Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Evropský inovační zpravodaj (European Innovation Scoreboard, EIS)

Čas nutný k přečtení
28 minut
Již přečteno

Evropský inovační zpravodaj (European Innovation Scoreboard, EIS)

0 comments
Anglicky
English title: 
European Innovation Scoreboard, EIS
English abstract: 
<p>The article introduces an important statistical benchmarking tool of European Union innovation performance – the European Innovation Scoreboard (EIS). An introduction of the article informs about economic and political reasons of establishing EIS and about an influence of chosen factors on development of its content. The main part of the article characterizes a general concept of the European Innovation Scoreboard from two points of view:<br/> 1) Innovation performance indicators and their structure<br/> 2) Basic presentation forms of results of innovation performance measurement<br/> The conclusion presents a development of the European Innovation Scoreboard. Special attention is devoted to newly analysed areas that influence the performance of the national innovation systems.</p> <p>Článek představuje významný statistický nástroj benchmarkingu inovační výkonnosti Evropské unie – Evropský inovační zpravodaj (European Innovation Scoreboard, EIS). V úvodu seznamuje s hospodářskými a politickými důvody jeho vytvoření a s vlivem uvedených faktorů na vývoj jeho obsahu. Hlavní část textu charakterizuje obecnou koncepci Evropského inovačního zpravodaje: <br/> 1) z hlediska zahrnutých indikátorů inovační výkonnosti a jejich strukturace;<br/> 2) z hlediska základních forem prezentace výsledků měření inovační výkonnosti. <br/> Závěr je věnován vývoji Evropského inovačního zpravodaje, především nově analyzovaným oblastem, ovlivňujícím výkonnost národních inovačních systémů. </p>

Úvodem

Vzhledem ke značnému množství dat (různého stupně kvality) vznikajících jako výsledky statistických zjišťování upozorňuje článek věnovaný Evropskému inovačnímu zpravodaji informační pracovníky a tedy i jejich koncové uživatele na všeobecně a bezplatně přístupný zdroj kvalitních (tj. platných) statistických dat. Zdrojem statistických dat Zpravodaje jsou v převážné míře oficiální, mezinárodně respektované statistické zdroje (EUROSTATu, OECD apod.), prověřované co do své spolehlivosti, mezinárodně standardizované a tedy mezinárodně srovnatelné. Jde vesměs o výsledky statistických šetření řídících se mezinárodně uznávanými normami. Data Zpravodaje jsou shromažďována na propracovaném metodologickém základě. Metodologie je vysvětlena v dokumentaci, která tvoří standardní součást tohoto informačního zdroje (postupy získávání dat i konstruování indikátorů - použité metody, výpočty; definování indikátorů). Kvantitativní charakteristiky efektivity NIS jednotlivých evropských států lze použít jako základ vlastních rozborů nebo „pouze“ využít výsledky analýz nabízených Zpravodajem.

Text je primárně směřován na informační pracovníky útvarů tvořících organizačně-funkční složku institucí a ovlivňujících podobu inovační politiky (na regionální a národní úrovni), případně těch subjektů, které jsou touto politikou výrazně ovlivňovány. Článek může být potencionálně přínosný i pro ty informační pracovníky, kteří zabezpečují informační servis týkající se problematiky Evropské unie (inovační politika EU), eventuálně pro informační pracovníky poskytující informační podporu propagaci inovací a napomáhání vytváření prostředí příznivého pro inovace.

1. Hodnocení konkurenceschopnosti a „nová“ ekonomika

Hodnocení makroekonomického vývoje a konkurenceschopnosti národních ekonomik je jedním ze základních strategických nástrojů využívaných v rozhodovacích a řídících aktivitách vládních orgánů odpovědných za národní hospodářství. Je nezastupitelným nástrojem při přípravě hospodářské strategie státu a jednotlivých dílčích strategií a politik, které z ní vycházejí a dále ji rozvíjejí. Je nástrojem, zajišťujícím nezbytnou zpětnou vazbu mezi přijatými vládními opatřeními a dopady těchto opatření na hospodářskou praxi. Je významným prostředkem učení se, který slouží k ověření účinnosti zvolené strategie a k potvrzení či vyvrácení vhodnosti mechanismů, zvolených pro její zavádění do praxe.

V průběhu posledního desetiletí s postupující transformací celosvětového ekonomického systému a přechodem na „novou ekonomiku“ se pevnou součástí makroekonomických studií, analyzujících stav a možný vývoj národního hospodářství, stalo hodnocení jeho inovační výkonnosti.

Jádrem nové ekonomiky je ekonomická aplikace vědění a její základní obecnou charakteristikou globální dimenze konkurence, podporovaná moderními informačními a komunikačními technologiemi. Centrální role vědění v nové ekonomice představuje základní rozdíl mezi „novou“ a tradiční „starou“ ekonomikou. Plyne z faktu, že vědění, duševní kapitál a jeho praktické zhodnocení je v prostředí nové ekonomiky primárním zdrojem tvorby bohatství, ekonomického růstu a konkurenceschopnosti. Jeho význam je zdůrazněn skutečností rostoucího podílu nehmotných prvků v hodnotě produktů a služeb na úkor prvků hmotných. Vliv tradičních produktivních faktorů a základních zdrojů bohatství „staré“ ekonomiky na získání a udržení kompetetivní výhody se v současném ekonomickém prostředí významně snižuje. Dnes lze výraznou kompetetivní výhodu v celosvětové ekonomické soutěži vybudovat pouze na inovacích, na ekonomickém zhodnocení vědění a lidské tvořivosti.

Nová ekonomika vyžaduje nové přístupy k hodnocení. Vyžaduje zásadní modifikaci dosavadních hodnotících mechanismů, nastavených na zachycení výrobních faktorů tradiční ekonomiky s převahou materiálních produktů. Vyžaduje vytvoření mechanismů, zachycujích pohyb vědění, primárního zdroje ekonomiky s převahou nemateriálních produktů.

