Ve dnech 15.–16. listopadu se v pražské Akademii věd konala konference DIGI 2017. Přednášelo zde několik odborníků, kteří jsou buď odborníky ze světa digitalizace, anebo s digitalizací přichází do styku v práci a ve svém životě. Všechny příspěvky byly velmi inspirující. Představování různých technologií pro nás bylo poučné, ale po celé akci jsem si uvědomil, že digitalizace není úplně ten směr, kterým bych se chtěl ubírat. Alespoň ne ta forma digitalizace, která byla v hojné míře ukazovaná a probíraná na konferenci, a to z toho důvodu, že sám o sobě preferuji kreativnější činnosti. Dovolím si ale popsat pro mě nejzajímavější příspěvky.

Ochrana kulturního dědictví ve forenzní praxi

Ivana Turková z kriminalistického útvaru v Praze hovořila o katalogizaci děl a vytváření určitých sérií. Obrazy jsou snímané dosti pečlivě, je možné analyzovat jednotlivé tahy štětci a vrstvy v pořadí, v jakém celý obraz vznikal. Vyprávění o nejznámějším falsifikátu českého autora Jana Zrzavého z případu „Prášil“ a ukázky falsifikátů děl Kristiana Kodeta byly velmi překvapivé. Byly nám ukázány případy zkoumání až na úroveň 100µm, včetně chemického složení dané barvy, které pomohly odhalit, že se jedná o falsifikáty. Z příspěvku si bylo možné odnést teoretickou verzi postupu odhalování falsifikátů za pomoci rozborů a použití moderních technologií a digitalizace. Díky těmto metodám, odebírání mikrovzorků a jejich zkoumání dochází k co největší eliminaci poškození zkoumaných děl. Díky spolupráci s Národní galerií si Kriminalistický ústav Praha vytváří novou databázi děl. V rámci digitalizace nám také byla představena a detailně popsána pozoruhodná kauza padělání záznamu v matriční knize z roku 1703.

Tento příspěvek mi přišel velmi zajímavý, protože odhalování zločinů a zmíněný styl bádání mi byl vždy blízký a téma bylo celkově poutavé.

Moderní expozice pracuje s příběhy a vyvolává emoce

Přednáška Viktora Plasse o tom, jakým způsobem se dají v muzeích vyvolávat emoce nebo jak interpretovat celou expozici, aby si návštěvníci odnesli nezapomenutelný zážitek. Přednášející popisoval vývoj expozic muzeí: nejdříve se jednalo o tzv. Muzeum 1.0 neboli školní výlet („ničeho se nedotýkáme a jsme pasivními posluchači“). Muzeum 2.0 pak znamenalo pokrok v zapojování videí do expozic, zkrácené texty a první pokusy o vyvolávání emocí. Muzeum 3.0 již pracuje s pojmem interakce, je připojeno online, přičemž se snaží o poutavý výklad obsahu a zároveň o udržení linky vytvořeného příběhu. Muzeum 3.0 se zkrátka snaží vytvářet atmosféru. A Muzeum 4.0 poté pomocí scénografie vytváří jedinečný zážitek pro návštěvníky, tvoří příběhy a emoce. Jde o trend expozic v 21. století.

Dále jsme se dozvěděli o komplexním přístupu k řešení expozice (tedy studie – projekt – obsah – realizace). Byly nám také ukázány příklady expozic z nejrůznějších institucí: z Muzea Heinekenu, z Muzea Těšínská nebo z Museum of London (expozice s názvem Fire! Fire!). Celkově se Muzeum 4.0 snaží zničit obecně zažité pravidlo „Nesahat!“, a to především pomocí interaktivních her, dotykových obrazovek, ale i 3D kamer a ovládání prvků v prostoru. Trackování uživatelů i využívání rozšířené reality se v muzeích postupně stává jakýmsi evergreenem.

Přednášející každou představenou technologii, která se v trendu Muzeum 4.0 využívá, důkladně a smysluplně popsal. Vysvětlil, co je možné pomocí ní realizovat, přičemž vždy následovala ukázka této technologie, a to převážně formou videí.

Jeden z hlavních úkolů, které se v muzeích řeší, je to, jak nalákat návštěvníky k exponátům. Proto je zde čím dál větší snaha o prezentaci v takové formě, aby v lidech vyvolávala tzv. „wow“ efekt a člověk si chtěl tento exponát prohlédnout, vyzkoušet a být s tímto exponátem v interakci. Došlo i na názornou ukázku tzv. rozšířené reality pro děti v muzeích. Shoduji se s názorem přednášejícího, že rozšířená realita (a celkově digitalizace) velmi pomáhá muzeím být atraktivními i pro mladé, kteří jsou na moderní technologie zvyklí na dennodenní bázi.

Z tohoto příspěvku jsem si odnesl, že vytvořit zajímavou expozici, která naláká své cílové zákazníky, není tak jednoduché. Je potřeba držet krok s dobou, znát nové technologie a mít kreativního ducha, který pomůže vymyslet, jak tuto technologii implementovat do expozic, tak aby byla pro návštěvníka zajímavá.

