Článek doc. Vlasáka v zářijovém čísle elektronického časopisu Ikaros mne přiměl k zamyšlení nad termíny, o nichž píše, a vyprovokoval mne k reakci. Jde mi konkrétně o níže uvedenou pasáž, s níž nesouhlasím:

„A do tohoto střetu navíc, jak se dnes ukazuje, pro nás rozhodujícím způsobem zasáhli už v roce 1966 francouzští akademici, kteří pod záštitou své národní akademie prohlásili za správný překlad anglického názvu počítačového, nikoli vědecko-informačního oboru, termín l’informatique, načež hned v následujícím roce založili Compagnie internationale d’informatique. Pro označení vědecko-informačních činností jim totiž stále vyhovoval termín documentation, prosazený už na počátku minulého století slavným spoluzakladatelem FID a MDT Paulem M. Otletem. Francouzi nakonec prosadili svoji verzi pojmenování počítačových oborů prakticky do všech neanglických jazyků a zejména do všech postupně desovětizovaných, resp. postkomunistických evropských zemí, včetně Ruska. Nemohu si zde odpustit poněkud zlomyslnou poznámku, že to bylo nejen vítězství francouzského antiamerikanismu, ale také zcela účelové odmítnutí jinak logicky se nabízejícího správného francouzského překladu anglického výrazu computer science na ne zcela efektně znějící výraz science de l’ordinateur… Naopak Angličané, Američané, Australané, Kanaďané a vůbec celý svět dorozumívající se angličtinou jako „latinou dneška“ francouzské pojmenování počítačových oborů (znělo by to jako informatics) nikdy a nikde nepřijal. Nevzali nám náhodou Francouzi ten nejvýstižnější název moderního oboru, který je v praxi aplikací jak informační, tak i počítačové vědy a není už přece jen knihovnictvím? (A tím v žádném případě nechce být knihovnictví jako kolébka všech informačních procesů v lidské komunitě a dosud prestižní společenský obor, plně využívající výpočetní a komunikační techniku, jakkoli znevážen – jde jen o jeho odlišení od oboru, kde už o knihovnictví nejde, a přesto jde o společenskou komunikaci informací, včetně práce s dokumenty, ovšem i s těmi, které v knihovnách nenalezneme, nekatalogizujeme a nepůjčujeme.)“

Je to všechno dle mého názoru mnohem, mnohem složitější. Nezdá se, že by se termín „informatics“ v angloamerických oblastech nikdy a nikde nepřijal. V Googlu najdete 22,4 milionu odkazů, mnohé z nich velice zajímavých. Není pravdou, jak je mnohdy uváděno, že termín dokumentace/dokumentalista je jakýmsi – když to přeženu – francouzským excesem. Moje přesvědčení potvrdil zcela náhodně otevřený odkaz na americký článek nazvaný „Documentation, Information Science, and Library Science in USA“ publikovaný v roce 1996 v časopise Information Processing and Management [1]. Jeho autor Michael Buckland v něm rozebírá tři otázky:

1. Proč byla v USA silně ignorována práce evropských dokumentalistů před druhou světovou válkou?
2. Jaké byly argumenty pro termín „informační věda“ proti termínu „knihovnická věda“?
3. Jestliže v knihovnické vědě se silně uplatnily technologické inovace koncem 19. století a znovu po roce 1950, proč tu nebyla žádná životně důležitá síla mezitím?

Z této rozsáhlé studie (22 stran) vede v závěru odkaz na dílo francouzské knihovnice a dokumentalistky Suzanne Brietov0 (1894–1989), pracovnice pařížské Národní knihovny, konkrétně na její práci z roku 1951 „Co je dokumentace?“ (Qu'est-ce que la documentation?) [2] zpřístupněnou po 55 letech v roce 2006 v anglickém překladu [3]. Také to o něčem svědčí.

Za nesnáze s prosazením termínu „informatika“ ani za obtíže, jak správně pojmenovat naši profesi, nemůžeme vinit Francouze. Informatika byl ve své době termín, který stejnou měrou vyhovoval jak „našim sovětským vzorům“, tak nám. Zněl libozvučněji v češtině („informatika“ lépe než počítačová věda), ve francouzštině“ („l´informatique“ místo „science de l´ordinateur“) i v ruštině („informatika“ místo „kompjuternaja nauka“). Chyba byla v tom, že obsah termínu byl nesprávně interpretován. Jeho dobře znějící „derivace“ (např. informatik) ve své době překryly vžité termíny (dokumentalista, dokumentační práce, dokumentace) - tedy ty, jimiž se chtěl nový obor, přesahující knihovnictví, odlišit. I když to mnoho mladších kolegů neví či nechce slyšet, do počátku 60. let 20. století byl u nás termín „dokumentalista“ běžně používán; je zachycen v Nádvorníkově „Slovníku knihovnických termínů v šesti jazycích“; pod jeho názvem vycházely odborné publikace („Dokumentace a knihovny“, „Podniková dokumentace a desetinné třídění“); zněly tak pracovní inzeráty. Po vytvoření soustavy VTEI (1959) byl termín dokumentalista nahrazen adjektivem vědecko-technický či vědecko-informační pracovník. Vývoj přispěl k tomu, že dnes už nám postačí jen adjektivum „informační“.

Rudolf Vlasák píše o tom, že Francouzům pro označení vědecko-informačních činností vyhovuje termín „documentation“, zavedený už na počátku minulého století spoluzakladatelem FID a MDT Paulem M. Otletem. Výše zmíněný článek z pera Michaela Bucklanda však dokládá, že historie užití termínu dokumentace se netýká jen francouzské profesní scény. Ve Francii nastala později změna v tom, že je dnes uplatňováno a prosazováno sousloví „documentation/information“. Je užíváno všude tam, kde nám v češtině postačí adjektivum „informační“. To je sice kratší, obecnější, ale také méně přesné. „Informační pracovník“ není totéž co „dokumentalista“. Nemáme spíše Francouzům závidět, že přesně vědí, o čem mluví?

Ani příklon k angloamerické praxi nám nepomůže: ta nejčastěji volí termín „library and information science (services)“ (LIS), což nám ovšem někdy pomáhá. Např. při překladu Evropského průvodce kompetencemi jsme pro češtinu zvolili překlad „Průvodce kompetencemi v oboru knihovnických a informačních služeb“, francouzská originální verze mluví opět o dokumentačně-informační profesi („documentation/information“). Když jsme v roce 1968 zakládali profesní spolek SKIP, naštěstí jsme intuitivně odhadli vývoj a nazvali jej – Svazem knihovníků a informačních pracovníků; při obnovení spolku v roce 1990 (po 32 letech) nebyl jeho původní název nikomu proti mysli. Dnes nám dělá problém už jen při hledání adekvátního překladu do světových jazyků.

Nemohu svou glosu zakončit jinak než opakováním toho, co bylo řečeno na počátku. Je to všechno mnohem, mnohem složitější.