Mezi metodologické postupy, které při hodnocení a komplexním srovnávání ekonomického rozvoje a konkurenceschopnosti jednotlivých národních hospodářských systémů kladou důraz na jejich inovační výkonnost, náleží i Evropský inovační zpravodaj (European Innovation Scoreboard, EIS).

2. Evropský inovační zpravodaj

Evropský inovační zpravodaj je od doby svého vzniku [1] v roce 2000 využíván (ve spojení s dalšími hodnotícími mechanismy) pro benchmarking evropské inovační výkonnosti a inovačních politik. Jde o statický nástroj, který na základě hromadných dat pro indikátory zastupující podstatné aspekty inovačního procesu umožňuje měřit, porovnávat a následně vyhodnocovat inovační kapacitu Evropské unie, a to ve smyslu kapacity národních inovačních systémů členských států (nověji i jednotlivých kadidátských a asociovaných států) Evropské unie a kapacity celoevropského inovačního systému. Shromážděná statistická data jsou využívána pro srovnávací hodnocení současné inovační výkonnosti a pro analýzu jejích krátkodobých vývojových trendů. V oblastech, pro které lze zajistit srovnatelná data, je inovační efektivita Evropské unie jako celku a jednotlivých států Unie porovnávána s efektivitou Spojených států amerických a Japonska.

2.1. Evropský inovační zpravodaj : pozadí vzniku

Evropský inovační zpravodaj je důvody svého vzniku, svým vývojem a v prvé řadě svým určením svázán s inovační politikou Evropské unie.

Okolnosti, které vyvolaly potřebu mechanismu, umožňujícího systematické hodnocení inovační výkonosti Evropské unie, jsou zároveň okolnostmi, které přiměly vlády členských států EU a výkonné orgány EU nejen k zesílené podpoře inovací a inovačních procesů, zejména v rámci vědecko-výzkumné a průmyslové politiky, ale i k vypracování a přijetí inovační politiky jako takové. Třebaže rokem vzniku EIS je rok 2000, důvody pro jeho zavedení nelze oddělit od postupného formování evropské inovační politiky, které spadají do druhé poloviny 90. let minulého století.

Zhruba od této doby se ekonomické teorie, pokládající inovaci za rozhodující faktor ekonomického rozvoje, prosazují do politických opatření, přijímaných na unijní i národní úrovni. Děje se tak pod vlivem souběžného působení mnoha socioekonomických skutečností, které lze, s nezbytným zjednodušením, shrnout do dvou bodů:

 

  • Transformace celosvětového ekonomického systému popisovaná jako nástup nové ekonomiky.
  • Zpomalující se hospodářský rozvoj Evropské unie, kontrastující zejména s lepšími výsledky dosahovanými hospodářskými systémy Spojených států amerických a Japonska. Mezi jinými nedostatky byla jako výrazná slabina Evropské unie označena oblast výzkumu a inovační činnosti.

 

Výrazné rozdíly v neprospěch Evropské unie oproti Spojeným státům americkým a Japonsku existovaly ve výši finančních prostředků vynakládaných na vědu a výzkum. Investice evropských podniků do výzkumné činnosti a do nových technologií byly nižší než u jejich obchodních rivalů. Ve srovnání se Spojenými státy americkými byl nižší i objem veřejných prostředků investovaných do výzkumu a vývoje. Závažným hendikepem evropského výzkumu vedle podfinancování byla jeho roztříštěnost.

Další oblastí, v níž Evropská unie zaostávala za nejdůležitějšími ekonomickými oblastmi světa, jako jsou USA, byla oblast inovací. Evropská unie, chápaná jako hospodářský celek, nebyla schopna dostatečně rychle a v dostatečném množství nacházet a využívat nová řešení v ekonomické sféře. Nedostatečná inovační výkonnost se vztahovala na inovace technického i netechnického charakteru, včetně nízké míry zhodnocování dosažených výsledků výzkumu a vývoje v praxi a neuspokojivé ekonomické a technologické výkonnosti v high-tech sektorech, jako jsou informační technologie a biotechnologie. Obdobně jako evropský výzkum a vývoj vyznačoval se i evropský inovační systém rozdrobeností, která znemožňovala využít plně výhody společného vnitřního trhu.

Nová ekonomika a její zdroje učinily z problému, jak zamezit dalšímu hospodářskému propadu Evropské unie, otázku, jak snížit její inovační deficit.

Koncem 90. let převažovalo pojetí inovace jako aplikace novosti, a to novosti ve smyslu aktuálních výsledků výzkumných aktivit v ekonomické sféře (ve výrobě a ve službách). Prioritou inovační politiky se v její první vývojové etapě staly technické inovace. Důraz na technické inovace orientoval opatření inovační politiky na podporu výzkumu a vývoje, na posílení jeho vazeb s průmyslovou praxí, tj. na zvýšení jeho inovačních účinků. Inovační politiku jako nadstavbu vědní a technické politiky postupně nahrazovala inovační politika založená na inovaci pojaté jako proces interaktivního učení. Důležité bylo pochopení, že východiskem pro inovaci může být široké spektrum zdrojů, nikoli pouze výsledky výzkumu a vývoje. Záběr inovační politiky se rozšiřil o netechnické inovace.

Upřednostnění inovací přinášejících kvalitativní změnu jako hlavního zdroje, o který má být do budoucna opřen ekonomický rozvoj Evropské unie, bylo potvrzeno na zvláštním zasedání Evropské rady v Lisabonu v březnu roku 2000, kde byly stanoveny základní obrysy Lisabonské strategie [2], nové hospodářské strategie Evropské unie pro první desetiletí 21. století. Vedle jiných opatření, která měla napomoci realizovat její strategický cíl, adaptace evropského hospodářského systému na podmínky nové globální ekonomiky, byla vyhlášena evropská výzkumná a evropská inovační politika. K realizaci byl schválen Evropský výzkumný a inovační prostor.

