Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Půjčovat knihy (skoro) zdarma, nebo za peníze?

Čas nutný k přečtení
18 minut
Již přečteno

Půjčovat knihy (skoro) zdarma, nebo za peníze?

12 comments
Anglicky
English title: 
Book loans - (almost) free or paid?
English abstract: 
An introduction to the theme "Financing of the Creation of Original Literary Work at the Nightfall of Paper Books". Author prefers the direct model of payment for various ways of use of literary work and names some pitfalls of the highly enforced indirect financing models.
Autoři: 

Zkuste si představit, že se sněmovna usnese, senát jí to schválí, nebo je přehlasován, obdobně to dopadne s prezidentem, a stát zřídí státní půjčovny aut. Výrobcům aut na svém území nařídí odevzdávat do několika nejdůležitějších půjčoven od každého vyráběného modelu jeden "povinný výrobek" zdarma, ostatní potřebná auta nakoupí za peníze daňových poplatníků. Občané si pak auta v těchto půjčovnách budou moci půjčovat zdarma, platit budou jen symbolický registrační poplatek. Lidi, živící se výrobou aut, zoufale protestující, že je tím stát připravil o obživu, protože spousta lidí i firem si už nepotřebuje auta kupovat, a skuhrající stran "povinných výrobků" cosi o nepřípustnosti vyvlastnění bez náhrady, "odškodní" poplatkem dvou promile z ceny auta z každé zápůjčky, běžně trvající jeden měsíc...

Bláznivá představa, že?

Nehledejte teď, prosím, kde všude použité přirovnání kulhá, a nevymýšlejte všechny důvody, proč je kniha něco úplně jiného než automobil. Koneckonců, papírové knihy se pravděpodobně za "pár" let stanou spíše artefaktem, který si budeme domů kupovat asi tak, jako si dnes kupujeme třeba reprodukce obrazů. Takže s jejich půjčováním to dopadne podobně jako s jejich vydáváním. Zkuste se spíš podívat na naznačený problém pohledem tvůrců toho podstatného, co z knih zůstane, ať už změní svoji fyzickou podobu jakkoli - jejich obsahu.

Schválně hovořím o tvůrcích obecně a nepoužívám pojmy autor a ani nakladatel (v klasickém smyslu tohoto slova). Už spousta dnešních knih, přesněji obsahu, jehož podstatnou složkou je i text, vzniká prací početných multidisciplinárních týmů. A nakladatelství bývá "fabrikou", kde jsou členové těch týmů zaměstnaní; nicméně to je jen jedna z mnoha variant, jak může vytváření a koordinace tvůrčích týmů vypadat.

To opravdu podstatné ale je, že hodnotný obsah vzniká prací. Usilovnou, soustavnou, velmi kvalifikovanou prací, trvající stovky a tisíce hodin. A asi není rozumné předpokládat, že v dohledné době bude většina této práce konána jako hobby, tedy ve volném čase, a že se tvůrci obsahu budou vedle toho živit něčím jiným. Dovoluji si považovat za rozumnější předpoklad, že bude naopak většina této práce muset být i nadále placena.

Lze si přitom představit různé modely financování. Například takový, že tvůrci budou placeni z daní, třeba rozdělováním různých grantů. Efektivnost tohoto způsobu nechť každý posoudí dle své zkušenosti a politického přesvědčení. Za sebe říkám: "NE, leda když se pro obsah, na jehož potřebnosti se většinově shodneme, nenajde žádné jiné řešení."

Další, dnes často prosazovaný způsob je, že obsah bude zdánlivě zdarma a financován bude různými "postranními" způsoby. Z nich ten relativně nejméně nebezpečný je "klasická" reklama, existuje ovšem bezpočet daleko nebezpečnějších. (Velmi inspirativní je například pořádně se podívat na to, co je veřejně známo o fungování různých produktů Googlu, a zkusit si opatrně představit, co se asi nezveřejňuje.) Za sebe opět volám, trochu zoufale a s pocitem osamění: "NE, je to jeden z dosud nejzáludnějších způsobů útoku na svobodu každého z nás, jaký si umím představit!"

Dovoluji si považovat za nejrozumnější a pro většinu z nás i nejbezpečnější řešení svěřovat pro dohlednou dobu financování obsahu přednostně přímo tržnímu mechanismu. Neboli - především by za obsah měli přímo platit ti, kdo ho chtějí a potřebují konzumovat.

