Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Almanach Jitřenka: 100 let od vydání první české knihy pro nevidomé - 2. část

Čas nutný k přečtení
5 minut
Již přečteno

Almanach Jitřenka: 100 let od vydání první české knihy pro nevidomé - 2. část

0 comments

Almanach Jitřenka zblízka

Almanach (též sborník, ročenka), ale i kalendář zábavného a poučného obsahu, tak je charakterizována Jitřenka válečným slepcům: kniha slepých, první česká kniha pro nevidomé, která byla vytištěna v Braillově bodovém písmu. Jitřenka byla vydána roku 1916 Odborem pro slepecký tisk český, v komisi knihkupectví Františka Topiče v Praze. Vytištění zajistila tiskařská akciová společnost Unie v Praze.[1]

Rozměry svazku jsou 32 x 28 cm. Kniha je lepená a má poloplátěnou černou vazbu. Desky zdobí dřevorytová kresba vycházejícího slunce[2] od mistra Františka Bílka; stejný ornament pak tvoří i celostránkovou titulní kresbu. Celý almanach je ukázkou tehdejší oboustranné techniky bodového reliéfního tisku.

Přední strana almanachu Zadní strana almanachu
Přední a zadní strana almanachu

Text na titulní straně je jako jediný text psaný latinkou, zbylá část knihy už je pouze v Braillově písmu. Na začátku knihy je dodatečně vložený lístek s obsahem knihy psaným na stroji.

Titulní strana almanachu Lístek s obsahem almanachu
Titulní strana a lístek s obsahem almanachu

Tento konkrétní studovaný svazek už bohužel neobsahoval žádné přílohy, ale je známo, že součástí almanachu byly vložené notové záznamy, fotografie a ilustrace. Informace o nich poskytují katalogy knihoven, které almanach mají ve svých fondech – např. Národní knihovna v Praze nebo Knihovna Památníku národního písemnictví v Praze. Z popisovaného almanachu je patrné, že Jitřenka byla zřejmě hojně čtená. Poměrně hustě popsané stránky jsou zažloutlé, zvlněné a zašpiněné od častého přejíždění rukou po textu.

Ukázka textu
Ukázka textu

Obsah Jitřenky

Po obsahové stránce je Jitřenka poměrně rozmanitá. Almanach začíná kalendářem na rok 1917. Jednotlivé dny v týdnu jsou číslované, nechybí také informace o svátcích a významných dnech. Následuje úvod celého almanachu, který napsal profesor MUDr. Jan Deyl, přední český oftalmolog a zakladatel Deylova ústavu pro slepé v Praze.[3] Jan Deyl byl jako autor úvodu zvolen velmi příhodně, neboť celé roky obětavě pomáhal nejen nevidomé či zrakově postižené veřejnosti, ale rovněž se velmi výrazně podílel právě na záchraně zraku zraněných vojáků z první světové války, kteří byli posíláni k němu na kliniku.

Dobová svědectví dokládají, že byl jak výborným lékařem, tak velmi empatickým člověkem, který se snažil osleplým vojákům všemožně pomáhat: ,,Tam, kde jeho obratným rukám a lékařskému důvtipu nebylo více možno pomoci a vrátiti nešťastným slepcům světlo, snažil se se stejnou obětavostí, aby tyto zachránil před zoufalstvím, vrátil jim lásku k životu a učinil je užitečnými členy společnosti. Za světové války byly mu dány nejtěžší úkoly. Jeho oční klinika byla stále přeplněna ubožáky, kteří vraceli se ze všech front s těžce porouchaným, neb úplně zničeným zrakem (…); podařilo se přec panu profesoru dru Deylovi, dík jeho krajní osobní obětavosti, provésti nekonečnou řadu zdařilých operací a velikému počtu raněných válečníků zachrániti úplně neb alespoň z části ohrožený zrak.“[4] Mimo to byl Deyl za války členem Kuratoria, tzv. Zemské ústředny pro vracející se vojíny v Praze, kde pomáhal zajišťovat osleplým vojákům pomoc s různými záležitostmi. A také byl spoluzakladatelem dobročinné organizace České srdce, která navrátivším se vojákům rovněž poskytovala pomoc v nouzi.

Jádrem knihy jsou pak různé úryvky z poezie, přísloví či aforismy. Mezi autory jsou zastoupeni např. Josef Václav Sládek, Petr Křička, Růžena Svobodová, Milena Jesenská nebo František Herites.

