Dne 14. listopadu 2018 proběhlo slavnostní vyhlášení vítězů, spolu s vernisáží, fotografické soutěže Po stopách J. V. Myslbeka, která byla zaštítěna Janem Wolfem, radním pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví a cestovní ruch, Magistrátu hl. města Prahy. Organizátoři zacílili projekt na děti a mládež ve dvou kategoriích. Na prvním místě v kategorii od 13 do 15 let se umístil Jan Skořepa, následoval ho Miroslav Koudela a Quand Minh Zajac. Ve druhé kategorii od 16 do 18 let se jako nejtalentovanější fotograf představil Filip Hrnčíř, dále Jakub Abrahám a třetí místo obsadila Veronika Garbaczewská.

Výherci fotografické soutěže Po stopách J. V. Myslbeka

Vyjít ven od obrazovek

A o čem vlastně soutěž byla? Jednalo se o edukativní soutěž určenou mladým fotografům bez ohledu na jejich zkušenosti. Jejich úkolem bylo mapovat uměleckou stopu jedné z nejvýznamnějších osobností českého kulturního života, a to Josefa Václava Myslbeka (1848-1922). Inspirací ke vzniku soutěže se stalo 170. výročí narození tohoto zakladatele novodobého českého sochařství.

Soutěž přiměla děti a mládež vyjít ven, odložit herní konzole a využít svá mobilní zařízení tvůrčím způsobem. Mladí fotografové se tak vydali po stopách vlastence, jehož sochařské dílo je neodmyslitelně spjato s českým státem. Jejich cesta často vedla přes Petřín a Vyšehrad, avšak nejfotografovanějším objektem se stala jezdecká socha sv. Václava na Václavském náměstí. Pořízené fotografie mohli účastníci libovolně upravit a následně sdílet pod soutěžním hashtagem na svém instagramovém profilu. Soutěž oslovila přes dvacet tisíc dětí a mládeže. Pro odbornou porotu bylo tedy velmi náročným úkolem rozhodnout o nejlepších pracích.

Předsedou poroty byl umělecký fotograf Jadran Šetlík, vybíral i producent soutěže Petr Scholz a pravnučka samotného J. V. Myslbeka, Milada Myslbeková. Na vernisáži, která se konala v Brožíkově sále na Staroměstské radnici, paní Myslbeková přednesla upřímný a laskavý projev o výjimečné práci svého pradědečka. Sama navrhuje ručně foukané a malované skleněné vánoční ozdoby, které byly na vernisáži k vidění. Kromě toho bylo možné se seznámit s kopiemi dokumentů a fotografií vztahujícími se k životu a Myslbekově dílu. Slavnostní atmosféru umocnilo houslové vystoupení Julie Svěcené.

Vlevo: moderátor Slávek Boura a předseda komise Jadran Šetlík; uprostřed: Milada Myslbeková; vpravo: Julie Svěcená.

Soutěžící, jejich doprovod a hosté z řad sponzorů si mohli prohlédnout dvanáct soutěžních snímků, které postoupily do finále. Díky podpoře magistrátu a štědrým sponzorům se mohli výherci těšit z takových cen, jakými jsou iPady, přenosné reproduktory, paměťové karty, power banky či přídavné objektivy, stativy, slevy na fotoslužby včetně poukázek na fotokurzy. V budoucnu by nás tak jejich práce mohly překvapit svou ještě vyšší úrovní!

Děti a mládež dostali příležitost pro osobní rozvoj, možná je zaujala i slova Jadrana Šetlíka a kdo ví, třeba se vydají na fotografickou dráhu… Producent soutěže připravil pro nové talenty nezapomenutelný zážitek, jak dokládají následné písemné reakce vděčných soutěžících. Za mimořádnou a zdařilou soutěží byla tou pomyslnou tečkou přátelská diskuse nad šálkem kávy s občerstvením od vstřícných podporovatelů projektu. Všem, kteří takto nezištně podporují projekty pro děti a mládež patří veliký dík. Snad se v budoucnu můžeme těšit na další podobné, hodnotné a inspirující akce, které povedou mladé ke smysluplnému trávení jejich volného času.

Vzpomínky na „Jeho veličenstvo“

„Pradědeček již od útlého mládí věděl, čeho chce v životě dosáhnout,” řekla v krátkém proslovu jeho pravnučka Milada. „Jeho celoživotním krédem bylo, že v práci nalézal smysl i radost života.“ Myslbekovo dílo je velmi rozsáhlé, jen na území prahy dnes najdeme mnoho jeho děl, přesto nejfotografovanější sochou ve zmíněné soutěži byl sv. Václav shlížející od Národního muzea na jedno z hlavních pražských náměstí. Už jeho tvar připomíná původní funkci, tedy koňský trh. A Milada Myslbeková připomněla také historii, která vedla k dnešnímu názvu: „Na návrh K. H. Borovského a za podpory veřejnosti byl zaveden název Václavské náměstí.  Ve druhé polovině 19 st. se začalo s výstavbou s Vinohrad a tak se měnilo i Václavské nám. Středem začala projíždět první koňka, tramvaj tažená koňmi a v roce 1866 ministerstvo kultu a vyučování zadává u mého pradědečka zakázku na pomník sv. Václava. Nakonec je ale vypsán konkurs, kterého se účastní 9 sochařů, 1. cena není udělena a o druhou se dělí Myslbek se Snirchem.“

Jak uvedla Milada Myslbeková, na přidělení zakázky pro zobrazení patrona české země se velkou měrou zapsala podpora Josefa Hlávky, který byl sochařovým velkým obdivovatelem a mecenášem. Umělec, profesor a čestný člen akademií a ctihodných organizací na pomníku pracoval celých 35 let, avšak jeho umístění na Václavském náměstí se nedočkal. Kompletně osazen je až po jeho smrti, v roce 1924. Pravnučka připomenula i sochy světců obklopující sv. Václava: “Svatého Vojtěcha pro nejrůznější problémy už dokončit nedokázal a po jeho smrti se toho nikdo neodvážil. Draperie u pravé nohy světce zůstala provždy jen načrtnuta, ale to dnes poznají pouze znalci.“.

O tom, že Myslbek je stále živým tématem svědčí například aktivity Galerie hl. m. Prahy, která 12. března uspořádala přednášku z cyklu Příběhy pražských soch a sousoší. Přednášející Tereza Kučerová na ní mimo jiné připomněla, že návrhů na sochu sv. Václava bylo přes dvacet (zdroje se různí). „Svědci doložili, že mistr J. V. Myslbek, kterému se pro iniciály jména přezdívalo Jeho veličenstvo, kolikrát Václava shodil a začal se sochou znovu. Byl totiž velmi sebekritický a jen těžko se s něčím spokojil.“ Rovněž na výstavě Zlatá Praha, která v Muzeu hl.m. Prahy probíhala do konce března, je Myslbek zastoupen nejen podobiznou, ale i svým dílem. Zdá se tedy, že s mistrovým jménem se budeme setkávat trvale. Vždyť se do podoby české mytologie zapsal zlatým písmem jednou pro vždy.

K výstavě "Zlatá Praha – Ilustrace města v časopisech 60. – 90. let 19. století" v Muzeu hl. m. Prahy vyšla i rozsáhlá publikace mapující mnohem více než jen Myslbekovu tvorbu