Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Sdílená katalogizace v systému LANius

Čas nutný k přečtení
8 minut
Již přečteno

Sdílená katalogizace v systému LANius

0 comments

Vznik sdílené katalogizace v systému LANius

Jistě není nutné na tomto místě podrobně vysvětlovat význam sdílené katalogizace. Jejím hlavním smyslem je omezit multiplicitu při zpracování dokumentu a dosáhnout jednotnosti zpracování podle platných katalogizačních pravidel. Základní podmínkou pro existenci efektivní sdílené katalogizace je připojení k síti Internet, což umožňuje přebírání již vytvořených záznamů do lokálních katalogů zúčastněných knihoven.

Zprovoznění sdílené katalogizace v automatizovaném knihovnickém systému LANius následovalo logicky po vzniku souborného katalogu SKAT jako další kooperační aktivita firmy. K vývoji sdílené katalogizace rovněž výrazně přispěl rychlý nárůst počtu knihoven připojených k síti Internet.

Sdílená katalogizace se využívá pro zpracování nových přírůstků tištěných monografií, hudebnin a kartografických dokumentů. Přispívající knihovny používají angloamerická katalogizační pravidla (AACR2). Záznamy jsou přenášeny v mezinárodním formátu UNIMARC a jejich rozsah splňuje podmínky minimálního záznamu pro souborný katalog stanovené Národní knihovnou ČR. Do sdílené katalogizace se mohou plnohodnotně zapojit knihovny s připojením na Internet pevnou i komutovanou linkou.

Pro sdílenou katalogizaci byl zvolen model decentralizovaný, ve kterém zpracovávají knihovny své přírůstky do lokálních katalogů. Z těch jsou každé dvě hodiny záznamy importovány do centra firmy v Táboře, kde se automaticky provádí kontrola duplicity. Všechny nové záznamy, které se vyskytují prvně, jsou přidány do jednotné databáze. V intervalu 2-4 hodiny se novinky pravidelně posílají zúčastněným knihovnám. To vše platí o knihovnách s pevnou linkou. U knihoven s linkou komutovanou závisí aktuálnost dat a efektivita celého procesu na frekvenci připojování k Internetu. Konkrétní použití záznamů v praxi katalogizátora bude zmíněno v další části příspěvku.

V ověřovacím provozu začaly testovat sdílenou katalogizaci v závěru roku 1997 tři knihovny, v průběhu dalšího roku se jejich počet zvyšoval - v současné době se na sdílené katalogizaci podílí 40 knihoven s pevnou linkou a 53 knihoven s linkou komutovanou.

Základní principy kooperace při sdílené katalogizaci v systému LANius:

knihovna bezúplatně poskytuje všechny záznamy nových přírůstků knih, hudebnin a kartografických dokumentů centrum bezúplatně poskytuje všechny shromážděné tituly všech zúčastněných knihoven poskytnuté záznamy se předávají dále anonymně nezveřejňují se údaje o počtu poskytnutých záznamů z jednotlivých knihoven neeviduje se počet kopírovaných záznamů z jednotlivých knihoven Zkušenosti Okresní knihovny v Táboře Nyní vás seznámíme s konkrétními zkušenostmi se sdílenou katalogizací v oddělení doplňování a zpracování fondu v Okresní knihovně v Táboře, která má roční přírůstek asi 6500 svazků. V naší knihovně jsme měli prakticky od počátku možnost pracovat se sdílenou katalogizací. Upřímně řečeno v samotných začátcích (na přelomu let 1997 a 1998) jsme v ní žádný velký přínos pro naši práci neviděli, protože jsme záznamy nemohli přebírat bez podstatných úprav. Používání pravidel AACR2 bylo v knihovnách našeho typu výjimkou. I proto nebylo vyjádření OK Tábor k tomuto tématu v "Přehledu knihoven" zveřejňovaném na webovských stránkách firmy LANius (verze není ovšem s nejnovějšími aktualizacemi) nijak příznivé a využití sdílené katalogizace bylo z naší strany nulové. Během posledních 2 let se ale situace radikálně změnila k lepšímu. Jednak se podstatně zvýšil počet knihoven s připojením k Internetu. Dále pak základní předpoklad sdílené katalogizace - jednotné zpracování podle AACR2 - splňuje stále více knihoven. Přesto ale nelze bez kontroly a případně i bez opravy záznam převzít. Problémové oblasti popisu Nejčastější problémy spojené s využíváním sdílené katalogizace při popisu tištěných monografií (knih, brožur) jsou následující: 1. při tvorbě záhlaví Chceme-li správně vytvořit záhlaví, musíme vybrat mezi různými variantami autorova jména to jméno, pod kterým je autor nejvíc znám, a vybrané jméno upravit do formy odpovídající katalogizačním pravidlům. Tady vznikají ve sdílené katalogizaci první problémy. Například v případě uvádění pseudonymů nejsou knihovny jednotné, v některých záznamech je uveden v záhlaví pseudonym, v jiných skutečné jméno (např. Marija Juričová - Zagorka - jako záhlaví je použit pseudonym Zagorka i různé tvary skutečného jména Juričová). Liší se také v případě složených příjmení (Elisabeth Lambertová Ortizová - v záhlaví použito jméno Lambert i jméno Ortiz). Potíže činí tvorba jmen, která obsahují předložky a členy v různých evropských jazycích (Ed McBain - v záhlavní použito MacBain i Mc Bain). Doplňky k záhlaví, kterými chceme odlišit autory stejného jména, používá část knihoven. Životní data, která se většinou v anglo-americké katalogizaci používají, využívá jenom několik knihoven, takže slovník autorů je nejednotný (Hrabal, Bohumil i Hrabal, Bohumil, 1914 - 1997). Záhlaví se také liší u děl, u kterých je třeba pro stanovení záhlaví určit tvůrčí autorský podíl - např. u děl, která vznikají spoluprací spisovatele a ilustrátora (např. kniha Krtek a zelená hvězda - použito v záhlaví Doskočilová, Hana i ilustrátor Miler, Zdeněk) nebo u děl přepracovaných. Sborníky, které mají na titulním listě uvedeno jméno sestavovatele, některé knihovny popisují pod názvem, jiné sestavovatele uvádějí do záhlaví, protože ho považují za důležitého a rozhodnou se ho považovat za autora (např. sborník Kniha textů. 3. díl - existuje záznam se záhlavím se jménem Holý, Jiří, tak záznam sborníku pod názvem). Největší problémy se vyskytují u korporativního záhlaví, které se zatím nepoužívá, nebo se používá špatně. 2. při tvorbě názvu V některých případech je nutné se rozhodnout, co vlastně zvolíme za hlavní popisnou jednotku. U některých děl (např. u vícesvazkových monografií) musí katalogizátor řešit, co bude považovat za název publikace, co za název edice a co za podnázev. Každý katalogizátor to řeší po svém a následně pak vzniknou různé varianty záznamů (série knih o údržbě a opravách automobilů jsou uvedeny jak pod názvem Jak na to?, tak pod Údržba a opravy automobilů; některé knihovny považují názevv Jak na to? za edici). My dáváme přednost samostatnému zpracování svazků, tj. vícesvazkové monografie popisujeme pod svými jednotlivými svazky. Často se v našich záznamech liší označení dílu svazku. Není-li číslo svazku označeno v knize na titulním listě, ale např. pouze na hřbetu knihy, část katalogizátorů číslo svazku v názvu neuvádí (jenom v poznámce), část uvádí číslo svazku v názvu v hranatých závorkách a část uvádí číslo v názvu bez závorky (např. kniha Potomci slavných žijí mezi námi má označení 1. svazku pouze na hřbetě. V části záznamů číslo svazku není označeno a je uvedeno v poznámce, jinde je uvedeno v názvu v hranaté závorce, v dalších případech je uvedeno v názvu bez závorky). 