V poslední fázi přednášky byl ještě zmíněn fenomén Internet of Things (IoT) v muzeích. Pomocí IoT se dá ještě více využívat moderních technologií, a to například tak, že za pomoci mobilních telefonů návštěvníků dojde k jejich navigaci a nalákání k expozicím.

Kunstkomora v tabletu

Autoři příspěvku Lenka Trantírková a Petr Hudec nám představili aplikaci, kterou používá Muzeum umění v Olomouci k tomu, aby prováděla návštěvníky muzeem. Aplikace jsou vlastně dvě – jednu používá zmíněné muzeum v Olomouci a druhou, téměř totožnou, muzeum v Kroměříži. Aplikace funguje od května 2017 a stále se na ní pracuje. Dodělávky vznikají na základě připomínek. A také již dochází k vývoji anglické verze.

Podle mého názoru jde o skvělý nápad, jak navigovat návštěvníky. Jde totiž o velmi intuitivní aplikaci, která návštěvníky muzeem provádí a zároveň je láká k interakci s exponáty.

Aplikace je ručně malovaná. Z tohoto důvodu má i samotná aplikace výtvarnou hodnotu.

Dobrou připomínkou byl fakt, který přednášející zmínila v návaznosti na jednu z připomínek návštěvníků muzea. Proč že k nim hlavní postava aplikace nepromlouvá? Důvodem, který nám přednášející vyložila, byl fakt, že kdyby návštěvníci v rámci výstavy používali kromě tabletu s aplikací ještě sluchátka, expozici by už vůbec nevnímali. A tak se přikročilo k řešení, kdy místo zvukového doprovodu k návštěvníkům promlouvá postava pomocí komiksových bublin. Tak snad zůstávají návštěvníci více duchem přítomni. Nejlépe tento styl expozice funguje v sociální skupině „rodina“, kdy děti prohlíží aplikaci v tabletu a hojně probírají jednotlivé úkoly s rodiči.

Jak minimalizovat duplicitní digitalizaci knihovních dokumentů aneb k čemu slouží Registr digitalizace

Příspěvek Heleny Dvořákové začal historií a počátky digitalizace v ČR – informacemi nám knihovníkům známými. Dále byl představen portál registrdigitalizace.cz, kde můžeme zjistit, co se digitalizuje, co již zdigitalizováno bylo a co je případně v počáteční fázi digitalizace. Dále se také můžeme dozvědět informace o tom, kdo digitalizaci provádí. Hlavním záměrem tohoto serveru je zabránění duplicitního digitalizování. Vedlejším záměrem je pak sledování digitalizační workflow.

Při digitalizaci byl dříve problém s automatizovanou kontrolou při importu dokumentu a s tím, jak dokument identifikovat. ISBN a ISSN u starších titulů totiž nenajdeme. Formát autor + název + rok je prý silně nepraktický, neboť noviny, periodika či sborníky mají často shodné názvy a u starších děl pak bývá problém rok vzniku určit. Dále následovaly další ukázky toho, jak nevhodná je volba identifikace pomocí této zvolené formy zápisu.

Unikátní kartografické dědictví na portálu mapovasbirka.cz

Takový název nesl příspěvek od odbornice z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Markéty Hyndrákové. Představením portálu jsme se dozvěděli, že na projektu TEMAP spolupracovala i brněnská Moravská zemská knihovna nebo Masarykova univerzita. Hlavním důvodem vytvoření tohoto portálu bylo zpřístupnění mapových sbírek. Portál nicméně neobsahuje pouze mapy; najdete na něm i atlasy, různé metodiky a jiné dokumenty.

Mapy i atlasy lze ve snížené kvalitě 100 dpi libovolně použít, ale je nutné je dostatečně ocitovat! Na mapy v plné digitalizované kvalitě lze pouze nahlížet. Jedná se o metadatový katalog, ve kterém můžeme filtrovat mezi téměř třiceti tisíci záznamy, které obsahují kolem šedesáti pěti tisíc map. Filtrování je umožněno fulltextovým vyhledáváním, dále za pomocí klíčových slov nebo geografického vyhledávání.

Prostředí portálu Digitální mapové sbírky. Díky digitalizaci a moderním technologiím si můžeme prohlížet i 3D modely glóbů.

Další položkou na portálu jsou geomorfologické a stavební modely. Jedná se o 4 modely (komplexní model znamená model z jednoho kusu materiálu, např. ze dřeva), 29 plastických map (odlitek nebo vytlačený reliéf) a 2 plastické atlasy (soustava několika plastických map, které na sebe navazují). K těmto prvkům jsou dostupné geografické informace, fotky či georeference (umísťování starých map na současné). Prakticky se jedná o zasazení staré mapy na souřadnice současné mapy, přičemž můžeme pozorovat změny a vývoj. Pro georeference je zřízen portál staremapy.cz, kde se nachází více než šedesát tisíc map, z čehož polovina je z mapové sbírky.

Kompletní katalog mapové sbírky obsahuje více než šedesát tisíc bibliografických záznamů. Má vazbu na nástroj na georeferencování s názvem Georeferencer.

