Po srpnových povodních v roce 2002 se v Kralupech nad Vltavou nehovoří o stoleté vodě (jako v roce 1890, kdy se hladina Vltavy v Kralupech zvedla o 6 metrů), ale o vodě pětisetleté až tisícileté.

Protože naše knihovna leží v záplavové oblasti, byly pracovnice knihovny v pondělí 12. srpna ihned po zasedání povodňové komise informovány o celé situaci. Urychleně začaly evakuační práce s tím, že vypracované povodňové plány upozorňovaly asi na 20 centimetrů vody, která by zasáhla prostory knihovny. Snažily jsme se však knihy vyklidit do výšky alespoň 50 centimetrů, někde i výše, podle druhu literatury. Samozřejmě ihned po upozornění byly vynášeny počítače, tiskárna, drahé a dílové svazky. Pomoc jsme neměly žádnou a dovolené byly v plném proudu. Na vyklízení se podílelo 5 knihovnic. Bohužel v pátek 16. srpna poté, co opadla voda a dostaly jsem se do knihovny, zjistily jsme, že voda dosahovala do výšky téměř 2 metrů.

Vznikly tak velké škody na fondu knihovny i na jejím vybavení. Z celkového fondu 73 000 svazků se škody odhadují na 40-50 000 knih, byl také poškozen veškerý nábytek pořízený při rekonstrukci v roce 1998 a 1999.

Pomoc po povodních byla v našem případě zorganizována dobře a relativně dlouhodobě, což bylo také velmi podstatné. Byla to pomoc od občanů Kralup, dobrovolníků z jiných míst republiky, skautů, ale především od armády. Nechyběly kontejnery, které se rychle plnily mokrými knihami, nábytkem, podlahovými krytinami, sutí, nechyběla ani pomoc hasičů a městského úřadu. I humanitární pomoc nám poskytla vše, o co jsme měly zájem, ať to byly gumové rukavice, gumovky, potřebné nářadí, hygienické potřeby nebo jídlo.

Nejdůležitější pro nás bylo, že nám městský úřad poskytl náhradní prostory pro uskladnění zachráněných knih. Za pomoci městského úřadu a kulturního a společenského střediska Vltava jsme mohly rozšířit provoz na pobočce naší knihovny a od 14. října měli dospělí i dětští čtenáři možnost půjčovat si knihy v obchodním domě Máj. Samozřejmě nás velice potěšila pomoc jiných knihoven, kterým touto cestou ještě jednou děkujeme.

S odstupem času, půl roku po povodních, si člověk uvědomí, že měl možná postupovat trochu jinak, počítat s větší vodou, než na kterou se připravoval. Teď už víme, že těch požadovaných deset osob pro evakuaci knihovny, které jsme zadávaly do povodňových plánů, zdaleka nestačilo. Vždyť na "řetěz" při vyklízení zachráněných knih bylo zapotřebí více paží a delší doba; a to odhlížím od času, který by byl potřebný na vyklizení nábytku, sešroubovaných regálů atd. Víme také, že naše snaha dát knihy co nejvýše byla někdy marná, protože voda vzedmula podlahy a některé regály se zřítily a s nimi i knihy, které jsme tak pracně dávaly do horních polic.

Bylo také počítáno s evakuací osob, která naštěstí nebyla zapotřebí, protože jsme knihovnu uzavřely. Toho deštivého odpoledne se stejně vydalo do knihovny jen nepatrné množství čtenářů.

Nyní se těšíme na návrat do původních prostor, kde probíhají stavební práce. Po zavedení nového topení, vybetonování podlah, položení dlažby, nahození omítek a oprav elektroinstalace přijde vybavení novým nábytkem a náročné stěhování zpět, protože zbylý fond se nám rozrůstá o nově nakoupené knihy a knihy darované. Věříme, že povodně již naši knihovnu nikdy nezasáhnou a my nebudeme muset již nikdy řešit, zda a které knihy zachráníme.