"Descartes nad, Schelling pod vodou", tak zní název článku v Lidových novinách ze soboty 24. srpna 2002 a podtitulek blíže osvětluje: "Českým filozofům a sociologům vzala voda v Praze unikátní knihovnu".

Obdobné články o povodňových škodách ve Filozofické a sociologické knihovně Filozofického ústavu Akademie věd ČR vyšly v Právu, Literárních novinách, Akademickém bulletinu a kratší informace s výzvou o pomoc v Mladé frontě DNES a jinde. V těch srpnových těžkých dnech bylo přece jen alespoň trochu povzbuzující zjištění, že knihovna je známa širší veřejnosti a těší se dobré pověsti. Ve výše uvedeném článku v Lidových novinách je také velmi dobře vylíčena horečná, ale organizovaná záchranná činnost.

Ve Filozofické a sociologické knihovně, která zabezpečovala knihovnické a informační služby pro Filozofický ústav AV ČR a Sociologický ústav AV ČR, byla od doby jejího vzniku (Filozofická knihovna v r. 1955, Sociologická knihovna v r. 1966) postupně shromážděna téměř v úplnosti česká a slovenská filozofická a sociologická produkce a ve velmi kvalitním výběru oborová literatura zahraniční. V knihovně byly k dispozici i některé další cenné specializované fondy, např. fond literatury k problematice vědy, filozofickým otázkám životního prostředí (tzv. Rockefellerova nadace), fond literatury k otázkám vzdělávání dospělých atd. Lze citovat z tisku, že "šlo o knihovnu, která co do úplnosti, bohatosti a pestrosti knižních a časopiseckých fondů byla jediná v České republice" a byla také využívána téměř celou filozofickou a sociologickou obcí.

Studovna s příručkami, výpůjční protokol a další provozní prostory knihovny byly (a jsou) umístěny v přízemí budovy Filozofického ústavu v Jilské ul. 3 v Praze 1. Depozitář o celkové ploše cca 400 m² byl situován v suterénu budovy, v kompaktních regálech zde bylo umístěno 85 000 sv., tedy podstatná část z celkově více než stotisícového fondu. Literatura byla zpracována jmenně i věcně v lístkové a od r. 1992 také v počítačové podobě. Katalogy knihovny byly v naskenované podobě a od r. 1993 jako součást databáze Linca zpřístupněny na internetu.

Škody, které povodní vznikly knihovně, byly způsobeny především spodní vodou, pravděpodobně z kanalizace (přesto poměrně čistou), která ve dnech 13. až 15. srpna zaplavila většinu podzemního depozitáře a v některých jeho prostorách dosahovala výše až 2,75 metrů – tzn. až do výše horního okraje regálů. Ztráta značné části fondu (cca 55 000 poškozených nebo zničených svazků) je hlavní povodňovou škodou knihovny. Pro práci knihovny je katastrofou také vyřazení stávajících depozitářů a nutnost využití studovny a dalších prostorů knihovny a ústavu (zasedací místnost) jako provizorních depozitářů. Katalogy, databáze knihovny a celá evidence knihovny, stejně jako celé přízemí s příručkami a vybavením, zůstaly nakonec nedotčeny (i když hrozba zaplavení Starého Města byla reálná), ale vzniklým nesouladem mezi údaji a skutečným stavem přestaly být funkční. Knihovna se tak dostala do provizoria, i když od ledna 2003 jsme již byli schopni zajišťovat pro pracovníky ústavu služby v plném rozsahu.

Umístění depozitářů knihovny v podzemních prostorách bylo v době rekonstrukce objektu pro knihovnu (stejně jako pro některá technická zařízení) v 60. letech 20. století v Praze běžné vzhledem k nedostatku skladovacích prostor ve středu města a statice budov; tato zařízení běžně procházela schvalovacím řízením. Podle odborného posudku z 80. let, který jsem si vyžádal, měl být náš depozitář, který je na nejvzdálenějším okraji záplavového území, v zásadě bezpečný i při stoleté vodě. Předpokládalo se, že systém přehrad riziko rozsáhlých povodní významně sníží.

Konkrétní zkušenost nám tedy se vší tvrdostí ukázala nutnost počítat v dohledné době i nadále s riziky povodní, která byla oficiálně považována za regulovatelná, a rekonstruovat pracoviště, tj. zabezpečit depozitáře anebo je přesunout na bezpečné místo. Tento požadavek je pro naši knihovnu, podobně jako pro většinu stejně postižených knihoven, velkým problémem vzhledem k nedostatku adekvátních prostor a zároveň nutnosti mít základní literaturu k dispozici v rámci pracoviště.

Co se dalo v dané krizové situaci na pracovišti více udělat pro záchranu fondu? Domnívám se, že ve dnech povodně se plně prokázalo, že v situaci živelní pohromy je vlastní rozhodování mimořádně limitováno a rozhodování vůbec je silně hierarchizované. Knihovna je plně součástí územního celku, pracovníci se podřizují pokynům center, která stanoví priority na základě pravomocí, prostředků a informací, které mají. Vlastní rozhodnutí jsou činěna v mimořádné časové tísni a jsou většinou bez možnosti korekce.

