Neklame-li mě paměť (zatím snad ještě ne), poprvé jsem měla možnost využít možnosti sítě Internet z "vlastního" počítače koncem července roku 1993. Tehdy šlo "jen" o elektronickou poštu. Krátce nato jsem se však mohla pustit i do prostoru služeb dostupných přes Telnet, programů a dokumentů na FTP serverech a samozřejmě začít prozkoumávat informační zdroje v prostředí služby Gopher. Od té doby uplynulo skoro pět let, během nichž se toho na Internetu změnilo tolik, že těch pár let působí – alespoň na toho, kdo s Internetem ten čas intenzívně prožil – jakoby šlo o mnohem delší časový úsek.

O tom, že už existuje i další služba – World Wide Web, jsem však během svých prvních kroků "kyberprostorem" neměla nejmenší tušení. První rok a půl rozvoje této služby jsem tedy sama neprožila – koneckonců ty ostatní služby Internetu stačily ukrajovat víc než dost z každého pracovního dne. O existenci WWW jsem se dozvěděla někdy na podzim 1994 z článků v jednom zahraničním časopise, jehož jméno jsem už dávno zapomněla. Pamatuji si jen, že tam byl i příspěvek "vynálezce" Webu Tima Berners-Lee (včetně fotografie) a že text článků byl doplněn "sestřelenými obrazovkami". Z nich jsem pochopila, že chce-li člověk WWW využívat, měl by mít na počítači jakýsi Mosaic… Trvalo ještě nějaký čas, než se mi podařilo sehnat někoho, kdo by mi příslušný program nainstaloval (byl to už ovšem Netscape). Mezitím jsem sice objevila Lynx a mohla si tak začít prohlížet první WWW stránky, jenže díky těm obrázkům v časopise mi bylo jasné, že to jaksi není ono.

Jak propastný je rozdíl mezi rokem 1993 a dneškem (i pro mě osobně), jsem si uvědomila při čtení úvodních kapitol knihy Web developer.com guide to search engines, kterou letos v únoru vydalo nakladatelství Wiley ve spolupráci s firmou Mecklermedia. Její autoři věnovali obsah úvodních kapitol historii vyhledávacích nástrojů na Internetu i podchycení vývoje, jímž prošly nejznámější a nejpoužívanější vyhledávací služby… I když jsem propásla začátek, přesto se věnuji práci s WWW dost dlouho a dost intenzivně, abych si připomenula na základě svých vlastních zkušeností s vyhledávacími nástroji, jak mnoho je věcí, které před časem jaksi neodmyslitelně patřily k Internetu a dnes jsou už jen součástí jeho historie.

Zajímavou ukázkou toho, co s sebou přinesl ohromný rozvoj Internetu a především WWW, je i to, že oba autoři poměrně rozsáhlé knihy jsou teprve nedávní absolventi MIT (Sonnenreich se narodil v roce 1974 a Macinta je dokonce o rok mladší). Podle vzpomínky v úvodu 1. kapitoly zřejmě na W. S. první zpráva o existenci nové globální služby umožňující sdílení dokumentů v rámci vědecké komunity, s níž se setkal na jaře 1993 během svého prvního roku na MIT, nijak zvlášť nezapůsobila. Sám do té doby stejně nic, co by stálo za čtení, nenapsal, a navíc ho v té době zajímaly hlavně počítačové hry… Je vidět, že nejen na Internetu se za těch pět let hodně změnilo. Kniha věnovaná problematice "search engines" totiž za prostudování stojí zcela jistě. Její obsah sice není zpřístupňován na Webu, má však, jak je dnes už dobrým zvykem, svůj elektronický doplněk.