Vzhledem k potřebě koordinace snah Evropské unie a členských států v oblasti výzkumu a inovací byl koncipován otevřený koordinační postup s cílem podpořit členské státy při přípravě účinnějších opatření pro tvorbu nových poznatků a nových odborností. V této souvislosti Evropská rada iniciovala zavedení Evropského inovačního zpravodaje.

Základním účelem Zpravodaje, pro který byl vytvořen a od kterého se i nadále odvíjí jeho celková koncepce, byla podpora aktivit Evropské komise na poli koordinace a benchmarkingu inovačních politik a inovační výkonnosti členských států Evropské unie se záměrem přispět (na základě porovnávání efektivity národních inovačních systémů) k rozvoji inovačních politik členských států a ke zlepšení inovační výkonnosti méně úspěšných členských států Unie učením se od lepších a tak ve výsledku překonat rozdrobenost evropského inovačního systému.

3. Evropský inovační zpravodaj : model

Evropský inovační zpravodaj náleží mezi metodologické postupy, které popisují a analyzují socioekonomické jevy a procesy pomocí kvantitativních ukazatelů [3].

Od svého zavedení usiluje o nalezení co nejvhodnějšího způsobu měření inovační výkonnosti Evropské unie a jejího vyhodnocení. Usiluje tedy o výběr co nejpřiměřenějších kvantitativních ukazatelů, na jejichž základě by bylo možno popisovat, porovnávat a hodnotit jednotlivé národní inovační systémy, jejich aktuální stav a vývojové tendence.

Obtížnost tohoto úkolu vyplývá ze samotné podstaty předmětu měření. Inovace je z definice kvalitativní změnou. Každá inovace by tedy měla být odlišná. Statistické měření na druhou stranu vyžaduje, aby sledovaný jev vykazoval, alespoň na určité úrovni abstrakce, podobnost mezi pozorováními v rozdílném prostředí a kontextu. Jinak jej nelze kvantitativně porovnávat a agregovat. Konstrukci ukazatelů inovační výkonosti nezbytně předchází vytvoření schematizovaného modelu inovace – koncepčního rámce. Zjednodušení inovačního procesu, odhlédnutí od části jeho kvalitativní podstaty, umožní stanovit jeho obecné projevy, které lze měřit, agregovat a srovnávat napříč firmami, odvětvími, regiony a zeměmi.

3.1. Individuální indikátory

Za účelem ročního srovnávacího hodnocení Lisabonské strategie definovala Evropská komise řadu „základních indikátorů“ („strukturálních indikátorů“ [4]), na kterých měly být založeny Zpravodaje specializované na určité tematické oblasti: Evropský inovační zpravodaj, Zpravodaj o podnikání, Zpravodaj o výzkumu a vývoji. Je žádoucí, aby tak jako se navzájem doplňují oblasti se strategickým významem pro konkurenceschopnost a hospodářský růst (tj. oblast inovací, vědy a výzkumu, podnikání), na sebe navazovaly i jednotlivé nástroje jejich měření a vytvářely modulární systém. Například by měly vzájemně souhlasit indikátory a data.

Vedle několika indikátorů identických se strukturálními indikátory, které byly použity jako základ souboru indikátorů Zpravodaje, existuje shoda mezi několika indikátory užívanými Inovačním zpravodajem a indikátory, využívanými Generálním ředitelstvím pro výzkum (Research Directorate-General, RDG) pro benchmarking politiky výzkumu a vývoje. Totožné jsou některé z indikátorů Inovačního zpravodaje a Zpravodaje o politice podnikání.

Pro kvantifikaci inovací využívá Zpravodaj mj. „tradiční“ indikátory, které jsou přebírány ze statistik výzkumu a vývoje. Tato skupina ukazatelů inovační výkonosti, založená na průzkumech výzkumu a vývoje, popisuje vstupy inovačního procesu, nebo lépe jeden z různých vstupů. Mapují finanční a lidské zdroje vynaložené za účelem získání nových znalostí.

Stabilně jsou využívány indikátory patentových statistik. Počet patentových přihlášek a udělených patentů charakterizuje typ mezivýstupu inovačního procesu.

Rozšiřující se skupina nových, specificky inovačních indikátorů, která je z velké části odvozena z průzkumů o technických inovacích [5] cíleně zaměřených na popis různých charakteristik inovačního procesu. Inovační průzkumy jsou oproti statistikám výzkumu a vývoje zajímavé detailněji propracovanými ukazateli vstupů do inovačního procesu. Spolu s ukazateli o výdajích na vnitřní výzkum a vývoj disponují ukazateli charakterizujícími výdaje na získání jiných vnějších znalostí (výsledků z vnějšího výzkumu a vývoje, znalostí ztělesněných ve strojích a zařízeních, využitých v inovačním procesu, výdaje na školení zaměstnanců), včetně indikátorů pro specifikaci role vstupů získaných z vnějších zdrojů. K nim patří indikátory charakterizující význam různých informačních zdrojů pro inovace, spolupráci inovátora s jinými organizacemi (dodavatelé, odběratelé, konkurence, vysoké školy, VaV laboratoře apod.). Vedle indikátorů, postihujících zdroje inovací, zařazují inovační průzkumy indikátory, věnované faktorům povzbuzujícím nebo naopak omezujícím inovační aktivity (např. dostupnost informací o trzích, o existujících technologiích). U výstupů jsou nejčastěji kvantifikovány podíly tržeb z inovovaných výrobků na celkovém obratu a dotazována míra novosti inovace (novost pro trh, novost pouze pro firmu).

Vedle inovačních průzkumů existují další statistiky, související s inovační výkonností, které jsou Zpravodajem využívány. Jde o měření rozšířenosti počítačových a telekomunikačních technologií (statistiky informační společnosti), měření dostupnosti rizikového kapitálu, technologické platební bilance. Z hlediska analýzy inovační politiky jsou významná šetření, týkající se veřejných prostředků vynakládaných na podporu inovační aktivity.