3. při tvorbě dalších údajů o odpovědnosti Nejednotnost se vyskytuje také v uvádění jmen překladatelů, ilustrátorů, autorů předmluvy či doslovu, kteří nejsou uvedeni na titulním listě. Někteří katalogizátoři uvádějí pouze důležité osoby, někteří uvádějí všechny. To však už sdílenou katalogizaci neovlivňuje. Další problémové oblasti v záznamech Ještě zmíníme několik oblastí v katalogizačním záznamu, které sice už nijak neovlivní duplicitu záznamu ve sdílené katalogizaci, ale které je potřeba velice často opravovat nebo doplňovat. Nejprve se zastavíme u vydání, což je oblast, ve které bylo tradicí psát vždy číslici první v pořadí. Snad ze zvyku v tom některé knihovny pokračují, podle nových pravidel je ovšem potřeba dodržet pořadí takové, jaké je uvedeno v knize - tedy například 1. vyd. ale i Vyd. 1., V čes. jazyce vyd. 1., V nakl. Ikar 1. vyd. apod. V oblasti nakladatelských údajů se např. stále objevuje Praha, ačkoliv v knize je uvedeno V Praze. V názvech nakladatelství se vyskytují zkratky, které ale v knize uvedeny nejsou. Název nakladatelství se musí do záznamu zapsat podle znění v knize, i když název jednoho nakladatelství se v různých knihách objevuje v několika podobách. Ve slovníku nakladatelů je pak několik variant jednoho a téhož (např. IŽ, Železný, Ivo Železný nebo MOBA, MoBa, Moba, Moravská Bastei), ale to je podle pravidel v pořádku. Zde se stále projevují tendence vybrat jedno slovní vyjádření a to používat bez ohledu na to, zda to pravidla připouštějí. V oblasti edice se také často objevuje různý výklad - velmi záleží na úvaze katalogizátora, jak pochopí a zapíše název edice. Příkladem je název edice Berlitz. Ten lze zapsat v několika podobách a všechny budou správně - Berlitz, Kapesní průvodce Berlitz, Berlitz - kapesní průvodce, Berlitz/kapesní průvodce. Je na úvaze katalogizátora, jakou podobu zvolí a jaký tvar bude používat. V oblasti rozsahu dokumentu jsou rozdíly v záznamech způsobeny téměř vždy chybou katalogizátora, neboť pravidla jsou celkem jednoznačná, včetně používání zkratek. Často chybí číslování psané římskými číslicemi, chybí hranaté závorky při odhadnutém počtu stran nebo příloh, chybou je uvádění rejstříku. Nesrovnalosti v oblasti ISBN jsou většinou způsobeny chybou katalogizátora (překlep apod.). V oblasti knihopisné poznámky by se měla používat formalizovaná návěští a nevytvářet vlastní slovní spojení. LANius umožňuje výběr z návěští použitím jedné klávesy, takže zde by mohla být shoda a jednotnost. V oblasti klíčových slov si pravděpodobně každá knihovna vytváří změny podle svých zavedených zvyklostí. Nejvíce se projeví osobnost katalogizátora, ale i požadavky a potřeby čtenářů při vyhledávání. Každá knihovna preferuje určitá zavedená slovní spojení, ustálené výrazy, tvary jednotného nebo množného čísla apod. Vystihnout podstatu obsahu knihy a tím i zpřesnit vyhledávání je velmi náročný úkol, který usnadňuje čtenářům orientaci ve fondu. V této oblasti dělá změny a úpravy asi každý katalogizator. Jednomu katalogizátorovi dostačuje jen několik málo klíčových slov, u jiného není výjimkou ani 30 klíčových slov. Některé knihovny si podle svých potřeb vyžádaly i v této oblasti úpravy, což LANius umožňuje. A tak se mezi klíčovými slovy vyskytují i třídníky MDT, které se pak tisknou na katalogizační lístek. Celkově lze ještě dodat, že se v záznamech bohužel vyskytují i zřejmé překlepy a dokonce i pravopisné chyby. Význam sdílené katalogizace pro praxi okresní knihovny I když je nezbytné se záznamem ještě pracovat, je jisté, že možnost využívat sdílenou katalogizaci rozhodně práci katalogizátora zrychlí a kniha - novinka se tak rychleji dostane ke čtenáři. Nemáme přesně stanoveno, z kolika procent využíváme sdílenou katalogizaci v OK v Táboře; hrubým odhadem na 50 % záznamů. Záleží samozřejmě na mnoha okolnostech, např. jak rychle se kniha - novinka dostane od prodejce do knihovny, jaký je obsahový profil nákupu knihovny, jak velký je podíl odborné a populárně-naučné literatury, jak rychle katalogizátor knihu zpracuje apod. Sdílená katalogizace je jednou z mnoha forem spolupráce mezi knihovnami a hlavním předpokladem jejího fungování je správnost a jednotnost zpracování fondů podle pravidel AACR2. Až toto bude probíhat bezchybně (což je ideální a obtížně dosažitelný stav, takže tedy alespoň s minimálním počtem chyb) a odstraní se multiplicita záznamů, procento využívání se bude prudce zvyšovat (záleží samozřejmě na mnoha dalších faktorech např. technického charakteru). Ale myslíme, že to není hudba vzdálené budoucnosti.
Hodnocení: 
Průměr: 2 (1 hlasování)
HEJNOVÁ, Marie a OTRUBOVÁ, Alena a SCHUSTEROVÁ, Marie. Sdílená katalogizace v systému LANius. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 8 [cit. 2024-04-18]. urn:nbn:cz:ik-12873. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12873

automaticky generované reklamy