Případ "knihovnický zákon" je ve stadiu řešení již velmi dlouho. I já jsem před dvěma lety byla členkou pracovní skupiny při ministerstvu kultury. Ta se pokoušela řešit věcný záměr nového právního dokumentu a podle mého názoru nebyl výsledek špatný. Vzniklé teze vzbuzovaly naději, že by nový zákon mohl respektovat vše pozitivní, co vývoj přinesl a vytvořit tak legislativní oporu pro knihovny jako nezastupitelné instituce poskytující veřejné služby na všech úrovních státní správy a samosprávy.

Současný návrh knihovnického zákona je produktem ministerských úředníků. Já osobně jsem z něho smutná. Nemohu se ubránit dojmu, že 99 % veřejných knihoven přisuzuje málo významné postavení a ponechává zcela na blahovůli samosprávy, zda vůbec budou existovat a pokud ano, tak jaké podmínky jim pro práci vytvoří. Copak těch více než 6 000 veřejných knihoven státu opravdu nic nepřináší?