Každý individuální indikátor, zahrnutý ve Zpravodaji, modeluje prvek národního inovačního systému, a to prvek s podstatným vlivem na jeho efektivitu. Indikátory představují kritéria inovační výkonnosti.

Vzhledem k primárnímu účelu Zpravodaje, kterým je podrobný popis inovačních politik a jejich analýza, jsou individuální indikátory inovační výkonnosti voleny tak, aby:

 

  • co nejpřesněji vystihovaly klíčové komponenty inovačního systému,
  • šlo současně o komponenty, ovlivnitelné prostřednictvím inovační politiky.

 

Individuální indikátory, charakterizující hlavní hnací mechanismy a výstupy inovačních procesů, jsou v Inovačním zpravodaji navzájem propojeny.

Podle původního schématu, naposledy aplikovaném ve Zpravodaji za rok 2004, vytvářely čtyři kategorie:

 

  • lidské zdroje (Human resources),
  • tvorba nového vědění (Creation of new knowledge),
  • transfer a aplikace vědění (Transmission and application of knowledge),
  • financování inovací, výstupy a trhy (Innovation finance, outputs and markets).

 

Hodnoty pro indikátory (statistická data) jsou shromažďovány v převážné míře z oficiálních statistik. Základním pramenem statistických dat Zpravodaje jsou statistická šetření EUROSTATU (Evropský statistický úřad) a data získáná v rámci inovačních průzkumů CIS (Šetření o inovacích ve společenství); dále jsou využívána úřední data mezinárodních organizací, např. OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), UNCTAD (Konference OSN pro obchod a rozvoj), FIBV (Světová federace burz). Pokud nejsou oficiální data k dispozici, jsou využívány spolehlivé statistiky soukromé sféry.

3.2. Souhrnné ukazatele

Individuální indikátory nemohou vzhledem k vícerozměrnosti inovačního procesu, který sestává z různorodých vstupů a výstupů, inovační výkonnost zemí charakterizovat s dostatečnou přesností. Z tohoto důvodu jsou stále častěji pro měření inovační výkonnosti využívány vedle individuálních tzv. „kompozitní indikátory“. Jejich účelem je poskytnout syntetický pohled na určitý klíčový aspekt inovačního procesu, a to zkombinováním indikátorů a dalších statistických dat, které vypovídají o jeho dílčích komponentách, do jediné míry.

Kompozitní indikátory tím, že shrnují údaje ze dvou či více individuálních indikátorů, umožňují zohlednit multidimenzionální podstatu inovační výkonnosti.

Typem souhrnného ukazatele (composite indikator), umožňujícího názorné a srozumitelné srovnání pozice zemí (či dalších typů ekonomických subjektů) podle souboru vybraných hledisek a jejich vývoje v čase, je Souhrnný inovační index

3.2.1. Souhrnný inovační index (Summary Innovation Index – SSI).

Účelem tvorby Souhrnného inovačního indexu je získat poměrně snadno interpretovatelný prostředek pro vyhodnocení směřování většího počtu separátních ukazatelů v oblasti inovační činnosti a získat objektivizované pořadí vyhodnocovaných zemí.

Metodologie tvorby tohoto indexu se každoročně aktualizuje.

Pro zpracování Souhrnného inovačního indexu, obsaženého ve Zpravodaji 2005, byla využita metoda input-output analýzy. Počáteční fáze konstrukce Souhrnného inovačního indexu byla totožná s níže představeným postupem výběru individuálních ukazatelů Zpravodaje 2005. Analýza vycházela z dat Zpravodaje 2005 za členské země EU-25.

3.3. Evropský inovační zpravodaj: revize EIS 2005

Soubor inovačních indikátorů byl v průběhu vývoje Evropského inovačního zpravodaje průběžně modifikován, měnila se velikost a skladba souboru.

Změny byly umožněny pokrokem v teoretickém výzkumu inovačního procesu, rozvojem metodologie přímého měření, rozšiřující se dostupností zdrojů dat o inovační výkonnosti včetně dat o oblastech podstatně ovlivňujících inovační výkonnost (rozšiřování poznatků, vzájemné učení se, vytváření sítí apod.), dříve staticky nepodchycovaných. V neposlední řadě byl důvodem modifikací vývoj inovační politiky a jejích priorit.

Zásadní revize indikátorů Zpravodaje, či lépe její první etapa, proběhla v roce 2005. Korekce se dotkla souboru indikátorů z hlediska jeho obsahu i jeho struktury. Kolekce inovačních indikátorů využívaných Zpravodajem byla navýšena na celkový počet 26. 18 indikátorů zůstalo identickými s indikátory Zpravodaje 2004, 8 bylo nově zavedeno (viz pozn. 6). Některé indikátory obsažené v předchozích vydáních byly odstaněny (z kategorie 4: míra nestálosti-volatility MSP ve výrobě, ve službách; přístup na internet a jeho využití). Současně byly individuální indikátory přetříděny do nově vymezených pěti kategorií.

Důvodem pro „inovaci“ Zpravodaje byla mj. snaha, aby byl lépe vystižen vliv různých strukturních okolností na podnikatelské prostředí inovujících firem. Adekvátně tomu byla za východisko pro kategorizaci indikátorů, vytvářející nové schéma Zpravodaje, zvolena tzv. „strukturní analýza“, tj. přístup, který kombinuje ukazatele tak, aby byl získán co nejucelenější obraz o významných oblastech, ve kterých se utvářejí zdroje inovací. S tím, že celistvější pohled na inovace může být získán zkoumáním vztahů mezi vstupy a výstupy, mezi inovačními zdroji a inovační výkonností.