Způsobů konzumace je samozřejmě mnoho, vedle dnešního koupení či zapůjčení papírové knihy to u elektronické podoby obsahu může být i spousta dalších. Bohužel se ve srovnání s klasickou papírovou knihou vyznačují menší "přirozenou odolností" proti těm, kdo se placení za konzumaci budou chtít vyhnout.

A řeknu to až takto expresivně: za jednu z "podmínek nutných" naší světlé budoucnosti považuji to, že si zvykneme za konzumaci produktů poctivé práce platit ze slušnosti a z přesvědčení, nikoli jen z donucení různými ochrannými mechanismy. Nadějí mi je to, že u některých produktů a služeb (třeba u hromadné dopravy) to takto víceméně funguje už dnes.

A jsme - alespoň ještě na pár let - zase zpátky v současnosti a u papírových knih. Nevyplatilo by se, hlavně kvůli té světlé budoucnosti, postarat se už dnes o to, aby se tvůrci hodnotných knih (a speciálně původních v národním jazyce) uživili i v případě, že se jejich výtvor málo prodává, ale hodně půjčuje?

Neboli - nelekněte se moc, prosím - aby se za půjčení každé jednotlivé knihy v knihovně platila odpovídající částka a aby podstatná část těchto peněz skončila u jejích tvůrců - autorů a nakladatelství?

Jen jako příklad pro inspiraci - u audiovizuálních děl, kde je kupodivu obecně považováno za samozřejmost, že se platí i za půjčení, se to řeší jednoduše a efektivně tak, že dílo určené pro půjčování se půjčovně prodává za několikanásobně vyšší cenu, než dílo určené pro osobní konzumaci, odvozenou z životnosti, u stárnoucího nosiče fyzické, u čistě elektronického poskytování spíše morální, a potenciálního počtu výpůjček.

(Abych čtenářům ušetřil zbytečné spekulace, rovnou deklaruji, že jsem ve vztahu k problematice velmi zaujatý, neboť vlastním firmu zabývající se nakladatelskými a vydavatelskými činnostmi, ještě k tomu mám zaměstnanecký vztah k jednomu nakladatelství a navrch jsem dokonce tu a tam i autorem či jiným tvůrcem výše zmiňovaného obsahu.)

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
PÁTEK, Vít. Půjčovat knihy (skoro) zdarma, nebo za peníze?. Ikaros [online]. 2010, ročník 14, číslo 4 [cit. 2019-10-19]. urn:nbn:cz:ik-13395. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13395

automaticky generované reklamy

Jsou zde 12 komentáře

Surely You're Joking, Mr. Friday! Tato parafráze názvu knihy R. P. Feynmana "To snad nemyslíte vážně" byla první a jediná věc, která mě po přečtení tohoto příspěvku napadla.

A zejména se to, co píšu, týká původní literatury v češtině (nebo jakémkoli jiném jazyce, kterým hovoří podobný počet lidí).
Trocha dalšího komentáře o dva příspěvky dál.
Vít Pátek

Len pre objektivitu si dovolím doplniť, že v krajine, ktorá sa nám v oblasti knihovníckych služieb často dáva za vzor, USA, verejné knižnice fungujú bez poplatkov za výpožičky a dokonca poskytujú aj službu požičiavania CD a DVD. Ako pikošku uvediem, že aj univerzitná knižnica v rámci svojich "leisure collections" ponúka v katalógu "recreational DVDs", fond, ktorý bol vybudovaný zo sponzorských príspevkov a obsahuje všetko od seriálov BBC, cez Montyho Pythona až po Harryho Pottera. O jeho zložení rozhodli samotní študenti, ktorí si tieto DVD požičiavajú domov na víkendy.

Problémom digitálneho publikovania je to, že trend tlačí používateľov do situácie, kedy sa nestávajú vlastníkmi zakúpeného diela (teda napr. knihy), ale získavajú len licenciu, právo na jej prečítanie (s týmto systémom máme skúsenosti už dnes - z dlhodobého pohľadu zúfalo nefunguje a skladá do kolien nejednu vedeckú knižnicu)

Firma Adobe v prevej verzii svojho Adobe eBook Readeru vydanej ešte v roku 2005 (alebo aj skôr, nepamätám si presne), mala zabudovanú funkciu, pomocou ktorej mohol čitateľ zakúpené digitálne dielo požičať priateľovi. Kniha sa potom na jeho počítači na 30 dní zablokovala a naopak, na 30 dní sa sprístupnila ďalšej osobe - teda fungovalo to tak, ako keď si ľudia knihy požičiavajú medzi sebou. Na nátlak vydavateľov bola ale táto funkcia z ďalších verzií promptne odstránená.