Kromě krásné literatury si vojáci mohli přečíst také články, které jim poskytovaly užitečné rady do každodenního života. Soudní rada JUDr. Josef Václav Bohuslav je autorem článku Právní ochrana nevidomých, příspěvek JUDr. Aloise Tůmy se zase týká zařízení pro osleplé vojíny a slepce celkově. Zajímavým textem byl pro čtenáře určitě i příspěvek římskokatolického kněze Aloise Svojsíka Slepci na dálném východě.

Jitřenka – význam slova

Při mapování historie a významu almanachu je třeba zmínit také jeho samotný název. Slovo Jitřenka nebylo zvoleno náhodou a autorem je pravděpodobně iniciátor vydání almanachu, Karel Emanuel Macan.

Jitřenka je novější obdobou staročeského jména Zora, které se vykládá jako ,,jitřní hvězda, jitřenka“. Jak uvádí Václav Rameš, jitřenka je krásná hvězda, která se objevuje za kuropění a odpradávna bývala inspirací pro básníky a další umělce.[5] V přeneseném smyslu pak slovo jitřenka představuje úsvit, záři, probuzení, vznik něčeho nového nebo také symbolizuje jakési ,,světlo v temnotě“.[6] V případě almanachu tak název symbolizuje světlo v temném světě nevidomých. Rovněž obrazové ztvárnění titulní strany odpovídá tomuto významu, protože pozadí textu tvoří obraz vycházejícího slunce.[7]

Závěrem

Zřízení Odboru pro slepecký tisk český, vydání almanachu Jitřenka a založení Českého slepeckého spolku (1918) byly tři významné kroky ke zlepšení péče o nevidomé a jejich zapojení do kulturního života.

Největší zásluhu má v této oblasti Karel Emanuel Macan, jehož neúnavné snahy o zlepšení podmínek pro nevidomé nakonec vyústily v založení historicky první opravdové knihovny pro nevidomé – tzv. Knihovny a tiskárny K. E. Macana v Praze v roce 1926. Její činnost je ale už zase jinou kapitolou v historii nevidomých.

Seznam použitých zdrojů:
  • JARÁ, Marie. Historie časopisu Zora a jeho význam v životě člověka se zrakovým postižením. Praha, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. 70 s. [cit. 2016-08-20]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/106763/
  • Jitřenka válečným slepcům: kniha slepých roku války 1916 v Praze. Praha: Odbor pro slepecký tisk český, 1916.
  • RAMEŠ, Václav. Po kom se jmenujeme?: encyklopedie křestních jmen. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, 498 s. ISBN 80-7277-038-1.
  • SMÝKAL, Josef. Jitřenka [online]. © 1999–2016 [cit. 2016-09-22]. Dostupné z: http://smykal.ecn.cz/aktuality/akt20160124.htm
  • Váleční slepci památce prof. dra Jana Deyla. [online]. In: Národní politika. 1924-02-20, roč. 42, č. 50, s. 4 – 5. [cit. 2016-09-19]. Dostupné online z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=8005920&picp=&it=&s=djvu
Poznámky:
  1. Později přejmenovaná na Českou grafickou unii a.s.
  2. Dřevoryt neboli xylografie je grafická technika tisku z výšky.
  3. Ústav byl založen v roce 1910 a pod pozměněným názvem funguje až do dnešní doby.
  4. Váleční slepci památce prof. dra Jana Deyla. [online]. In: Národní politika. 1924-02-20, roč. 42, č. 50, s. 4. [cit. 2016-09-19]. Dostupné také online z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=8005920&picp=&it=&s=djvu.
  5. Srov. RAMEŠ, Václav. Po kom se jmenujeme?: encyklopedie křestních jmen. 2. vyd. Praha: Libri, 2001, 498 s., s. 62. ISBN 80-7277-038-1.
  6. JARÁ, Marie. Historie časopisu Zora a jeho význam v životě člověka se zrakovým postižením. Praha, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. 70 s., s. 21. [cit. 2016-08-20]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/106763/.
  7. Macan se této symboliky držel i při pojmenování pozdějšího prvního periodika pro nevidomé, Zory, a při pojmenování časopiseckých příloh (Jitřenka, Na úsvitě).
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
VOBORNÍKOVÁ, Michaela. Almanach Jitřenka: 100 let od vydání první české knihy pro nevidomé - 2. část. Ikaros [online]. 2016, ročník 20, číslo 9 [cit. 2019-10-22]. urn:nbn:cz:ik-17851. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/17851

automaticky generované reklamy
registration login password