elektronický časopis o informační společnosti
nejpozdější
„Jak Ralfa ušlapal mamut – více podrobností večer u ohniště“. Takto nějak mohl podle Thomase C. Fostera vypadat jeden z prvních příběhů, které si naši předci vyprávěli. To, jak se rodilo umění románového vyprávění, jaké příběhy vyprávějí autoři dnešní a jak je číst vysvětluje ve své knize Jak číst romány jako profesor.
Kromě historie žánru (od Cervantesova Dona Quijota přes díla Jane Austenové, Francise Scotta Fitzgeralda či Ernesta Hemingwaye až k dnešním mistrům) v ní rozebírá, jakou strukturu románu autoři volí — úhel pohledu, vypravěč, první strana, struktura kapitoly, specifika postav a (dis)kontinuita vyprávění — a jak se jim daří vyjádřit to, co chtějí, případně nedaří a proč.
Více„Popatřme např. na Maďary. Že jsou našimi pokrevními nepřáteli, nesmí nás mýlit; právě od nepřítele je nejlépe se učit.“ Takto vyjadřoval roku 1881 český postoj ke svému jihovýchodnímu sousedovi Josef Holeček. Během první světové války pak T. G. Masaryk a E. Beneš brojili proti slovenskému útlaku prováděnému „mongolskými“ Maďary“, a v meziválečném období se u nás někdy o Maďarech psalo jako o „asiatské sběři“, která prý „po staletí řádila k vyhubení slovanského živlu“, a Karel Kálal dokonce nesmlouvavě, přímočaře a bez servítků vyhlašoval: „Na takový hnusný národ nesmí slunce svítit, Maďaři zmizí z povrchu země dřív, než jak předpověděl Palacký.“ (A v téže době v Maďarsku funguje organizace nazvaná Liga národů utlačovaných Čechy).
Kálalova slova se nevyplnila, vzájemné antipatie od té doby do jisté míry vyvanuly, ale stejně je namístě se ptát: Mohou být pro nás dnes Maďaři i něčím více než národem, v němž podle převažujícího současného mediálního obrazu především silně vzrůstá antisemitismus a antiromské nálady, národem vedeným nacionalistickým premiérem?
VíceDramatický pokles schopnosti učení. Poruchy pozornosti a čtení, osamělost, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a celkový úpadek společnosti. To všechno jsou důsledky, které neurovědec Manfred Spitzer přičítá našemu používání digitálních médií a které dramaticky líčí ve své knize příznačně nazvané Digitální demence.
Mezi digitální média řadí počítače, smartphony, herní konzole i televizi, ale kupodivu vynechává rozhlas, který nepochybně mezi digitální média rovněž patří. Teoreticky ovšem připouští, že člověku mohou tato média i úspěšně sloužit a prospívat. Nezpochybňuje, že on sám svoje knihy píše na počítači. A že člověk, který má jisté předporozumění, může na internetu získat množství cenných údajů: „Čím více toho vím, tím spíš na síti najdu i zbývající detaily, které dosud neznám“, a je dokonce ochoten konstatovat, že specializované internetové vyhledávání může být v jistých situacích „požehnáním“.
VíceVíte, kde se dá najít ta pravá Afrika? Překvapivou odpověď navrhuje sociolog Ulrich Beck. Podle něj to ani tak není geografická veličina, jako spíše „nadnárodní idea a její inscenace, která se koná na mnoha místech světa, třeba na největším evropském pouličním masopustu v Londýně“. Výběr masek, hudby, oděvů a tanců je totiž „navržen podle scénáře témat, pro který platí, že tato témata jsou všude na světě přijímána z rezervoáru kulturních idejí ,Afriky‘, a zároveň jsou přizpůsobena zvláštnostem černých subkultur na předměstích Londýna“.
VíceZboží. Výsledek tvůrčího procesu. Výpůjční i výstavní artikl. Prostředek kultivace a vzdělávání, lék v těžkých chvílích i nebezpečný předmět, který u uživatele dokáže navodit duševní poruchy. Z těchto a ještě dalších úhlů je v publikaci Knihy a jejich lidé. Čtenářské životopisy mnohostranně představen centrální předmět jejího zájmu, totiž kniha sama o sobě. Editor, literární vědec Jiří Trávníček, do svazku shromáždil texty od 33 lidí, kteří odpovídali na jeho otázky.
VícePři jízdě vlakem z Prahy na Lipský knižní veletrh člověk chtě nechtě několik desítek minut projíždí úchvatnými partiemi mohutně se tyčících skal Českosaského Švýcarska. Letos na něj ovšem Švýcarsko, to skutečné, či alespoň jeho knižní vyslanci, čekalo přímo v srdci veletrhu. Bylo totiž hlavní hostující zemí. Působivé expozici dominovala švýcarská vlajka ve vizuálně nápaditém třídimenzionálním ztvárnění. Díky jejímu umístění na stropě ji bylo možné pozorovat z mnoha možných úhlů a celému prostoru dávala symetrii a řád.
Více