Takže dnes hovoríme o tom, že knižnice majú platiť licenčné poplatky vydavateľstvu (nejaké odrobinky možno dostane aj autor). A zajtra zistíme, že požičať kúpenú knižku priateľovi je nie len nemožné, ale dokonca trestné.

Inak osobne považujem knižnice za nástroj na podporu a popularizáciu čítania; ľudia, ktorí chodia do knižnice, si knižky častejšie kupujú aj domov. Možno vydavateľom prekáža, že sú literárne vzdelanejší a potrpia si aj na kvalitu obsahu, nie len na šarlátové reliéfne písmená na obálke.

Milan

Kolik procent z tržeb autopůjčoven jde výrobcům aut?

Zdá se vám, že knihovny za knihy, které vlastní, neplatí? (Povinný výtisk nepočítám, za ten by taky měly platit).

"aby se za půjčení každé jednotlivé knihy v knihovně platila odpovídající částka a aby podstatná část těchto peněz skončila u jejích tvůrců - autorů a nakladatelství"
Mají tedy knihovny hrát roli dealerů, knihy pronajímat a zisky odevzdávat těm, komu už za ně zaplatily? Trochu zvláštní ekonomický model.

Problém je v tom, že konzumace automobilu a konzumace literárního díla se od sebe značně liší. Knihu Vám stačí přečíst jednou, možná několikrát, do odborné se možná jen občas podíváte. Její cenu jste (jako kupující zákazník) přesto ochoten a schopen uhradit - je tak historicky nastavena právě na základě dnes už neplatícího předpokladu, že kdo si ji chce přečíst, musí si ji koupit. Aby se Vám vyplatil nákup auta, musíte ho soustavně, víceméně denně používat několik let.
Je to totiž tak, že u knihy nejde o výrobní náklady toho papírového předmětu - ty jsou zlomkem celkové ceny (zhruba 10-20 %). Cca 40-50 % tvoří náklady distribuci a propagaci (ty jdou u elektronické podoby výrazně redukovat) a zbytek jsou náklady na vytvoření obsahu (autorské a nakladatelské).
A právě ty poslední se nepodaří uhradit, pokud si knihu koupí pár desítek či stovek knihoven a desítky čtenářů si každou v nich budou půjčovat. (Nebo si ji koupí v elektronické podobě a následně "crackne" jeden a pak si ji "půjčí" desítky, stovky, tisíce... dalších.)
U papírových knih je tento efekt zmírňován tím, že nově vyšlých knih, dostupných současně pro půjčení, je relativně málo. (Čím méně čtenářů si chce nebo potřebuje knihu přečíst záhy po vyjití, tím je to pro tvůrce horší.) U elektronických knih toto "zmírnění" odpadá.
Výsledek pak je jediný - knihy, jejichž vytvoření dá práci, prostě nevzniknou. Potenciální tvůrci (autoři, nakladatelé...) si snadno spočítají, že se jim to nevyplatí, resp. že se tím neuživí. Doufat, že bude dost čtenářů, kteří si po bezplatné konzumaci knihu navrch ještě koupí, bude málokdo.
Vznikat budou ovšem dál knihy zaplacené přímo jejich tvůrcům - například "product placementem", kde si ovšem za "product" dosaďte nejen klasickou reklamu, ale jakékoli "vymývání mozku".
Vítejte ve světlých zítřcích.
Vít Pátek

"předpokladu, že kdo si ji chce přečíst, musí si ji koupit." - vždycky byla i možnost si ji od někoho půjčit.

"Aby se Vám vyplatil nákup auta, musíte ho soustavně, víceméně denně používat několik let." - to stejné můžu říct o knihách. Jedním z důvodů existence knihoven je efektivní využívání investic do knih tím, že se sdílejí. Cirkulací se zajišťuje to, že po jednom přečtení neleží ladem. Překvapuje mě, že po stovkách let bezproblémového soužití autorů, nakladetelů a knihoven vám najednou vadí zrovna půjčování knih v knihovnách. To už vypadá jako velké zoufalství.