V knihovně Filozofického ústavu jsme např. na základě informace od Policie ČR, která se týkala mimořádného rizika protržení ochranných zábran na nábřeží a následného zaplavení Starého Města, přerušili v úterý 13. srpna evakuaci depozitáře a vyklízeli několik hodin přízemí knihovny. Stejný den jsme byli pak nuceni budovu opustit, ačkoliv k zaplavení depozitářů knihovny spodní vodou došlo až o den později. Zpětně lze litovat času, který jsme mohli využít pro organizaci rozsáhlé evakuace fondu z podzemních prostor, avšak tehdejší rozhodnutí bylo zřejmě správné pro vysokou nebezpečnost této činnosti.

Ještě i dnes je hojně kritizováno centrum za některá rozhodnutí, která pak ovlivnila možnosti včasného přesunu většího objemu fondů. Povodně však především upozornily na vyšší nároky na zabezpečení knihoven a depozitářů.

I když jsme to tušili, přece jen jsme úplně neodhadli, jak těžkou a dlouhodobou práci představuje obnova knihovny po povodni. Ihned po odčerpání vody (16. srpna) ze zatopeného depozitáře se rozběhly záchranné práce. Mimořádným úsilím a za pomoci dobrovolníků se nám podařilo cca 25 000 svazků přemístit v požadované lhůtě 48 hodin do mrazíren fy Rovner v Brně, kde byly tepelně ošetřeny. Asi 30 000 svazků jsme nezachránili. Dnes jsme již – obdobně jako ostatní postižené knihovny – dobře seznámeni s postupy těchto záchranných pracích, avšak v tehdejší situaci jsme nutně potřebovali rychlou odbornou pomoc, kterou nám osobními návštěvami poskytli pracovníci Národní knihovny. Jiné možnosti získání potřebných informací byly omezené, na pracovištích ústavu byl vypnut elektrický proud, nefungovaly počítače a telefony. Jediným spojením byly mobilní telefony. S těmito okolnostmi je potřebné počítat při úvahách o připravenosti na případné další krizové situace, kdy je nesmírně důležité mít jako součást krizového plánu jednoduchý postup (psaný dokument) jak zachraňovat ohrožené a již poškozené fondy.

S ohledem na pracnost a cenu pozdějšího sušení představují námi zachráněné publikace výběr cennější části fondu (v pořadí zahraniční oborová literatura a starší česká a slovenská oborová literatura), tak jak mohl být v obtížných podmínkách - i při mimořádné obětavosti odborných i vědeckých pracovníků ústavů - proveden. Smyslem sušení je minimalizace škod způsobených katastrofou, ale je to pouze "doplňková" metoda obnovy fondu. Sušení a procesy s ním spojené jsou velmi populární, technická kvalita takto zachráněných knih je však rozdílná. Vlastní sušení je organizováno v Akademii věd hromadně metodou "vlhké teplo", která nám vyhovuje, neboť naším cílem je potřebné knihy předat co nejdříve k dispozici uživateli - staré tisky jsme naštěstí měli uloženy v přízemí knihovny a nebyly proto povodní zasaženy. V současné době máme již asi polovinu ze zamrazených publikací usušenou a dezinfikovanou. Výsledky ukazují, že asi třetinu knih, převážně brožovaných, můžeme bez dalšího případně vrátit k používání, ale většinu ze zbylých potřebujeme nějakým způsobem upravit – tj. převazbou, využitím úložných krabic apod. Snažíme se také zapojit do digitalizačních programů. Všechny usušené a dezinfikované knihy musíme ještě několik měsíců ponechat mimo fond knihovny, aby byla prověřena účinnost dezinfekce. Předpokládáme, že takto uchované a ošetřené knihy budou pak "přijaty" čtenáři a běžně využívány.

Staří filosofové mívají na svých podobiznách knihy, atributy své vědy. Mívají je na svých fotografiích i filozofové dnešní. I pro současnou filozofické poznání mají knihy a časopisy základní význam. Poškození a ztráty knihovního fondu se proto staly záležitostí všech pracovníků ústavu a také velké části filozofické obce. Okamžitě po prvním zjištění rozsahu katastrofy se ředitel ústavu jménem všech pracovníků obrátil na českou a mezinárodní filozofickou veřejnost a instituce s provoláním a prosbou o solidární pomoc, která měla od počátku značný ohlas. Zároveň se pracoviště organizačně připravilo na celou akci. Spolu s výzvou, která byla s dalšími informačními materiály uveřejněna na webových stránkách ústavu, obracely se i jednotlivé pracovní skupiny a jednotlivci na své zahraniční partnery s informací o situaci a žádostí o pomoc, neboť výzva sama je pouze základem a za jejím úspěchem jsou složitá vyjednávání a osobní angažovanost. Tato iniciativa byla velmi účinná, ukázalo se tím i šíře mezinárodní spolupráce a kontaktů v oboru.

