Zkuste si představit, že se sněmovna usnese, senát jí to schválí, nebo je přehlasován, obdobně to dopadne s prezidentem, a stát zřídí státní půjčovny aut. Výrobcům aut na svém území nařídí odevzdávat do několika nejdůležitějších půjčoven od každého vyráběného modelu jeden "povinný výrobek" zdarma, ostatní potřebná auta nakoupí za peníze daňových poplatníků. Občané si pak auta v těchto půjčovnách budou moci půjčovat zdarma, platit budou jen symbolický registrační poplatek. Lidi, živící se výrobou aut, zoufale protestující, že je tím stát připravil o obživu, protože spousta lidí i firem si už nepotřebuje auta kupovat, a skuhrající stran "povinných výrobků" cosi o nepřípustnosti vyvlastnění bez náhrady, "odškodní" poplatkem dvou promile z ceny auta z každé zápůjčky, běžně trvající jeden měsíc...

Bláznivá představa, že?

Nehledejte teď, prosím, kde všude použité přirovnání kulhá, a nevymýšlejte všechny důvody, proč je kniha něco úplně jiného než automobil. Koneckonců, papírové knihy se pravděpodobně za "pár" let stanou spíše artefaktem, který si budeme domů kupovat asi tak, jako si dnes kupujeme třeba reprodukce obrazů. Takže s jejich půjčováním to dopadne podobně jako s jejich vydáváním. Zkuste se spíš podívat na naznačený problém pohledem tvůrců toho podstatného, co z knih zůstane, ať už změní svoji fyzickou podobu jakkoli - jejich obsahu.

Schválně hovořím o tvůrcích obecně a nepoužívám pojmy autor a ani nakladatel (v klasickém smyslu tohoto slova). Už spousta dnešních knih, přesněji obsahu, jehož podstatnou složkou je i text, vzniká prací početných multidisciplinárních týmů. A nakladatelství bývá "fabrikou", kde jsou členové těch týmů zaměstnaní; nicméně to je jen jedna z mnoha variant, jak může vytváření a koordinace tvůrčích týmů vypadat.

To opravdu podstatné ale je, že hodnotný obsah vzniká prací. Usilovnou, soustavnou, velmi kvalifikovanou prací, trvající stovky a tisíce hodin. A asi není rozumné předpokládat, že v dohledné době bude většina této práce konána jako hobby, tedy ve volném čase, a že se tvůrci obsahu budou vedle toho živit něčím jiným. Dovoluji si považovat za rozumnější předpoklad, že bude naopak většina této práce muset být i nadále placena.

Lze si přitom představit různé modely financování. Například takový, že tvůrci budou placeni z daní, třeba rozdělováním různých grantů. Efektivnost tohoto způsobu nechť každý posoudí dle své zkušenosti a politického přesvědčení. Za sebe říkám: "NE, leda když se pro obsah, na jehož potřebnosti se většinově shodneme, nenajde žádné jiné řešení."

Další, dnes často prosazovaný způsob je, že obsah bude zdánlivě zdarma a financován bude různými "postranními" způsoby. Z nich ten relativně nejméně nebezpečný je "klasická" reklama, existuje ovšem bezpočet daleko nebezpečnějších. (Velmi inspirativní je například pořádně se podívat na to, co je veřejně známo o fungování různých produktů Googlu, a zkusit si opatrně představit, co se asi nezveřejňuje.) Za sebe opět volám, trochu zoufale a s pocitem osamění: "NE, je to jeden z dosud nejzáludnějších způsobů útoku na svobodu každého z nás, jaký si umím představit!"

Dovoluji si považovat za nejrozumnější a pro většinu z nás i nejbezpečnější řešení svěřovat pro dohlednou dobu financování obsahu přednostně přímo tržnímu mechanismu. Neboli - především by za obsah měli přímo platit ti, kdo ho chtějí a potřebují konzumovat.

Způsobů konzumace je samozřejmě mnoho, vedle dnešního koupení či zapůjčení papírové knihy to u elektronické podoby obsahu může být i spousta dalších. Bohužel se ve srovnání s klasickou papírovou knihou vyznačují menší "přirozenou odolností" proti těm, kdo se placení za konzumaci budou chtít vyhnout.

A řeknu to až takto expresivně: za jednu z "podmínek nutných" naší světlé budoucnosti považuji to, že si zvykneme za konzumaci produktů poctivé práce platit ze slušnosti a z přesvědčení, nikoli jen z donucení různými ochrannými mechanismy. Nadějí mi je to, že u některých produktů a služeb (třeba u hromadné dopravy) to takto víceméně funguje už dnes.

A jsme - alespoň ještě na pár let - zase zpátky v současnosti a u papírových knih. Nevyplatilo by se, hlavně kvůli té světlé budoucnosti, postarat se už dnes o to, aby se tvůrci hodnotných knih (a speciálně původních v národním jazyce) uživili i v případě, že se jejich výtvor málo prodává, ale hodně půjčuje?

Neboli - nelekněte se moc, prosím - aby se za půjčení každé jednotlivé knihy v knihovně platila odpovídající částka a aby podstatná část těchto peněz skončila u jejích tvůrců - autorů a nakladatelství?

Jen jako příklad pro inspiraci - u audiovizuálních děl, kde je kupodivu obecně považováno za samozřejmost, že se platí i za půjčení, se to řeší jednoduše a efektivně tak, že dílo určené pro půjčování se půjčovně prodává za několikanásobně vyšší cenu, než dílo určené pro osobní konzumaci, odvozenou z životnosti, u stárnoucího nosiče fyzické, u čistě elektronického poskytování spíše morální, a potenciálního počtu výpůjček.

(Abych čtenářům ušetřil zbytečné spekulace, rovnou deklaruji, že jsem ve vztahu k problematice velmi zaujatý, neboť vlastním firmu zabývající se nakladatelskými a vydavatelskými činnostmi, ještě k tomu mám zaměstnanecký vztah k jednomu nakladatelství a navrch jsem dokonce tu a tam i autorem či jiným tvůrcem výše zmiňovaného obsahu.)