Na vašem místě bych se věnoval elektronickému prostředí - to je váš hlavní problém. Knihovny poctivě platí statisíce ročně za tzv. elektronické zdroje, které musí kupovat v balících i s tím, co nevyužijí. Tady bych viděl ještě hodně příležitostí, co změnit.

Jak vlastně kalkulujete cenu knihy. Kdo vám brání započítat i situaci, že se kniha bude půjčovat v knihovnách? Z toho, co říkáte by tedy měla být cena vyšší, aby kompenzovala budoucí půjčování. Proč tedy prodáváte z tohoto hlediska pod cenou?

Nakonec - i kdyby knihovny byly nějakou regulací zrušeny, půjčování knih a čehokoliv jiného mezi lidmi nezabráníte (i kdyby to bylo nezákonné).

Občasné půjčování knih, obvykle jen mezi lidmi nějak si blízkými, nebyl nikdy problém. Intenzivní půjčování knih v knihovně, aniž by z této konzumace autoři a nakladatelé co měli, kromě tržby za 1 výtisk, naopak problém je, dalo by se říci od počátku, kterým je rok 1990, kdy se vydávání knih stalo, resp. mělo stát normálním podnikáním.¨
"Bezproblémové soužití" je spíše dojmem knihovníků, kteří žijí ve svých z veřejných peněz placených "věžích ze slonoviny". Ve skutečnosti se nakladatelům tento stav nelíbil nikdy, ale protože jsou z podstaty praktičtí, prostě se mu snaží přizpůsobit podobně, jako jiným věcem, převážně pocházejícím od státu, které nedokážou hned změnit. Nezoufají si, to je neproduktivní, tudíž zbytečné.
Základním kritériem kalkulace ceny je maximální celková tržba. Děláte-li jako nakladatel dobře marketing, zhruba víte, kolik lidí si při různých variantách ceny knihu koupí. Víte i kolik jsou za ni vůbec schopni a ochotni dát. Víte i to, kolik lidí si ji nekoupí, protože jim stačí si pro ni zajít do knihovny.
To, co vy navrhujete, je aby ti, kdo si knihu kupují (a z většiny jsou v situaci, že cena knihy je na hranici toho, co jsou za ni schopni a ochotni dát) ještě více dotovali ty, kdo si knihu půjčují. Tento systém skrytého přerozdělování má ovšem své meze, které zejména u relativně malého trhu, daný počtem lidí mluvících daným jazykem, často způsobí, že kakulace vyjde jednoduše: knihu nelze vydat.
A to je přesně problém, na který se snažím upozornit. Týká se i knihoven a papírových knih, ale ty jsou v situaci, že možná i dříve, než by se ho podařilo legislativně vyřešit, se stanou okrajovou záležitostí. Podstatnější je z hlediska budoucnosti, tj. placené konzumace autorských děl v elektronické podobě. Ta je podle mne jedním dokladů tvrzení, že současná ekonomická krize je ve skutečnosti krizí morálky. V tomto případě jde o to, že budou-li lidé zneužívat toho, že elektronickou podobu děl nejde dostatečně chránit proti autorem nepovolené "konzumaci bez placení", svým způsobem si pod sebou podřežou větev. Trh rychle zařídí to, co popisuji o příspěvek výše.