Předpokladem jejího využití je uplatnění metody „input/output analýzy“, která vychází právě z předpokladu, že strukturní okolnosti se mohou stát zřetelnými při zkoumání souvislostí mezi zdroji (vstupy) a výkonností inovačního systému (výstupy).

Výchozím krokem byl podrobný popis inovační aktivity pomocí širokého souboru potencionálních indikátorů vyhovujících koncepčnímu rámci inovace. Soubor 52 ukazatelů byl rozdělen do dvou hlavních skupin na indikátory zastupující vstupy (inovační zdroje) a indikátory zastupující výstupy (inovační výkonnost). Uvedené skupiny byly dále rozčleněny do podskupin, zastupujících nejvýznamnější složky inovačního vstupu a nejvýznamnější složky inovačního výstupu.

A. Pro charakteristiku vstupu byly vybrány tři dimenze :

1. stimulátory inovací („Innovation drivers“) zahrnující indikátory vzdělanosti, kvality pracovníků a odborného personálu;

2. tvorba vědění („Knowledge creation“) zahrnující indikátory charakterizující výzkumné zdroje a jejich využívání;

3. inovace a podnikání („Innovation & Entrepreneurship“) zahrnující indikátory, charakterizující intenzitu inovační činnosti, inovační aktéry a jejich zdroje.

B. Pro charakteristiku výstupu byly zvoleny dvě dimenze :

4. využívání („Application“) zahrnující indikátory, charakterizující tržní úspěšnost inovačních firem - výsledky prodeje, exportu a dalších aplikací nových výrobků;

5. průmyslové vlastnictví („Intellectual property“) zahrnující indikátory, charakterizující aktivity v oblasti patentů, průmyslových vzorů a designu.

V navazujících krocích byla provedena selekce ukazatelů. Stanovení, které ukazatele přinášejí duplicitní informace, kolika komponentami lze vyjádřit informaci každého z pěti bloků, jaké ukazatele se na jednotlivých komponentách podílejí nejvíce. Výsledný soubor zahrnoval 26 individuálních ukazatelů [6]. Tento soubor byl využit i jako východisko pro konstrukci Souhrnného inovačního ukazatele, uplatněného ve Zpravodaji 2005 (SII 2005).

3.4. Evropský inovační zpravodaj : obsah

Evropský inovační zpravodaj obsahuje od svého prvního vydání údaje o inovační výkonnosti každého členského státu Evropské unie a uvádí, jsou-li k dispozici srovnatelné hodnoty za Spojené státy a Japonsko. S novými edicemi Zpravodaje se jeho geografické pokrytí rozšiřuje ve smyslu rozsáhlejších souborů dat o USA a Japonsku a zahrnutí dat o kandidátských a asociovaných zemích Evropské unie a regionech EU. Od Zpravodaje 2002 jsou k dispozici data za Českou republiku.

K základním typům analýz inovační výkonnosti, ke kterým jsou shromažďovaná statistická data využívána, náleží rozbor:

1. aktuálního stavu

Popis výkonnosti národních inovačních systémů z hlediska jejich aktuálního stavu kvantifikuje výsledky, které dosáhly jednotlivé státy v oblastech, reprezentovaných individuálními inovačními indikátory. Pro každý indikátor jsou uváděna nejnovější disponibilní data za sledované státy a stanovován průměr Evropské unie (obvykle jde o vážený průměr, podíl součtu čitatelů a jmenovatelů všech zemí EU).

2. trendů vývoje

Charakteristika trendů inovační výkonnosti je založena na indikátorech, pro které jsou k dispozici časové řady. Hodnoty trendů u indikátorů charakterizují krátkodobou změnu výkonnosti v čase. Jako procentuální změnu indikátoru v posledním roce, pro který jsou k dispozici nejnovější data, oproti průměru předcházejících tří let; rok před rokem posledním se nezapočítává. Údaje o trendech jsou stanovovány za jednotlivé státy i za EU jako celek (trend EU pro indikátor).

3. celkové výkonnosti

Srovnávací přehled celkové výkonnosti národních inovačních systémů na základě výpočtu Souhrnného inovačního indexu.

Výsledky analýz inovační výkonnosti a jejího vývoje poskytuje Evropský inovační zpravodaj uspořádané podle indikátorů a podle zemí.

1. Sestavy podle indikátorů.

1.1. Shrnutí výsledků všech států za všechny individuální indikátory.

Kombinace uvádí aktuální hodnoty inovační výkonnosti a nejnovější dostupná statistická data pro každý indikátor za všechny sledované státy. Shrnutí výsledků je prezentováno formou přehledové tabulky všech indikátorů s hodnotami za každou sledovanou zemi. Obdobným způsobem je podáván přehled krátkodobého vývoje inovační výkonnosti.

Procentuální změny inovační výkonnosti v čase (trendy) všech sledovaných států v oblastech zastoupených indikátory, pro které jsou k dispozici data o trendech.

1.2. Shrnutí výsledků špičkových států za všechny individuální indikátory.

Tyto sestavy usnadňují srovnání špičkových unijních zemí a Unie jako celku se Spojenými státy americkými a Japonskem. Ve formě tabulky jsou nabízena statistická data pro individuální indikátory za EU jako celek (průměr EU-25), původní členské státy (průměr EU-15), trojici vedoucích zemí EU, USA a Japonsko. Totožně, formou tabulky, jsou prezentovány údaje o trendech.

1.3. Shrnutí výsledků všech států za každý individuální indikátor.

1.3.1. Aktuální výkonnost v oblasti zastoupené určitým individuálním indikátorem.

Je uváděna v grafickém zobrazení (sloupcový graf), včetně odlišení nadprůměrných států (< 20 % nad průměrem EU) a podprůměrných států (> 20 % pod průměrem EU) v dané oblasti.

1.3.2. Aktuální výkonnost v relaci k trendu individuálního indikátoru.

Grafické znázornění trendu ukazuje, o kolik procent se hodnota indikátoru určitého státu v porovnání s hodnotou trendu pro daný indikátor odchyluje od průměru EU. Pro prezentaci je využit čtyřkvadrantový graf.