Portál staremapy.cz obsahuje i on-line kurz s pěti moduly: technologie digitalizace starých map, principy katalogizace starých map, georeferencování starých map, kartometrické analýzy a digitalizace glóbů. E-learning je dostupný i pro veřejnost. Dále existují tři certifikované metodiky pro zpracovávání kartografických metadat a pro katalogizaci podle RDA a RDA v MARC21. Tyto metodiky, stejně jako

e-learningové kurzy, jsou volně přístupné on-line.

Zaměření skutečného stavu objektu nádraží Vyšehrad (exteriér)

Další přednáška – tentokrát od Bohumila Michalíka – začala krátkým představením firmy G4D. Dále už následovala historie budovy a to, jak ji digitalizovali. Došlo k porovnání současného stavu s původním. Popisování postupu skenování bylo velmi inspirující, protože nemohli použít dron se skenerem a zároveň skenovali z více než 40 pozic.

Jako výsledek vznikla síť, která obsahuje více jak 33 milionů bodů s rozlišením 5 milimetrů. Obrázek níže není fotografií, ale screenshotem vygenerovaného 3D modelu s texturou.

5 rokov Digitalizačného centra v Banskej Bystrici

Tak zněl název dalšího příspěvku, vtipně označeného jako „zahraniční příspěvek“. Jeho autorem byl Ján Šperka a jednalo se o představení tohoto digitalizačního centra a jejich práce, technologií a postupů. V tomto centru se také nachází konzervátorsko-restaurátorské pracoviště, které patří k nejvýznamnější části firmy spolupracující s muzei. Firma především pomáhá muzeím s digitalizací.

Úloha autorizovaného geodeta při zameraní skutkového stavu pamiatky metodou BIM pre projekt rekonštrukcie

Ferdinand Ornth, majitel stejnojmenné firmy ORNTH, s. r. o., měl příspěvek zaměřený na představení své firmy sloužící ke geodézii. Popisoval nám postup práce geodeta a jaké jsou na něj kladené požadavky ohledně techniky a úpravy myšlení u práce. Změna pracovních postupů následovala s vývojem techniky: ta je dnes technika je levnější než dříve, GPS a jiné měřicí přístroje si dnes může koupit i menší firma a obsluha těchto zařízení není až tak složitá. Díky novým technologiím jsou odborníci schopni odhalit chyby ve stavbách, architektonické chyby a díky těmto pečlivým měřením lze předejít zbytečným ztrátám.

V dnešní době již není potřeba mít na obsluhu přístrojů geodetické vzdělání. Geodet nachystá plán měření, ale reálné měření dokáže provést i zaškolený personál. Na geodetovi je potom zanášení bodů a podobné složitější úkony. Toto podle mě není specifikem jen této profese. V dnešní době je potřeba u spousty procesů díky moderním technologiím už jen personál bez profesního vzdělání.

V rámci konference šlo o velmi technicky pojatou přednášku. V hlavě mi ale uvízl pojem fotoplán, protože laserový skener dokáže mít přesnost až jeden bod na jeden milimetr, a to je neskutečná možnost zachycení i sebemenších detailů (např. trhlinek ve fasádě).

Fotoplán – boční pohled na 3D model naskenované budovy a detail na malé okno. Lze si všimnout jasných detailů – tento model byl skenován s rozlišením 1 bod na 5 mm.

Z takového 3D skenu celé budovy může vzniknout 3D virtuální prohlídka (vnitřní sken celé budovy nebo areálu). Jde o vcelku náročnou proceduru, ale díky moderním technologiím je možné si takto naskenovat do detailu interiéry a přenést je lidem domů pomocí aplikací nebo webů.

Další přednášky se nesly ve stejném duchu – představení firmy, technologií, workflow, ukázky jejich práce. Z tohoto dne jsem si odnesl dost technických informací o jednotlivých zařízeních. Šlo například Pegasus: Backpack od firmy Leica Geosystems, jehož cena se podle konfigurace může vyšplhat až na 300 tisíc eur. Jedná se o komplexní skenovací a zaměřovací techniku v kompaktní verzi, a to v batohu. Hlavně jsem se ale dozvěděl, jak vše funguje, jak probíhá celý proces skenování a následné modelování. Využití těchto technologií při digitalizaci kulturních památek pro nás může být přínosné, protože nám umožní zdokumentovat a zpřístupnit tyto památky širší veřejnosti, zvlášť pokud nejsou běžně přístupné. Nemluvě o tom, v jakých detailech jsme za pomoci moderních technologií schopni tyto modely a virtuální prohlídky realizovat.

Celou konferenci DIGI 2017 za sebe hodnotím jako povedenou akci, i když druhý den byl opravdu hodně technicky zaměřený a náročný. První den byl přece jen více zaměřen na knihovnický obor, pojednávalo se na něm o skenování a digitalizování knih a jiných dokumentů. Zvláště tyto přednášky hodnotím jako velmi přínosné pro knihovníky a lidi z oboru zajímající se o digitalizaci.