V lednu 2016 v tichosti odešla nepřehlédnutelná osobnost českého knihovnictví, PhDr. Jarmila Burgetová. Pojďme si ji alespoň v krátkosti přiblížit.

Jarmila Burgetová se narodila 3. července 1931 v Sušici na Šumavě v rodině gymnaziálního profesora Bohumila Macáka. V Sušici prožila dětství, zde se narodil i její mladší bratr Svatobor[1]. Postupně v Berouně, Karlových Varech a v Kralupech absolvovala gymnázium – tak jak byl její otec překládán.  Po válce měl pan profesor Macák sice za úkol obnovit české gymnázium v Karlových Varech, po roce 1948 se však situace změnila a rodina dostala, jak už to tehdy chodilo, nálepku  buržoazní rodiny, kterou paní doktorka ještě dlouho nosila s sebou a později si ji ještě sama „vylepšila“.

Po maturitě se marně pokoušela o přijetí na vysokou školu; koncem roku 1950 se jí podařilo získat povolení ke dvouletému studiu knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po povýšení oboru na řádné pětileté studium zbývající tři roky studia absolvovala dálkově. Koncem roku 1953 odešla s manželem[2] na Slovensko, kde působila v metodickém oddělení Krajské lidové knihovny v Prešově. Zde se v roce 1954 narodil její jediný syn[3].

Po návratu do Prahy v roce 1957 započalo její působení v Ústředním vědecko-metodickém kabinetu knihovnictví (ÚVMKK). Tam měla na starosti problematiku doplňování fondů a byl jí přidělen Liberecký kraj. Problematika doplňování fondů byla i tématem její diplomové práce, při rigorózním řízení uznané i za práci dizertační.

Počátkem roku 1968 byla jmenována vedoucí Ústředí mezinárodní výměny publikací Státní knihovny ČSR. V této funkci prožila „Pražské jaro“, a v dobové euforii veškerý volný čas věnovala přípravám na ustavení knihovnického spolku, kterým se koncem roku 1968 stal Svaz knihovníků a informačních pracovníků (SKIP).

Leč bylo to jen nakrátko. V září 1970 byla ze Státní knihovny vypovězena – dle tehdejší terminologie narušila socialistický společenský řád. Hlavním proviněním bylo angažmá ve funkci ústřední tajemnice v nově ustaveném SKIPu, který byl po necelých dvou letech existence v srpnu 1970 Ministerstvem vnitra rozpuštěn.

Po dvou letech, kdy byla bez práce, získala místo v malé odborné knihovně Psychologického ústavu ČSAV v Praze, na počátku roku 1976 přešla v rámci Akademie věd do Základní knihovny – Ústředí vědeckých informací ČSAV (ZK-ÚVI), dnes Knihovny Akademie věd ČR (KNAV). Nejprve pracovala jako řadová pracovnice, později vedla metodické oddělení. Byla neúnavnou organizátorku nejrůznějších školení, exkurzí, seminářů a kurzů pro knihovníky v ústavech ČSAV, později už v AV ČR. Její výjezdní kurzy pomohly nejen ke vzdělávání v profesi, ale neoficiální cestou tak vytvářela interní knihovnickou síť, byť tehdy bez internetu.

Po roce 1992 působila ve funkci zástupkyně ředitelky, později jako poradkyně Odboru pro výzkum a vývoj, současně byla tajemnicí Rady KNAV a Komise AV ČR pro vědecké informace. Po 20 let redigovala zpravodaj pro knihovny a střediska vědeckých informací AV ČR - INFORMACE.

Paní Jarmila Burgetová dělila svůj pracovní i soukromý čas mezi mateřskou instituci KNAV a SKIP. Po roce 1990, kdy byl znovu ustaven Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, se stala jeho předsedkyní a později čestnou předsedkyní. Postupně se prohluboval její zájem o rozvoj mezinárodní spolupráce, což dokládají nejen četné články, ale také zprávy ze zahraničních cest, důsledně zpracovávané a publikované. Rozšířil se i zájem o spolupráci s příbuznými knihovnickými spolky a také s mezinárodní knihovnickou organizací IFLA, jejíž činnost poznala již v letech 1968 a 1969 a kde ve stálém výboru pro veřejné knihovny působila 8 let. Odtud bylo blízko k systematické podpoře účasti na mezinárodních projektech, zejména evropských (CECUP, CELIP, DECIDoc, CERTIDoc), ve snaze držet krok se zahraničím (tvorba etických kodexů apod.)

Většina těchto aktivit měla i své publikační výstupy. Z bohaté publikační činnosti (přes 350 prací) lze vedle několika samostatných metodických publikací zmínit články zejména k problematice organizace a řízení knihoven, využívání a šíření vědeckých informací, informační výchovy, k otázkám knihovnické legislativy a k mezinárodní spolupráci. Podílela se na vydání prvního učebního CD-ROMu nazvaného „Informační studia a knihovnictví v elektronických textech I“ vydaného Ústavem informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze i na několika anglických přehledových vydáních o českém knihovnictví.

Její pracovní nasazení a iniciativa nezůstaly bez odezvy. Za činnost na Slovensku byla dvakrát vyznamenána – v roce 1955 pochvalným uznáním Krajského národního výboru v Prešově a v roce 1968 poděkováním za vzornou spolupráci ve prospěch slovenského knihovnictví tehdejším Povereníctvem kultury v Bratislavě. Sdružení knihovnic a knihovníků vědeckých knihoven Rakouska (Vereinigung österreichischer Bibliothekarinnen und Bibliothekare) ji v roce 1998 vyznamenalo „za vynikající mezinárodní spolupráci“ stříbrnou medailí dr. Josefa Bicka. V roce 2001 obdržela Cenu českých knihovníků, udělovanou SKIP, a téhož roku od Sdružení knihoven medaili Z. V. Tobolky za celoživotní přínos českému knihovnictví. V roce 2009 ji pražský výbor SKIP vyznamenal čestným titulem „Pražská knihovnice“.

Za své celoživotní zásluhy obdržela ku příležitosti 80. narozenin vysoké ocenění z rukou předsedy Akademie věd České republiky, pana profesora Jiřího Drahoše, Čestnou medaili „Za zásluhy o Akademii věd České republiky“.

Na naši vzácnou kolegyni nelze zapomenout, uchovejme si ji v mysli stále jako neúnavnou a energickou bojovnici za knihovny, knihovnice a knihovníky.