Ve čtvrtek 6. listopadu 2003 se v zasedacím sále Akademie věd ČR uskutečnil již 113. podvečer pořádaný Sekcí pro vědu a filosofii Evropského kulturního klubu a Radou českých vědeckých společností. Téma Současná zraková komunikace a vizuální gramotnost bylo podchyceno prostřednictvím několika kratších vystoupení a návazné diskuse.

Referát nepřítomného Dipl. Ing. Petera Simlingera, ředitele vídeňského Mezinárodního institutu informačního designu, byl přednesen v zastoupení, a to přímo v českém překladu. V referátu byla v krátkosti představena historie zrakové komunikace. Důraz byl kladen na klíčové osobnosti disciplíny.

Historický vývoj vizuálně vnímatelných znaků lze podle Simlingera rozčlenit na tři etapy. Prvotní etapa obrázkového písma je následována etapou zahrnující období od počátků písma hláskového až do prvních projevů globalizace ve dvacátém století. Pro poslední etapu, která trvá dodnes, je pak charakteristický postupný zrod globální vizuální komunikace s nově vzniklou potřebou unifikace. Tato vývojová fáze je zatím nejméně zdokumentována.

K významným osobnostem historie vizuální komunikace patří zvláště Otto Neurath, Henry Dreyfuss, Charles Bliss a Otl Aichler.

Podle vídeňského sociologa a neopozitivistického filozofa Otty Neuratha (1882-1945) neexistuje žádná oblast lidského poznání, která by nebyla vhodná pro vizualizaci. Svou metodu ISOTYPE (International System of Typographic Picture Education) považoval Neurath za prostředek zrakové výchovy. Pomocí ISOTYPE lze bez komentáře ukazovat vazby mezi fakty. Neurath ISOTYOPE s úspěchem využil zejména při vytváření statistik zachycujících sociální a ekonomické jevy. Neurath se zabýval také otázkami signálních barev. Svou činností významně působil na Ladislava Sutnara (o retrospektivní výstavě dokumentující jeho dílo jsme v Ikarovi již psali - pozn. red.).

Henry Dreyfuss (1904-1972), americký designér a první předseda IDSA (Industrial Designers Society of America), se snažil o vědeckou dokumentaci vizuálních komunikačních systémů. Po oficiálním odchodu do důchodu předsedal jako představitel ANSI (American National Standards Institute) prvnímu zasedání ISO/TC (International Organization for Standardization / Technical Committee) v Berlíně. Výsledkem práce výboru se stal soubor mezinárodních grafických standardů zachycený v Symbol Sourcebook.

Rakušan Charles Bliss, původním jménem Karl Blitz (1897-1985), vytvořil systém nového mezinárodního vizuálního jazyka. Přestože jeho principy publikoval v díle Semantography (1949), pro jazyk se uchytil název Blissymbolics. Rovněž využití se poněkud posunulo – jazyk pomáhá postiženým, kteří nemohou komunikovat obvyklým způsobem. Bliss se také snažil o prosazení nového způsobu silničního značení, ovšem nepříliš úspěšně, protože jeho znaky byly příliš stylizované a spojené zřetelně umělými vazbami.

Vysokoškolský pedagog Otl Aicher (1922-1991) se proslavil vytvořením souborů grafických značek pro olympijské hry v Mnichově v roce 1972. Spolu s Martinem Kramperem napsal základní učebnici zrakového sdělování Zeichensysteme der visuellen Kommunikation.

V závěru referátu byly zmíněny pokusy o sjednocování norem souvisejících se zrakovým sdělováním (seznam mezinárodních i českých norem je možné nalézt na www.cesky-graficky-design.cz/normy.htm). Byly identifikovány zejména tyto dvě problematické oblasti: Jednak fakt, že dodržování norem ISO není pro všechny státy závazné, jednak bránění se jejich dodržování ze strany samotných designérů.

Ing. Alan Záruba, M.A., grafický designér působící v Praze a v Den Haagu, svůj příspěvek zaměřil na vizi nových forem vizuální komunikace. Zabýval se zejména praktickými ukázkami Neurathova systému ISOTYPE. Zmínil také inspirativní DOT Symbol Signs ze sedmdesátých let, tedy soubor značek zpracovaný AIGA (American Institute of Graphic Arts) a Ministerstvem dopravy USA.

Prof. PhDr. Miroslav Klivar, CSc., z bruselské univerzity se zaměřil na interakci mezi člověkem a strojem. Do popředí se tak dostaly otázky vhodného designu ovládacích panelů strojů (zdůraznění důležitých ovladačů a sdělovačů na přístrojích, kupříkladu pomocí kontrastního pozadí, seskupování ovládacích prvků, posloupností číselných řad apod.).

Mgr. Tomáš Fassati z Institutu informačního designu, závěrečný řečník a moderátor celého podvečera, shrnul obecnější poznatky o vizuální komunikaci. Zatímco například umění dnes považujeme spíše za mezinárodní, v případě vizuální komunikace převažují regionální rozdíly. Jako konkrétní příklady uvedl kromě dopravního značení také například rozlišení pohonných hmot, sběr tříděného odpadu, kódy pro odlišení různých druhů potrubí či značení ekologických výrobků. T. Fassati tak podchytil vybrané aspekty vztahu člověka a jeho prostředí, které jsou podstatné z hlediska vizuální komunikace.