Publikace je určena především těm, kdo v prostředí WWW na svých domovských stránkách zpřístupňují velké množství informací. Nárůst zveřejňovaných dokumentů přes sebevětší snahu o co nejpřehlednější strukturu i navigační systém nakonec dovede řadu tvůrců domovských stránek k myšlence, že nejvhodnějším způsobem, jak uživatelům urychlit a usnadnit orientaci v poskytovaných informacích, je instalace vlastního vyhledávací nástroje. Na databáze a služby veřejných "search engines" nelze spoléhat. V případě, že jsou informace poskytovány v rámci intranetu, zcela jistě ne. Autoři knihy se pokusili zájemcům o tuto problematiku poskytnout základní informace tak, aby dokázali správně vybrat, nainstalovat a nakonfigurovat ten "nejlepší" nástroj pro své domovské stránky, bez ohledu na to, zda jsou zpřístupňovány na Internetu nebo prostřednictvím intranetu.

Původní koncept WWW nebyl komerční, stejně tak ani tvůrci prvních vyhledávacích nástrojů neuvažovali o tom, že by díky nim mohli vyděláva t peníze. Rozšíření Internetu mimo akademickou sféru a obrovský nárůst zpřístupňovaných informací způsobily, že se dnešní nejznámější vyhledáva cí služby bez získávání ohromného množství peněz prostřednictvím reklamy ji ž neobejdou. Rozdělují si je mezi sebou hlavně Yahoo!, Infoseek, Lycos, Excite, AltaVista a Hotbot. O něco méně úspěšnější konkurence – Magellan a WebCrawler – se v loňském roce stala součástí společnosti Excite. Spoléhat se jen na finanční zdroje z reklam však není pro rozrůstající se komerční společnosti tou nejšťastnější metodou. AltaVista i Infoseek koneckonců vznikly ve firmách, které jsou zvyklé prodávat své výrobky. Nebylo proto těžké se porozhlédnout po možnostech, jak dostat na trh i vyhledávací technologie, zvlášť když růst informačních zdrojů zpřístupňovaných na WWW serverech poptávku po podobných produktech vyvolal. "Search engines", jež jsou součástí programových produktů pro správu WWW serverů, poskytují omezené možnosti, u některých programových balíků pak tyto vyhledávací programy dokonce chybí. Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že "search engines" pro individuální domovské stránky jsou pouze komerčními produkty, některé samozřejmě ano, ale u těch šesti největších, kterým se autoři detailně ve své knize věnují, to vychází rovným dílem 3 : 3. Excite for Web Servers, Harvest a ht://Dig jsou volně dostupné, AltaVista Search Intranet eXtension 97, Phantom a Ultraseek Server jsou komerční programy.

Kniha je rozdělena do 11 kapitol, v nichž se kromě podrobného přehledu základních rysů uvedených programových produktů, vysvětlení způsobu, jakým pracují, kde je získat, jak je nainstalovat a udržovat, kde získat rady apod. (kapitola 5 – 10), autoři věnují dalším důležitým věcem, jejichž znalost by měla předcházet rozhodnutí o výběru vhodného produktu pro vlastní "website". I ten, kdo před podobnou volbou zatím nestojí, najde v knize řadu užitečných informací. Především v prvních 3 kapitolách, které jsou věnovány historii vyhledávacích služeb na Internetu, přehledu vývoje a návodům pro práci s 6 různými (tj. lišícími se od sebe nejen rozsahem registrovaných informačních zdrojů, ale také technologicky) velkými vyhledávacími službami (Yahoo!, HotBot, AltaVista, Excite, Infoseek, WebCrawler) a popisu technologie, která se ukrývá za veřejně přístupnými vyhledávacími službami na Webu obecně. Kapitola 4 přináší informace, jež by měly pomoci rozhodnout o tom, který z dostupných programových produktů je nejvhodnější pro určitý typ domovských stránek. V závěrečné kapitole autoři na příkladu vlastního jednoduchého vyhledávacího nástroje, vytvořeného pro potřeby knihy, poskytují případným zájemcům návod, jak si vytvořit vlastní "search engine".

Jestliže je pro poskytovatele služeb výhodou, zná-li dobře způsob, jakým pracují vyhledávací služby a jak přistupují k hledání na Webu uživatelé, je neméně důležité pro uživatele, kteří chtějí s informačními zdroji na Internetu pracovat opravdu efektivně, vědět něco víc o tom, jak fungují vyhledávací služby. Kniha Web developer.com guide to search engines je jedním ze zdrojů, které lze zájemcům o hledání na Internetu doporučit.