Grafické znázornění trendu

Horizontální osa x ukazuje trend (procentuální změny výkonnosti v čase), vertikální osa y zastupuje aktuální hodnoty indikátoru. Přerušované čáry, vycházející z bodů na obou osách, které vyznačují průměr sledovaných států (průměr EU), člení rovinu na čtyři kvandranty. Státy nad přerušovanou čarou, vycházející z bodu na ose y (průměr EU), mají hodnotu indikátoru vyšší než průměr. Státy napravo od přerušované čáry, vycházející z bodu na ose x (průměr trendu EU), vykazují přírůstek příslušného indikátoru.

Z grafu lze rozpoznat, které státy jsou nad průměrem EU a současně vykazují pozitivní trend (kvadrant I), které jsou v aktuální výkonnosti nadprůměrné, ale vykazují sestupný trend (kvadrant II), určit státy, které jsou v současné době pod průměrem EU, ale vykazují vzestupný trend (kvadrant III), a státy s podprůměrnou aktuální výkonností a klesajícím trendem (kvadrant IV).

2. Sestavy podle zemí

2.1. Přehled výsledků pro každý stát

Přehledy podle zemí sumarizují výsledky, aktuální hodnoty indikátorů a údaje o trendech do sestav za každý členský, kandidátský a asociovaný stát EU, včetně sestav za USA a Japonsko.

2.2. Silné a slabé stránky každého státu

Specifičtější náhled na výsledky členských a kandidátských států poskytují sestavy udávající jejich nejdůležitější relativní přednosti a nedostatky. Sestavy vypovídají o současné situaci.

3. Srovnávací přehled celkové inovační výkonnosti sledovaných států

K porovnání úhrnné efektivity národních inovačních systémů je využíván Souhrnný inovační index (SII). Nabízena je dvojice základních přehledů.

3.1. Pořadí zemí podle jejich úhrnné aktuální inovační výkonnosti (hodnot SII).

3.2. Srovnání zemí podle jejich aktuální celkové výkonnosti ve vztahu k trendu.

Současná celková výkonnost sledovaných států (SII) v relaci ke krátkodobému směru jejího vývoje (trend SII) je ilustrována čtyřkvadrantovým grafem.

Současná celková výkonnost sledovaných států

Vertikální osa y zastupuje Souhrnný inovační index. Horizontální osa x zastupuje trend (průměrná roční míra růstu SII). Přerušované čáry ukazují průměr v daném souboru zemí (EU 25) a dělí rovinu na čtyři kvadranty. Státy nad průměrem, vyznačeném na ose y, mají nadprůměrný Souhrnný inovační index. Státy napravo od průměru, vyznačeného na ose x, vykazují trend vyšší než je průměrný evropský trend SII.

Za využití této metodologie byly země EU-25 rozčleněny do čtyř skupin s připsanou typickou charakteristikou podle ukazatele SII.

 

  • První skupina (kvadrant I): vedoucí země, nadprůměrná hodnota SII a stoupající trend;
  • druhá skupina (kvadrant II): průměrné země, nadprůměrná hodnota SII, ale klesající trend;
  • třetí skupina (kvadrant III): dohánějící země, podprůměrná hodna SII, ale stoupající trend;
  • čtvrtá skupina (kvadrant IV): nadále ztrácejících států s ohroženou perspektivou inovační výkonnosti, podprůměrná hodnota SII a klesající trend.

 

4. Odborné dokumenty

Evropský inovační zpravodaj je od roku 2002 pravidelně doprovázen odbornými dokumenty:

4.1. tematickými přehledy, podávájícími hlubší rozbor problémových okruhů, mnohem stručněji analyzovaných ve Zpravodaji.

4.2. metodickou zprávou, v detailech rozebírající metodologii kvantitativního hodnocení inovační výkonnosti, která byla využita ve Zpravodaji.

4.3. technickou zprávou zahrnující seznamy využitých indikátorů spolu s jejich podrobnými definicemi, informacemi o zdrojích dat včetně roku, za který jsou data k dispozici.

Nastíněné přístupy prezentace inovační výkonosti Evropské unie uplatňují s mírnými modifikacemi (změny indikátorů, nově podchycované státy) všechna dosavadní vydání Evropského inovačního zpravodaje.

4. Evropský inovační zpravodaj: nově analyzované oblasti

Adekvátně s vývojem inovační politiky, pokrokem v teoretickém výzkumu inovační problematiky a pochopitelně i díky stále propracovanější metodologii kvantitativní analýzy inovační výkonosti obohacuje Evropský inovační zpravodaj postupně svůj obsah.

V teoretické a politické rovině lze sledovat vývoj k širšímu pojetí inovací. Od důrazu na technické inovace k přiznání důležitosti inovacím netechnickým (organizačním a markentingovým) a rostoucí pozornosti věnované inovacím založeným na různých zdrojích, nejen na výzkumu a vývoji. Dále je patrný odklon od spojování inovací primárně s průmyslovými sektory vysokých technologií (aniž tyto ztrácejí na své závažnosti jako tvůrci generických inovací zaměřených na budoucnost) a zohlednění významu odvětví méně náročných na výzkum a vývoj (služby a zpracovatelský průmysl s nízkou technologickou náročností).

Zájem o sektor služeb jako o tvůrce a uživatele inovací je dán i změnami ekonomického prostředí a rozvojem sektoru služeb. Sektory zpracovatelského průmyslu středních až nízkých a nízkých technologií představují významné uživatele inovací (často inovují nákupem nových technologií) a nadto mají, měřeno jejich příspěvkem k HDP a celkové zaměstnanosti, v evropském hospodářství značný význam.

Teoretický a politický posun v náhledu na inovace odráží obsah Zpravodaje.

