Zemřel PhDr. Evžen Lukeš

Pana doktora Lukeše jsem poznala v zoufalé situaci - bylo mi patnáct, nedovedla jsem si představit, že mám prožit svůj život jinak, než jako knihovnice, nejlépe někde v Krkonoších, taková zapadlá vlastenkyně. Po úspěšně složených zkouškách na Střední knihovnickou školu, jsem byla na základě posudku ze základní školy, odmítnuta. Jedna dobrá duše mě poslala za panem doktorem Lukešem do Státní pedagogické knihovny. Okamžitě mi nabídl, že bych mohla "pracovat" tam, ovšem bezplatně, ale, pokud se osvědčím, tak s doporučením pro příští přijímačky.Hned mě zavedl za ředitelem dr. Pavoslavem Hykešem. Ten moje přijetí okamžitě posvětil a ještě mi stačil říci, že bude mým druhým otcem. Celá šťastná z přijetí, ale neskutečně rozpačitá z té "adopce" jsem pak v knihovně pracovala asi dva týdny, byl to risk, neměla jsem razítko v občance, rodiče na mě nebrali přídavky. Po těch dvou týdnech, kdy jsem opravdu byla šťastná, bavilo mě i zakládání katal.lístků, byla jsem nadšená, si mě zavolal v době nějaké delší nepřítomnosti pana doktora Lukeše, ředitel Hykeš a starostlivě mi sdělil, že musím okamžitě skončit, protože co by on tak asi dělal, když by mi spadl na hlavu regál? A byl to zase pan doktor Lukeš, kdo mi zařídil, tam už za nějaký drobný peníz, brigádu v knihovně Fakulty Všeobecného lékařství v Kateřinské ulici u pana doktora Choce. Tam jako bonus byl i skvělý kolektiv. Pak ještě pár měsíců pod křídlem pana doktora Petrtýla v Městské knihovně Taky v režii pana doktora Lukeše, abych měla praxi různorodou. S krásnými posudky jsem byla přijata!
Měla jsem radost, když jsem četla v knize vzpomínek sochaře Olbrama Zoubka,jak jeho dceři pan doktor lukeš taky pomohl na jeji vysněnou knihovnickou školu. A do třetice i dceři pilora RAF, jejíž jméno bych teď asi nenapsala správně.Možná nás bude ještě víc, ale i tak by to stačilo - třem děvčatům v nepříznivé době pomoci, aby nepřišly o svůj sen a daly základ sve budoucnosti. Díky, pane doktore Lukeši.