Komentáře v bodech:
- "Intenzívní půjčování" se dá vztáhnout jen na menší část fondu podle druhu knihovny. Ostatní jsou věci, které už na trhu nejsou.
- Vydávání knih bylo normálním podnikáním už daleko před rokem 1948. Mluvil jsem o stovkách let, ne o posledních 60.
- "Víte i to, kolik lidí si ji nekoupí ..." - to počítáte z počtu výpůjček v knihovnách?
- Ad "věže ze slonoviny" financované státem - existují i soukromé knihovny, třeba firemní, které mají taky účel efektivně využívat zakoupenou literaturu.
- Mě se taky přerozdělování příčí, ale to bychom se mohli taky bavit o vybírání a přerozdělování poplatků za užití děl.
- U kopií, které mají nějakou fyzickou podobu (kniha, CD, DVD) trvám na tom, že když jsem za ni jednou zaplatil, můžu si s ní dělat co chci, kromě pořizování dalších kopií, tedy prodat dál, půjčovat, pronajímat, a nikdo po mě nemůže za tuto činnost chtít další poplatky. Souvisí to s právem prvního prodeje, bez kterého by ani knihkupci a antikvariáty nemohli dál prodávat knihy bez souhlasu autora/nakladatele.
- Nenavrhuji zvýšení cen knih kvůli půjčování v knihovnách. Spíš bych čekal, že k tomu dojde vlivem trhu. Když k tomu nedochází, tak to asi nemá takový význam.
- Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby nakladatelé opravdu přestali díla vydávat (v jakékoliv podobě). Můj typ je, že by se našly jiné způsoby, jak by autoři svoje díla dokázali dostat ke čtenářům. A asi by v tom hrál velkou roli Internet. A to je to, co straší současné nakladatele. Současný model přestává (přestal) fungovat a ty nové s nimi tak nějak ani nemusí počítat. Proto se hledají jakékoliv metody jak co nejdýl zachovat dosavadní stav. Myslím, že ani změny legislativy, ani apelování na morálku tento stav neudrží. Musíte přijít s něčím jiným.

Tento rozhovor mě sice baví, ale koukám, že jsme jediní. Bohužel se mi zdá, že si moc rozumět nebudeme, protože každý na věc pohlížíme ze své pozice. Vy z hlediska svého podnikání, o kterém já moc nevím. Já z pohledu knihoven, jejichž důvod existence není prudit nakladatele a vymýšlet, jak jim snížit zisky, ale souvisí s původní snahou vyspělého státu (dnes aspoň knihovníků) vzdělávat občany a zvyšovat jejich kulturní úroveň a ze špatně spravovaných státních přerozdělovacích rezerv jim pokud možno efektivně zajistit aspoň nějakou dostupnou "duchovní potravu". Podle mě jen vzděláváním je možné docílit toho stavu, že lidi budou platit za "konzumaci" vytvářených děl a dělat jiné dnes neobvyklé věci.

Tak trochu začínám chápat, proč knihovny a nakladatelé nikdy nenašli společnou řeč a jedou si každý po svém, i když mají spoustu věcí společných.

To přirovnání k půjčovně automobilů je výborné. U aut je to totiž ještě výraznější rozdíl - náklady na vývoj modelu tvoří většinu ceny auta. To, co sjíždí z výrobní linky, má vlastní hodnotu typicky pod 100 000 Kč, což je zlomek konečné ceny. Také si velké procento připočítají prodejci aut.

U knihy si myslím, netvoří náklady na autora tak výraznou část - samotná výroba knih je poměrně nákladná. Kniha má ale na rozdíl od automobilu jednu výhodu: může stejně dobře fungovat v elektronické podobě, nemusí mít podobu fyzickou.

<em>Z toho vyplývá jediná věc:</em> pokud autoři najdou nějakou vlastní publikační platformu na internetu, bude možné fyzickou výrobu (tedy práci vydavatele, tiskárny a distributora) zcela odpárat a knihy mohou stát zlomek ceny. Autoři přitom budou moci dostávat daleko vyšší odměny. Výrazně nižší prodejní ceny eBooků pak budou i více lákavé pro čtenáře a nutnost všechno "načerno" kopírovat bude výrazně liší, protože se to už prostě nevyplatí.

