Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Exkurze v ústřední vědecké knihovně Ministerstva zahraničních věcí České republiky

Čas nutný k přečtení
7 minut
Již přečteno

Exkurze v ústřední vědecké knihovně Ministerstva zahraničních věcí České republiky

2 comments

V pondělí 6. března 2006 pořádal pražský výbor SKIP exkurzi do ústřední vědecké knihovny Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Knihovna se nachází v Praze 1, na Loretánském náměstí, v Černínském paláci. Knihovna není veřejně přístupná, slouží zaměstnancům ministerstva. Proto bylo velice poutavé do těchto míst nahlédnout, poštěstilo se tak jedenácti členům SKIP.

Knihovna sídlí v přízemí Černínského paláce, za přísně střeženou vrátnicí. Do prostor paláce byla knihovna přemístěna po druhé světové válce; její vznik se však datuje do roku 1920, do roku 1936 sídlila v nedalekém Toskánském paláci (kde má i dnes ministerstvo např. sídlo konzulárního doboru). Uživatelům knihovny jsou přístupné dvě velké místnosti, v první je několik skříní s lístkovými katalogy, druhou místnost tvoří studovna s příručním fondem. Knihovna nemá žádné kanceláře, v každé z místností jsou i pracoviště zaměstnanců, která jsou od přístupných prostor oddělena částečně výškově a částečně knihovnickým nábytkem.

Dále patří ke knihovně místnost skladu, který je horizontálně rozdělen vestavěným patrem a vybaven kovovými policemi. Palácové prostory s vysokými stropy takové členění pohodlně umožňují.

Strop kovové konstrukce skladu je zároveň podlahou druhého patra

Personálně je knihovna obsazena pouze čtyřmi pracovníky. Jedním z nich je ředitelka knihovny Mgr. Daniela Pikalová, která nás ochotně knihovnou provázela.

Ředitelka knihovny nahlíží během exkurze do starého přírustkového seznamu

Knihovna shromažďuje především literaturu, která se zabývá mezinárodními vztahy, zahraniční politikou, diplomacií a mezinárodním právem. Jistá výjimečnost knihovního fondu se odráží ve skutečnosti, že zde za minulého režimu neprobíhaly žádné čistky fondu a tak i „nepohodlná“, tehdy ideologicky a politicky „závadná“ literatura, zůstala na svých místech. Knihovna také bez problémů získávala, díky svým zastupitelským úřadům, ze zahraničí literaturu, která se běžně do republiky nemohla dostat. Ačkoliv knihovna není veřejnosti přístupná, paní ředitelka prozradila, že občas knihovna vyhoví např. studentům, kteří potřebují studijní materiál pro vyhotovení diplomových či jiných kvalifikačních prací a že v omezené míře provádí knihovna i meziknihovní výpůjční službu. Jinak jsou služby orientovány spíše na prezenční výpůjčky. Těch absenčních poskytne knihovna méně než 2 000 za rok.

Kámen úrazu pro využití fondu je neexistence OPACu. Knihovní katalog je přístupný pouze z lokálního PC, umístěného v knihovně. Není-li knihovna veřejně přístupná, dalo by se přimhouřit oko. Pracovníci ministerstva si mohou ke katalogu dojít (i když chodby paláce jsou hodně dlouhé). V elektronickémkatalogu jsou však pouze záznamy dokumentů vydaných za posledních méně než deset let. Přechod na systém T-Series knihovna uskutečnila v roce 1997. Starší literatura (cca 125.000 svazků) je přístupná pouze prostřednictvím starých katalogových lístků.

Nábytek, ve kterém je uložen předmětový katalog, září novotou.

Knihovna nedisponuje žádnými speciálními předplatnými a přístupy do online zdrojů a databází. Zmíněna byla dokonce i technická omezení v přístupu k internetu pro samotné pracovníky knihovny, kteří občas místo svých pracovních počítačů využívají jeden volně přístupný počítač ve studovně, vybavený neomezeným internetovým přístupem.

Náplní činnosti knihovny je také metodická pomoc českým zastupitelským úřadům v zahraničí. Na zastupitelských úřadech totiž vznikají jakési malé příruční knihovničky, v některých případech právě obstarávané z knihovny v Černínském paláci.

Co se týče přírustků do fondu, není jich mnoho, ročně kolem pěti až šesti set jednotek. Jde však mnohdy o velice drahé knihy. Například devět svazků „Regional Surveys of the World 2005“ stojí 3700 USD. Kromě dalších ročenek, leckdy až o několika tisících stranách, příruční knihovna obsahuje např. i jazykové slovníky, včetně těch méně obvyklých jazyků.

Dějiny světa z příruční knihovny

Každou knihovnu můžeme hodnotit z mnoha hledisek. Knihovna MZV by jistě uvítala např. konverzi lístkového katalogu do formy více použitelné v 21. století. Podstatný je však fond, který má, pracovníkům ministerstva i případným badatelům jistě co nabídnout. Když přičtu ochotný a zkušený personál této komornější knihovny, měl jsem z exkurze dobrý pocit.

