeno 50 tisíc malých a středních podniků.

S ambiciózním plánem vytvořit v zemi nejlepší prostředí pro elektronický obchod v Evropě přišla v roce 1998 Velká Británie. Součástí strategie s názvem e-commerce@its.best.uk je také iniciativa UKOnline for business, která spojuje vládní, průmyslový a neziskový sektor i odbory v zájmu rychlého zavádění ekonomiky založené na znalostech. Vlastní strategii Connecting ScotlandSkotsko.

Ve Španělsku je podpora malých a středních podniků součástí vládního akčního plánu nazvaného InfoXXI: Informační společnost pro všechny (2001-2003).

Ve Švédsku dostala podpora rozvoje informační společnosti dokonce podobu zákona, který spojuje legislativní úpravy s finančními dotacemi a prostorem pro nezbytné vzdělání. Na malé a střední podnikatele pak pamatuje speciální internetová stránka nazvaná Smelink.

A konečně za státy Evropské unie nezůstává v žádném případě pozadu ani Norsko, které se nechalo inspirovat iniciativou eEurope a vytvořilo vlastní plán nazvaný eNorway.

Ve výčtu dílčích úspěchů by se dalo pokračovat ještě dlouho, poslední dosud nekomentovaná aktualita zmíněná v úvodu tohoto článku však napovídá, že ani v EU se nedaří vše stíhat podle stanoveného plánu. K 16. lednu měly všechny členské státy převzít do své legislativy směrnici o určitých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu ve vnitřním trhu, všeobecně známou jako Směrnice o elektronickém obchodu. Cílem směrnice je zajistit volný pohyb informačních služeb mezi členskými státy EU. V praxi to znamená legislativně vymezit práva a povinnosti poskytovatelů služeb, využívání komunikačních technologií pro komerční účely, statut elektronických smluv, vázanost zprostředkovatelů služeb, etický kodex, mimoslovní ujednání, soudní projednávání a spolupráci mezi členskými státy. To vše se podařilo splnit pouze Finsku, Irsku, Lucembursku, Německu a Rakousku, kromě nich je reálná naděje na splnění požadavků směrnice do letošního léta ve Velké Británii. V ostatních zemích je další vývoj nejasný, což znamená jednak reálnou hrozbu penalizace, hlavně však nejistotu z hlediska dodržování pravidel elektronického obchodu.

I přes tento prozatímní neúspěch však Evropská unie hledí do budoucna s optimismem - právě zahájené půlroční španělské předsednictví si vzalo za cíl schválení poslední chybějící směrnice o ochraně dat, kterou se dokončí soubor pravidel pro regulaci telekomunikační technologií. Ale o těch třeba zase příště.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
ČADILOVÁ, Kateřina. Go Digital aneb Evropské malé a střední podniky vstupují do digitálního věku. Ikaros [online]. 2002, ročník 6, číslo 2 [cit. 2019-01-19]. urn:nbn:cz:ik-10955. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10955

automaticky generované reklamy
registration login password