Jak se česky, byť poněkud hrubě říká, myslet znamená houby vědět.
1) V nákladech na "vývoj knihy" - ať už papírové nebo internetové - zdaleka není jen "cena autora", tj. autorský honorář, ale také redaktoři, případně konzultanti a recenzenti, tvůrci fotografií a ilustrací, knižní výtvarníci, pracovníci předtiskové přípravy (dříve "sazeči" a "montážníci"), korektoři, trocha managementu a režijních pracovníků... To vše může odpadnout leda u geniálního autora beletrie, který si všechnu jejich práci potřebnou pro uvedení knihy do "čitelné podoby" provede sám.
2) Zcela zapomínáte na cenu marketingu. Počítat s tím, že se v dnešní době něco (kniha, auto, cokoli) "prodá samo" jen díky své kvalitě, je naprosto nereálné. Internet na tom nic nemění, internetový marketing je stejná věda a je i obdobně nákladný, jako marketing "předinternetový" (a existuje pár výjimek, které toto pravidlo potvrzují).
3) Dokonce i prosté poskytnutí dat a realizace platby stojí i u internetové podoby knihy nějaké peníze a musí se o ně někdo postarat...
Skutečný stav je takový, že výroba knihy (ve smyslu vytištění, svázání, atd. - tj. to, co u elektronické podoby odpadá) tvoří cca 15, maximálně 20 %, ale taky jen 10 % její prodejní ceny v knihkupectví. Největší podíl na ceně má marketing a distribuce - přes 50 %. Opět ale u elektronické podoby odpadá jen fyzická distribuce, jejíž cena tvoří malý zlomek z těch 50 %.
Prakticky ten Váš "zlomek" ceny je cca 60 - 80 %.
Mohl by být menší, kdyby s přechodem knih do elektronické podoby výrazně přibylo čtenářů. To je ale předpoklad, který se zatím nepotvrzuje. Nárůst je u různých druhů knih různý, nejvíce hlásí u počítačové literatury průkopník e-knih nakladatelství O´Reilly - pár desítek procent, ale jinde jsou to spíš řádově procenta.

Vít Pátek

článek mě opravdu překvapil.
Já totiž patřím k těm, kteří si knihu často koupí právě poté, co si ji přečetli v knihovně. Musí mě zaujmout a být natolik "dobrá", že ji chci mít doma. Kdybych si měla beletrii kupovat jen kvůli jednomu přečtení (a to se často stane), brzy přestanu být aktivním čtenářem. Občas se stává, že knihu nedočtu a po padesáté straně ji odkládám, protože mě nezaujala. Koupit si takový výtisk, tak se cítím jako po nákupu ponožek, které se tvářily, že jsou z membránou a ve skutečnosti se v nich potí nohy.

Knihy nejsou auta, jak chcete předem posoudit alespoň trochu "objektivně" kvalitu knihy? U auta jsou to aspoň nějaké "měřitelné hodnoty" - výkon, spotřeba apod., které spolu s osobním výběrem (barvy karoserie, tvaru) napovědět, jaké auto je. U knihy však podle obálky, recenze ani jména autora nemůžete poznat, zda-li se vám bude líbit. Teď mám na mysli především beletristické knihy.

Napadají mě také černé myšlenky o tom, co se asi stane s dětským čtenářstvím, když budou muset v knihovně za půjčení platit.

V případě naplnění Vaší vize o placení půjčovného si myslím, že stejně vzniknou na kolejích, univerzitách, jednotlivých fakultách, kruzích, ale i mezi kamarády jakési "knihovnické kroužky", do nichž budou všichni členové přispívat ročně určitou částkou a budou moc využívat díla, která budou majetkem kroužku.
Člověk tak bude členem několika kroužků a bude si literaturu shánět různě. I před rokem 89 se půjčovaly knihy mimo knihovny...

a to mluvím jen o tištěných knihách,

ad problematika nákladů: některé typy knih - zejména odborné by se daly řešit službou typu: print on demand. Tj. tím Vám odpadne oněch max. 20% za výrobu, 50% za marketing a distribuci. Ze zbylých 30% už autora, redaktory, korektory a ostatní "předtiskové" pracovníky zaplatit lze, ne?

Věřím tomu, že kvalitní odborné knihy si své zájemce vždy najdou. Lidé sledující svůj obor mají přehled o vyšlých knihách, i bez velkého humbuku. Jejich autoři totiž často alespoň částečně působí úvazkem na nějaké univerzitě, ve velké výzkumné firmě, akademii apod. A tam mají spoustu studentů, či kolegů, kteří o chystané knize vědí (nebo ji dostanou jako povinnou četbu).

Jen pro pořádek dodám, že nejsem knihovník. Jsem však registrována v několika knihovnách.

Veronika Koutná

A opět se čile a vesele operuje s virtuální jistotou spotřeby - totiž s tím, že kdo si knihu půjčí v knihovně, také by si ji koupil... na to říkám: ani náhodou, zlatý voči.
Naopak nakladatelé by měli platit knihovnám, a to těžké peníze, protože knihovní síť je jedna obrovská reklama na jejich produkci.
Autoru snad lze doporučit, aby si našel nějaký méně nespravedlivý byznys.

registration login password