Zhruba před rokem touhle dobou jsme na Ikarovi vydali článek „Zajímavé aplikace“, kde jsme si představili čtveřici poměrně zajímavých aplikací – Prismu, Záchranku, MSQRD a Pokémon Go – které nebyly zajímavé jen tím, že by byly například aktuálně nejprodávanější nebo že by získaly nějaké ocenění, ale byly poměrně unikátní buď svým zaměřením, nebo použitými technologiemi.

Prisma byla v té době jediná aplikace, která dokázala aplikovat umělecké filtry s využitím neurálních sítí a umělé inteligence, česká aplikace Záchranka je poměrně unikátní „nouzová aplikace“ pro rychlé přivolání pomoci s využitím GPS, MSQRD je stále asi nejkvalitnější aplikací pro „3D masky“ a Pokémon Go byl doslova fenomén minulého léta a zároveň jedna z nejpopulárnějších aplikací pracující s rozšířenou realitou.

A protože zajímavých, unikátně zaměřených a zkrátka něčím výjimečných aplikací je pro tablety a chytré telefony celá řada, možná by nebylo od věci zmínit ještě několik dalších.

FaceApp

Aplikací na úpravu fotografií jsou v App Storu a Google Play desítky a stovky, ale FaceApp je unikátní v tom, že podobně jako Prisma pracuje s umělou inteligencí a strojovým učením. Aplikace defaultně nabízí několik základních úprav pořízeného „selfíčka“, například přidání úsměvu, změnu věku či změnu pohlaví, přičemž úpravy se na základě analýzy tisíců fotografií a strojového učení snaží působit co nejpřirozeněji. Některé filtry jsou zdarma (s vodoznakem), některé jsou jen v placené verzi (měsíční či roční předplatné).

Implementace nových filtrů je nicméně (zejména v USA) poměrně citlivá záležitost; FaceApp před časem uživatelům nabídla sérii tzv. „etnických filtrů“, které si u některých uživatelů (a následně i médií) vysloužily silnou kritiku, jako nevhodné až „rasistické“. Osobně se domnívám, že na etnických filtrech není implicitně nic rasistického (stejně jako změna pohlaví není sexistická), nicméně firma tyto filtry i tak raději obratem stáhla.

Vlevo: ukázka aplikace (screenshoty z App Storu); vpravo: test aplikace na billboardu s Plácidem Domingem

Crossy Road

Herním fenoménem minulého roku byla bezpochyby hra Pokémon Go, která doslova „vyhnala“ miliony lidí do parků a do ulic, aby lovili virtuální Pokémony (podrobněji viz náš samostatný článek); ovšem mimořádně úspěšných her bylo víc, a jednou z nich byla i skoro až geniálně jednoduchá a návyková casual hra Crossy Road, ve které hráč se slepicí (a dalšími postavičkami) přechází přes silnici, přičemž cílem je dojít co nejdál.

Na rozdíl od Pokémonů hra nevyužívá žádné speciální technologie, ale rozhodl jsem se ji do tohoto krátkého přehledu umístit zejména z toho důvodu, jak mimořádný dopad měla nejen na hráče (50 milionů stažení za tři měsíce), ale zejména na ostatní vývojáře. Obrovský úspěch „skákací slepice“ totiž odstartoval doslova lavinu her, které měly často jiné herní mechaniky, ale zvolily podobný název a grafické zpracování, aby zaujaly – například Looty Dungeon, Blocky Raider, Faily Brakes, Tracky Train či Shooty Skies. Což je poměrně úsměvné.

Zleva: Crossy Road, Tracky Train, Looty Dungeon a Shooty Skies

Sea Hero Quest

Další zajímavou aplikací je hra „Sea Hero Quest“, která má ve skutečnosti poměrně vznešené poslání: jejím cílem je totiž boj proti demenci a Alzheimerově nemoci, neboť hra je součástí dlouhodobého mezinárodního výzkumu demence a uživatelé už jen tím, že hru hrají, pomáhají vědcům se sběrem cenných dat. Součástí hry je také krátký dotazník (pohlaví, věk atd.), a výzkumníci tak mají k dispozici údaje o stovkách tisíc hráčů a jejich „výkonu“ (zejména co se týče postřehu a schopnosti orientace).

Hru vytvořila společnost Glitchers ve spolupráci s Deutsche Telekom (u nás  T-Mobile), University College London, University of East Anglia a britskou organizací Alzheimer's Research UK. Hru si do dnešního dne zahrály více než 3 miliony lidí, což pro vědce znamená desítky a stovky tisíc hodin výzkumných dat. Hra je mimochodem lokalizovaná i do češtiny a k dispozici je nově i verze pro virtuální realitu (pro platformu Gear VR), Sea Hero Quest VR.

Sea Hero Quest: úvodní informace o výzkumu, dotazník, screenshot ze hry a poděkování po první hře

Share The Meal

V neposlední řadě si zmínku zaslouží i aplikace Share the Meal, která by se dala stručně charakterizovat jako spojení charity a gamifikace, tj. implementace herních prvků do neherních situací, jako například práce či vzdělání. Mezi nejčastější gamifikační prvky patří sbírání bodů, odznaky (badges), žebříčky atd.; a podobně jako např. Foursquare (nyní Swarm) „gamifikoval“ oznamování polohy a sbírání bodů v Albertovi „gamifikuje“ nákupy, Share the Meal je gamifikovanou verzí charity.

Princip je snadný: za 0,50 USD či 0,40 Eur (v přepočtu cca 10 Kč) se můžete „podělit o jídlo“ a nakrmit tak jednoho sirotka v Africe, uprchlíka v Sýrii či jiné dítě v nouzi. Aplikaci zaštiťuje organizace OSN World Food Programme, přičemž uživatelům nabízí výběr několika aktuálních kampaní, jak např. hladomor v Nigérii či školní obědy v Haiti. Uživatel se pak může rozhodnout, jestli se podělí o jídlo na den či třeba na celý rok – a odměnou mu jsou (kromě dobrého pocitu) i body, odznaky a různé achievementy (např. za dar o půlnoci nebo za darování po celý měsíc). Celkem bylo s pomoci aplikace rozděleno více než 16 milionů jídel.

Aplikace Share The Meal: informace o kampani, poděkování za příspěvek, uživatelský profil a přehled achievementů

Závěrem

Tolik tedy pár dalších „zajímavých aplikací“. Jedná se o téma, kterému se na stránkách Ikara nevěnujeme často, ale faktem je, že tablety a chytré telefony jsou dnes již nedílnou součástí našeho života, stejně jako stovky a tisíce aplikací které pravidelně používáme nebo tu a tam alespoň vyzkoušíme. A myslím, že stojí za to, alespoň ty nejzajímavější (ať už svým zaměřením nebo použitými technologiemi) zmínit.