Kdo zažil konverzi katalogu, ví, kolik práce se v šuplících ukrývá. Na obrázku je přibližně čtvrtina všech katalogů.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
NOVÁČEK, Libor. Exkurze v ústřední vědecké knihovně Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Ikaros [online]. 2006, ročník 10, číslo 4 [cit. 2020-04-08]. urn:nbn:cz:ik-12062. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12062

automaticky generované reklamy

Máme tu 2 komentářů

Článek je plný nepřesností a zavádějících informací, jen pro ilustraci: knihovna byla přestěhována do Černínského paláce v r. 1936, v současné době knihovna MZV zcela standardně v souladu se svým Statutem umožňuje prezenční studium studentům a vědeckým pracovníkům na základě žádosti jejich VŠ či instituce, v níž pracují, OPAC v knihovně existuje, přístup k internetu je omezen ne technicky, ale bezpečnostními hledisky, úřední knihovny jsou na všech zastupitelských úřadech a zdaleka nejsou vždy malé, knihovna MZV pro ně obstarává publikace, metodicky je řídí a spolupracuje s nimi i v dalších oblastech atd. Škoda, že autor článku tak nepozorně poslouchal můj výklad.

Rád bych - jako autor článku - vyjádřil několik svých názorů k částem komentovaným paní ředitelkou knihovny Mgr. Pikalovou.

O OPACu si myslím opak než paní ředitelka - t.j. že v knihovně opravdu neexistuje. Jako běžný "čtenář z ulice", ba dokonce i jako student či vědecký pracovník, dokud má VŠ či instituce knihovnu nezažádá a nebudu moci do ní vstoupit, tak se ke katalogu knihovny MZV nedostanu. Katalog je jako DOSová aplikace na PC umístěném v prostorách knihovny. V moderním pojetí chápání OPACu bych od něj očekával webové rozhraní a možnost vzdáleného přístupu. Takhle je škoda, že bohatý a jedinečný fond je vlastně těžko objevitelný - když nemůžu ke katalogu přes web a nenajdu tam ani více informací o knihovně a fondu, je mi k ničemu, že jako student jsem tam nakonec po podání žádosti školou vítán. Každopádně nestudent, člověk bez práce, matka v domácnosti, byť vedeni ušlechtilým zájmem čerpat z fondu knihovny MZV, budou mít smůlu a nebude se s nimi bavit ani ministerský vrátný. Takže jednou větou - knihovna je přístupná jen pro někoho a stejně tak je to s jejím katalogem.

Co se týče bezpečnostního omezení - paní ředitelka nepopisovala při exkurzi problém úplně do detailů, ale pokud si pamatuji, šlo o potřebu se přihlašovat (tedy patrně použít login+heslo) v okamžiku kdy bylo potřeba přistoupit z pracovního PC k webu (jak je to s dalšími službami internetu, netuším). Beru to stále jako technickou překážku, technické omezení, nikoliv bezpečnostní - pracovník nemůže surfovat, kdy chce, musí provést přihlášení. Toto technické omezení může být částečně zavedeno z bezpečnostních důvodů (aby např. v době nepřítomnosti zaměstnance u PC někdo nezneužil jeho přístup k internetu). Klidně ale mohou být důvody k zavedení tohoto technického omezení i ekonomické - snaha ušetřit poplatky, šířku pásma, objem přenášených dat tím, že pro použití internetu budou muset mít pracovníci pádný důvod, přístup je svázán s jejich jménem a jde tak např. zjistit, kdo si na ministerstvu celý den čte na internetu noviny, popř. unaven textem prohlížet různé obrázky. Patrně budou důvody pro toto omezení kombinací obojího, často se s takovými omezeními můžeme setkat i v komerčním sektoru. Podstatné ale je, že pracovníci knihovny chodí k PC ve studovně a hra se slovy technický/bezpečnostní tuto skutečnost asi nezmění.

Co se týče použití výrazu "knihovničky", opravdu asi nebyl na místě. Rozhodně jsem tím ale nemyslel, že mají knihy v jedné řadě na poličce nad stolem, chtěl jsem jen poukázat na skutečnost, že jde o rozsahem menší knihovny. Paní ředitelka zmiňovala při exkurzi, že se provádí každý rok inventura knih na zastupitelských úřadech. Žádná konkrétní čísla a příklady ale během exkurze nepadly. Asi bude knih víc, než je v literárněvědné knihovničce Ústavu bohemistiky FF JU -
http://www.ff.jcu.cz/structure/departments/ub/knihovnicka.php
:-)

Omlouvám se za zmatek, že knihovna přesídlila do Černínského paláce až po válce, stalo se tak už před 2. světovou válkou (ve článku zmiňuji, že "do roku 1936 sídlila v nedalekém Toskánském paláci"). Válka však využití Černínského paláce na několik let pozměnila. (Během 2. světové války byl Černínský palác, cituji z http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?id=24830&ido=7970&idj=1&amb=1 "...sídlem říšského protektora K. von Neuratha a později R. Heydricha. Kancelář zde měl také státní tajemník K. H. Frank. Sklepy byly přebudovány na protiletecké kryty, střecha opatřena železobetonovým skeletem proti bombardování, přízemí obestavěno silnou železobetonovou zdí chránící východy z krytů a telefonní centrálu..")

Na poslední větu paní ředitelky bych regoval takto - škoda, že knihovna nemá webové stránky, kde by mohla proztradit více ze svých tajemství, škoda, že je na provoz knihovny zřejmě tak málo peněz, že se v knihovně po technické stránce zastavil čas před mnoha lety. Naštěstí mimo fondu, který stále považuji u knihovny za stěžejní. Jsem rád, že paní ředitelka neměla komentářů k pasážím, které se věnují fondu. Věřím, že se najde jednou někdo, kdo věnuje tématu více než dovolil čas exkurze a např. zpracuje bakalářskou či diplomovou práci o knihovnách českých ministerstev. S chutí bych si takovou práci přečetl.