V rámci nově zařazených sekcí byla analyzována:

  • inovační výkonnost regionů EU,
  • netechnické inovace,
  • inovační výkonnosti vybranných oborů zpracovatelského průmyslu a vybraných sektorů služeb,
  • vliv poptávky po inovacích na výkonnost národních inovačních systémů,
  • typy inovačních firem,
  • výkonnost EU v porovnání s USA apod.

 

Uvedené problémové okruhy představovaly současně předmět detailních rozborů obsažených v tematických přehledech [7].

5. Evropský inovační zpravodaj: dostupnost

Evropský inovační zpravodaj poskytuje přehled o inovační kapacitě Evropské unie na základě statistické analýzy hromadných dat, tedy kvantitativním, hrubším způsobem. Vzhledem k vysoké komplexnosti inovací, které jsou ovlivňovány mnoha faktory, je provázán s dalšími informačními zdroji, výsledky kvalitativních analýz a začleněn do širšího informačního celku. Vedle odborných dokumentů, zmíněných „tematických zpráv“, je jeho vypovídací schopnost s ohledem na souvislosti mezi inovační výkonností a inovační politikou zvýšena jeho začleněním do informačního portálu „Trend Chart on Innovation in Europe“.

Portál je evropskou platformou pro vymezování a výměnu poznatků týkajících se „osvědčených postupů“ v oblasti inovačních startegií. Byl vytvořen v rámci stejnojmenného projektu „Trend Chart on Innovation in Europe“. Jeho správa podléhá Generálnímu ředitelství pro podnikání Evropské komise Informační portál Trendchart, včetně jednotlivých vydání Zpravodaje. Portál je všeobecně a bezplatně přístupný prostřednictvím informačního systému evropského výzkumu, vývoje a inovací CORDIS.

Poznámky:

1. První předběžný EIS byl vydán v roce 2000. První úplná edice EIS byla vydána v roce 2001.

2. Lisabonská strategie definuje hlavní oblasti, v nichž má dojít v souvislosti s přechodem Evropské unie ke znalostně založené ekonomice (společnosti) k zásadním strukturálním (kvalitativním) změnám. Tyto oblasti zahrnují zaměstnanost, produktové a finanční trhy, výzkum a inovace, sociální kohezi a enviromentální udržitelnost (v prostředí růstové výkonnosti, konkurenceschopnosti a makroekonomické stability). Pokrok v jednotlivých oblastech hodnotí každoroční zpráva Evropské komise, připravovaná pro summity Evropské rady, pomocí souboru strukturálních ukazatelů.

3. Ukazatel je specifickou statistickou veličinou, popisující určitou sociálně ekonomickou skutečnost. Každý ukazatel má věcný obsah a formálně-logickou konstrukci, která ho řadí mezi statistické veličiny. Definice statistických ukazatelů z předmětného (obsahového) hlediska vychází z odborných pojmů, využívaných v teorii určitého vědního oboru. Oborným termínům je zapotřebí přiřadit jejich číselné charakteristiky tak, aby ukazatel co nejlépe odrážel skutečnost, popisovanou daným termínem. Při konstruování ukazatelů je třeba mít na zřeteli přiměřenost vypovídací skutečnosti ukazatelů obsahové náplni teoretických pojmů. Formálně logická definice vymezuje statistický ukazatel jako specifický typ statistické charakteristiky. Jde o proměnnou veličinu, charakterizující určitou sociálně-ekonomickou hromadnou skutečnost (stav, jev, proces). Hodnota ukazatele je hodnotou této proměnné veličiny, která vzniká konkrétním vymezením času a prostoru.

4. Strukturální ukazatele (SI): ukazatele mezinárodního srovnávání, sestavované v Eurostatu. Slouží jako podklad Evropské Radě pro hodnocení dosažených cílů Lisabonské strategie.
Soubor ukazatelů v současné podobě obsahuje strukturální ukazatele za šest oblastí:
  1. Obecné ekonomické prostředí
  2. Zaměstnanost
  3. Inovace a výzkum
  4. Ekonomická reforma
  5. Sociální soudržnost
  6. Životní prostředí
Shodné indikátory s EIS spadají do oblastí 2 a 3.

5. Významným pramenem indikátorů Zpravodaje jsou především „Šetření o inovacích ve společenství“ (CIS), v terminologii Zpravodaje CIS-indikátory.
Statistické šetření o inovacích (Community Innovation Survey, CIS) představuje jediný oficiální zdroj údajů o inovačních aktivitách v podnikatelském sektoru. První šetření tohoto typu se v EU uskutečnilo v roce 1993, tzv. CIS 1 (referenční roky 1990-1992). Druhé šetření tzv. CIS 2 v roce 1997 (referenční roky 1994- 1996), třetí šetření tzv.CIS 3 v roce 2001 (referenční roky 1998-2000), čtvrté šetření tzv.CIS 4 v roce 2005 (referenční roky 2002-2004). Data o inovacích se počínaje rokem 2005 shromažďují prostřednictvím dvou typů šetření. Velké šetření CIS - každé 4 roky. Toto standardní šetření CIS bude v mezidobí prokládáno šetřením CIS-light, které se soustředí na sběr dat pro ty ukazatele, které je nutné aktualizovat častěji.
Mezi CIS-indikátory, podle EIS 2005, náleží : (2 blok) 2.4. (3 blok) 3.1.,3.2, 3.3., 3.6. (4.blok) 4.3.,4.4.