Již od počátku jsme přistupovali k obnově fondu výběrově a z hlediska jeho zkvalitnění. Součástí tohoto úsilí bylo tedy nejen zjišťování ztrát, ale také vytváření zatím jen "virtuální" představy o skladbě fondů, tj. počítačových souborů aktuální potřebné literatury - samozřejmě především s vazbou na ztráty z dosavadního fondu. Tento přístup, který se snažíme důsledně uplatňovat, bych pokládal za základní rys rekonstrukce knihovního fondu.

Obnovený fond však nebude jen obdobou fondu zničeného, protože i ve filozofii dochází k výraznému posunu témat, přístupů i jazykové orientace - ve fondu bude nejsilněji zastoupena angličtina. Ještě v 90. létech 20. století bylo největší procento zahraniční filozofické literatury v naší knihovně v němčině (22,5 % němčina, 13,5 % angličtina, 7-8 % francouzština, 4 % latina). Souvisí to samozřejmě i s tím, že výzva pracoviště měla největší ohlas v USA a Velké Británii (v USA byla zorganizována nejrozsáhlejší sbírka). Francouzskou literaturu získáváme z akcí organizovaných institutem CEFRES, zde výhradně na základě našich seznamů.

Již dnes lze odhadnout, že cestou zahraničních darů získáme nejméně 15 000 svazků knižní a časopisecké literatury, a to vesměs publikace značné odborné hodnoty (jen z USA předpokládáme dar cca 10 000 svazků).

Sbírka české a slovenské literatury, která je organizována většinou přímo knihovnou, probíhá také s velmi dobrými výsledky. Od desítek dárců a institucí získala knihovna cca 1 500 sv. knižní a časopisecké oborové literatury. Hlavní pomoc však přišla finančními dary. Rád bych zdůraznil osobní finanční dary pracovníků ústavu a dalších filozofů, významnou finanční pomoc jsme obdrželi od Ministerstva kultury, Husovy nadace, nadace Vize, SKIPu a dalších institucí. Tyto příspěvky ve svém souhrnu představují téměř polovinu našeho dosavadního ročního rozpočtu na nákup literatury.

Celkově je možno předpokládat, že knižní a časopisecké dary napomohou podstatně k obsahové obnově a zkvalitnění fondu, díky darům můžeme také z procesu sušení případně vyřadit nahrazené publikace. Mnoho titulů (např. ze starší české filozofické literatury) se však již ani touto cestou nepodaří získat. Sušení publikací tedy neztrácí ani při úspěchu sbírek na významu.

Abychom zdůraznili, že si pracovníci ústavu váží všech darovaných knih a časopisů, kromě obvyklého poděkování uvádíme jména dárců v každé publikaci na zvláštním, tzv. povodňovém lístku, který je vlepován na přídeští publikace.

Obnova provozu povodní postižených knihoven a obnova fondů sbírkami a sušením jsou většinou řešeny v širším kontextu institucí, knihovníků i uživatelů, zatímco zpracování nově získané literatury a rekonstrukce katalogů se často chápe jako věc knihovníků a ne vždy se doceňuje jejich náročnost, zvláště časová. Roční přírůstek naší knihovny činil přibližně 2000 knih a byl v Akademii věd jedním z největších. Lze si snadno spočítat, že bez mimořádného posílení této agendy bude hlavním a mnohaletým problémem právě knihovnické zpracování darů při další běžné akvizici.

Také vytvoření aktuální evidence a odpisy literatury budou časově neméně náročné. V naší knihovně tuto činnost spojujeme s automatizací celého fondu, což z ní činí zásadní záležitost.

Živelní pohroma ovlivnila postižená pracoviště i v mnoha dalších významných ohledech. V našem případě se jednalo o rozhodnutí Sociologického ústavu AV ČR o vytvoření samostatné Knihovny Sociologického ústavu od 1. ledna 2003.

Zkušenosti z katastrofy, odstraňování jejích následků a obnovy pracoviště jsou v postižených knihovnách většinou strukturálně podobné. Tyto draze zaplacené zkušenosti ze zvládání krize a jejích následků se snad projeví v podstatnějším přihlédnutí k budoucím rizikům a větší snaze o bezpečnost fondů i dalšího majetku knihoven. Pro Knihovnu Filozofického a Sociologického ústavu znamenala povodeň v r. 2002 změnu přece jen zásadnějšího rázu než u jiných knihoven, i když některé z nich byly snad i více poškozeny. Po nějaké době – doufáme, že co nejkratší – přijdou čtenáři opět na starou adresu do studoven a k výpůjčním pultům obnovených knihoven, ale ty se však již budou podstatně lišit od knihovny, kterou uživatelé navštěvovali před srpnem minulého roku.

Výběr z obrazové dokumentace povodně a jejích následků v Knihovně Filozofického ústavu Akademie věd ČR:

Obr. č. 1 – Před povodní - exteriér

Obr. č. 2 – Po povodni - depozitář

Obr. č. 3 – Omývání a balení poškozených knih

Obr. č. 4 – Sušení knih

Další fotografie jsou dostupné na stránkách Knihovny Filozofického ústavu Akademie věd ČR.