6. EIS 2005: indikátory VSTUP

1. DIMENZE
1.1. Noví absolventi přírodovědních a technických oborů
(věková kategorie 20-29 včetně na 1000 obyvatel)

1.2. Obyvatelstvo s ukončeným terciárním vzděláním
(věková kategorie 25-64 včetně na 100 obyvatel)

1.3. Pronikání širokopásmového připojení (NOVÝ)
(počet širokopásmových přípojných linek na 100 obyvatel )

1.4. Účast na celoživotním vzdělávání
(věková kategorie 25-64 včetně na 100 obyvatel)

1.5. Úroveň dosaženého vzdělání mládeže (NOVÝ)
(% obyvatel mezi 20-24 let s dosaženým úplným středním vzděláním)

2. DIMENZE
2.1. Veřejné výdaje na VaV (% HDP)

2.2. Soukromé výdaje na VaV (% HDP)

2.3. Podíl high-tech a medium-high-tech sektorů na výdajích na VaV (NOVÝ)
( % výdajů zpracovatelského průmyslu )

2.4. Podíl podniků, které obdržely veřejné finanční prostředky na podporu inovací (NOVÝ)
(% všech podniků, které obdržely veřejné finanční prostředky)

2.5. Náklady vysokoškolského sektoru na VaV, hrazené soukromým sektorem (NOVÝ)

3. DIMENZE
3.1. Počet malých a středních podniků inovujících interně (% MSP)

3.2. Počet malých a středních podniků inovujících v kooperaci (% MSP)

3.3. Náklady na inovace (% celkového obratu)

3.4. Podíl časných stadií rizikového kapitálu (k HDP)

3.5. Výdaje na informační a komunikační technologie (% HDP)

3.6. Počet malých a středních podniků, které aplikovaly netechnickou změnu (% MSP)

VÝSTUP

4. DIMENZE
4.1. zaměstnanost v high-tech službách
(% celkové zásoby pracovní síly)

4.2. Export technologicky vyspělých produktů (NOVÝ)
(% celkového exportu)

4.3. Tržby za výrobky nové pro trh
(% celkového obratu)

4.4. Tržby za výrobky nové pro firmu
(% celkového obratu)

4.5. Zaměstnanost v high-tech a medium-tech výrobě
(% celkové zásoby pracovní síly)

5. DIMENZE
5.1. Počet všech patentových přihlášek EPO
(Patenty EPO na 1 mil obyvatel)

5.2 Počet patentů udělených USPTO
(Patenty USPTO na 1 mil obyvatel)

5.3 Počet triadických patentových rodin NOVÝ
(triadické patentové rodiny na 1 mil obyvatel )

5.4. Počet nových ochranných známek společenství NOVÝ
(na 1 mil. obyvatel)

5.4. Počet nových průmyslových vzorů společenství NOVÝ
(na 1 mil obyvatel)

7. Odborné dokumenty EIS 2006 (v současnosti, leden 2007, dostupné):
1. Tematické přehledy :
  • Regionální inovační zpravodaj
  • Globální inovační zpravodaj

Porovnání inovační výkonnosti EU-25 se státy, které v současné době mají nebo začínají mít podstanou roli ve výzkumu a vývoji. Porovnání bylo realizováno za využití omezeného souboru indikátorů.
  • Inovace ve službách.
Problematika měření a srovnávání inovací v sektoru služeb. Metody (indikátory). Aplikovatelnost indikátorů vyvinutých pro měření technických inovací na sektor služeb. Srovnatelnost inovační výkonnosti za sektor služeb mezi zeměmi.

2. Metodická zpráva.
Rozbor různých rozměrů inovačního procesu, za účelem vystihnout ty z významných aspektů inovací, které nejsou doposud zachyceny EIS. Návrh indikátorů relevantních současné orientaci inovační politiky. Jde kupříkladu o indikátory měřící šíření inovací, dostupnost rizikového kapitálu, poptávku po inovacích, mobilitu, inovační management, komercionalizaci výzkumu podporovaného z veřejných zdrojů, inovace ve veřejném sektoru, dopady globalizace.

Literatura:


European Innovation Scoreboard 2005: Comparative Analysis of Innovation Performance[online]. Brussels : Trend Chart, European Trendchart on Innovation, EUROSTAT, 2005. [cit. 2007-01-20]. Dostupný z WWW: <http://trendchart.cordis.lu/scoreboards/scoreboard2005/index.cfm>.

European Innovation Scoreboard 2004: Comparative Analysis of Innovation Performance[online]. Brussels : Trend Chart, European Trendchart on Innovation, EUROSTAT, 2004. [cit. 2007-01-20]. Dostupný z WWW: <http://trendchart.cordis.lu/scoreboards/scoreboard2004/index.cfm>.

European Innovation Scoreboard 2003: Comparative Analysis of Innovation Performance [online]. Brussels : Trend Chart, European Trendchart on Innovation, EUROSTAT, 2003. [cit. 2007-01-20]. Dostupný z WWW: <http://trendchart.cordis.lu/scoreboards/scoreboard2003/index.cfm>.

European Innovation Scoreboard 2002: Comparative Analysis of Innovation Performance [online]. Brussels : Trend Chart, European Trendchart on Innovation, EUROSTAT, 2002. [cit. 2007-01-20]. Dostupný z WWW: <http://trendchart.cordis.lu/scoreboards/scoreboard2002/index.cfm>.

MÜLLER, Karel; SRHOLEC, Martin. Národní inovační systémy - podnikové zdroje a podnikatelské prostředí. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomie a managementu, 2006. 46 s.

PRNKA, Tasilo. Evropský inovační zpravodaj. 1. vyd. Ostrava : Repronis, 2003. 36 s. ISBN 80-7329-031-6.

SAJEVA, Maurizio; GATELLI, Debora; TARANTOLA, Stefano. Methodology Report on European Innovation Scoreboard 2005. European Innovation Scoreboard 2005 [online]. 2005, [cit. 2007-01-10]. Dostupný z WWW: <http://trendchart.cordis.lu/scoreboards/scoreboard2005/pdf/EIS%202005%20Methodology%20Report.pdf> .
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
EXELOVÁ, Brigita. Evropský inovační zpravodaj (European Innovation Scoreboard, EIS). Ikaros [online]. 2007, ročník 11, číslo 2 [cit. 2019-03-24]. urn:nbn:cz:ik-12441. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12441

automaticky generované reklamy